Jako zabít ptáčka
Harper Lee
https://www.databazeknih.cz/img/books/empty_bmid.jpg
4
3162
3162
Jako zabít ptáčka série
1. díl >
Maycomb v Alabamě je bezvýznamné ospalé provinční městečko obklopené poli s bavlnou. Ve 30. letech 20. století jsou Spojené státy americké zachváceny hospodářskou krizí, ale ta se obyvatel Maycombu dotýká jen okrajově. O letních prázdninách je největší starostí osmileté Čipery a dvanáctiletého Jema vymýšlení plánu, jak vylákat místního podivína z jeho dobrovolného domácího vězení. Když je ale mladý černoch obviněn ze znásilnění bílé dívky, události naberou dramatický spád. Obhajoby se ujímá otec Čipery a Jema, advokát Atikus Finch. Toho čeká předem marný boj s předsudky, strachem a nenávistí. Román Jako zabít ptáčka ale rozhodně není o rasismu a nespravedlivých soudních procesech. Je to čtivý příběh o dospívání a braní rozumu, o různých formách osobní statečnosti, o přetvářce, morálce a zodpovědnosti. To vše vyprávěno pohledem osmiletého děvčátka. Harper Lee knihu dokončila v roce 1959 a román měl okamžitě obrovský úspěch. Získal Pulitzerovu cenu a dočkal se filmové adaptace s Gregory Peckem v roli obhájce Atika Finche. Dosud se knihy prodalo ve světě 40 mililonů kusů……... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno:
2016
,
OneHotBook
Originální název:
To Kill a Mockingbird, 1960
Interpreti: Martha Issová
více info...
Přidat komentář
Opravdu jde o tak přelomové dílo, které může čtenáře zaujmout i o půl století později? Humanistické poselství je sice krásná věc, ale vyprávění hodně vázne. Kniha popisuje pro děj spoustu nepodstatných informací a to, na co láká, se vlastně odehraje na pár stránkách.
Ačkoli román Jako zabít ptáčka často dominuje žebříčkům nejoblíbenějších knih, osobně mě příliš nezasáhl. Své nezastupitelné místo bude určitě mít mezi dospívajícími dětmi, kterým poskytne srozumitelný a čtivý pohled i na vážnější témata jako je rasismus. Ačkoli Harper Lee odmítá nadále reagovat na dopady své knihy, jako například kritiku příliš plochých charakteristik černošských postav, byla by chyba ji proto odsuzovat. Nejen proto, že v dnešní době budou tyto výpady působit přehnaně, ale také proto, že Harper Lee vytvořila skutečně výjimečný román o dopadech lidských předsudků.
Jakási americká "Babička". Jak už to u Ameriky bývá, jejich verze je automaticky globální, což v tomto případě vůbec nevadí. Snad nejdůležitější americká povinná četba je velmi čtivá a má silné poselství i pro dnešní dobu, ačkoli se odehrává ve třicátých letech a mnohým se může zdát, že problém diskriminace obyvatel již není aktuální.
Knihu jsem precetla diky Vyzve. Neni spatna, misty me vtahla, ale misty dost nudila. Tema je to zavazne, pribeh smutny. Ale kazda kniha vypravejici o nespravedlnosti a ponizovani je smutna. Styl psani, jakym je kniha napsana, mi nesedi. Bohuzel jsem uz par knih napsanych timto stylem odlozila. Tuto jsem musela docist kvuli Vyzve ;-)
Co se tyka cernosske problematiky, pak mnohem vice se mi libil Cernobily svet.
„Jako zabít ptáčka“ je román, kterému jsem se dlouho vyhýbal, protože mě kdysi-kdosi varoval, že se jedná o sentimentální kýč, který navíc nahlíží na černošské postavy pouze jako na nesamostatné subjekty děje (to je ale podle mě nedorozumění – román je reflexí postav z většinové společnosti a snad ani nemá být černošským pohledem na rasismus).
Nakonec jsem se tedy odhodlal a vůbec jsem nelitoval. Zdálo se mi, že atmosféra v knize je dobře vykreslená, cítil jsem se vtažen do děje a prožíval s rodinou Finchů jejich boj proti zatvrzelosti lidského myšlení.
Je to právě atmosféra, která je – podle mě – tím nejpůsobivějším, protože děj sám o sobě není nijak strhující. O děj totiž asi ani nejde – zdá se mi, že kniha byla napsána proto, aby mohla ukázat autorčin postoj ke světu a aby mohla na víceméně modelovém případě ukázat „dobré“ a „špatné“ aspekty jižanského maloměsta. To je zároveň na románu to nejslabší – že řada situací, monologů a dialogů nevyznívá přirozeně, ale působí jako uměle naroubované za účelem předkládání připravených tezí.
Ta didaktičnost knihy je sice na úkor přirozenosti, ale je snesitelná – alespoň pro mě - proto, že prezentované myšlenky (rovnost mezi lidmi, nebezpečnost předsudků, nebezpečí stádního způsobu myšlení, humanita a slušnost obecně...) jsou stále platné a myslím, že neškodí si je zopakovat, když jsou navíc součástí citlivě vyprávěného příběhu.
Při čtení jsem si několikrát vzpomněl na hry Karla Čapka, protože „Jako zabít ptáčka“ má taky kromě své knižní kvality i ten „mimoliterární“ přesah – ve své době působil jako morální apel. A tuto roli může hrát i dnes. Kdybychom si totiž vyměnili kulisy příběhu a přesunuli ho do současnosti, tak by stále byl aktuální – nedostatek empatie s jinak vypadajícími lidmi, schopnost omluvit si v sobě nespravedlivé rozhodnutí ... to jsou problémy, s kterými se potýkáme stále znova.
Já nějak nevím...ani nenadchla, ani nezklamala. Rozhodně se jedná o nadčasový příběh, pohled malého děvčátka na "problémy" dospělého světa je kouzelný a některé univerzální úvahy měly svou hloubku. Ale výraznou stopu ve mě tohle dílko nezanechá.
*čtenářská výzva 2017: kniha od držitele Pulitzerovy ceny
Nádherná kniha s hlubokým lidským příběhem. Ač napsána před třičtvrtě stoletím, čte se úžasně, příběh je stále aktuální a poselství nadčasové.
Velmi mne pohladila po duši, léty okoralé skoro až k cynismu. Moc bych si přála alespoň z poloviny tak krásné dětství a takového úžasného otce.
Hluboce se mne dotkla myšlenka, že i předem prohraný boj vě věci, která se nás niterně a morálně dotýká, bychom měli se ctí a hrdostí dobojovat až do (prohraného) konce. Tohle bych se měla naučit i ve svém životě.
Jedna z kategorie "nenadchne, neurazí". Už jsem tak zdeformovaná čtením detektivek, že jsem podle názvu čekala další knihu ve stylu vraždy, znásilnění atd. Nic takového se však nekonalo, což jsem zjistila hned na začátku a dost mě to zklamalo a většinu času jsem se do čtení musela nutit. Když jsem však přemýšlela, co mi na ní vlastně vadí, na nic pořádného jsem nepřišla. Kniha je psána pěkně, dobové problémy z pohledu malé holky, je to vlastně vcelku milé a čtivé. Jen to není jedna z knih, kterou člověk hltá od začátku do konce a nemůže přestat, nebo ke které by se vracel. Nejvíce mě zaujala pasáž ze soudního líčení, kterou jsem opravdu zhltala.
Musím přiznat, že nebýt čtenářské výzvy, tak bych si s největší pravděpodobnosti tuto knihu asi nepřečetla. Jsem za to proto nesmírně ráda, protože kniha se mi opravdu velmi líbila. Byla naspána stylem, který mi sedl a dobře se četl.
Dlouho jsem zvažoval jakou knihu zvolit do letošní čtenářské výzvy jako knihu oceněnou Pulitzerovou cenou. Byla to poslední kniha výzvy a musím říct, že volba byla výborná.
Z počátku se kniha docela vlekla a nějak mě nebavila. Nemohl jsem nějak přijít na to proč Atik místo táty, ale v celkovém výsledku se to tam hodilo, když se ponoříme do dvou dětí, kterých se to týká. K jejich výchově, postoji ke světu a podobně...
První část vcelku o ničem, rozjelo se to až během soudního procesu, kdy kniha nabere rychlost. A pak v té rychlosti bohužel pokračuje a hodně rychle skončí... To mi na knize asi trochu vadilo, protože jsem čekal trochu delší závěr.
Ale celkově kniha zajímavá, vychází z reálných základů (běloši vs. černoši) a má hlavu a patu.
A jedna věc by mě opravdu zajímala: co vlastně měl Bubu za nemoc?
"Kdepak, Jeme, já myslím, že je jenom jeden druh lidí. Lidi."
No jasně, co taky jiného by mohlo dostat Pulitzera...
Od téhle knihy jsem toho asi čekala moc. V první polovině se téměř nic neděje a musela jsem se nutit, abych vůbec četla dál. Pak se děj "rozjede" a najednou je konec.
Dlouho jsem si říkala, že si tuhle knihu rozhodně musím přečíst, ale jsem z ní docela zklamaná a nenechala ve mně žádný hlubší dojem.
Opravdu silný příběh.. naprosto mě to uchvátilo. Kniha byla čtivá už od počátku a pak už jen ubíhala a ubíhala.. pro mě příběh nepředvídatelný, maximálně těsně předtím, než se situace stala :) naprosto doporučuji, řekla bych, že se náramně hodí do tohoto započatého podzimu :)
Jednoduše napsaná kniha, která sobě skrývá velké téma a tím je chování jižanských Američanů vůči Černochům.
Kniha vás nechá přemýšlet a dojít i k vlastnímu názoru a to za pomoci dětského vyprávění, které je upřímné a vtipné.
Výborně napsaná kniha, která se právem řadí mezi Americkou klasiku.
Krásná knížka, mistrovsky napsaná. Děj pomalu a příjemně pluje. Hlavní zápletka, kterou podle popisu knihy všichni očekáváme, přichází ve vyprávění jen tak mimochodem, o to je však působivější.
Chápu, proč je tohle považováno za klasiku americké moderní literatury. Jako zabít ptáčka má sice pomalé tempo, které nádherně dokresluje ty táhlé, dlouhé, horké večery na americkém jihu. A pomalé tempo napomáhá i tomu, aby se čtenář seznámil s obyvateli jednoho malého městečka, o to více pak zapůsobí to zjištění, že ani na počátku 20. století není USA zbavena předsudků. Rozdělení společnosti na třídy stále trvá, stejně jako lpění na genderových rolích (tady hodně vyčnívá Čipera), rasismus a rasová nespravedlnost bují i x-let po válce Severu proti Jihu. A všechno se to tváří tak nenápadně, často jsou tyto problémy jen v náznaku, takže se snadno přehlédnou.Dětský pohled na věc je jen geniální třešničkou na dortu.
I kdyz ostatni ctenari knihu predevsim chvali, ja s ni mela celkem problem. Kniha se zacina rozjizdet az ve druhe polovine, v te prvni se nestane v podstate nic. Za me prumer, ale asi stoji za to si knihu precist.
Štítky knihy
děti zfilmováno americká literatura znásilnění soudní procesy USA (Spojené státy americké) černoši rasismus hospodářská krize Alabama
Skrýt reklamy
Přečteno. Ale těžce. Snad nejdéle čtená kniha. Nerozumim tak vysokému hodnocení, tak snad nejsem sama.