Jako zabít ptáčka
Harper Lee
https://www.databazeknih.cz/img/books/empty_bmid.jpg
4
3162
3162
Jako zabít ptáčka série
1. díl >
Maycomb v Alabamě je bezvýznamné ospalé provinční městečko obklopené poli s bavlnou. Ve 30. letech 20. století jsou Spojené státy americké zachváceny hospodářskou krizí, ale ta se obyvatel Maycombu dotýká jen okrajově. O letních prázdninách je největší starostí osmileté Čipery a dvanáctiletého Jema vymýšlení plánu, jak vylákat místního podivína z jeho dobrovolného domácího vězení. Když je ale mladý černoch obviněn ze znásilnění bílé dívky, události naberou dramatický spád. Obhajoby se ujímá otec Čipery a Jema, advokát Atikus Finch. Toho čeká předem marný boj s předsudky, strachem a nenávistí. Román Jako zabít ptáčka ale rozhodně není o rasismu a nespravedlivých soudních procesech. Je to čtivý příběh o dospívání a braní rozumu, o různých formách osobní statečnosti, o přetvářce, morálce a zodpovědnosti. To vše vyprávěno pohledem osmiletého děvčátka. Harper Lee knihu dokončila v roce 1959 a román měl okamžitě obrovský úspěch. Získal Pulitzerovu cenu a dočkal se filmové adaptace s Gregory Peckem v roli obhájce Atika Finche. Dosud se knihy prodalo ve světě 40 mililonů kusů……... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno:
2016
,
OneHotBook
Originální název:
To Kill a Mockingbird, 1960
Interpreti: Martha Issová
více info...
Přidat komentář
Zřejmě jsem si důkladně nepřečetla popisek, proto mě překvapilo, že je příběh popisován z pohledu malé holčičky. Musím říct, že jsem z toho na začátku nebyla příliš nadšená, ale nakonec jsem za to byla ráda a myslím si, že žádná jiná postava by to nepodala lépe. Dítě příběh vypráví prostě a upřímně, ale zároveň dění okolo sebe rozumí víc, než by se dalo čekat. Dcera advokáta, který obhajuje černocha obviněného ze znásilnění bělošky, se hlavním problémem nezaobírá už od začátku, ale až později, než jsem čekala, a tak nás uvede do (ne)obyčejných radostí a strastí svých a svého bratra, čímž nám umožní seznámit se s ostatními postavami, a tak nepřichází problém, když se začíná řešit hlavní zápletka. Kniha je velmi čtivá a nejvíc mě bavila část u soudu, ačkoliv jsem jeho výsledek a částečně i průběh předpovídala, ale ničemu to nevadilo. Od začátku do konce to bylo zajímavé a plné hlubokých myšlenek srozumitelně podaných, aby je pochopilo i to malé dítě jako Čipera.
Kniha je plná moudrých myšlenek a názorů. Hlavními postavami jsou děti Jem a Čipera a jejich otec, advokát Atikus Finch, který u soudu hájí černocha, křivě obviněného ze znásilnění. Sice jsem si připadala jako žák v čtenářské dílně, ale zapsala jsem si krátkou ukázku ze závěrečného projevu Atikuse. Něco mně to připomíná, ale už není rok 1935...
„Ještě něco, pánové, než skončím. Thomas Jefferson kdysi řekl, že všichni lidé jsou stvoření sobě rovni. V naší době, léta páně devatenáct set třicet pět, projevuje se u jistých lidí sklon užívat tohoto výroku bez ohledu na souvislost, považovat jej za všelék. Nejabsurdnější případ, který mě napadá, je ten, že lidé, kteří řídí veřejné školství, nechávají postupovat do vyšších ročníků pilné žáky zároveň s těmi hloupými a línými – jelikož jsou všichni lidé stvořeni sobě rovni, řeknou vám vzdělavatelé s vážnou tváří, proto prý děti, které zůstanou pozadu, trpí hroznými pocity méněcennosti. Víme, že všichni nejsou stvořeni sobě rovni v tom smyslu, jak by nám chtěli někteří namluvit – někteří mají větší možnosti, protože se už s nimi narodili, někteří vydělávají víc než druzí, některé dámy pečou lepší dorty než druhé – někteří lidé se rodí s nadáním daleko přesahujícím běžné schopnosti většiny ostatních.
Ale v jednom ohledu jsou v této zemi všichni lidé stvořeni sobě rovni – existuje jedno lidské zřízení, jež staví chudáka naroveň Rockefellerovi, hloupého naroveň Einsteinovi a nevědomce naroveň kterémukoli univerzitnímu profesorovi. Toto zřízení, pánové, je soud. ...“
Přes pomalejší začátek se příběh stal strhující, kdy jsem nemohla přestat číst. O společenské situaci 30. let minulého století v USA už byla napsána spousta knih. Ovšem tato zaujala především pohledem malého děvčátka a její způsob vnímání okolí, postojů a reakcí lidí.
Kniha byla strhující, motiv rasové segregace byl vykreslen živě, neschematicky. Nápaditý byl úhel pohledu - dvě děti vychované bez předsudků nechápou dobře situaci v okolním světě a vysvětlují si ji po svém.
Jsem ráda, že jsem měla možnost nahlédout do americké historie, ve které mám, přiznávám se, poněkud mezery. Prostřednictvím jedné prosté rodiny jsme měli možnost prohlédnout do všech problémů třicátých let v Americe. O to více si knihy vážím, že byla psána z pohledu dětí, které ještě nejsou zaslepeny lidskými předsudky a nesmyslnými zákony a zvyky.
Výjimečně krásná kniha plná moudrosti, laskavosti, soucitu a především morálky. V málokteré knize najdete tak zásadovou a duševně silnou osobnost jako je Atticus Finch.
Musím souhlasit s vetšinou čtenářů. Přes rozvážný a možná zdlouhavý začátek se kniha rozvinula ve velmi příjemné čtení s řadou charakterních postav a poslední třetina už se četla doslova sama. Je to přesně ta kniha, co pohladí po duši.
Opět kniha, ke které jsem se dostala jen díky Čtenářské výzvě. Takže díky databáze :-)
Rozhodně to není špatná kniha a jistě stojí za přečtení. Jakmile se čtenář prokouše úvodem, je dokonce i napínavá. Hlavní problém, na který se autorka snaží poukázat, je žel nadčasový a v různých podobách přítomný nejen v USA ale po celém světě. Poněkud na škodu je právě příliš dlouhý úvod, v němž se dva roky a téměř polovinu knihy nic zásadního neděje. Samotný pokus vyprávět "dospělý" příběh z pohledu dítěte, je jistě uznáníhodný, přesto to díky němu místy trochu "drhne". Do chvíle, než se začne rozvíjet hlavní děj, tak román působí spíše jako nepovedená dobrodružná knížka pro děti.
S dětmi Finchovými jsem si prošla ruku v ruce celým příběhem. Od bezstarostných her s Dillem, přes číhání na neznámého dárce drobností ve stromě, až po obrovský a přesto předem prohraný soud jejich otce, obhájce Atika. S každou stránkou jsem se dostávala více do prostředí Maycombu, a čekala co bude nejen s Tomem a Bubu Radleym, ale i s celým městečkem.
A stejně jako Jem s Čiperou jsem prošla cestou naprosto do nebe volající nespravedlnosti, úzkoprsosti, předsudků, rasové segregace, omezenosti, ale také vstřícnosti, přátelství, pokory, starostí o život ostatních, rodičovské lásky a lidské sounáležitosti.
Vyjímečná kniha.
Kniha měla trochu pomalý rozjezd, takže jsem ji ve dvanácti letech po několika stránkách odložila na později. Tentokrát mě už zaujal hned začátek, rychle jsem si oblíbila svérázné vyprávění Čipery, prostředí kde se děj odehrává a poměrně brzy se se ponořila do příběhu. Četlo se to dobře a rychle, byla jsem zvědavá, jak to dopadne. Mimoto mi přišlo, že se rasismus dá tak trochu považovat za celkem aktuální téma vzhledem k přistěhovalcům. Kniha se mi hrozně líbila a určitě se k ní budu vracet.
Jedna z těch knih, co ve vás zanechají ten příjemný pocit, že jsou na světě lidé, kteří přemýšlejí o spravedlnosti, toleranci vůči ostatním a také o tom, že je potřeba postavit se davu, stát za svou pravdou a občas se odlišovat... Kniha je rozhodně nadčasová.
(Postava Dilla je napsaná podle Trumana Capoteho, autorčina kamaráda z dětství. No není to supr?;))
Vynikající kniha, která se zařadila do mých top10 a z které jsem si musela poznamenat některé věty, jak moc mě zaujaly. Např. "Ušlechtilí lidé jsou ti, co nejlépe naloží s tím, co mají v hlavě" nebo "Statečnost začíná tehdy, když víš, že jsi poražen, ještě než se do něčeho dáš, a přesto se do toho dáš a dovedeš to až do konce, ať se děje co se děje".
No já byla příjemně překvapená...
Do knihy se mi nechtělo, ale dostala jsem se k ní díky čtenářské výzvy. Byla jsem velmi překvapená, už v první kapitole nebyla kniha taková, jakou jsem ji očekávala.
Velmi silný příběh, jak děti vidí věci kolem sebe a nechápou, proč se k tomu dospělí staví tak, jak se staví, proč je tam rasová nenávist. Je to kniha o hloupých předsudcích a nesmyslném soudu vůči černému muži, který byl velmi hodný...
Zanechalo to ve mě teda silný zážitek.
Nejdříve bych ráda doporučila audioknihu od Mladé Fronty - hlas Kláry Issové je opravdu nádherný a její čtení dělá z poslechu úchvatný zážitek!
V průběhu poslechu jsem nemohla nepřemýšlet nad tím, čím je tato kniha tak výjimečná, že si zasloužila své místo mezi klasikami a je dokonce oceněna Pulitzerovou cenou. Pro mě osobně je tím důvodem nakonec hlavně forma, jakou je román psán. Harper Lee má neskutečně vytříbený cit pro jazyk a umí s ním brilantně pracovat. Ačkoliv byl příběh celou dobu vyprávěn z pohledu malé dívky, nepůsobilo vyprávění dětinsky ani přihlouple nebo zbytečně roztomile. Snad k tomu pomohlo občasné použití sofistikovanějších výrazů, které ale u dcery právníka nepřekvapily.
Další věc, která mne velmi zaujala, je stavba příběhu, neboť ta velká dramata se uskutečnila až téměř na konci knihy a přesto to všechno před tím bylo něčím víc než jen úvodem k velkému vyvrcholení. Celé je to pro mě dokonale smíchaný prozaicko-lyrický příběh, kdy se dělo nejen mnoho zajímavého, ale celé to bylo obestřené atmosférou tak perfektně popsanou, že jsem měla chvílemi pocit, že v knize žiji.
Svými myšlenkami je tato kniha také nepochybně výjimečná, autorka v ní velmi umně vyjadřovala své názory, které měly ve své době (snad) šanci dotknout se srdcí čtenářů. Já tuto knihu četla více než 55 let po jejím publikování a s jejími názory nejen souhlasím, ale s radostí sleduji, že už konečně žijeme v jiné době. Ne dokonalé, ale o tolik lepší. A tak doufám, že jednou budou čtenáři tuto knížku číst s velikým údivem nad tím, jak se kdysi jejich předci k sobě chovali, neschopni si to ve své době představit.
Je to opravdu krásné čtení. Začátek se mi četl hůř, nemohla jsem se pořádně začíst, ale jak přišla část se soudem, nemohla jsem se odtrhnout a konec byl úžasný. Moc hezky a mile napsáno, je to jedna z knih, kterou když dočtete, hned chcete číst znovu. Nelíbil se mi český překlad jmen (Čipera).
Moc pekne cteni. Vypraveni mlade Čipery o zacatku skoly, prazdninach a tajemnem sousedovi.. kniha ukazujici nepochopitelny svet dospelych. Obyvatele mestecka jsou krasne vykresleni, se svymi dobrymi i spatnymi vlastnostmi, hluboko zazitymi rasistickymi predsudky..
Kniha je to mila, smutna, pravdiva. Opravdu moc se mi libil vztah Atika k detem. Moudry otec, ktery nenasilnou cestou uci deti spravne moralce.
Doporucuji. V me knihovne bude uz bude mit pevne misto.
Moc pěkná knížka. Není to kniha, co by člověka nutila přečíst ji za jediný den. Děj si tak klidně plyne a člověk si říká, jaké ty děti měly krásné dětství.
Kniha je svým obsahem smutná, ale styl psaní nutí k úsměvu a přemýšlení.
Hlavní téma je a bude stále živé. Neustále budou lidé bojovat s předsudky a zlobou, přesto jak už bylo mnohokrát napsáno, to není v knize stěžejní. Důležitější jsou zde vztahy v rodině a umění se postavit důstojně všem překážkám.
Knihu doporučuji.
"Jak to mohli udělat, jak mohli?"
"To nevím, ale udělali to. Udělali to už dřív a udělali to dnes a udělají to zase, a když to udělají - pláčou, jak se zdá, jenom děti..."
Kniha nám zprostředkovává důležitá, do značné míry aktuální, témata skrze dětský pohled na svět, který je náhle konfrontován s pohledem dospělých. Pro mne velice silné byly dialogy mezi dětmi a jejich otcem, které byly často na první pohled prosté, měly ale velkou hloubku, zodpovídaly řadu otázek či naopak pokládaly nové k hledání odpovědí. I když jsem, podobně jako někteří další komentující, možná trochu čekala, že hlavní zápletce otevírající se zkraje čtení bude věnován větší prostor než byl, nakonec mi to ani příliš nevadilo. Dokázala jsem se docela dobře začíst do milých, zábavných dětských příhod, které odlehčovaly závažnost tématu a z nichž bylo cítit, jak se sourozenci mají rádi, líbil se mi způsob uvažování malé hlavní hrdinky, vypravěčky příběhu, obdivovala jsem charakterové vlastnosti jejího otce i vztah, jaký měl se svými dětmi. Knížka, která ukazuje spoustu nespravedlnosti, lidské hlouposti, zloby a nenávisti, zároveň je ale důležitým poselstvím o tom, jak je důležité neopouštět své ideály, nezpronevěřit se sám sobě a stále se snažit svou troškou (ač se to zdá marné a i když stojíme proti většině) přispět k tomu, aby byl svět lepším místem. Knížka smutná a veselá zároveň, která určitě stojí za přečtení.
Silně nevyrovnaná kniha. Slibný začátek, dětské radovánky, nádech Olivera Twista. Poté dlouho nic, neskutečně nudná část po soudním přelíčení a slušný závěr. Opravdu nic světoborného.
Štítky knihy
děti zfilmováno americká literatura znásilnění soudní procesy USA (Spojené státy americké) černoši rasismus hospodářská krize Alabama
Skrýt reklamy
Tuto knihu jsem měla dlouho v knihovně, ale její čtení jsem stále odkládala. Pustila jsem se do ní kvůli čtenářské výzvě a jsem za to moc ráda. Samotné téma rasové nesnášenlivosti už bylo popsánov mnoha knihách, ale tady bylo o to působivější, že bylo vnímáno očima osmileté Čipery, která je velmi všímavá, hloubavá, chce věcem opravdu porozumět a navíc má bezmeznou (a oprávněnou) důvěru ve svého otce. Právě na něj se obrací se svými otázkami, a on odpovídá poctivě, jednoduše a rozvážně, aby pochopilo i osmileté dítě. Právě Atikus Finch mě ze všech postav dostal nejvíc. Důvěra, kterou měl ve své děti, zkoušky, které je nechal podstoupit, klid, rozvaha a otevřenost, se kterými zodpovídal jejich dotazy, tím vším z nich vychovával dobré, otevřené a poctivé lidi.
A nejvíc se mě dotkla pasáž, kdy Jemův a Čipeřin kamarád Dill utekl s pláčem od soudu, protože nemohl vystát, s jakým pohrdáním lidé s černochy jednají. Pan Raymond to hodnotí slovy: " Jeho ještě svět neotrkal a neotupil. Však jen co trochu povyroste, on se mu přestane obracet žaludek a nebude plakat. "