Jako zabít ptáčka
Harper Lee
https://www.databazeknih.cz/img/books/empty_bmid.jpg
4
3162
3162
Jako zabít ptáčka série
1. díl >
Maycomb v Alabamě je bezvýznamné ospalé provinční městečko obklopené poli s bavlnou. Ve 30. letech 20. století jsou Spojené státy americké zachváceny hospodářskou krizí, ale ta se obyvatel Maycombu dotýká jen okrajově. O letních prázdninách je největší starostí osmileté Čipery a dvanáctiletého Jema vymýšlení plánu, jak vylákat místního podivína z jeho dobrovolného domácího vězení. Když je ale mladý černoch obviněn ze znásilnění bílé dívky, události naberou dramatický spád. Obhajoby se ujímá otec Čipery a Jema, advokát Atikus Finch. Toho čeká předem marný boj s předsudky, strachem a nenávistí. Román Jako zabít ptáčka ale rozhodně není o rasismu a nespravedlivých soudních procesech. Je to čtivý příběh o dospívání a braní rozumu, o různých formách osobní statečnosti, o přetvářce, morálce a zodpovědnosti. To vše vyprávěno pohledem osmiletého děvčátka. Harper Lee knihu dokončila v roce 1959 a román měl okamžitě obrovský úspěch. Získal Pulitzerovu cenu a dočkal se filmové adaptace s Gregory Peckem v roli obhájce Atika Finche. Dosud se knihy prodalo ve světě 40 mililonů kusů……... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno:
2016
,
OneHotBook
Originální název:
To Kill a Mockingbird, 1960
Interpreti: Martha Issová
více info...
Přidat komentář
Dobře napsaný příběh zabývající se rasovou diskriminací, hlavně z perspektivy dítěte. „Nezkažené“ názory a všetečné otázky Čipery dodávaly knize punc nevinnosti, nejvíce ovšem bodovala postava Atika – takovéhoto člověka potkat doopravdy, tak se hluboce ukloním (o této postavě jsem ještě dlouho přemýšlela, krása). Ovšem až tak úplně mě kniha nedostala - co se této problematiky týče, daleko více se mi líbil Černobílý svět.
Ráda sáhnu i po klasice, a tento román k ní patří. Příběh se odehrává v první třetině 20. století v Americe, kde sledujeme dětství hlavní vypravěčky, osmileté Čipery a jejího staršího bratra Jema, které ovlivní případ nevinného černocha obviněného ze znásilnění bělošky. Obviněného obhajuje otec dětí, který je advokátem. Knížka je hezky napsaná, čte se dobře, i když vylíčení dospělého světa očima dětí není úplně můj šálek čaje.
Čekala jsem něco jiného, nějakou poučnou knihu, dramatickou, zaměřenou proti rasismu a potkala jsem krásnou knihu o dětství v 30. letech v Americe, která mě nadchla. Je tak hezky napsaná, krásné dialogy mezi dětmi a jejich otcem, které vás jen tam mimochodem navedou na zásadní otázky života. Jsou všichni lidé stejní, mají stejná práva nebo ne? Mohou děvčata nosit kalhoty a ženy být v porotě u soudu? Stále aktuální a nedivím se, že je kniha tak slavná. Já jí určitě přečtu někdy ještě jednou, je o zásadních věcech a přitom má takové milé, rodinné kouzlo dětství. Na Čiperu a jejího Atika budu často myslet.
Opravdu strašně pěkná kniha, která dokáže čtenáře dokonale vtáhnout a velmi zdařile vytvořit atmosféru amerického Jihu třicátých let dvacátého století. Ta bezmoc, která z celého soudního procesu na čtenáře dýchá, je hrozně opravdová. Asi jediné, co ptáčkovi mohu vytknout, je autorčina berlička, kdy pointu některých částí obžaloby a obhajoby vysvětlují malé děti, které něco takového ve svém věku absolutně nemohou chápat (a to beru v potaz, že jejich táta je právník).
Mimochodem, když čtu v poslední době některé věty Evropanů o uprchlících z Afriky či Blízkého východu, přemýšlím nad tím, zda jsme se jako lidstvo od té doby, ve které se odehrává Jako zabít ptáčka, někam opravdu posunuli... Neproběhl by takový soud (a i to, co mu předcházelo a co jej doprovázelo) dnes úplně stejně?
Po přečtení "Černobílého světu", jsem byl naladěn na vlnu černošského bezpráví a tak jsem sáhl po Ptáčkovi, který už nějakou dobu poletoval na mém seznamu. Alabama ve 30. letech 20. století, kdy hospodářská krize dává Spojeným státům americkým pěkně zabrat z pohledu malého děvčátka. Byl jsem překvapen, že hlavním tématem není rasismus, ten se nenápadně táhne na pozadí příběhu dvou sourozenců, pak na chvíli vzplane, aby opět rychle zhasl. Osmiletá Jana Luis, která se rozhodně nechová jako dámička (nic pro oči její tetičky), ale spíše jako little-kickass, a její velký dvanáctiletý bratr Jem, se protloukají prašným dětstvím a snaží se proniknout do tajemství tajemného domu, kde údajně žije obávaný Bubu Radley, který zůstává neviděn, plouží se jak stín, připomínajíc Cyrila z díla "Neviditelný". Černoch 'ptáček' půlručka, velký násilník, se do příběhu dostane téměř až v polovině knihy a svým příchodem na scénu zamíchá osudy mnoha postav, které do posledních stran gradují. Tato kniha vážně není o rasismu, ale spíše o lidské hlouposti, stádním chování, přetvářce, ale stejně tak i o laskavosti, zodpovědnosti, smyslu pro spravedlnost a hlavně dětské nezkaženosti a nezatíženosti předsudky .
PS: Atikus by zasloužil hlavní cenu za otce i matku roku.
PS2: Zaujala mě pokrytecká paralela bílé dámičky k nacistickému Německu a diktátorovi Hitlerovi, kde byl odsuzován přístup k židům, kdežto "demokratická" Amerika by nikdy žádnou skupinu či rasu nediskriminovala, aneb všem stejná práva a možnosti (ta negerská havěť se přece nepočítá)!
Velmi pěkná a milá kniha, ale čekala jsem, že rasismu se bude věnovat víc. Pouze třetina knihy byla dějově zajímavá, zbytek bylo takové plácání okolo. Pěkně napsané, ale nijak zvlášť poutavé.
Na první pohled se může zdát, že je to naprosto obyčejný příběh. Objevují se v něm věci krásné i ošklivé, stejně jako spravedlivé i nespravedlivé - přesně tak, jak to v životě chodí. Jde o příběh z pohledu malé holčičky Čipery, které skvěle sekunduje její bratr Jem. Pak na scénu nastupuje postava jejich otce Atika, kterého jako advokáta čeká předem marný boj s předsudky, strachem i nenávistí, když obhajuje černocha obviněného ze znásilnění bílé dívky. Postava Atika Finche tak dává příběhu jinou dimenzi a zároveň s sebou nese neskutečné morální poselství.
Rozhodně to není kniha o rasismu a nespravedlivém soudním procesu, je to román plný silných myšlenek. Je to zkrátka neuvěřitelně lidský a čtivý příběh o dětství, o dospívání, o různých formách osobní statečnosti, o pokrytectví, morálce a osobní zodpovědnosti.
Hezká knížka, ale asi jsem čekala o trošku víc, vzhledem k její slávě. No na zadek si z ní nesednu, ale byl to hezky strávený čas.
Určitě si nemyslím, jak tu bylo vícekrát zmíněno, že kniha začíná až za půlkou. Rasová segregace totiž není jediným tématem knihy a podle mě by byla chyba k ní tak přistupovat. A za skvěle podaný dětský pohled na "dospělé" problémy musím dát plný počet. Mimochodem, výborná je audio verze načtená Klárou Issovou.
Knihu jsem se rozhodla přečít v rámci knižní výzvy 2018. Máme jí už nějakou dobu doma, tak mě to konečně dokopalo a nelituju toho. I když mám ráda více knihy s "akčnějším dějem", do knížky jsem se začetla celkem snadno. I když ze začátku to byl spíš takový příběh o dětech, postupem se kniha dostávala "dál a dál". Moc zajímavá knížka.
Jako často, i do této knihy jsem se pustila, aniž bych o ní předem cokoli tušila. A bylo to úžasné! Jedna z nejlepších knih, co jsem za poslední dobu měla tu čest přečíst.
Ze začátku měl příběh podobný charakter jako Oceán na konci uličky – hlavně kvůli malému dítěti jako vypravěči a taky kvůli tomu nádechu tajemství. Taky jsem si nejdřív myslela, že se to celé bude točit jen kolem Bubu Radleyho, ale pak se příběh rozprostřel do krásné scenérie malých příhod a zajímavých myšlenek. Bylo mi pak trochu líto, že Bubu zmizel ze scény, protože (jak asi autorka zamýšlela) už od začátku jsem na něj byla hrozně zvědavá. O to velkolepější pak byl závěr, který mi udělal velkou radost – Bubu nezklamal a zároveň to nebylo přehnané.
Čipera jako vypravěčka byla moc sympatická a Atikus... Těžko říct, jestli opravdu existují takovíhle tátové, ale jestli ano, pak jsou všechny jejich Čipery a Jemové šťastné děti.
Málokdy se mi stává, že mě nenapadá, co vytknout, ale tohle je jeden z těch případů. Je to krásný příběh, žádný charakter není odbytý a i přesto, že je to někdy smutné, ta atmosféra příběhu je pořád příjemná. Určitě se s touhle knížkou nevidím naposled.
Román sází na paradoxy. Děti, které se ocitají doslova uprostřed problémů dospělých a rovněž celé společnosti. Chromá oběť, která je označena za viníka. Coca-Cola, co měla být whiskey.
Krásné vypravěčství, svižný děj.
Bubák zachráncem.
Zařazeno do knižní výzvy 2018, téma 1 - kniha zmíněná v jiné knize.
Souhlasím s názorem, který se tu v komentářích objevuje: kniha začíná až přibližně v 60% svého obsahu. Problematika segregace, diskriminace menšin apod. mě zajímá, baví a dá se říct, že jej vyhledávám, ale nikoliv v "umělecké" formě. Větší přednost tomuto tématu dávám v informační podobě. Kniha je vyprávěna z pohledu 6 - 9 roční holčičky, což jí ubírá na surovosti (díkybohu). Jako zabít ptáčka, jsem četla takříkajíc na 3 x, kdy jsem knihu nejprve dvakrát odložila, protože jsem se nemohla začíst, z toho důvodu taky dávám jen 3*.
Název knížky mi přišel vždycky dost zvlášní a možná právě to mě od ní trošku odrazovalo. Ale jsem ráda, že jsem se nedala a přečetla si ji. Protože Čipera, Jem, Atikus a ostatní postavy prochází hodně zajímavým příběhem. Autorka nikde netlačí na pilu ani zbytečně nepřikrášluje, ale přesto nutí čtenáře zjistit, co se bude dít dál.
Nádherný příběh. Musím uznat, že svět dospělých očima dítěte mě vždycky dojme. A svět v područí nadřazenosti rasy, svět plný zapšklých negramotů a oproti tomu hodných a ne nutně vzdělaných lidí očima dítěte, to je pak teprve jízda. Vyprávění Čipery o jejích blízkých i vzdálených je velmi chytlavé. Postavy jsou nádherně plastické a ač příběh není moc složitý ani zamotaný čte se výborně. Musím mrknout i na pokračování Postav hlídku, bez toho to prostě nejde.
K četbě mě přimělo především to, že je kniha zařazena do seznamu „1001 knih, které by měl člověk přečíst, než umře“ - je to prostě klasika a to by bylo, abych ji nepřečetla. Příběhy pro dospělé vyprávěné z pohledu dětí úplně nevyhledávám, nicméně nakonec si je většinou oblíbím. Proto, jsem tušila, že tato knížka nebude tou nejhorší volbou. Navíc mě na ní zaujalo to, že je vlastně jakousi sondou do života obyčejných lidí na americkém jihu v první polovině 20. století.
Na pozadí téměř bezstarostného dětství „Čipery“ Jane a jejího staršího bratra Jema v malém městečku Maycomb v Alabamě se odehrává něco mnohem vážnějšího, něco co má spojitost s otroctvím, rasismem a předsudky. Zatímco první polovina knihy se věnuje spíše jen dětem, jejich příhodám a jejich obsesí tajemným sousedem, druhá polovina je mnohem zajímavější, čtivější a poukazuje na to, jak může být společnost zkažená a že ne každý je takový, za jakého jej ostatní považují. Přemýšlela jsem nad čtyřmi hvězdičkami, ale nakonec dávám jen tři, jelikož tuším, že ač knížka byla super, hlubokou stopu ve mně nezanechá...
Štítky knihy
děti zfilmováno americká literatura znásilnění soudní procesy USA (Spojené státy americké) černoši rasismus hospodářská krize Alabama
Skrýt reklamy
Nádherná kniha! Pohled na svět očima osmileté Čipery se mi ani nechtělo opouštět. Téma rasismu a maloměšťáctví je velmi citlivě podané, a přesto vás přinutí se zamyslet.