Jako zabít ptáčka
Harper Lee
https://www.databazeknih.cz/img/books/14_/14499/bmid_jako-zabit-ptacka-iW0-14499.jpg
4
3184
3184
Jako zabít ptáčka série
1. díl >
Dnes již klasický román moderní americké literatury, za který autorka v roce 1961 obdržela Pulitzerovu cenu. Příběh justiční vraždy nevinného černocha na americkém jihu v první třetině 20. století, viděný očima dvou malých dětí. Neměnný řád světa je narušen: nevinný černoch je křivě obviněn ze znásilnění bělošky a postaven před soud. Obhájcem černocha se stává otec obou dětí, který bere tento případ jako věc své osobní cti. Kniha navazuje na humanistické tradice Marka Twaina.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2009 , XYZ (ČR)Originální název:
To Kill a Mockingbird, 1960
více info...
Přidat komentář
"Mnohohlásci nedělají nic, než že nám zpívají pro potěšení. Neozobávaji lidem zahrádky, nehnízdí na sýpkách, ničím nám neškodí, jen zpívají z plna srdce. Proto je hřích zabít mnohohláska."
Jedním slovem: krásné... "Dětským" jazykem podané a "otcovsky" vysvěstlené pravdy i kontroverze lidství, které jdou až na dřeň našeho morálního člověčenství..
Moc hezká knížka, která se dobře čte. Musím ale zmínit, že kniha rozhodně není (jen) o rasismu, jak často uvádějí anotace k ní. Protože kniha vyšla v USA v roce 1960, tedy v době vrcholícího boje Afroameričanů za rovnoprávnost, téma rasismu tam nejvíce zarezonovalo, dílo Harper Lee se podle mě ale významně dotýká také postavení žen ve společnosti (od vypravěčky Čipery se očekává, že bude dámou, ačkoliv nechce a raději nosí kalhoty než šaty), spravedlnosti soudnictví, předsudků vůči jiným sociálním skupinám osob (Cunninghamovi, Ewellovi) a vůči lidem, kteří se prostě jen chovají jinak než ti takzvaně "normální"(Albert Radley). Skutečnost, že je kniha vyprávěna 8letou holčičkou, dává autorce prostor vytvořit hezký kontrast mezi zkaženým světem většiny dospělých a dětskou čistotou, která je často v mnohých případech moudřejši než ta dospělácká ("Je jen jedna kategorie lidí. Lidi."). 4,5 *
Po dočtení takovéto výborné knihy mě vždy hrozně mrzí a přemýšlím, proč nemá tato kniha větší reklamu, hold prachy hýbou i světem knižního průmyslu. Velká škoda, že se nedostane do povědomí více čtenářům. Ač je kniha již staršího roku vydání, lze ji problematikou směle zařadit mezi aktuální témata dnešní doby.
Vyprávění z pohledu malé holčičky celému příběhu dodávalo na věrohodnosti, mě osobně nevadilo. Možná jen přehnaná uvědomělost a zásadovost Atika byla až přespříliš, ale do příběhu zapadala.
Rozhodně bych knihu doporučila komukoli bez ohledu na věk.
Bohužel se musím odlišit od většiny zdejších čtenářů a říct, že z knížky mám trošku rozporuplné pocity. Ano, nese vážné poselství o nutnosti nedělat rozdíly mezi lidmi na základě barvy pleti, respektovat se navzájem a také poselství o správnosti nebát se vystoupit z davu, zastat se slabšího a stát za pravdou, i kdyby to mělo znamenat překonání překážek...Přesto se mi příběh občas nečetl moc lehce, nevím, snad jsem měla pocit, že mi v ději "něco" chybí. Nicméně za přečtení stojí :)
Atikus je borec. Těžká doba nejen pro černochy, ale vlastně i pro těch pár osvícených, kteří s danou situací nemohli nic dělat.
Na to,abych popsala,jak byla tahle knížka skvělá,bude zapotřebí hodně slov. Četla jsem ji na doporučení a nelituju. Autorčin styl psaní a jazyk je tak čtivý a dobrý,že vás polapí, ani nevíte jak. Rozhodně to není nějaká vleklá povinná četba. Kapitoly sice nebyly krátké,ale to vůbec nevadilo, knížka vás zkrátka vtáhne už tou ich-formou a stránky vám budou doslova mizet pod rukama. Teď podrobím svému hodnocení hlavní hrdiny. Ti byli naprosto skvělí. Milovala jsem netrpělivou,někdy hubatou a zvědavou Čiperu,nekonečně trpělivého,dobrotivého a nad vším povzneseného Atika a tichého a přemýšlivého Jema. Co se týče vyprávění z pohledu Čipery, rozhodně se toho nebojte, autorka nemohla udělat líp, ten příběh by vám nemohl snad dát ani víc, i kdyby byl vyprávěn z pohledu dospělého. Čipera je totiž nepolíbena světem a její představy o skutečném světě jsou hodně růžové,což se v průběhu čtení mění. Postupně ale zjišťuje,že ne všichni lidé jsou hodní,ale spíš zlí,že existuje rasismus,předsudky a škatulky, s čímž se moc nechce smířit a nerozumí tomu. Právě díky tomuhle vám dá knížka daleko víc než jen v uvozovkách případ černocha,který byl proti bělochům. Neříkám ale, že soudní proces nebyl popsán úžasně, to bych kecala. Doba hospodářské krize a vztahy mezi lidmi byly také vykresleny hodně věrně a konec mě trochu dojal a hrozně se mi líbil. Tuhle knížku bych vám vážně doporučila všema deseti.
Na to,abych popsala,jak byla tahle knížka skvělá,bude zapotřebí hodně slov. Četla jsem ji na doporučení a nelituju. Autorčin styl psaní a jazyk je tak čtivý a dobrý,že vás polapí, ani nevíte jak. Rozhodně to není nějaká vleklá povinná četba. Kapitoly sice nebyly krátké,ale to vůbec nevadilo, knížka vás zkrátka vtáhne už tou ich-formou a stránky vám budou doslova mizet pod rukama. Teď podrobím svému hodnocení hlavní hrdiny. Ti byli naprosto skvělí. Milovala jsem netrpělivou,někdy hubatou a zvědavou Čiperu,nekonečně trpělivého,dobrotivého a nad vším povzneseného Atika a tichého a přemýšlivého Jema. Co se týče vyprávění z pohledu Čipery, rozhodně se toho nebojte, autorka nemohla udělat líp, ten příběh by vám nemohl snad dát ani víc, i kdyby byl vyprávěn z pohledu dospělého. Čipera je totiž nepolíbena světem a její představy o skutečném světě jsou hodně růžové,což se v průběhu čtení mění. Postupně ale zjišťuje,že ne všichni lidé jsou hodní,ale spíš zlí,že existuje rasismus,předsudky a škatulky, s čímž se moc nechce smířit a nerozumí tomu. Právě díky tomuhle vám dá knížka daleko víc než jen v uvozovkách případ černocha,který byl proti bělochům. Neříkám ale, že soudní proces nebyl popsán úžasně, to bych kecala. Doba hospodářské krize a vztahy mezi lidmi byly také vykresleny hodně věrně a konec mě trochu dojal a hrozně se mi líbil. Tuhle knížku bych vám vážně doporučila všema deseti.
Na to,abych popsala,jak byla tahle knížka skvělá,bude zapotřebí hodně slov. Četla jsem ji na doporučení a nelituju. Autorčin styl psaní a jazyk je tak čtivý a dobrý,že vás polapí, ani nevíte jak. Rozhodně to není nějaká vleklá povinná četba. Kapitoly sice nebyly krátké,ale to vůbec nevadilo, knížka vás zkrátka vtáhne už tou ich-formou a stránky vám budou doslova mizet pod rukama. Teď podrobím svému hodnocení hlavní hrdiny. Ti byli naprosto skvělí. Milovala jsem netrpělivou,někdy hubatou a zvědavou Čiperu,nekonečně trpělivého,dobrotivého a nad vším povzneseného Atika a tichého a přemýšlivého Jema. Co se týče vyprávění z pohledu Čipery, rozhodně se toho nebojte, autorka nemohla udělat líp, ten příběh by vám nemohl snad dát ani víc, i kdyby byl vyprávěn z pohledu dospělého. Čipera je totiž nepolíbena světem a její představy o skutečném světě jsou hodně růžové,což se v průběhu čtení mění. Postupně ale zjišťuje,že ne všichni lidé jsou hodní,ale spíš zlí,že existuje rasismus,předsudky a škatulky, s čímž se moc nechce smířit a nerozumí tomu. Právě díky tomuhle vám dá knížka daleko víc než jen v uvozovkách případ černocha,který byl proti bělochům. Neříkám ale, že soudní proces nebyl popsán úžasně, to bych kecala. Doba hospodářské krize a vztahy mezi lidmi byly také vykresleny hodně věrně a konec mě trochu dojal a hrozně se mi líbil. Tuhle knížku bych vám vážně doporučila všema deseti.
Kniha Nezabíjajte vtáčika je považovaná za americký kultový román.
Som rada, že som s jeho prečítaním čakala až doteraz, lebo úprimne priznám, že nie som si istá, či by som ho v mladosti vedela pochopiť z takej perspektívy, ako teraz.
Pre mňa je ústredným motívom odlišnosť a to nie iba z pohľadu farby pleti...
Svojim spôsobom bola odlišná hneď malá rozprávačka príbehu Jean Louise, ktorá vynikala jednak svojou vyspelosťou a pozorovateľskou schopnosťou a na druhej strane aj svojou nezbednou chlapčenskou povahou, ktorá bola v tej dobe a spoločenskom usporiadaní tŕňom v oku.
Ďalej bolo výnimočné aj zobrazenie sveta detí a dospelých podané z pohľadu malej Jean Louise, kedy ešte o to viac vyniká nerovnoprávnosť medzi rasami alebo rozličnými ľudskými charaktermi.
Odlišný bol aj vzťah Atticusa Fincha so svojimi deťmi, ktorý sa zakladal hlavne na čestnosti, úprimnosti, spravodlivosti a láske.
Nakoniec mala kniha aj svojský humor, ktorý okoreňoval niekedy čitateľský náročnejšie pasáže.
Nakonec teda celkem slabota, příběh je odhadnutelnej, chybí v tom nějaký větší napětí a to vyprávění dětskýma očima z toho dělá takovou zdlouhavou limonádu. Asi je to tím geografickým odstupem, ale prostě mě to neoslovilo. Nic moc forma tady zabila jinak velice závažnej a slibnej obsah, nic víc, nic míň.
Moc krásná kniha, i když jde mimo žánry, které čtu obvykle :). Fakt nádherný příběh, nemám co vytknout.
Tak od této knížky jsem očekávala víc. Téma mne zaujalo, proto jsem se na četbu těšila. Ale většinu knihy zabralo dětské povídání, celkem o ničem. Vygradovalo se to až na závěr, ale to už celkový dojem z této knihy nezachránilo.
Asi jsem měla velké očekávání, což není dobré.
Musím říct, že jsem původně asi myslela, že to bude trochu o něčem jiném. Jana Louis si mě svým vyprávěním získala. Velmi mne bavil i Jem, jak hezky se choval ke své sestře a Atikus to je prostě paráda. Rovný chlap.
Někdo tuto knihu přirovnával ke knize Kde zpívají raci, ale mě spíš připomínala knihu a soud v knize Velké maličkosti. Rasismus, bílý proti černým.
Kniha se moc hezky poslouchala, konec byl moc dobrý. Určitě mohu doporučit ke čtení i k poslechu.
Kniha mi přišla úplně genialní a patří k mým nejoblíbenějším. Myslela jsem si sice, že bude především o znasilnění, ale vůbec mi nevadilo (naopak), že první část knihy byla vlastně jen Čiperino, Jemovo a Dillovo dětsví. Také jsem si myslela, že kniha na mě bude příliš složitá, což nebyla. (Je mi 12). Slyšela jsem o ni víckrát, ale přivedla mě k ní především povinná četba...
Knihu opravdu doporučuju!
Tuto knížku zmiňoval s velkým zaujetím několikrát v jiné knize J. Deaver a tak jsem se rozhodla si ji přečíst.
Poutavý a velmi citlivě psaný příběh z Alabamy třicátých let. Líbilo se mi, že většina byla z pohledu osmileté dívenky a postupně se příběh od dětských her přehoupnul k vážnému morálnímu dilematu. Na knížku budu dlouho vzpomínat už jen proto, že jsem si opět uvědomila hodnoty člověka, na které se pomalu zapomíná.
o téhle knížce jsem slyšela v minulosti několikrát. Ale až teď jsem se s k ní konečně dostala. Musím říct, že mě opravdu zaujala. Hezky se četla a konec byl překvapivý.
Zhruba do třetiny knihy jsem moc nechápala, co chtěla vlastně autorka tímhle počinem říct? Příběh mi přišel o ničem, jen takové vyprávění malé holčičky o každodenním životě její rodiny a sousedů, trampoty se školou, prázdninové hry... ještě z (pro mě) neznámého prostředí, kultury, doby... Ale nečetlo se to úplně špatně, tak jsem pokračovala. A aniž bych to postřehla, někde kolem poloviny knížky přišel zlom a já četla a četla. Až na konci pak člověku dojde, že úvod byl sice zdlouhavý a "jakoby" o ničem, ale zároveň byl nezbytný pro to, aby měl čtenář ucelený pohled na celou situaci a pochopil probírané téma ze všech úhlů. Musím říct, že jsem byla hodně překvapená, co se z Jako zabít ptáčka vyklubalo. Skvěle postavený a odvyprávěný příběh, nad kterým se prostě musíte zamyslet víc do hloubky. Jsem rozhodně ráda, že jsem k téhle klasice konečně dostala. Škoda jen, že na světě není víc tak rozumných, logicky a přitom lidsky uvažujících Atiků, jako byl ten v knize. Jeho promluvy jsou podle mě nejsilnější stránkou příběhu.
Docela mě zaráží, že nyní jsou v Americe a Anglii proti románu takové rozbroje a chtějí ji zakázat. "Jako zabít ptáčka" jsem četl v angličtině pro lepší pochopení jazyka a od první stránky jsem se do knihy ponořil kvůli nádhernému stylu psaní a hlavním postavám. Klobouk dolů pro autorku, když toto je její prvotina. Průběh děje je poněkud předvídatelný, ale to mu nic neubírá na kvalitě vzhledem k spisovatelským schopnostem autorky, díky kterým se vám kniha vryje do paměti. Velmi důležitý román popisující nelehkou historii minulého století.
Štítky knihy
děti zfilmováno americká literatura znásilnění soudní procesy USA (Spojené státy americké) černoši rasismus hospodářská krize Alabama
Kniha Jako zabít ptáčka - zprvu jsem se do ní nemohla ponořit, trochu mi vadilo vyprávění z pohledu dítěte, ale jak jsem v tom příběhu byla víc a víc, tak ji velmi oceňuji a jsem vlastně ráda, že je to podáno očima holčičky Čipery a jejího bratra.