Jako zabít ptáčka
Harper Lee
https://www.databazeknih.cz/img/books/14_/14499/bmid_jako-zabit-ptacka-iW0-14499.jpg
4
3184
3184
Jako zabít ptáčka série
1. díl >
Dnes již klasický román moderní americké literatury, za který autorka v roce 1961 obdržela Pulitzerovu cenu. Příběh justiční vraždy nevinného černocha na americkém jihu v první třetině 20. století, viděný očima dvou malých dětí. Neměnný řád světa je narušen: nevinný černoch je křivě obviněn ze znásilnění bělošky a postaven před soud. Obhájcem černocha se stává otec obou dětí, který bere tento případ jako věc své osobní cti. Kniha navazuje na humanistické tradice Marka Twaina.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2009 , XYZ (ČR)Originální název:
To Kill a Mockingbird, 1960
více info...
Přidat komentář
Velmi dojemný příběh, který je výprávěn očima malé holčičky. Připomínka toho, jak lidé mohou být krutí...
Asi jsem od knihy čekala něco víc... O případu obviněného černocha, jeho příběhu a soudního procesu bylo napsáno bohužel méně než jsem doufala. Představila jsem si, jak asi lidé v té době žili a pochytila jsem i hlavní myšlenku, nicméně mě kniha moc neoslovila. Vyprávění z pohledu malé slečny a styl psaní nebyl můj šálek čaje. Kdyby se autorka více rozepsala o případu černocha a psala méně o tom, jak děti prožívají léto, určitě by to bylo zajímavější. Za mě akorát mnoho povyku pro nic.
Nádherná kniha, která mne mnoho let míjela. Očima malého děvčátka nám je ukázáno, že lidé se fakt nedělí podle rasy, náboženství či pohlaví, ale úplně jednoduše na chátru a ty ostatní. No a z těch ostatních se ještě občas vyloupnou hrdinové.
Takovéhle příběhy jsou důležité, ale já to nerada čtu. Lidi se nemění a v každé době, v každém roce, prostě pořád se najdou lidi, kteří si myslí, že jsou víc lidi než ostatní lidi. Naštěstí pro lidstvo jsou ale i lidé, pro které laskavost, přímost a čestnost nejsou jen prázdné pojmy. Psáno pohledem devítileté lumpice, což je sympatický přístup.
"JÁ MYSLÍM, ŽE JE JENOM JEDEN DRUH LIDÍ. LIDI."
Zvláštní kniha.
Rasismus je zde velkým tématem a je podán z pohledu devítileté dívenky.
Mnohokrát jsem se zamyslela nad tím, jak byli někteří lidé zlí, nepřející, se vším hned hotoví, mysleli si, že jsou víc než ostatní. Utvořit si vlastní názor, zastat se černocha bylo mnohými odsouzeno, ale podívejme se dnes...
Lidé kritizují ostatní, řeší každé slovo, hnidopiší na všem. Někteří jsou naopak pomalu linčováni za svůj názor...
Opravdu se doba změnila?
Opravdu je teď společnost lepší?
Naštěstí se vždycky najdou i hodní a empatičtí lidé :-)
"Statečnost začíná tehdy, když víš, že jsi poražen, ještě než se do nečeho dáš, a přesto se do toho dáš a dovedeš to až do konce, ať se děje co se děje. Málokd zvítězíš, ale někdy se ti to podaří."
"Jediná věc, která se neřídí pravidlem většiny, je lidské svědomí."
Styl psaní nemusí sednout každému, občas jsem s tím měla také problém, ale myšlenka je jasná :-)
Čipera, Jem a Atikus si mě získali na celé čáře :-)
Doporučuji.
Vyprávění z pohledu malé holky mě teda moc neoslovilo. První půlka vůbec, pak se děj trošku rozjel a když už to v místech kolem soudního procesu začalo vypadat zajímavě, rychle tomu došel dech a ani mírně zamyšleníhodný konec už to nezachránil. Pro mě trochu zklamání.
Málokdy mě kniha tak chytne, ať už příběhem, ale i charaktery postav. Jako zabít ptáčka se ale jasně zapsala k těm, které bych si minimálně ještě jednou za život chtěla přečíst. Sice se dnes řeší jiné věci, ale jistá sdělení jsou nadčasová, takže i dnes dokáží chytit za srdce a dokopat člověka k zamyšlení. Od první stránky po tu poslední... Poutavě vyprávěný příběh optikou nezkaženého dítěte, které ještě neinfikoval zkažený svět a naivně nazírá na politické a společenské dění náročné doby. Jsem ráda, že jsem tuto skvělou knihu, díky knižní výzvě zařadila.
Knihu jsem přelouskala, už několikrát jsem ji odložila a mnoho odstavců jsem přeskočila,protože byli nezáživné. Příběh popisuje svět očima dívky přezdívané Čipera, který však není do soudu o znásilnění nijak zvláštní a poutavé to je od půlky,spíše ke konci.
Za mě je kniha přeceňována a zklamala mě.
no jo, je to prý bestseller, ale pro mne tedy čtenářské utrpení, knihu jsem odložil snad desetkrát - prostřední část s popisem soudního přelíčení mě však udržela a pak už mi bylo líto to nedorazit
jak tu už poznamenalo několik čtenářů, tak i já měl na počátku divný pocit, že čtu americký hybrid děl Astrid Lindgrenové a Charlese Dickense s pomrkáváním ke Twainovi; román působí, jako by byl napsán v šedesátých letech, ale ne 20., nýbrž 19. století, nesedlo mi didaktické tlačení na pilu (výchovný ráz příběhů mě spíš navádí provést něco hrozně ošklivého), rovněž dětský vypravěč (alter ego autorky?) působí nepřirozeně: takto se přece nechová, nemluví ani nemyslí osmileté dítě!
slice of life ve 30. letech v americe, spousta zajímavých myšlenek a konfliktů z pohledu osmileté holky. ať to zní jakkoliv, nemůžu než doporučit
Nevím jak přesněji okomentovat tento příběh, který tu ve všech příspěvcích zanechal tolik rozdílných názorů a dojmů :-) Prostě jsem se zaposlouchala do příjemně načtené audioknihy a nechala se vyprávěním unášet, až do konce...
Těžko napíšu něco sofistikovaného po tolika krásných komentářích, tak jen dojmy.
Nádherná kniha, krásný jazyk, poutavé vyprávění naivníma a nezkaženýma očima malého dítěte. Bezstarostné dětské hrátky, výjimečnost dětské fantazie, formování osobnosti dítěte při střetu s realitou. Láskyplné vedení rodiče, podporování morálky, pochopení jedinečnosti osobností, odvaha se odlišovat a bojovat i přes marnost tohoto počínání. Poutavě vykreslená historie, rasové problémy v Americe, život na malém městě, vztahy mezi lidmi. Společenský tlak, úsudky bez přemýšlení, davové chování. A mnoho dalšího...
Některé věci bych do života dnešních dětí ráda vrátila - bezstarostnost dětství, venkovní hrátky, kreativní fantazii. Jiné by nutně potřebovaly - morální vedení, kladné vzory, pevné, ale láskyplné vedení, prožití důsledků svých chyb. Možná by pak tolik nechyběla pokora a respekt.
Toto je nádherný román, právem patří mezi skvosty literatury. Doporučuji.
Audiokniha
Jedna z nejpůsobivějších knih, která se mi kdy dostala do ruky. Příběh vyprávěn malou dívenkou, která svět vnímá optikou vyzrálého indigového dítěte, což je samozřejmě znatelně na pováženou. Ale pointa knihy leží v postojích, které jednotlivé postavy zastávají. Jedná se také o unikátní vhled do společenského života v tehdejší době. Co ale víc, je důkazním materiálem přezíravosti a krátkozrakosti. Nebyla to lehká doba a byla, jak to říct, černobílá. Kniha je ale krásná i tím, že ne všichni trpěli nemocí z předsudků a krátkých soudů.
Konkrétně k příběhu je nutné uvést několik faktů, odehrává se ve 30. letech minulého století v Alabamě, což je jeden ze států bývalé konfederace, v němž lze do dnes cítit pachuť z občanské války. Tato válka totiž pro velké množství Američanů znamená pomyslný milník k určité celistvosti. Apartheid tehdejší doby byl znatelný na každém rohu a vlivem toho si na to velké množství černochů i zvyklo, což neulehčovalo situaci nikomu - kromě těch, kteří apartheid prosazovali ještě ve větší míře. Přesně v tomto prostředí relativně dobře situovaný běloch bude obhajovat černocha. Obrovské a zakořeněné předsudky vedly k velkému nebezpečí po celém jihu. Příběh je o to naléhavější a důležitější. Zároveň ale vyprávěný s obrovskou empatií a něhou. Kniha je krásná i proto, že má velkou přidanou hodnotu pro budoucí zástup spisovatelů, kteří se této tématice budou věnovat i v budoucnu.
Mimochodem, jen pro zajímavost. Rasová segregace byla v jednom z jižanských států oficiálně a právně zrušena až v 90. letech minulého století.
Jedinečná kniha. Zprvu jsem si říkala, že snad čtu Děti z Bullerbynu???...., ale s každou další kapitolou jsem zjišťovala, že se mi dostalo do ruky dílo vskutku jedinečné.
Příběh se odehrává v 30. letech minulého století v Alabamě, kdy se doba začala opravdu měnit, kdy se vykalo rodičům, svět byl spoutaný prapodivnými zvyky a také předsudky.
Toto dílo patří mezi knihy ke kterým se člověk s úsměvem vrací. Nezbývá jen napsat - přečtěte si ji!
Dlouho jsem odkládala čtení této knihy, ale nakonec jsem byla překvapená, jak moc se mi líbila. Příběh se odehrává v Alabamě v polovině 30.let a řeší se v ní rasismus, rovnoprávnost mužů a žen, a také finanční problémy části obyvatel, ale protože je vyprávěn osmiletou dívkou, ústředním motivem knihy je snaha zjistit, co dělá tajemný soused, který nikdy nevychází z domu. Při popisech otce hlavní postavy jsem nemohla uvěřit, že byla kniha napsána v padesátých letech, klidně by mohl žít v dnešní době. Jsem opravdu ráda, že jsem se ke čtení nakonec odhodlala.
Klasika, ale asi se neumím tak dojímat. Příběh smutný, ano, ale ta přemíra správného chování tak malých dětí? Přišlo mi trochu přiškrcené a zvláště v té době a místě.
Nechce se mi věřit, že mi tenhle skvost doteď unikal. Velmi silný příběh o dětském smyslu pro spravedlnost, americkém jihu ve 30. letech, rasismu, predsudcích a několika dobrých lidech. Příběh je vyprávěný dětskýma očima.
Štítky knihy
děti zfilmováno americká literatura znásilnění soudní procesy USA (Spojené státy americké) černoši rasismus hospodářská krize Alabama
Čtenářská výzva - opět jsem dal na hodnocení a nemohu souhlasit s nadšením ostatních. Pravda, poslední třetina knihy zachránila jinak tutový propadák, kde děti popisují své příhody a život. Byl to plochý, na místě prešlapující, nic neříkající dej, dalo-li by se to tak nazvat. Očekávání jsem měl velké, ale zklamání bylo větší. Osobně knihu doporučovat nebudu.