Jako zabít ptáčka
Harper Lee
https://www.databazeknih.cz/img/books/14_/14499/bmid_jako-zabit-ptacka-iW0-14499.jpg
4
3184
3184
Jako zabít ptáčka série
1. díl >
Dnes již klasický román moderní americké literatury, za který autorka v roce 1961 obdržela Pulitzerovu cenu. Příběh justiční vraždy nevinného černocha na americkém jihu v první třetině 20. století, viděný očima dvou malých dětí. Neměnný řád světa je narušen: nevinný černoch je křivě obviněn ze znásilnění bělošky a postaven před soud. Obhájcem černocha se stává otec obou dětí, který bere tento případ jako věc své osobní cti. Kniha navazuje na humanistické tradice Marka Twaina.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2009 , XYZ (ČR)Originální název:
To Kill a Mockingbird, 1960
více info...
Přidat komentář
Bohužel, ale kniha mě nezaujala. Mám ráda popisné knihy, nevadí mi pomalý děj, ale u téhle knihy jsem se chvílemi nudila. V knize jsou některé skvělé myšlenky, které platí dodnes.
Byla jsem zmatená, že kniha začala o jedné postavě a pak se celou dobu řešil někdo jiný. Napjatě jsem očekávala, jak se tyto dějové linky prolnou. A pak už jsem jen tahala kapesníky. Doporučila bych ji přečíst každému.
To bylo tak krásné! Včera jsem dočítala dlouho do noci, nemohla jsem ji odložit a ještě dlouho ve mně doznívala, než jsem usnula. Nevycházím z údivu, jak je možné, že mě tato kniha dosud míjela. Asi zakoupím i domů (než ji zakážou). Ještě chci podotknout, že jsem dopředu nevěděla, o čem úplně příběh je.
Velmi doporučuji.
Nádherná knížka. Příběh z 30. let z amerického jihu, téma rasismu samozřejmě. Moc se mi líbila postava Attica, přišlo mi, že krásně vychovává děti, nechává jim dostatek svobody a zároveň jim dává cenné lekce, ale tak nějak s lehkostí, bez zbytečných emocí. Četla jsem, předtím než jsem se pustila do této knížky, komentář ke knize na goodreads. Psala ho afroameričanka, a nehodnotila knížku dobře, prý se jí zdálo, že v knize jsou všechny "bílé" postavy aktivní, a všechny "černé" pasivní, nechávají si všechno líbit. No vlastně asi ano, akorát si nedovedu přestavit tu aktivitu těch "černých". Přišlo mi, že nemůžou dělat skoro nic. Při soudu, kde se Atticus snaží obhájit Toma Robinsona (který je křivě obviněn ze znásilnění), se ptá žalobce Toma, proč utíkal.. a Tom na to, že se bál, ...žalobce se ptá - bál jste se, že skončíte u soudu za to co jste udělal?, a Tom odpovídá - ne, bál jsem se, že skončím u soudu za to, co jsem neudělal. A o tom to je. Všichni dopředu věcí, že bude odsouzen, ať předloží jakékoliv důkazy. Jednou řekl běloch, tento černoch něco udělal, a to stačí, aby dostal trest smrti a ten soud... to je prostě jenom taková kulisa. Ale postupně ukazovat, vysvětlovat, měnit uvažování lidí, to chce čas... V jedná části knihy mluví učitelka k dětem a vypráví jim o Hitlerovi, jak je to hrozné, co dělá s židy. Že v demokracii jsou si všichni rovni, v demokracii, která je v Americe, kdežto v Německu je diktatura. Vůbec jí nedochází, že někteří jsou si v Americe rovnější než jiní...
Já tedy bohužel nadšení většiny ostatních nesdílím. Pořád jsem čekal, kdy se něco stane, soudní proces sice fajn, ale přesně jsem věděl jak to skončí. Pak to bylo utnuté jedním nečekaným zvratem a konec sice OK, ale vyšumělo to tak nějak do prázdna. Jak z tohole udělali oscarový film nechápu - někdy zkusím kouknout. Jinak celkově moc povídání o ničem, moc popisu, který mám ale většinou rád. Tady mi všichni přišli jako studení škrobení čumáci bez emocí. V době napsání to asi bylo něco, ale mě to přišlo takové suchopárné a nijaké. Přitom takové věci mívám rád. Nevím co přesně se mi na to nezdálo. Spíš jsem si neoblíbil žádnou z postav - to taky udělá své.
Já bohužel téhle knize nemůžu dát hvězdičky, neb jsem ji četla ve vydání z roku 2018, do kterého ale asi někdo vzal původní překlad, který ani nezrevidoval.
Některé věty nedávaly smysl, respektive dávaly, ale až po několika přečteních, případně dohledání, co tím chtěl tak asi překladatel říct. Výrazy, které se dnes už nepoužívají, případně vyloženě špatné překlady (vážně si Jem koupil k narozeninám parní stroj??? No.. ne, koupil si vláček).
Čtení téhle knihy ve mě tedy nevyvolalo nic moc víc, než potvrzení přesvědčení, že na překladu sakra záleží.
Téma rasismu nikdy nepřestane být aktuální a je třeba na něj upozorňovat. Ale proč takovým čítankovým černobílým způsobem? Čtení se mi táhlo jako odpoledne na americkém Jihu. Jestli byly takových myšlenkových úvah, jaké jsou v knize popsány, schopné druhačky třicátých let minulého století, tak to jsme teď hodně pozadu. Ale spíš myslím, že nebyly. A ten závěr... Podle mě je kniha kýč jak bič, a ten by se klasikou stávat neměl. Jednu hvězdu za Attica, byl popsán věrohodně, se svými klady i slabostmi, líbilo se mi, že ho děti oslovovaly jménem, to by dle mého zlepšilo mnohý vztah dítěte a rodiče. A pak taky za uklidňující atmosféru doby, již se autorce podařilo přenést do příběhu, doby, kdy spousta věcí byla ještě v pořádku.
Poaloucháno jako audiokniha, kterou načetla Klára Isová. Knihy jí načtené moc nemusím , ale todle bylo naprosto úžasné.
Děj knihy se sice odehrává ve 30 letech 20 století, ale podle mě je stále aktuální. Líbí se my , že celý "proces" je popisován očima malé holky a přesto je to popsáno perfektně.
Nádherná kniha. Poprvé jsem ji četla asi před 30 lety. Teď jsem si ji zase půjčila z knihovny svých rodičů, staré a otrhané vydání. Děj se odehrává ve 30. letech 20. stolení na Jihu USA. Myslím si, že i dnes k nám promlouvá moderním jazykem a téma diskriminace je stále živé. Moc se mi líbí literární styl vyprávění z pohledu osmileté holčičky, však ona je leckdy vyspělejší než dospělí obyvatelé městečka.
Zpočátku je těžké se začíst, protože literární styl je značně komplikovaný, což je ale ve výsledku věc, která zvyšuje hodnotu díla.
Při čtení této knihy musíte počítat s tím, že příběh je vyprávěný z pohledu dítěte a to nemusí každému vyhovovat. Dle mého se ale autorce podařilo udržet rozumnou hranici mezi světem dětí a dospělých, nedočkal jsem se žádných situací, kdy bych si řekl, takhle by přece dítě nikdy nejednalo. V době vzniku kniha musela budit pozornost především tématy, kterých se dotýká, rasismus, chudoba a všemožné škatulkování. Není úplně zřejmě, jak příběh dopadne, závěr by se mohl třeba vyvíjet i jinak.
Tohle mě dost potrápilo. Rozjelo to pro mě posledních 50 stránek, nakonec jsem ale ráda, že jsem to nevzdala :).
První kapitola byla pro mne utrpením, vůbec jsem si nemohl zvyknout na styl a po celou knihu pak hlavně na překlad (vydání od MF), který se snaží čtenáře poučovat, jako by si sám nebyl schopen udělat správný obrázek. Místo amerického fotbalu rugby, místo milí km a bylo toho mnohem víc, ale nejhorší byla Štěpánka Crawfordová. To už tam chyběla jen Ornella Štiková :-D
Jinak příběh super a dávám 5* Víc nemá cenu psát, všechno už napsali Ti přede mnou.
Velice milé čtení o životě na americkém jihu ve 30. létech 20.století. Příběh vypráví osmiletá Čipera, kluk v sukních, tím je příběh prosycen dětsky nevinným smýšlením a city. Přecejen se našli i lidé se srdcem v hrudi a nejen s pusou plnou bílé arogance.
Laskavý otec - právník, dvě zvídavé děti, tajemný dům v sousedství, vztahy mezi bělochy a černochy někde na jihu. Krásný příběh. Jelikož jsem dříve viděla film, při čtení jsem měla před očima dokonalého G. Pecka. To pomohlo.
Z dnešního pohledu by byla kniha brána jako kniha o rasismu, ale to vás napadne až po dočtení. Při čtení se prostě jen setkáváte s tolerantními a netoleratními lidmi, s předsudky, lidskou malostí a primitivismem nebo naopak s vekorysostí a nezaujatostí, s laskavostí nebo s nenávistí. O rasismu toho tento příběh vypovídá a vysvětluje víc, než jakákoliv dnešní rádoby angažovaná literatura na toto téma.
(SPOILER)
Kniha jako cibule! ;D
Má tolik vrstev, a můžete je postupně sloupávat na jedno přečtení, nebo s odstupem. :)
První vrstva je román z pohledu malé Čipery, která mi velmi připomíná Lucii z Lucie postrach ulice :), která nám sděluje příběh o tom, jak si její bratr kdysi zlomil ruku a jaké události k tomu vedly. Je to roztomilé, hravé a dětsky naivní, prostě maloměstský život 30. let z pohledu chytrého, tvrdohlavého, ale sympatického děvčete.
Další vrstvou je černá a bílá, a tím nemyslím pouze barvy, ale zejména protiklady. Barva kůže, bohatství, vzdělání, etické zásady, stáří, inteligence, pohlaví, ... protikladů je zde mnoho a zakopáváte o ně na každé stránce.
Nakonec bych chtěla zmínit jednu speciální vrstvu. Když totiž oloupete všechno ostatní, zbyde Vám kniha věnovaná životem otesanému, moudrému, občas chybujícímu muži, který se, i přes veškerá životní úskalí, snaží držet svých přesvědčení a žít tak, aby na něj mohly být vlastní děti a vlastní svědomí hrdé.
Samozřejmě je kniha o velmi důležitých morálních otázkách, o lásce a nenávisti, o dospívání, o dilema a vlastním svědomí, prostě o životě samém. Ale zároveň je věnována Atikovi, ať už jím byl v autorčině životě kdokoliv. :)
Jako zabít ptáčka byla určitě jedna z nejhezčích knížek, kterou jsem kdy četla.
Ocitáme se v Alabamě, v době hospodářské krize a sledujeme vnímání života malým děvčátkem jménem Čipera, které není s to pochopit svět dospělých.
Tento výrazný kontrast provází celou knihu dětské nevinné vnímání světa, smysl pro spravedlnost a nepochopení dvojího metru versus svět dospělých, kteří si tvoří vlastní hranice, vlastní pravidla, která často nedávají smysl, ale zrovna se jim hodí.
Čipery otec je muž, který má srdce na pravém místě, stále věří ve své hodnoty a jako jeden z mála právníků se řídí srdcem a ne rozumem. To Čipeře vkládá ještě většího brouka do hlavy proč všichni dospělí nejsou féroví jako její otec?
Důležitá je zde i otázka rasové segregace. Například ve chvíli, kdy paní učitelka vysvětluje dětem, že to, co udělal hitler Židům bylo nesprávné, načež se ozývá Čipera a ptá se, jaký je rozdíl mezi Hitlerem a Židy a učitelčinou nenávisti k černochům.
Kniha je vcelku náročná ke čtení, ale nese tolik krásných myšlenek, že stojí za to si ji přečíst.
Štítky knihy
děti zfilmováno americká literatura znásilnění soudní procesy USA (Spojené státy americké) černoši rasismus hospodářská krize Alabama
Krásné dílo...úplně jsem se v Maycomb viděla jako bych tam žila také....Sympatická rodina Finschu...rasismus..20/30léta.......Doporučuji přečíst..