Jako zabít ptáčka
Harper Lee
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/388979/bmid_jako-zabit-ptacka-Mia-388979.jpg
4
3111
3111
Jako zabít ptáčka série
1. díl >
Maycomb v Alabamě je bezvýznamné ospalé provinční městečko obklopené poli s bavlnou. Ve 30. letech 20. století jsou Spojené státy americké zachváceny hospodářskou krizí, ale ta se obyvatel Maycombu dotýká jen okrajově. O letních prázdninách je největší starostí osmileté Čipery a dvanáctiletého Jema vymýšlení plánu, jak vylákat místního podivína z jeho dobrovolného domácího vězení. Když je ale mladý černoch obviněn ze znásilnění bílé dívky, události naberou dramatický spád. Obhajoby se ujímá otec Čipery a Jema, advokát Atikus Finch. Toho čeká předem marný boj s předsudky, strachem a nenávistí. Román Jako zabít ptáčka ale rozhodně není o rasismu a nespravedlivých soudních procesech. Je to čtivý příběh o dospívání a braní rozumu, o různých formách osobní statečnosti, o přetvářce, morálce a zodpovědnosti. To vše vyprávěno pohledem osmiletého děvčátka. Harper Lee knihu dokončila v roce 1959 a román měl okamžitě obrovský úspěch. Získal Pulitzerovu cenu a dočkal se filmové adaptace s Gregory Peckem v roli obhájce Atika Finche.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2018 , Mladá frontaOriginální název:
To Kill a Mockingbird , 1960
více info...
Přidat komentář
Bylo těžké, prokousat se první polovinou knihy, než jsem se dostala k té pro mě zajímavější části - samotnému procesu. Za polovinou, mě příběh chytil za srdíčko, a po dočtení musím uznat, že bez toho "nudného" začátku, by to jako celek, nebylo to pravé.
Příběh z malého městečka Maycomb v Alabamě ze třicátých let 20. století. Hlavní hrdinka, osmiletá Čipera, řeší společně se svým bratrem jen to, jak si užít prázdniny a jak vylákat místního podivína z jeho domu ven.
Jejich otec, advokát Atikus Finch, v té době obhajuje mladého černocha, který byl obviněn ze znásilnění. Čeká ho marný boj s předsudky, strachem a nenávistí.
Nádherně napsaný příběh, který je vyprávěn právě očima malé Čipery. Je zde nenuceně upozorněno na rasovou nesnášenlivost, vztahy mezi lidmi, morální zásady, zodpovědnost. Je zde vykreslena sourozenecká láska i respekt k otci.
Vše do sebe krásně zapadá. Chvíli se bavíte, smějete, chvíli budete vážní, někdy si možná i pobrečíte.
Tuto knihu asi nedokáži více popsat, je potřeba si ji přečíst. Je to zároveň milé i poučné a to nenuceně, ale přirozeně.
Když je podle dobré knížky natočen film, tak se na něj po dočtení taky podívám, ani tentokrát jsem neudělala výjimku. Film byl dobře zpracován a i přesto, že měl více jak 2 hodiny, tak si myslím, že v něm chybělo spoustu zásadních detailů. 100% doporučuji knihu.
Trvalo mi delší dobu, než se mi podařilo dočíst a vlastně nedokážu popsat proč. Musela jsem si knihu "dávkovat". Je v ní moudrost, smutek i smích. Spousta kontrastů - svět dětí a ten dospělých, dobro a zlo, zažité zvyklosti maloměsta se spoustou předsudků i touha po nespoutanosti, přátelství i nenávist... Pro mne i obrovská beznaděj...
Také mi kniha svým stylem moc nesedla Myslím styl psaní.Obsah zajímavý,ale již několikrát zde zmíněný Černobílý svět výrazně vede
Ustrednim motivem je dulezita otazka. Kniha je velmi ctiva a tak nejak "mila". Ale vlastne to ve mne nic moc nezanechalo. Cetl jsem relativne nedavno a uz si to skoro nepamatuju.
Úžasná knížka, čtivá, a přitom hluboká, smutná, a přitom lidsky pozitivní, drsná, a přitom plná naděje... Co mi ale vadilo, je redakční "práce" (Mladá fronta, 2018), která zejména u dialogů nutila číst danou pasáž znova, aby vůbec bylo jasné, kdo co říká.
Na knihu jsem narazila díky zmínce v jiné knize a doporučenou četbu v jednom seznamu.. Určitým příběhům z minulosti jsem se dlouho vyhýbala, poněvadž pro mne byly psané ne příliš poutavě a možná jsem jim ani nedokázala dost dobře porozumět a proniknout do hloubky samotné duše knihy.. Ale právě tato kniha dokázala zbořit můj vlastní mýtus, že to bude nuda..
Kdyby příběh nebyl vyprávěn tak, jak byl, asi by to byla tuctová záležitost.. Ale autorka pozvedla celou svou věc tím,že z pohledu dítěte se pomalu zasvěcujeme do reality případu a také do života a mezilidských vztahů.
Musím také podotknout, že ve mně autorka Lee vzbudila stejne silné pocity a emoce jako Rowlingová a Backman.. Mravní podtext, soucit, laskavost, dobro vs zlo..
Opravdu silný příběh, krásně a mile napsaný, doporučuji..
Ja nějak knihám co vyhrály cenu nemůžu přijít na chuť. Dala jsem to do 100 stánky. Jedna z knih u které nebudou další pokusy o čtení.
Kontrast mezi barvou pleti jako základní téma. Kontrast mezi dětským čistým, jasným a pokřiveným a společenskými kompromisy zatíženým pohledem na pojetí práva mezi bělochy a barevnými na jihu Ameriky ještě ve třicátých letech min. století. Dobrý román o rasové snášenlivosti, o tom, že i celkem vyspělá společnost potřebuje zrát,vzdělávat se a poznat své nedostatky, než je přijme a bude je umět zpracovat. A dokonce i dnes aktuální myšlenky pro středoevropského docela dobře vzdělaného, mnohdy i křesťana. V Americe asi povinná četba, já jsem se k ní dostala až nyní, ale i tak si myslím, že stojí zato si ji přečíst, dnes možná je to aktuálnější(když našimi končinami provívají rasistické nálady).
„Porosteš a budeš po celý život dennodenně vídat, jak běloši šidí černochy, ale něco ti povím a na to nezapomeň – když běloch ošidí černocha, pak bez ohledu na to, kdo to je, jak je bohatý nebo z jak vznešené rodiny pochází, je ten běloch darebák.“
„Nic mi není odpornějšího než bílý ničema, který zneužije nevědomosti černocha. Jen si nemyslete – všechno se to sčítá a jednou účet zaplatíme. Doufám, že se toho vy děti nedočkáte.“
Četbu klasik jsem dlouhá léta odkládal, ignoroval, považoval jsem je za překonané a vlastně zbytečné pro vnímání moderního světa. Zpětně si říkám, že jsem se nemohl víc mýlit. Skrývá se mezi nimi mnoho a mnoho literárních pokladů, skvostů, které lze číst bez ohledu na to, kdy byly napsány a vždy si z toho něco odnést. To je přesně případ Leeové Jako zabít ptáčka.
Text je naprosto geniální a odzbrojující, kontrast mezi dětským pohledem a dospělým světem je propastný a intenzivní. Hutná scéna před věznicí dokonale vystihuje téma a náboj knihy. Svět bez předsudků, to je ten dětský pohled. Ale předsudky nelze černobíle odsoudit a odhodit jako špatné a nepotřebné. Předsudky lidem pomáhali přežít tisíce a milióny let od prvopočátků lidského rodu. Ale o tom kniha není.
Kniha je vyzdvihována jako etalon kritiky systémového rasismu Ameriky třicátých let minulého století. Možná ano, příběh k tomu čtenáře vede. Přesto si myslím, že kniha je více o prosté lidskosti, prosté spravedlnosti a slušnosti. Ti nejvíc uřvaní rovnostáři bývají ti největší pokrytci. Protože postrádají lidskost, jsou jako mechanické stroje, naučení odpovídat tak, aby z vnějšku vypadali dobře a ctnostně. Naučení, aby signalizovali své ctnostné vlastnosti. Uvnitř jsou však zkažení jako peklo samo. Stačí si všimnout, jak se chovají ti nejvíce hlasití aktivisti všech politických ideologií, hlasitě prohlašují, jak je třeba žít ve světě bez předsudků a sami přitom s předsudky pokrytecky žijí, a uměle je na venek korigují a je to poznat. Tohle je ta kognitivní disonance, ten divný pocit, že něco nesedí. A příběh ukazuje ještě jednu věc, o které se moc nemluví ani dnes, totiž absolutní nerovnováhu v systému spravedlnosti mezi obviněním chlapa ze znásilnění a křivým obviněním chlapa ze znásilnění.
Ale zpět k citaci na začátku. S ohledem na identitární roztříštěnost západního světa se domnívám, že již platíme. Rozhodně doporučuji všem.
A znovu jdu proti proudu...to jsem celá já. Snažila jsem se ale cítila jsem, že ztrácím čas, tak mne klidně kamenujte, protože tohle se rebelkám stává.
Četla jsem dávno, ve 13 letech, teď znovu. Příběh, rasovou nespravedlnost i humánní poselství jsem tehdy už pobrala, ale asi mi unikl ten krásný jazyk a všudypřítomná satira. Teprve teď jsem docenila zmatky Jemova dospívání, objevování nespravedlnosti okolního světa, a hlavně nádhernou postavu Attika. Kéž je na světě víc Attiků. Přidávám se ke komentáři Etvel: Páni....
Jedna z nejlepších knih, jaké byly napsané.
Jako nahý mezi vlky. Píp. Holátko mezi supy. Osamocený, bílý holoubek mezi zkázonosnými, černočernými nálety, jehož andělské perutě zatížit, k zemi přikovat chtěly stereotypní trny. Soudy jako plamenomety.
Téma rasismu, které je hodně vážné, zasazené do vyprávění malé holky, jakoby se změnilo hlavně v téma lidství a spravedlnosti...kniha vás svým způsobem pohladí po duši, a to hlavně díky velké otcovské a sourozencké lásce, důležitou roli hraje také přátelství a boj o spravedlnost.
A občas musíte použít velkou fantazii, když si knihu koupíte v antikvariátu, tak jako já, a zjistíte ve 3/4, že vydání ze 60. let má tiskovou vadu a cca 7 stránek sem tam se neotisklo, a zrovna v části výpovědi svědků u soudu... :-)))
Poutavy pribeh, dojemny, stridali se u me pocity beznadeje a vzteku, zit v te dobe nebylo vubec jednoduche. Kniha ve mne nechala hluboky dojem a dlouho jsem nad premyslela, slzy nevyjimaje
Tohle by měla být povinná četba nejen pro děti, ale hlavně pro jejich rodiče. Téma doslova černobílého vidění světa se naší společnosti sice úplně netýká, o to víc ale vynikne jiná věc - pro mě byla vlastně hlavním poselstvím knihy výchova. Jasně, rasová otázka na první pohled hraje prim, ale když se trochu zamyslíte, tak zjistíte, že nadčasovost téhle knihy je spíš v tom, jakým způsobem se Atticus ze svých dětí snaží vychovat zodpovědné, samostatně myslící jedince se správným žebříčkem hodnot.
Krásná kniha. Začátek mi přišel poněkud rozvláčný, ale nakonec se ukázalo, že to bylo potřeba, aby autorka poukázala na celý příběh v širokém kontextu. Od soudního procesu má kniha spád. Vyprávění z pohledu malé holčičky dodalo vyprávění na nevinnosti a trošku naivitě, až pohled na myšlení tehdejší společnosti chvílemi nahání hrůzu. Rozhodně to není kniha pouze o rasismu ve třicátých letech. Myslím, že pozorný čtenář v ní nalezne mnohem víc.
Štítky knihy
děti zfilmováno americká literatura znásilnění soudní procesy USA (Spojené státy americké) černoši rasismus hospodářská krize Alabama
Jako zabít ptáčka
Krásně napsaný a čtivý příběh, i přes témata, která se tváří jakoby tam byla náhodou (rasismus, zloba, násilí) je to příběh, který Vás chytne za srdce!
První polovina knihy je taková, že pokud nevíte, co od knihy očekávat, tak můžete být zklamaní a musíte se ji prokousat. I přes to, ale je první polovina velmi emotivní a milé vyprávění z pohledu dětí, které postupně v průběhu knihy dospívají. Mění se jim názory, povahy, ale stejně je to něco naprosto kouzelného! Takové knihy mám moc ráda a děkuji za ni!