Jako zabít ptáčka
Harper Lee
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/388979/bmid_jako-zabit-ptacka-Mia-388979.jpg
4
3203
3203
Jako zabít ptáčka série
1. díl >
Maycomb v Alabamě je bezvýznamné ospalé provinční městečko obklopené poli s bavlnou. Ve 30. letech 20. století jsou Spojené státy americké zachváceny hospodářskou krizí, ale ta se obyvatel Maycombu dotýká jen okrajově. O letních prázdninách je největší starostí osmileté Čipery a dvanáctiletého Jema vymýšlení plánu, jak vylákat místního podivína z jeho dobrovolného domácího vězení. Když je ale mladý černoch obviněn ze znásilnění bílé dívky, události naberou dramatický spád. Obhajoby se ujímá otec Čipery a Jema, advokát Atikus Finch. Toho čeká předem marný boj s předsudky, strachem a nenávistí. Román Jako zabít ptáčka ale rozhodně není o rasismu a nespravedlivých soudních procesech. Je to čtivý příběh o dospívání a braní rozumu, o různých formách osobní statečnosti, o přetvářce, morálce a zodpovědnosti. To vše vyprávěno pohledem osmiletého děvčátka. Harper Lee knihu dokončila v roce 1959 a román měl okamžitě obrovský úspěch. Získal Pulitzerovu cenu a dočkal se filmové adaptace s Gregory Peckem v roli obhájce Atika Finche.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2018 , Mladá frontaOriginální název:
To Kill a Mockingbird, 1960
více info...
Přidat komentář
Pozvolné vyprávění mi uteklo jako voda, až jsme se dostali k soudnímu procesu... ta bezmoc na vás dýchala z každé stránky, bylo to smutné. Každopádně - Atika do každé rodiny!
Nádherná kniha přibližující život na americkém jihu ve 30. letech. Plno myšlenek je hlubokých a stále platných.
Výborná kniha, plná perfektných myšlienok. Atikus je pre mňa osobným hrdinom, jeho povaha mi je sympatická snáď absolútne všetkým. Hoci americké klasiky neviem častokrát precítiť ako tie európske, predsa len kvoli kultúrnej odlišnosti, táto knižka ma veľmi zaujala. Malá výtka, že prvé dve kapitoly boli pre mňa absolútnym bludiskom a vobec som sa nevedel chytiť. Potom to už išlo samo. V dobe, v ktorej knižka vyšla, musela byť vo svete literatúri neuveriteľným milníkom a jej nadčasovosť platí (bohužiaľ) ešte dodnes.
Pomalejší rozjezd, ale nakonec nezapomenutelné vyprávění o rasismu očima dětí, Čipera byla úžasná, jako celá její rodina. Plno hlubokých myšlenek
Krásné dílo...úplně jsem se v Maycomb viděla jako bych tam žila také....Sympatická rodina Finschu...rasismus..20/30léta.......Doporučuji přečíst..
Bohužel, ale kniha mě nezaujala. Mám ráda popisné knihy, nevadí mi pomalý děj, ale u téhle knihy jsem se chvílemi nudila. V knize jsou některé skvělé myšlenky, které platí dodnes.
Byla jsem zmatená, že kniha začala o jedné postavě a pak se celou dobu řešil někdo jiný. Napjatě jsem očekávala, jak se tyto dějové linky prolnou. A pak už jsem jen tahala kapesníky. Doporučila bych ji přečíst každému.
To bylo tak krásné! Včera jsem dočítala dlouho do noci, nemohla jsem ji odložit a ještě dlouho ve mně doznívala, než jsem usnula. Nevycházím z údivu, jak je možné, že mě tato kniha dosud míjela. Asi zakoupím i domů (než ji zakážou). Ještě chci podotknout, že jsem dopředu nevěděla, o čem úplně příběh je.
Velmi doporučuji.
Nádherná knížka. Příběh z 30. let z amerického jihu, téma rasismu samozřejmě. Moc se mi líbila postava Attica, přišlo mi, že krásně vychovává děti, nechává jim dostatek svobody a zároveň jim dává cenné lekce, ale tak nějak s lehkostí, bez zbytečných emocí. Četla jsem, předtím než jsem se pustila do této knížky, komentář ke knize na goodreads. Psala ho afroameričanka, a nehodnotila knížku dobře, prý se jí zdálo, že v knize jsou všechny "bílé" postavy aktivní, a všechny "černé" pasivní, nechávají si všechno líbit. No vlastně asi ano, akorát si nedovedu přestavit tu aktivitu těch "černých". Přišlo mi, že nemůžou dělat skoro nic. Při soudu, kde se Atticus snaží obhájit Toma Robinsona (který je křivě obviněn ze znásilnění), se ptá žalobce Toma, proč utíkal.. a Tom na to, že se bál, ...žalobce se ptá - bál jste se, že skončíte u soudu za to co jste udělal?, a Tom odpovídá - ne, bál jsem se, že skončím u soudu za to, co jsem neudělal. A o tom to je. Všichni dopředu věcí, že bude odsouzen, ať předloží jakékoliv důkazy. Jednou řekl běloch, tento černoch něco udělal, a to stačí, aby dostal trest smrti a ten soud... to je prostě jenom taková kulisa. Ale postupně ukazovat, vysvětlovat, měnit uvažování lidí, to chce čas... V jedná části knihy mluví učitelka k dětem a vypráví jim o Hitlerovi, jak je to hrozné, co dělá s židy. Že v demokracii jsou si všichni rovni, v demokracii, která je v Americe, kdežto v Německu je diktatura. Vůbec jí nedochází, že někteří jsou si v Americe rovnější než jiní...
Já tedy bohužel nadšení většiny ostatních nesdílím. Pořád jsem čekal, kdy se něco stane, soudní proces sice fajn, ale přesně jsem věděl jak to skončí. Pak to bylo utnuté jedním nečekaným zvratem a konec sice OK, ale vyšumělo to tak nějak do prázdna. Jak z tohole udělali oscarový film nechápu - někdy zkusím kouknout. Jinak celkově moc povídání o ničem, moc popisu, který mám ale většinou rád. Tady mi všichni přišli jako studení škrobení čumáci bez emocí. V době napsání to asi bylo něco, ale mě to přišlo takové suchopárné a nijaké. Přitom takové věci mívám rád. Nevím co přesně se mi na to nezdálo. Spíš jsem si neoblíbil žádnou z postav - to taky udělá své.
Já bohužel téhle knize nemůžu dát hvězdičky, neb jsem ji četla ve vydání z roku 2018, do kterého ale asi někdo vzal původní překlad, který ani nezrevidoval.
Některé věty nedávaly smysl, respektive dávaly, ale až po několika přečteních, případně dohledání, co tím chtěl tak asi překladatel říct. Výrazy, které se dnes už nepoužívají, případně vyloženě špatné překlady (vážně si Jem koupil k narozeninám parní stroj??? No.. ne, koupil si vláček).
Čtení téhle knihy ve mě tedy nevyvolalo nic moc víc, než potvrzení přesvědčení, že na překladu sakra záleží.
Téma rasismu nikdy nepřestane být aktuální a je třeba na něj upozorňovat. Ale proč takovým čítankovým černobílým způsobem? Čtení se mi táhlo jako odpoledne na americkém Jihu. Jestli byly takových myšlenkových úvah, jaké jsou v knize popsány, schopné druhačky třicátých let minulého století, tak to jsme teď hodně pozadu. Ale spíš myslím, že nebyly. A ten závěr... Podle mě je kniha kýč jak bič, a ten by se klasikou stávat neměl. Jednu hvězdu za Attica, byl popsán věrohodně, se svými klady i slabostmi, líbilo se mi, že ho děti oslovovaly jménem, to by dle mého zlepšilo mnohý vztah dítěte a rodiče. A pak taky za uklidňující atmosféru doby, již se autorce podařilo přenést do příběhu, doby, kdy spousta věcí byla ještě v pořádku.
Poaloucháno jako audiokniha, kterou načetla Klára Isová. Knihy jí načtené moc nemusím , ale todle bylo naprosto úžasné.
Děj knihy se sice odehrává ve 30 letech 20 století, ale podle mě je stále aktuální. Líbí se my , že celý "proces" je popisován očima malé holky a přesto je to popsáno perfektně.
Nádherná kniha. Poprvé jsem ji četla asi před 30 lety. Teď jsem si ji zase půjčila z knihovny svých rodičů, staré a otrhané vydání. Děj se odehrává ve 30. letech 20. stolení na Jihu USA. Myslím si, že i dnes k nám promlouvá moderním jazykem a téma diskriminace je stále živé. Moc se mi líbí literární styl vyprávění z pohledu osmileté holčičky, však ona je leckdy vyspělejší než dospělí obyvatelé městečka.
Zpočátku je těžké se začíst, protože literární styl je značně komplikovaný, což je ale ve výsledku věc, která zvyšuje hodnotu díla.
Při čtení této knihy musíte počítat s tím, že příběh je vyprávěný z pohledu dítěte a to nemusí každému vyhovovat. Dle mého se ale autorce podařilo udržet rozumnou hranici mezi světem dětí a dospělých, nedočkal jsem se žádných situací, kdy bych si řekl, takhle by přece dítě nikdy nejednalo. V době vzniku kniha musela budit pozornost především tématy, kterých se dotýká, rasismus, chudoba a všemožné škatulkování. Není úplně zřejmě, jak příběh dopadne, závěr by se mohl třeba vyvíjet i jinak.
Tohle mě dost potrápilo. Rozjelo to pro mě posledních 50 stránek, nakonec jsem ale ráda, že jsem to nevzdala :).
První kapitola byla pro mne utrpením, vůbec jsem si nemohl zvyknout na styl a po celou knihu pak hlavně na překlad (vydání od MF), který se snaží čtenáře poučovat, jako by si sám nebyl schopen udělat správný obrázek. Místo amerického fotbalu rugby, místo milí km a bylo toho mnohem víc, ale nejhorší byla Štěpánka Crawfordová. To už tam chyběla jen Ornella Štiková :-D
Jinak příběh super a dávám 5* Víc nemá cenu psát, všechno už napsali Ti přede mnou.
Jako zabít ptáčka
Román, jenž jsem měl ve svém hledáčku již dávno a po pořízení mi pak dlouho ležel na polici netknut, je příběhem složeným z různých epizod mladičké Čipery, do jejíhož vidění maloměstského světa a jeho postaviček a událostí se vciťuje již její poměrně starší vypravěčské já. Nevím, proč jsem si myslel, že je to román o soudním sporu, když soudní spor je spíše kulisou románu dospívání. Případ Toma Robinsona je sice podstatnou složkou děje, ale samotné soudní jednání tvoří jen nepatrnou část knihy. Jako zabít ptáčka je tak spíše románem o jednom malém jižanském městě v polovině 30. let 20. století. Harper Lee toho moc nenapsala, a to co napsala, bylo pod útokem různých cenzorů, přesto všechno je tento román stále řazen mezi to podstatné, co by si člověk z americké literutury 20. století měl přečíst. Ať již se stavíme k zobrazení rasismu v této knížce jakkoliv, má pořád své literární i historické kvality, které nelze zcela zahodit. Do druhé knihy Harper Leeové, která na Ptáčka navazuje, se zatím ale nechystám pustit.
„Jediná věc, která se neřídí právem většiny, je lidské svědomí.“ (s. 115)