Jako zabít ptáčka
Harper Lee
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/388979/bmid_jako-zabit-ptacka-Mia-388979.jpg
4
3203
3203
Jako zabít ptáčka série
1. díl >
Maycomb v Alabamě je bezvýznamné ospalé provinční městečko obklopené poli s bavlnou. Ve 30. letech 20. století jsou Spojené státy americké zachváceny hospodářskou krizí, ale ta se obyvatel Maycombu dotýká jen okrajově. O letních prázdninách je největší starostí osmileté Čipery a dvanáctiletého Jema vymýšlení plánu, jak vylákat místního podivína z jeho dobrovolného domácího vězení. Když je ale mladý černoch obviněn ze znásilnění bílé dívky, události naberou dramatický spád. Obhajoby se ujímá otec Čipery a Jema, advokát Atikus Finch. Toho čeká předem marný boj s předsudky, strachem a nenávistí. Román Jako zabít ptáčka ale rozhodně není o rasismu a nespravedlivých soudních procesech. Je to čtivý příběh o dospívání a braní rozumu, o různých formách osobní statečnosti, o přetvářce, morálce a zodpovědnosti. To vše vyprávěno pohledem osmiletého děvčátka. Harper Lee knihu dokončila v roce 1959 a román měl okamžitě obrovský úspěch. Získal Pulitzerovu cenu a dočkal se filmové adaptace s Gregory Peckem v roli obhájce Atika Finche.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2018 , Mladá frontaOriginální název:
To Kill a Mockingbird, 1960
více info...
Přidat komentář
Jako zabít ptáčka je příběh, jenž překypuje mnoha viditelnými i skrytými protiklady. Ten, který se bezpochyby nabízí nejvíce, je čtenáři zřejmý již na první pohled, a to protiklad ztělesněný v americkém rasismu. Projevy tohoto nekončícího problému jsou pak v tomto románu pravděpodobně nejzřetelněji patrné v rámci maycombského soudního procesu. Avšak vnímat toto vyprávění pouze jakožto příběh pojednávající o rasové otázce by bylo dle mého názoru do značné míry příliš povrchní. Boj, ať už metaforický či doslovný, je zde veden na mnoha rozdílných frontách. Harper Lee čtenáři představuje svět plný kontrastů, v němž se střetává mládí se stářím, chudoba s bohatstvím, nevzdělanost s kultivovaností a stejně tak je zde i vykreslena propast mezi sférou žen a mužů. Na jedné straně tu tak například stojí dětská zvídavost, volnost, hravost i nevyhnutelná naivita a na straně druhé můžeme vidět umírněnost, moudrost, poctivost ale i hloupost, krutost a faleš světa dospělých. Jedná se o příběh, v němž se empatie mísí s bezcitností, důvtip a rozvaha válčí spolu s nenávistí a čest nastavuje druhou tvář zášti a zlobě. I přes to se však domnívám, že tento román pojednává především o otázkách nevinnosti a viny.
Veľmi zaujímavo poňatá kniha a dobre sa čítala, mala hlboké myšlienky a postava Atikusa je vykreslená tak, že každý bude dúfať, že v živote stretne toho svojho.
Len si myslím, že to slovenský čitateľ neocení.
Prostredie, kde sa odohráva totiž zohráva veľmi významnú úlohu v tejto knihe a človek cez oceán to dostatočne nezažil.
Okrem toho je nosná téma knihy najmä podľa mňa detstvo a nie súdny proces.
Takže každý je pripravený na inú knihu, než ňou v skutočnosti je.
V Amerike je určite povinným čítaním, čo chápem vzhľadom k téme, ale aj tá alegória je tak hlboko a vyznenie šité pre ľudí z juhu Spojených Štátov, že pre rekreačného čitateľa bude veľmi nedoceňovanou.
Ja sama som v rozpakoch ako ohodnotiť a idem to uzavrieť teda tak, že "rozpačité" je asi to správne slovo pre túto knihu a dávam silné 3 hviezdy.
Je to příběh z politicky a společensky náročné doby, protože 30. léta 20. století akcentovala nejen rasovou problematiku, ale i postavení žen bylo někde jinde, než si v dnešní době dokážeme vůbec představit.
Nebyla jsem schopná se prokousat začátkem, neustále jsem knihu odkládala a zase se k ní vracela a četla ji tímto způsobem více než rok. První třetina byla holé utrpení, potom se děj stal trochu poutavějším, ale celkově knihu považuji za přeceňovanou a nepříliš čtivou. Zaujala postava Attikuse Finche - jeho charakter, vyznávané hodnoty, vztah s dětmi, přirozená autorita, zkrátka vše okolo jeho postavy patřilo v příběhu k tomu nejlepšímu.
Knihu jsem si osobně zařadila mezi ten druh literatury, která má sice zajímavé a podnětné myšlenky, ale je prostě stará a její zpracování je v dnešní moderní (rozuměj rychlé) době příliš rozvláčné a popisné. Asi jako knihy Julese Verna, které jsme kdysi hltali, ale dnes ty zdlouhavé popisy spíše odrazují, stejně jako jsou Vernem popisované vynálezy již dávno překonané a pro dnešního člověka vlastně směšné.
Tak nejak jsem od toho ocekavala vice. Uz pred cca 20ti lety mi spoluzacka doporucovala, ze to je uzasna kniha. Nevim, ja doporucovat nebudu, nenadchla mne a ani mne nebavila.
Čtenářská výzva - opět jsem dal na hodnocení a nemohu souhlasit s nadšením ostatních. Pravda, poslední třetina knihy zachránila jinak tutový propadák, kde děti popisují své příhody a život. Byl to plochý, na místě prešlapující, nic neříkající dej, dalo-li by se to tak nazvat. Očekávání jsem měl velké, ale zklamání bylo větší. Osobně knihu doporučovat nebudu.
Velmi dojemný příběh, který je výprávěn očima malé holčičky. Připomínka toho, jak lidé mohou být krutí...
Asi jsem od knihy čekala něco víc... O případu obviněného černocha, jeho příběhu a soudního procesu bylo napsáno bohužel méně než jsem doufala. Představila jsem si, jak asi lidé v té době žili a pochytila jsem i hlavní myšlenku, nicméně mě kniha moc neoslovila. Vyprávění z pohledu malé slečny a styl psaní nebyl můj šálek čaje. Kdyby se autorka více rozepsala o případu černocha a psala méně o tom, jak děti prožívají léto, určitě by to bylo zajímavější. Za mě akorát mnoho povyku pro nic.
Nádherná kniha, která mne mnoho let míjela. Očima malého děvčátka nám je ukázáno, že lidé se fakt nedělí podle rasy, náboženství či pohlaví, ale úplně jednoduše na chátru a ty ostatní. No a z těch ostatních se ještě občas vyloupnou hrdinové.
Takovéhle příběhy jsou důležité, ale já to nerada čtu. Lidi se nemění a v každé době, v každém roce, prostě pořád se najdou lidi, kteří si myslí, že jsou víc lidi než ostatní lidi. Naštěstí pro lidstvo jsou ale i lidé, pro které laskavost, přímost a čestnost nejsou jen prázdné pojmy. Psáno pohledem devítileté lumpice, což je sympatický přístup.
"JÁ MYSLÍM, ŽE JE JENOM JEDEN DRUH LIDÍ. LIDI."
Zvláštní kniha.
Rasismus je zde velkým tématem a je podán z pohledu devítileté dívenky.
Mnohokrát jsem se zamyslela nad tím, jak byli někteří lidé zlí, nepřející, se vším hned hotoví, mysleli si, že jsou víc než ostatní. Utvořit si vlastní názor, zastat se černocha bylo mnohými odsouzeno, ale podívejme se dnes...
Lidé kritizují ostatní, řeší každé slovo, hnidopiší na všem. Někteří jsou naopak pomalu linčováni za svůj názor...
Opravdu se doba změnila?
Opravdu je teď společnost lepší?
Naštěstí se vždycky najdou i hodní a empatičtí lidé :-)
"Statečnost začíná tehdy, když víš, že jsi poražen, ještě než se do nečeho dáš, a přesto se do toho dáš a dovedeš to až do konce, ať se děje co se děje. Málokd zvítězíš, ale někdy se ti to podaří."
"Jediná věc, která se neřídí pravidlem většiny, je lidské svědomí."
Styl psaní nemusí sednout každému, občas jsem s tím měla také problém, ale myšlenka je jasná :-)
Čipera, Jem a Atikus si mě získali na celé čáře :-)
Doporučuji.
Vyprávění z pohledu malé holky mě teda moc neoslovilo. První půlka vůbec, pak se děj trošku rozjel a když už to v místech kolem soudního procesu začalo vypadat zajímavě, rychle tomu došel dech a ani mírně zamyšleníhodný konec už to nezachránil. Pro mě trochu zklamání.
Málokdy mě kniha tak chytne, ať už příběhem, ale i charaktery postav. Jako zabít ptáčka se ale jasně zapsala k těm, které bych si minimálně ještě jednou za život chtěla přečíst. Sice se dnes řeší jiné věci, ale jistá sdělení jsou nadčasová, takže i dnes dokáží chytit za srdce a dokopat člověka k zamyšlení. Od první stránky po tu poslední... Poutavě vyprávěný příběh optikou nezkaženého dítěte, které ještě neinfikoval zkažený svět a naivně nazírá na politické a společenské dění náročné doby. Jsem ráda, že jsem tuto skvělou knihu, díky knižní výzvě zařadila.
Knihu jsem přelouskala, už několikrát jsem ji odložila a mnoho odstavců jsem přeskočila,protože byli nezáživné. Příběh popisuje svět očima dívky přezdívané Čipera, který však není do soudu o znásilnění nijak zvláštní a poutavé to je od půlky,spíše ke konci.
Za mě je kniha přeceňována a zklamala mě.
no jo, je to prý bestseller, ale pro mne tedy čtenářské utrpení, knihu jsem odložil snad desetkrát - prostřední část s popisem soudního přelíčení mě však udržela a pak už mi bylo líto to nedorazit
jak tu už poznamenalo několik čtenářů, tak i já měl na počátku divný pocit, že čtu americký hybrid děl Astrid Lindgrenové a Charlese Dickense s pomrkáváním ke Twainovi; román působí, jako by byl napsán v šedesátých letech, ale ne 20., nýbrž 19. století, nesedlo mi didaktické tlačení na pilu (výchovný ráz příběhů mě spíš navádí provést něco hrozně ošklivého), rovněž dětský vypravěč (alter ego autorky?) působí nepřirozeně: takto se přece nechová, nemluví ani nemyslí osmileté dítě!
slice of life ve 30. letech v americe, spousta zajímavých myšlenek a konfliktů z pohledu osmileté holky. ať to zní jakkoliv, nemůžu než doporučit
Nevím jak přesněji okomentovat tento příběh, který tu ve všech příspěvcích zanechal tolik rozdílných názorů a dojmů :-) Prostě jsem se zaposlouchala do příjemně načtené audioknihy a nechala se vyprávěním unášet, až do konce...
Těžko napíšu něco sofistikovaného po tolika krásných komentářích, tak jen dojmy.
Nádherná kniha, krásný jazyk, poutavé vyprávění naivníma a nezkaženýma očima malého dítěte. Bezstarostné dětské hrátky, výjimečnost dětské fantazie, formování osobnosti dítěte při střetu s realitou. Láskyplné vedení rodiče, podporování morálky, pochopení jedinečnosti osobností, odvaha se odlišovat a bojovat i přes marnost tohoto počínání. Poutavě vykreslená historie, rasové problémy v Americe, život na malém městě, vztahy mezi lidmi. Společenský tlak, úsudky bez přemýšlení, davové chování. A mnoho dalšího...
Některé věci bych do života dnešních dětí ráda vrátila - bezstarostnost dětství, venkovní hrátky, kreativní fantazii. Jiné by nutně potřebovaly - morální vedení, kladné vzory, pevné, ale láskyplné vedení, prožití důsledků svých chyb. Možná by pak tolik nechyběla pokora a respekt.
Toto je nádherný román, právem patří mezi skvosty literatury. Doporučuji.
Audiokniha
Jako zabít ptáčka
Nebudu lhát, měla jsem trochu problém se začíst a četla se pomalu, ale tak to mělo asi být. Příběh je vyprávěn osmiletou holčičkou. Už tady bylo mnoho komentářů tak už nebudu psát co bylo psáno, ale jedno říct musím, tuto knihu si určitě někdy přečtu znova. Moc krásná kniha.