Jako zabít ptáčka
Harper Lee
Jako zabít ptáčka série
1. díl >
Maycomb v Alabamě je bezvýznamné ospalé provinční městečko obklopené poli s bavlnou. Ve 30. letech 20. století jsou Spojené státy americké zachváceny hospodářskou krizí, ale ta se obyvatel Maycombu dotýká jen okrajově. O letních prázdninách je největší starostí osmileté Čipery a dvanáctiletého Jema vymýšlení plánu, jak vylákat místního podivína z jeho dobrovolného domácího vězení. Když je ale mladý černoch obviněn ze znásilnění bílé dívky, události naberou dramatický spád. Obhajoby se ujímá otec Čipery a Jema, advokát Atikus Finch. Toho čeká předem marný boj s předsudky, strachem a nenávistí. Román Jako zabít ptáčka ale rozhodně není o rasismu a nespravedlivých soudních procesech. Je to čtivý příběh o dospívání a braní rozumu, o různých formách osobní statečnosti, o přetvářce, morálce a zodpovědnosti. To vše vyprávěno pohledem osmiletého děvčátka. Harper Lee knihu dokončila v roce 1959 a román měl okamžitě obrovský úspěch. Získal Pulitzerovu cenu a dočkal se filmové adaptace s Gregory Peckem v roli obhájce Atika Finche.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1964 , SNKLU - Státní nakladatelství krásné literatury a uměníOriginální název:
To Kill a Mockingbird, 1960
více info...
Přidat komentář
Úžasná kniha popisující život v jižanských končinách USA ve 30.letech minulého století. Příběh je vyprávěn očima dítěte, o vztazích, diskriminaci a porozumění lidských skutků.
Byla jsem velmi mile překvapená. Kniha mi dlouho ležela v knihovně a upřímně obálka mě nikterak neoslovila a příběh, no co si budeme dala jsem to do knihovny a nedostala se k tomu. Teď jsem knihu vytáhla kvůli čtenářské výzvě a nelituji. Je to moc krásně napsané, příběh vypráví Čipera, malá osmiletá holčička a na vše se kouká pohledem dítěte a upřímně někdy by se dospělí měli koukat na svět právě těmi očima. Ta doba tenkrát byla pro jisté lidi nepříjemná a je dobré si to připomínat.
Doopravdy kniha krásná a upřímně se těším až se na ní vrhnu zase někdy....
Nejlepší knížka jakou jsem za poslední dobu četla. Opravdu hodně na mě zapůsobila. První půlka skvěle ukázala nejen prostředí v jakém se odehrává, ale i hlavní povahové rysy jednotlivých postav. Vyprávění z úst a z pohledu dítěte skvěle a hlavně upřímně ukázalo, jak je svět dospělých nelogický a že spousta věcí, které zůstanou nevysvětleny, si každý může vysvětlit po svém.
Někde v komentářích jsem četla názor, že vypravěčka má až moc dospělé názory. Já si to nemyslím. Má názory, které ji vštěpoval moudrý otec, ale zatím je chápe po svém. Má ještě nezkažený pohled na svět ovlivněný trochu jinou výchovou.
Část se soudním procesem jsem četla se značnou úzkostí, jelikož jsem věděla, jaký bude konečný výrok. A po celou dobu jsem si říkala "jak by to mohli takhle nechat skončit?".
Ještě bych vytáhla malou zmínku o Hitlerovi a židech, kde bylo krásně ukázáno, jak lépe vidíme a dokážeme se kriticky postavit k problému, který je vzdálený a nás se přímo nedotýká, na rozdíl od problémů nám blízkých u kterých jsme prostě zaslepeni.
Název knížky je trošičku zavádějící. Když jsem se s knížkou setkal poprvé, považoval jsem ji za sadistickou příručku pro myslivce a pytláky. Mylný název „Jak zabít ptáčka“ se mi tudíž na několik let zaryl do paměti. Můj nevědomky upravený název doprovázela představa myslivce, který na nevinného ptáčka míří puškou. Jako zabít ptáčka ve skutečnosti nabízí mnohem víc než sadistický návod na zabíjení ptáčků.
Americká soudní dramata mě vždycky přitahovala. U filmů a dokumentů ze soudního prostředí se pokaždé dokážu ponořit do dramatického boje o spravedlnost. Jako zabít ptáčka sice nabízí drama z prostředí amerického soudu, ale ve skutečnosti je rodinným dramatem, kde soudní spor nehraje velikou roli, zato má ale veliký vliv na jednotlivé postavy a obyvatele fiktivního městečka Maycomb.
Děj knihy zpočátku vytváří iluzi příběhu pro mladší čtenáře. Dětský svět postupně střídá svět dospělých, na který Čipera nahlíží svýma dětskýma (a zároveň dospělýma) očima. Již během prvních stránek jsem se vcítil do světa Čipery, která příběh vypráví s dětskou naivitou a grácií. Její dětská dobrodružství se postupně prolínají s dospěláckým „dobrodružstvím“ jejího otce a ostatních obyvatel městečka Maycomb.
Postava starostlivého otce Attica Finche mi přirostla k srdci. Kdykoli zaznělo jeho jméno, vybavila se mi tvář Gregoryho Pecka, který postavu ztvárnil ve stejnojmenném filmu. Atticus je nejen pro své děti, ale i pro obyvatele Maycombu strážným andělem a symbolem spravedlnosti, který se za každou cenu snaží udělat správnou věc. I když je postava otce mnohými čtenáři oblíbená, někteří v ní nemusejí najít zalíbení. Atticus Finch je totiž ztělesněním dokonalosti samotné. S každou věcí si poradí a pro každou otázku má správnou odpověď. Postava místy působí nadpřirozeně a vytváří představu stoprocentní kladné postavy, která nezná neřestí.
Jako zabít ptáčka je literárním skvostem, který nabízí moralizující příběh z pohledu dětské postavy. Kniha je nejen pestrým záznamem mladých dětských let, ale také trablí a nesnází obyvatel jednoho fiktivního městečka.
Stejně jako u postav hlídku, kterou jsem četla víceméně náhodou jako první, tak i u této knihy jsem měla v první polovině pocit, že ji snad ani nedočtu, bylo to jakési vyprávění, u kterého jsem nechápala, kam směřuje... V druhé polovině už jsem se těšila, až budu pokračovat ve čtení :-) Díky druhé polovině a významu, který kniha díky popisovanému tématu má, dávám čtyři *, ale dlouho jsem měla pocit, že na víc než tři to nevytáhne.
Zdá se, že Jako zabít ptáčka mě jako čtenáře příliš neoslovilo, přestože uznávám odvahu a význam, s jakými Harper Lee tuto knihu napsala v kontextu své doby. Kniha má nepopiratelně hluboký společenský a morální rozměr, který mi však na začátku poněkud unikal.
O knize jsem si předem nic nezjišťoval, takže jsem k ní přistupoval bez jakýchkoli očekávání. To se možná ukázalo jako chyba, protože první třetina příběhu mi připadala matoucí a měla atmosféru, která by mohla připomínat dobrodružnou knihu pro mládež. Teprve později se mi začalo vyjasňovat, o co v příběhu skutečně jde.
Možná je to známka mé nevyzrálosti jako čtenáře nebo mé neschopnosti plně ocenit knihy s hlubším smyslem. Přesto věřím, že kniha má své místo v literárním kánonu a chápu, proč je ceněná pro svou odvahu a společenský komentář. Z mého pohledu to však není dílo, ke kterému bych se osobně rád vracel, a možná i vysoká očekávání, která jsem měl na základě její pověsti, nakonec ovlivnila můj celkový dojem.
58%
Téma bylo zajímavé, popis života na americkém jihu 30. let také, ale jinak mne čtení moc nebavilo. Dlouho to je dětský příběh o prázdnonových dobrodružstvích, pak na chvíli přepneme na nespravedlivý soudní proces, abychom se vrátili k dětskému vyprávění. Postavy jsou hodně černobílé, přičemž nejvíce jsem bojoval s tím, že devítiletá vypravěčka má postoje a názory jako hodně uvědomělý dospělý.
Popis života na americkém Jihu třicátých let dvacátého století očima malého děvčete. Začátek je lehce pomalý, ale postupně příběh nabírá na obrátkách a postupně graduje.
Smutné, krásně napsané a Čipera mi přirostla k srdci. Škoda, že druhý díl (do kterého jsem se hned začetla) byl napsán dřív než tento a že je Čipera už dospělá. Uvidím jak se s tím vyrovnám.
Chapu jaky to melo budit dojem, ale na me to proste nefungovalo, i kdyz sem se snazil jit tomu naproti. Pasaz kolem soudu si dokazala urvat vsechnu mou pozornost a doufal sem, ze se to na vrcholu uz dovali zdarne do konce, ale bohuzel napeti ihned opadlo a zbytkem knihy na jednu i druhou stranu jsem se pronudil. Zapisuju jako dalsi zboreny mytus.
Při čtení této knihy se nám dostává do podvědomí kus americké historie Jihu USA ze 30.let 20.st., to by měl znát každý...
Román, jenž jsem měl ve svém hledáčku již dávno a po pořízení mi pak dlouho ležel na polici netknut, je příběhem složeným z různých epizod mladičké Čipery, do jejíhož vidění maloměstského světa a jeho postaviček a událostí se vciťuje již její poměrně starší vypravěčské já. Nevím, proč jsem si myslel, že je to román o soudním sporu, když soudní spor je spíše kulisou románu dospívání. Případ Toma Robinsona je sice podstatnou složkou děje, ale samotné soudní jednání tvoří jen nepatrnou část knihy. Jako zabít ptáčka je tak spíše románem o jednom malém jižanském městě v polovině 30. let 20. století. Harper Lee toho moc nenapsala, a to co napsala, bylo pod útokem různých cenzorů, přesto všechno je tento román stále řazen mezi to podstatné, co by si člověk z americké literutury 20. století měl přečíst. Ať již se stavíme k zobrazení rasismu v této knížce jakkoliv, má pořád své literární i historické kvality, které nelze zcela zahodit. Do druhé knihy Harper Leeové, která na Ptáčka navazuje, se zatím ale nechystám pustit.
„Jediná věc, která se neřídí právem většiny, je lidské svědomí.“ (s. 115)
Pozvolné vyprávění mi uteklo jako voda, až jsme se dostali k soudnímu procesu... ta bezmoc na vás dýchala z každé stránky, bylo to smutné. Každopádně - Atika do každé rodiny!
Nádherná kniha přibližující život na americkém jihu ve 30. letech. Plno myšlenek je hlubokých a stále platných.
Výborná kniha, plná perfektných myšlienok. Atikus je pre mňa osobným hrdinom, jeho povaha mi je sympatická snáď absolútne všetkým. Hoci americké klasiky neviem častokrát precítiť ako tie európske, predsa len kvoli kultúrnej odlišnosti, táto knižka ma veľmi zaujala. Malá výtka, že prvé dve kapitoly boli pre mňa absolútnym bludiskom a vobec som sa nevedel chytiť. Potom to už išlo samo. V dobe, v ktorej knižka vyšla, musela byť vo svete literatúri neuveriteľným milníkom a jej nadčasovosť platí (bohužiaľ) ešte dodnes.
Pomalejší rozjezd, ale nakonec nezapomenutelné vyprávění o rasismu očima dětí, Čipera byla úžasná, jako celá její rodina. Plno hlubokých myšlenek
Štítky knihy
děti zfilmováno americká literatura znásilnění soudní procesy USA (Spojené státy americké) černoši rasismus hospodářská krize Alabama
Zvídavá je tato Čipera a s Jemem a Dillem si to umí užít, i když žili ve složité době.