Jako zabít ptáčka
Harper Lee
https://www.databazeknih.cz/img/books/85_/85312/bmid_jako-zabit-ptacka-eD0-85312.jpg
4
3189
3189
Jako zabít ptáčka série
1. díl >
Obraz ustrnulého a neměnného života malého městečka na americkém jihu v 1.třetině 20.století, viděného očima dvou malých dětí. Svět sourozenců je omezen na těsné sousedství doma, kde panuje ustálený pořádek a kde se rodiny navzájem znají do všech podrobností. Neměnný řád s úspornými rasovými předsudky je narušen: nevinný černoch je křivě obviněn ze znásilnění bělošky a postaven před soud. Obhájcem černocha se stává otec obou dětí, který bere tento případ jako věc své osobní cti. Obyvatelé městečka jsou nuceni zaujmout k případu stanovisko a ti, kteří jsou oběma dětmi obdivováni, se staví do skupiny lidí, věřících v jedinou spravedlnost pro všechny lidi. Kniha navazuje na humanistické tradice Marka Twaina a je velmi čtivá.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1966 , SNKLU - Státní nakladatelství krásné literatury a uměníOriginální název:
To Kill a Mockingbird, 1960
více info...
Přidat komentář
Vlastně ani nevím, jak jsem se k této knize dostala, ale jsem za to moc ráda. Poutavý příběh malé holčičky vykresluje život z pohledu dítěte, které musí umět nějakým způsobem pobrat postoje dospělých v těžkých situacích, které nejdou pochopit často ani dospělým samotným natož osmiletému dítěti. Knížka patří mezi klasiky, které určitě doporučuji.
Přestože kniha byla napsáno v roce 1960 a pojednává o 30tých letech v USA, je právě nyní maximálně aktuální.
A navíc je pro mě postava otce Atika obrazem ideálního rodiče.
Doporučuji všem.
Velice příjemně napsaná kniha z dob minulých, i když téma je stále aktuální.
"Kdepak, Jeme, já myslím, že je jenom jeden druh lidí. Lidi!"
Strašně příjemná kniha, je to psaní, které vás udržuje v atmosféře a neustále posouvá ve stravování servírovaného příběhu. Dostáváte se do dimenze jiného uvažování a podporuje analyzovat to, že existuje jiný pohled, někdy jsem se přichytala, že bych reagovala jinak.
(audiokniha) I přes poměrně dost hluchých míst musím hlavně vyzdvihnout postavu Atika. Jeho morální postoje, zdravá zásadovost, vyzrálost a citlivý přístup k dětem jsou pro mne velkým zdrojem inspirace.
Obzvláště je pro mne velkým vzorem právě v roli otce. Schopnost volit vhodná slova nebo naopak umět mlčet v tu správnou chvíli. Řekl bych, že Atikův citlivý a pokorný přístup k dětem se krásně odrážel i ve vztahu dětí k němu samému. Hold je ještě hodně se co učit.
Knihu si určitě zařadím mezi ty, které si jednou rád poslechnu znovu - mimo jiné je velmi dobře načtena Klárou Issovou.
"Jsi moc hodný, strýčku, ale dětem moc nerozumíš. Tak předně si mi vůbec nedal možnost, abych ti to vyložila ze svýho hlediska - hned jsi na mě vyjel. Když se s Jemem porafáme, Atikus nevyslechne jenom Jema, vyslechne i mě ..."
"Atikus říkal, že je zdvořilé hovořit s lidmi o tom, co zajímá je, nikoliv o tom, co zajímá nás."
"Jakživa nikoho opravdu nepochopíš, dokud neuvážíš věc z jeho úhlu pohledu – dokud si nevlezeš do jeho kůže a neprojdeš se v ní."
Tak u téhle knihy, na rozdíl od Kdo chytá v žitě, naprosto chápu, proč se stala kultem. Skvělí dětští hrdinové, kterým sekundují dospělí správňáci i lumpové a spousta obyčejných lidí. Možná trochu prvoplánové, ten pohled dětskýma očima, byť místy trochu přemoudřelýma, je ale napsán dokonale.
Kam se na Čiperu hrabe Holden Caulfield?
Skvělý příběh vyprávěný očima malé holčičky z jižanské Ameriky v době hospodářské krize. První část byla trochu pomalejší, ale alespoň jsem se vžil do té doby a místa. Je zde zajímavě popsána úroveň afroameričanů v tehdejší společnosti očima naivního dítěte, které se řídí názory dospělých. Atikus Finch je zde výborná a zajímavá postava, která se mi zamlouvá ve všech směrech.
V době vydání to asi muselo být super a unikátní, když jsem četl dnes, tak na mě zavanul příjemný vánek let minulých. Hezký příběh, který je však z mého pohledu trochu zbytečně natahovaný a to, o co v něm mělo celou dobu jít, bylo "sfouknuto" na několika málo stranách.
Skvělá a nadčasová kniha kterou by si měl alespoň jednou přečíst každý člověk.
(SPOILER) První část knihy mi přišla zdlouhavá, až když se dostaneme k soudu se to docela rozjede. Myslela jsme si, že uvidíme více věci z pohledu černochů, nebo alespoň Toma, který je 'předmětem' soudního řízení. Celá jeho situace se přešla strašně rychle a ani po skončení soudu se nám neukáže, jak jeho rodina situaci zvládala (mimo dvou malých situací kde je zmíněna jeho žena).
Horký příběh nejen o dospívání dětí na jihu USA ve 30-tých letech minulého století. Dětský pohled na krizi, lidské charaktery a odpor vůči rasismu. Horké dny a dusné noci v Alabamě skrývají mnohé...
Na to, jak pomalý rozjezd kniha měla, jsem si ji nakonec užila velmi. Jak říká již anotace, opravdu není o rasismu, a tak i když je skvělé a přínosné o rasové segregaci ve Spojených státech něco vědět, ke čtení a užití této knihy to potřeba není. Tenkrát měla kniha úspěch nejspíše pro svoji odvahu, dnes musí mít pro to, jak nadčasová je.
,,Udělali to už dřív a udělali to dnes a udělají to zase, a když to udělají – pláčou, jak se zdá jenom děti.“
,,Mít u sebe zbraň znamená říkat si o to, aby tě někdo zastřelil.“
Takže ať už je to případ mladíka jménem Ahmaud Arbery nebo často probíraná regulace zbraní, v této knize je o těchto problémech řeč. Co se mi ale líbí, je, že na to během čtení nemyslíte. To si spíš užíváte roztomilost Čipery a jejího bratra a velkorysost jejich otce Atika. Po dočtení se těmto myšlenkám ale nevyhnete.
Kniha oceněná Pullitzerovou cenou by měla být zárukou dobré četby. Co si o tom myslím jsem psal v jiném komentáři, ale u této knihy tu záruku máte.
Ospalé městečko, Amerika, hospodářská krize. V Maycombu zavřou do vězení prostého černošského mladíka obviněného ze znásilnění bílé dívky. Jeho obhajoby se ujme otec osmileté Čipery a dvanáctiletého Jema, advokát Atikus Finch, kterého čeká boj s předsudky, strachem a nenávistí. Jestli se mu podaří černošského mladíka zachránit si už musíte přečíst sami.
Kniha je to pěkná, ale chviličkami se táhne a potřebuje krapet soustředění.
Naprosto geniálně napsaná kniha, která si jednoznačně zaslouží všech pět hvězdiček. Vše podstatné k této knize už bylo napsáno, takže jenom stručně - doporučuji ji všem čtenářům i nečtenářům a zařazuji ji do mých nejoblíbenějších knih :)
nalezena tuším v knihobudce ( a jak asi tušíte, nevrátím ji tam ;))
konečně přečtena - nějak v této chaotické době nemám chuť ke čtení... ale o velikonocích na našem lesním azylu na chatě bez vody, zato s se spoustou zvěře kolem (no to bude možná i tím, aktuálně se více věnuju birdingu, stopaření a fotopasti ;))) dočetla...
a příběh mě dostal...zvláštní kolísání mezi pohledem dětí, které zároveň díky výchově svého otce nahlíželi na spoustu věcí "dospěláckyy" a pohledem dospělých... kteří jsou taky rozděleni na 2 tábory - na lepší, pokrokovější, "srávné" - dnešním pohledem řečeno "ty normální" a pak na většinový dav, strhávající kolikrát i ty váhající..jedoucí v léta vyšlapaných kolejích...jedoucí v rasizmu, nenávisti, kastovnictví..zabíjející víru, lásku, soucit..vždyť je to tak jednoduché..."jako zabít ptáčka"
Autorce se věrohodně povedl zachytit horkou letní atmosféru městečka, bublající city po povrchem..vztahy a přístup dospělých a dětské hry..kruté ve svém odrazu reality...(kterépak městečko či vesnice nemá svého Bubu Radleye ??? a kromě jeho taky nějakého toho pijana, bílou chátru jako Ewellovy, chudé i bohaté, věřící i nevěříci, agresory i pravé dámy s dobrou pověstí....)...Attikus stojí na straně práva. Stojí na straně lidskosti. A učí své děti stejnému pohledu. Ale ne vždy příběhy dopadnou, jako by jsme si přáli..obzvláště ne na americkém jihu v 30-40tých letech...
příběh nádherně gradoval...závěr se mi strašně líbil...netuše, do čeho se hrneme, jsem si užívala "akademii" s představením Čipery jako šunky - smála jsem se nahlas...aby přišlo kruté vystřízlivění...autorka mě dostala..žádná předtucha, žádné mražení...do slunečného tepla najednou bác, vichřice jako hrom...a parádní závěr. Tahle to mělo být...
ráda bych v příběhu pokračovala dál...a zjistila jsem, že ono pokračování i existuje. (pravda , má trochu sporné hodnocení, ale třeba jednou přečtu a uvidím sama).
Každopádně, děkuji Harper Lee za nahlédnutí do lidského nitra. Za dětskou bezelstnost, za odvahu. Za zdařilou směsici naivity a přemoudřelého předčasného dospěláctva. Za to horko Jihu. Za Attika, Čiperu , slečnu Maudie....za Kalpurnii a Toma Robinse...ba i za pana Dolphuse Raymonda a jeho papírový sáček s brčkem...
Nesuď nikdy nikoho předem, dokud nechodíš v jeho botách a nedíváš se z jeho úhlu...Howgh !!!
Z této knížky si asi každý odnese něco jiného. Mě nejvíc zasáhl ten obrovský rasismus, který ve 30.letech panoval a který si už v dnešní době sotva někdo dokáže představit. Konec byl skvělý a velmi emotivní. Tohle je jedna z knížek, kterou by si měl přečíst každý, stejně jako třeba 1984.
Nechápu jak jsem se mohla s touto knihou tak dlouho míjet. Je to silný příběh, pořad aktuální. Mám blízko k trestním obhajobám a moc dobře vím jak se při procesu cítil Atikus, protože i dnes často platí, že k soudu se nechodí pro spravedlnost, ale pro rozsudek. Ke knize se určitě někdy vrátím.
Štítky knihy
děti zfilmováno americká literatura znásilnění soudní procesy USA (Spojené státy americké) černoši rasismus hospodářská krize Alabama
Knížka se četla celkem dobře a na dobu, ve které byla napsána, pojednává stále o aktuálním tématu. Určitě bylo zajímavé vyprávění z pohledu malé holky a ocenila jsem náhled do doby před 2. světovou válkou. Je škoda, že hlavnímu tématu se kniha věnuje až od druhé poloviny.