Jako zabít ptáčka
Harper Lee
https://www.databazeknih.cz/img/books/85_/85312/bmid_jako-zabit-ptacka-eD0-85312.jpg
4
3189
3189
Jako zabít ptáčka série
1. díl >
Obraz ustrnulého a neměnného života malého městečka na americkém jihu v 1.třetině 20.století, viděného očima dvou malých dětí. Svět sourozenců je omezen na těsné sousedství doma, kde panuje ustálený pořádek a kde se rodiny navzájem znají do všech podrobností. Neměnný řád s úspornými rasovými předsudky je narušen: nevinný černoch je křivě obviněn ze znásilnění bělošky a postaven před soud. Obhájcem černocha se stává otec obou dětí, který bere tento případ jako věc své osobní cti. Obyvatelé městečka jsou nuceni zaujmout k případu stanovisko a ti, kteří jsou oběma dětmi obdivováni, se staví do skupiny lidí, věřících v jedinou spravedlnost pro všechny lidi. Kniha navazuje na humanistické tradice Marka Twaina a je velmi čtivá.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1966 , SNKLU - Státní nakladatelství krásné literatury a uměníOriginální název:
To Kill a Mockingbird, 1960
více info...
Přidat komentář
Ja nějak knihám co vyhrály cenu nemůžu přijít na chuť. Dala jsem to do 100 stánky. Jedna z knih u které nebudou další pokusy o čtení.
Kontrast mezi barvou pleti jako základní téma. Kontrast mezi dětským čistým, jasným a pokřiveným a společenskými kompromisy zatíženým pohledem na pojetí práva mezi bělochy a barevnými na jihu Ameriky ještě ve třicátých letech min. století. Dobrý román o rasové snášenlivosti, o tom, že i celkem vyspělá společnost potřebuje zrát,vzdělávat se a poznat své nedostatky, než je přijme a bude je umět zpracovat. A dokonce i dnes aktuální myšlenky pro středoevropského docela dobře vzdělaného, mnohdy i křesťana. V Americe asi povinná četba, já jsem se k ní dostala až nyní, ale i tak si myslím, že stojí zato si ji přečíst, dnes možná je to aktuálnější(když našimi končinami provívají rasistické nálady).
„Porosteš a budeš po celý život dennodenně vídat, jak běloši šidí černochy, ale něco ti povím a na to nezapomeň – když běloch ošidí černocha, pak bez ohledu na to, kdo to je, jak je bohatý nebo z jak vznešené rodiny pochází, je ten běloch darebák.“
„Nic mi není odpornějšího než bílý ničema, který zneužije nevědomosti černocha. Jen si nemyslete – všechno se to sčítá a jednou účet zaplatíme. Doufám, že se toho vy děti nedočkáte.“
Četbu klasik jsem dlouhá léta odkládal, ignoroval, považoval jsem je za překonané a vlastně zbytečné pro vnímání moderního světa. Zpětně si říkám, že jsem se nemohl víc mýlit. Skrývá se mezi nimi mnoho a mnoho literárních pokladů, skvostů, které lze číst bez ohledu na to, kdy byly napsány a vždy si z toho něco odnést. To je přesně případ Leeové Jako zabít ptáčka.
Text je naprosto geniální a odzbrojující, kontrast mezi dětským pohledem a dospělým světem je propastný a intenzivní. Hutná scéna před věznicí dokonale vystihuje téma a náboj knihy. Svět bez předsudků, to je ten dětský pohled. Ale předsudky nelze černobíle odsoudit a odhodit jako špatné a nepotřebné. Předsudky lidem pomáhali přežít tisíce a milióny let od prvopočátků lidského rodu. Ale o tom kniha není.
Kniha je vyzdvihována jako etalon kritiky systémového rasismu Ameriky třicátých let minulého století. Možná ano, příběh k tomu čtenáře vede. Přesto si myslím, že kniha je více o prosté lidskosti, prosté spravedlnosti a slušnosti. Ti nejvíc uřvaní rovnostáři bývají ti největší pokrytci. Protože postrádají lidskost, jsou jako mechanické stroje, naučení odpovídat tak, aby z vnějšku vypadali dobře a ctnostně. Naučení, aby signalizovali své ctnostné vlastnosti. Uvnitř jsou však zkažení jako peklo samo. Stačí si všimnout, jak se chovají ti nejvíce hlasití aktivisti všech politických ideologií, hlasitě prohlašují, jak je třeba žít ve světě bez předsudků a sami přitom s předsudky pokrytecky žijí, a uměle je na venek korigují a je to poznat. Tohle je ta kognitivní disonance, ten divný pocit, že něco nesedí. A příběh ukazuje ještě jednu věc, o které se moc nemluví ani dnes, totiž absolutní nerovnováhu v systému spravedlnosti mezi obviněním chlapa ze znásilnění a křivým obviněním chlapa ze znásilnění.
Ale zpět k citaci na začátku. S ohledem na identitární roztříštěnost západního světa se domnívám, že již platíme. Rozhodně doporučuji všem.
A znovu jdu proti proudu...to jsem celá já. Snažila jsem se ale cítila jsem, že ztrácím čas, tak mne klidně kamenujte, protože tohle se rebelkám stává.
Četla jsem dávno, ve 13 letech, teď znovu. Příběh, rasovou nespravedlnost i humánní poselství jsem tehdy už pobrala, ale asi mi unikl ten krásný jazyk a všudypřítomná satira. Teprve teď jsem docenila zmatky Jemova dospívání, objevování nespravedlnosti okolního světa, a hlavně nádhernou postavu Attika. Kéž je na světě víc Attiků. Přidávám se ke komentáři Etvel: Páni....
Jedna z nejlepších knih, jaké byly napsané.
Jako nahý mezi vlky. Píp. Holátko mezi supy. Osamocený, bílý holoubek mezi zkázonosnými, černočernými nálety, jehož andělské perutě zatížit, k zemi přikovat chtěly stereotypní trny. Soudy jako plamenomety.
Téma rasismu, které je hodně vážné, zasazené do vyprávění malé holky, jakoby se změnilo hlavně v téma lidství a spravedlnosti...kniha vás svým způsobem pohladí po duši, a to hlavně díky velké otcovské a sourozencké lásce, důležitou roli hraje také přátelství a boj o spravedlnost.
A občas musíte použít velkou fantazii, když si knihu koupíte v antikvariátu, tak jako já, a zjistíte ve 3/4, že vydání ze 60. let má tiskovou vadu a cca 7 stránek sem tam se neotisklo, a zrovna v části výpovědi svědků u soudu... :-)))
Poutavy pribeh, dojemny, stridali se u me pocity beznadeje a vzteku, zit v te dobe nebylo vubec jednoduche. Kniha ve mne nechala hluboky dojem a dlouho jsem nad premyslela, slzy nevyjimaje
Tohle by měla být povinná četba nejen pro děti, ale hlavně pro jejich rodiče. Téma doslova černobílého vidění světa se naší společnosti sice úplně netýká, o to víc ale vynikne jiná věc - pro mě byla vlastně hlavním poselstvím knihy výchova. Jasně, rasová otázka na první pohled hraje prim, ale když se trochu zamyslíte, tak zjistíte, že nadčasovost téhle knihy je spíš v tom, jakým způsobem se Atticus ze svých dětí snaží vychovat zodpovědné, samostatně myslící jedince se správným žebříčkem hodnot.
Krásná kniha. Začátek mi přišel poněkud rozvláčný, ale nakonec se ukázalo, že to bylo potřeba, aby autorka poukázala na celý příběh v širokém kontextu. Od soudního procesu má kniha spád. Vyprávění z pohledu malé holčičky dodalo vyprávění na nevinnosti a trošku naivitě, až pohled na myšlení tehdejší společnosti chvílemi nahání hrůzu. Rozhodně to není kniha pouze o rasismu ve třicátých letech. Myslím, že pozorný čtenář v ní nalezne mnohem víc.
"Jediná věc, která se neřídí pravidlem většiny, je lidské svědomí."
Alabamské maloměsto ve 30. letech - složitá doba i místo, které si detailně prohlédneme nevinnou dětskou optikou. Událostí ke sledování a témat k přemýšlení je v románu ohromné množství, od zdánlivě nevýznamných epizodek, drobných rošťáren, nedorozumění a tajemství, až po dramatické situace, při jakých jde o život a hýbou celou společností. Setkáme se s dobrem i zlem ve spoustě podob, s jedinci inteligentními i s burany, s vysokým morálním standardem i s duševní špínou, především však s průřezem normální komunitou, kde jdou ruku v ruce charakterové ctnosti s poklesky.
Nostalgii dětství jsem se poddala snadno, ovšem více než polovinu knihy jsem neměla dojem, že poslouchám něco extra výjimečného. V závěrečné třetině se milý čtyřhvězdičkový dojem přetavil v pětihvězdičkový. „Jako zabít ptáčka“ je vrstevnaté dílo plné nikoliv vyloženě objevných, přesto velkých pravd. Esence humanity.
Nevím, jestli je tato kniha na školách povinnou četbou, každopádně by jí mělo patřit jedno z čelních míst na seznamu. Docela jistě je čtenářsky atraktivnější, přístupnější i přínosnější, než kvanta jiných titulů, do jakých nás kdysi učitelé tlačili (zdravím „Babičku“ Boženy Němcové) a nepochybuji, že v mé hlavě zapustí kořeny pevně a snad i natrvalo. S vědomím rozličného vkusu málokdy používám kolonku doporučovaných knih, tentokrát není nad čím váhat; Harper Lee stvořila literární klenot.
Audioknihu načetla Klára Issová, musela jsem si na její hlásek chvíli zvykat, ale s ohledem na mladinkou vypravěčku se tato herečka ukázala být skvělou volbou. Zase jsem jednou místo v zaměstnání byla úplně jinde, vykonávala jsem pracovní povinnosti z fiktivního (leč pro mě v těch chvílích zcela skutečného) městečka Maycomb. 90%
Báječná kniha, taková, na kterou nelze zapomenout. Jak někdo může říct, že se v ní nic nedělo, jenom černoch znásilnil bělošku? Vážně, tohle jsem četla v nějaké recenzi, ani nevím, jestli tady nebo jinde. Rozhodně to podnítilo mou zvědavost. A všechno bylo úplně jinak, dělo se toho moc. A nehorší je, že se děje pořád, není to pryč, jak by si člověk přál.
Kniha, ktorá v sebe skrýva fascinujúci príbeh. Časom by som si chcela prečítať Čiernobiely svet. Autorka napísala príbeh, v ktorom si každý nájde to svoje....
Upřímně řečeno, Černobílý svět nebo Bahnitá pole, které jsou tematicky blízké, mě zaujaly mnohem víc. Chápu, že v roce 1960 to muselo být něco výjimečného, pohled dítěte na sociální otázky je nápaditý. Nějak mě to ale nevtáhlo. Naopak u Bahnitých polí, když jsem se blížila k závěru, se mi dělalo skoro zle. Tady mi chyběl nosný děj, zvrat... Tato kniha u mě emoce nevyvolala.
Četla jsem Černobílý svět, ve kterém se na tuto knihu často odkazují, proto jsem časem sáhla i po Jako zabít ptáčka.
Moc mi vyhovovalo, že je celý příběh vyprávěný malou holčičkou. Všechna ta nechutně těžká témata jsou podána s ohromnou lehkostí. Sama vypravěčka si často neuvědomovala něco, co si čtenář uvědomí okamžitě. Mně se proto z knihy často tajil dech. Je geniální.
S touto knihou jsem bohužel šlápla vedle. Styl psaní mi absolutně nesedl. Děj v knize se táhl a občas mi přišel prostě nekonečný. Čekala jsem na závěr knihy, kde se měly udát zvraty....ovšem nic takového nepřišlo.
Je mi to velmi líto, že musím psát tuto kritiku, neb jsem se na tuto knihu opravdu těšila.
K sociálním tématům, o nichž toho bylo napsáno už kvanta a kvanta (rasismus, holocaust, drogy) přistupuji obvzlášť pečlivě. Přijde mi doost snadné sklouznout k lacinému dojetí už jenom výběrem tématu, proto, že si nikdo nedovolí ztrhat knihu s tak vážným a bohulibým motivem.
Jako zabít ptáčka je ale vtipná, dojemná, poučná, umí být vážná, děsivá i komická a jsem si jistá, že je to jedna z knih, která osloví dítě, puberťáka, studenta VŠ, matku na mateřské, vytíženého podnikatele i důchodce. A je v ní skryto mnohem více, než za co je kniha primárně oceňována.
A mimo to - Čipera je prostě k zulíbání!
Štítky knihy
děti zfilmováno americká literatura znásilnění soudní procesy USA (Spojené státy americké) černoši rasismus hospodářská krize Alabama
Na knihu jsem narazila díky zmínce v jiné knize a doporučenou četbu v jednom seznamu.. Určitým příběhům z minulosti jsem se dlouho vyhýbala, poněvadž pro mne byly psané ne příliš poutavě a možná jsem jim ani nedokázala dost dobře porozumět a proniknout do hloubky samotné duše knihy.. Ale právě tato kniha dokázala zbořit můj vlastní mýtus, že to bude nuda..
Kdyby příběh nebyl vyprávěn tak, jak byl, asi by to byla tuctová záležitost.. Ale autorka pozvedla celou svou věc tím,že z pohledu dítěte se pomalu zasvěcujeme do reality případu a také do života a mezilidských vztahů.
Musím také podotknout, že ve mně autorka Lee vzbudila stejne silné pocity a emoce jako Rowlingová a Backman.. Mravní podtext, soucit, laskavost, dobro vs zlo..
Opravdu silný příběh, krásně a mile napsaný, doporučuji..