Jako zabít ptáčka
Harper Lee
https://www.databazeknih.cz/img/books/85_/85312/bmid_jako-zabit-ptacka-eD0-85312.jpg
4
3189
3189
Jako zabít ptáčka série
1. díl >
Obraz ustrnulého a neměnného života malého městečka na americkém jihu v 1.třetině 20.století, viděného očima dvou malých dětí. Svět sourozenců je omezen na těsné sousedství doma, kde panuje ustálený pořádek a kde se rodiny navzájem znají do všech podrobností. Neměnný řád s úspornými rasovými předsudky je narušen: nevinný černoch je křivě obviněn ze znásilnění bělošky a postaven před soud. Obhájcem černocha se stává otec obou dětí, který bere tento případ jako věc své osobní cti. Obyvatelé městečka jsou nuceni zaujmout k případu stanovisko a ti, kteří jsou oběma dětmi obdivováni, se staví do skupiny lidí, věřících v jedinou spravedlnost pro všechny lidi. Kniha navazuje na humanistické tradice Marka Twaina a je velmi čtivá.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1966 , SNKLU - Státní nakladatelství krásné literatury a uměníOriginální název:
To Kill a Mockingbird, 1960
více info...
Přidat komentář
Čteno jako knižní výzva, ačkoliv jsem se jen nechala napálit a po přečtení ji musela z výzvy vyřadit (Kniha od ženské autorky s mužskou hlavní postavou). Ale když už jsem knihu číst začala,tak se mi nechtělo přestat a jsem ráda, že se ke mně tenhle příběh dostal.
Ta kombinace vážného tématu rasismu a lidské malosti s relativně poklidným dětstvím je naprosto skvostná. Jem a Čipera vyrůstají se svými vlastními starostmi, které se příliš neliší od jiných běžných dětí napříč generacemi; považovali bychom je za "naivní", "nezkušené"... ale autorka nás vede k prozření, že právě děti jsou na rozdíl od svých dospělých "vzorů" schopné opravdového upřímného citu. Krásně a chytře napsaná kniha.
K Jako zabít ptáčka bych se nikdy nedostala, nebýt knihy Ten, kdo stojí v koutě. Musím přiznat, že na klasiku moc nejsem. Mám radši novodobé knihy.
Příběh byl moc milý a krásný. Líbí se mi, že je zde zobrazena problematika černochů. Hodně mi to připomíná film The Help.
Sice mi trvalo, než jsem se začetla, ale konec byl... OHROMNÝ! Celé je to napsané úžasně chytře, jsou tam použita úžasná slova. Tato kniha vám spoustu dá, přitom si toho ani nevšimnete.
Kniha napsaná z pohledu dítěte, takže i hodně silné téma je zde vylíčeno jemně. Moc hezky se to četlo.
Americký jih a rasismus, krize 30.let 20. století, dětství bez matky ... a tak pozitivní kniha s jemnou ironií. Ano, trčí z ní mravoučnost, hlavní postavy které se vždy zachovají správně a výchovně, děti které smýšlejí moudřeji než leckteří dospělí ... ale má to tak příjemně milou a hladivou atmosféru dětských knih, že nemůžu jinak než 5*
Silný příběh, kritika společnosti a myšlenka příběhu by se daly aplikovat i na dnešní dobu, přestože se všichni tváříme jako bychom rasismus dávno vymýtili a něco takového by se dnes už stát nemohlo. Mohlo. A proto by si tuhle knížku měl přečíst každý.
Čteno jako součást Čtenářské výzvy 2019 – "5. Kniha od ženské autorky s mužskou hlavní postavou" (Vybráno na základě doporučení v příslušné sekci, zařazení je však vzhledem k vypravěčce trochu sporné).
Kniha, která se mi do paměti zapsala zejména díky legendární hlášce ze seriálu Simpsonovi (jediná kniha, kterou Homer přečetl a ještě se v ní ani nedozvěděl jak zabít toho zpropadeného ptáčka!), mne zpočátku vlastně příliš nebavila. Rozvláčněné tempo, kdy se zdánlivě nic moc neděje a způsob vyprávění z pohledu dítěte jsou důvody, proč jsem si vlastně musel chvíli na tuhle legendu "zvykat".
Z prvotního lehkého rozčarování se však čtenář rychle otřepe a po přečtení musím uznat, že Jako zabít ptáčka v sobě skrývá spoustu moudrosti a hutných myšlenek o člověku jako takovém. Ty navíc díky způsobu vyprávění zapůsobí ještě úderněji.
I pomalejší momenty však v konečném důsledku mají ve vyprávění místo a za vatu je tak naštěstí označit nelze. O to více ve čtenáři utkví dramatičtější scény, zejména pak ta ze soudní síně.
Kniha rozhodně zaujme svými hrátkami s jazykem, kdy některá slova nebo slovní spojení vlastně vznikají čistě pro potřeby autorky a dětsky upřímné vypravěčky Čipery.
Příběh z dobové Ameriky, kde společnost i největší bílou spodinu řadí nad slovo nejpoctivějšího černocha, působí jako funkční kritika (tehdejší) společnosti velice zdatně. Nezbývá se než pousmát nad dnešní dobou a třeba současnou upocenou snahou filmové akademie nacpat alespoň jednoho Oscara každému snímku, kde se nějaký Afroameričan třebas jen mihne.
Zakoupeno v roce 2018 za směšných 99,- (pevná vazba) v Levných knihách.
Zkráceně? Legendární kniha se zajímavými myšlenkami i jazykem, která v pomalém tempu rozehrává příběh o lidské hlouposti, jež nejsou děti schopny porozumět. Kdo je tady hlupákem, je přitom více než zjevné.
Hodnocení na DK v době přečtení 90 %; Moje hodnocení 80 %
Dlouhou dobu jsem se na knihu chystal, a dlouho dobu jsem si myslel, že příběh je o něčem jiném. Toto povědomí se po pár stranách, kdy jsem fascinovaně zjistil, že příběh, který čtu je vyprávěn z dětské perspektivy, změnilo a příjemně překvapilo jemně utkaným příběhem o celkem zásadních věcech lidského světa, který děti chápou po svém. Sice mi sem tam přišla nepravděpodobná Atikova "dobrota", na druhou stranu, není nemožno si tuto postavu neoblíbit. Vztah k vlastním dětem má netradiční, o to je lepší pozorovat dospívání postavy Jema, a následně i Čipery, pod jeho vlivem. Krásně propracované postavy i události. Určitě se knize v budoucnu vrátím, jelikož některé vyjádřené myšlenky si zaslouží hlubší rozjímání. Jak je napsáno výše, leta si myslím, že tato kniha je pouze o soudním procesu. Omyl. Velký omyl, ale krásný.
Tento román byl oblíbeným románem mého staršího bratra a já jsem se stále divila, proč. Dívat se na svět pohledem malého dítěte a vidět ho jednodušeji, nelámat si hlavu těžkostmi života, hledat nové hry. A mít chápajícího otce, který se dokáže s těžkým životem vyrovnat. Dnes jsem pochopila i já. Je to hluboký příběh.
Úchvatná knížka popisující naturalistický svět segregačního jihu USA očima inteligentní malé holčičky. Kniha se zabývá řadou témat: dospíváním, romantickou vzpomínkou na dětství, rasismem, masovostí společnosti, diskriminací, bezprávím a mnohým dalším tématům. Ovšem vše se děje tak nějak na pozadí. Díky vypravěčce jsou velká témata stejně důležitá, jako jakou hru bude s kamarády odpoledne hrát. Jsou díky tomu lehká a nevnucují se, jakoby samozřejmá. Takoví jsme byli.
Klikám na čtyři hvězdy, ale přesně je to spíš tři a půl. Zpočátku jsem byla nadšená, ten roztomile naivní styl vypravování se mi moc líbil. Ale postupně se mi (nevím proč) četlo hůř a hůř. Počítala jsem s tím, že to nebude příběh plný akce, a tak to i bylo, nevadilo mi to, ale několikrát jsem se přistihla, že stejně trochu čekám, jestli se přecejen najednou nestane něco velkého. Jakoby stalo i nestalo.
Takže jak to vlastně zhodnotit? Milé a zajímavé části knihy střídaly ty nudné. Soud byl super, ten mě bavil. Pak to zase trochu pokulhávalo. Děti mě místy malinko štvaly. Styl, jakým to bylo psané, si určitě budu pamatovat. Ale ten příběh nejspíš bohužel zapomenu dříve, než bych chtěla.
Btw (tyrkysová) obálka je moc krásná a i přes výše psané hodnocení jsem ráda, že mám knížku v knihovně. :)
Južná Alabama, rok 1935. Príbeh rozprávaný deväťročnou Scout. Detstvo v malom mestečku, starší brat Jem, kamarát Dill, otec Atticus, jeho sestra Alexandra, rodina, susedia, rázovité postavy amerického juhu prvej polovice dvadsiateho storočia. Rasová otázka, nerovnosť, bieda, spravodlivosť nezbavená zraku. Chvíľu mi trvalo, kým som sa naladil na správnu vlnovú dĺžku. Potom to už šlo rýchlo. O tejto knihe som vedel už dlho, ale tiež mi chvíľu trvalo, kým som po nej siahol. Bez rizika, v miestnej knižnici. Dobré to bolo, páni, (i dámy). Možno sa pustím aj do "Postav hlídku". Uvidíme.
Jsem toho názoru, že opravdu dobrá kniha ve vás nejenom zanechá hluboký dojem, ale že ten se dokonce později přetaví v silný impulz. Impulz, který bude mít potenciál narušit samotné základy vaší ignorance.
Knihu jsem četl jako povinnou četbu k maturitní zkoušce. Stydím se za to, kým jsem tehdy byl. Mladým mužem s rasovými předsudky, který velmi snadno sklouzával k dělení na „my, ti dobří" a „oni, ti špatní", který věřil hloupým mýtům.
Harper Lee mi svou knihou nastavila zrcadlo, nasměrovala mne na cestu kritického myšlení a bez nadsázky přispěla k tomu, že jsem dnes, troufám si říct, lepším člověkem. Nikdy jí za to nepřestanu být vděčný.
Nádherná kniha. Ani se mi nechce věřit, že se toto mohlo dít v civilizované zemi ve 20. století. Je úžasné sledovat tyto události očima malého děvčátka, čistého a bezelstného, nezatíženého předsudky a míněním "většiny". Jak prostá a čistá je pravda bez předsudků. A jak nepochopitelné je ve srovnání s ní chování dospělých. Atikus je neuvěřitelně čestný a statečný a děti mají skvělý životní vzor, i když si to zprvu neuvědomují. A nejen ony, my všichni bychom se měli od něj učit. Všichni by si ji měli přečíst a zamyslet se sami nad sebou. Rasová nesnášenlivost je v nás bohužel hluboce zakořeněná dodnes.
Skvělý příběh, Atikus je výjimečný člověk a spoustu jeho vět jsem si přečetla hned několikrát, protože řídit se podle nich vám usnadní život a budete si přát, aby bylo na světě víc takových lidí.
Kniha ve mně zanechala velmi silný a hluboký dojem. Lee Harper nám zanechala v tomto svém příběhu nefalšovanou upomínku toho k jakým negativním následkům může vést rasová segregace, avšak na postavě hlavního hrdiny Attika Finche rovněž to, že není možné ztrácet naději ani v těžkých situacích, neboť se vždy najdou lidé ochotní s bezprávím bojovat. Mně osobně příběh obyvatel městečka Maycomb velmi oslovil a pokud po této knize sáhnete, rozhodně neprohloupíte.
Silný příběh. Nejde tam ani tak o hlavní hrdiny, jako popsání celé společnosti a doby. Zajímavá, ale zároveň celkem náročná knížka. Každopádně to nebyla ztráta času
Štítky knihy
děti zfilmováno americká literatura znásilnění soudní procesy USA (Spojené státy americké) černoši rasismus hospodářská krize Alabama
Vybral jsem si tuto knížku jako jednu z knih čtenářské výzvy a musím říci, že jsem opět nešlápnul vedle.
Příběh je vystavěn od základu, line se pozvolna k finále, které je opravdu vygradováním se vším všudy.
Je to knížka o morálce, o tom, co mnoha lidem nic neříká. Opravdu postava Attika, je ztělesněním toho, jak by bylo potřeba chápat svět. Je zde pravda, a za tu je třeba se rvát, i když to někdy bolí.
Vyprávění z pohledu dětí je přímé, jsou to zákoutí dětské dušičky, které nedokáží pochopit, proč jsou někteří lidé tak zlí. Nebo když moralizují jenom na oko, jako zářný příklad bylo srovní s Hitlerem, souputníkem té doby, ve které se příběh odehrává.
A to co se odehrávalo v soudní síni, to byla opravdu paráda, musím říci, že ta gradace byla opravdu dokonalá.
Ale to co by si člověk měl vzít jako přesah do budoucna, je že žít morálně není nic špatného, že stojí za to se ozvat k něčemu, co ohrožuje nás všechny, nenechat to narůst do veličin, z kterých pak již není cesty zpět. A proto jsou takové knížky důležité.