Jako zabít ptáčka
Harper Lee
https://www.databazeknih.cz/img/books/85_/85312/bmid_jako-zabit-ptacka-eD0-85312.jpg
4
3258
3258
Jako zabít ptáčka série
1. díl >
Obraz ustrnulého a neměnného života malého městečka na americkém jihu v 1.třetině 20.století, viděného očima dvou malých dětí. Svět sourozenců je omezen na těsné sousedství doma, kde panuje ustálený pořádek a kde se rodiny navzájem znají do všech podrobností. Neměnný řád s úspornými rasovými předsudky je narušen: nevinný černoch je křivě obviněn ze znásilnění bělošky a postaven před soud. Obhájcem černocha se stává otec obou dětí, který bere tento případ jako věc své osobní cti. Obyvatelé městečka jsou nuceni zaujmout k případu stanovisko a ti, kteří jsou oběma dětmi obdivováni, se staví do skupiny lidí, věřících v jedinou spravedlnost pro všechny lidi. Kniha navazuje na humanistické tradice Marka Twaina a je velmi čtivá.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1966 , SNKLU - Státní nakladatelství krásné literatury a uměníOriginální název:
To Kill a Mockingbird, 1960
více info...
Přidat komentář
Kniha mi byla doporučená, nevěděla jsem co mě čeká...musím uznat, že styl psaní mne překvapivě bavil na to, jak je kniha stará. Krásné vykreslení chování dětí, částečná naivita a úcta k rodičům, ale zároveň i dřívější postoj k jiné rase. Žádnou pecku jsem neočekávala a vlastně ani žádné WAU nezískala. Chvilkami zdlouhavé vyprávění.... Dle mého, nic moc.... Ale po těch severských krimi odlehčené čtení
Nedokázala jsem se začíst. Začala jsem přeskakovat, a pak se na to vybodla. Netvrdím, že to není dobré dílko, ale asi jsem čekala něco víc a taky něco jiného. Napsáno z pohledu malé holčičky, no jasně, tohle autorce tak žeru, páč takhle 6tileté mrně neuvažuje. To se nepovedlo. Hodně nepovedlo. Atikus je fajn postava, asi jediná, která mi nevadila. Ta děcka dělala skopičiny, je to takové Bylo nás pět po americku, až na to, že dost nudné. Možná někdy příště tomu dám druhou šanci, no teď to prdím.
Do knihy jsem šla hlavně ze zvědavosti.
Chtěla jsem si přečíst ten literární skvost, o kterém jsem toho tolik slyšela, a na který je tolik odkazů v ostatních knihách. Nechtěla jsem být "neznaboh". No, nechci být velký kritik, ale do prvních cca 250 stran jsem se absolutně nemohla začíst. Měla jsem pocit, že se děj většinou "plácá" od ničeho k ničemu, a tak by se vůbec nic nestalo, kdybych těch prvních 250 stran vůbec nečetla. Nevím, jestli je to tím, že je to psáno z pohledu Jany Luisy (která se podle mne určitě nechová jako klasické osmileté dítě, a co víc, ani nemá slovní zásobu, a ani názory osmiletého dítěte)...nebo čím přesně, ale čtení mne nebavilo. V této době jsem knihu odložila na tři čtvrtě roku. Čekala jsem na proces jak na smilování boží a doufala jsem, že "to" konečně přijde. Přišlo, až ve druhé polovině.
Dětský - naivní pohled na tehdejší společnost a čistota, která z toho vyzařuje, je věc, která vás zaujme, ale jinak to asi není můj šálek kávy. Kdyby byl vypravěčem Atikus, bylo by to asi poutavější. Až na konci jsem pochopila, proč je vypravěčem právě malá Jana Luisa.
Pro všechny, kdo o četbě uvažuje, myslím, že by bylo zajímavé si to přečíst v originále, vzhledem k tomu, že se kniha používá jako mluvnický vzor pro anglicky mluvící mládež. Celkově, nebýt až úplného konce, tak mne kniha moc nenadchla. Ve finále jsem ráda, že jsem knihu přečetla, ale určitě nebude patřit mezi moje oblíbené klasiky.
Jak je možné, že někdo, kdo nenávidí Hitlera za perzekuci Židů, nenávidí černochy? To nepochopím ani já, Čipero. Příběh se zpočátku jeví velmi nevinně až idylicky. To se ale změní v okamžiku, kdy začne soudní proces. Na něm je krásně vidět, jak fungovala americká společnost 30. let, jak jsou některé skupiny lidí omezené a zároveň velmi nebezpečné. V závěru mi běhal mráz po zádech. Stát se něco podobného mým dětem, tak se rozhodně nezachovám jako Atikus Finch. Ten je pro mě, jen tak mimochodem, mužem, kterého bych chtěla mít doma po svém boku, kdybych už jednoho podobného neměla.
Aneb o vážném tématu z pohledu dítěte...
Do knihy jsem šla s otevřenou myslí, netušila jsem, o čem bude a tak jsem ani neměla konkrétní očekávání. Přesto z ní mám neutrální pocity. Nebyla moc náročná na čtení, ale velká část mi přišla jako vatová výplň o ničem. Přibližně v polovině došlo ke zlepšení. Scéna se vzteklým psem byla bezvadná, měla jsem pocit, jako bych byla osobně přítomna. Dále mě zaujal soudní proces s Tomem Robinsonem, přestože to celé už od začátku smrdělo průšvihem.
Možná by bylo zajímavé mít příběh odvyprávěn z pohledu Atika.
Tato kniha je něco , na co se nezapomíná. Není to jen poutavý příběh, který se lehce čte, ale taky ukazuje na to , jací lidé byli, jsou a budou. A taky na to, že tu jsou takoví hodní a nesobečtí jedinci , jako je Atticus Finch , který zřejmě navždy bude jednou z mých oblíbených knižních postav. Rasismus je stále něco , co je hodně aktuální a ikdyž se názory trochu lepší, pořád je tu spousta těch, kdo názor na lidi jiné pleti měnit nechce. Všichni jsme lidé,všichni děláme chyby a všichni se radujeme, tak proč řešit věc jako je tahle ? Chtěla bych někdy říct , ale to co je v někom nezměním, zvlášť když je to už po staletí . Kniha ale není jen o tomto tématu , je to více příběh ,který je o... to už zjistěte sami :)
Zpočátku jsem si skoro myslela, že knížku odložím a nedočtu, sice to bylo hezky napsané ,styl vyprávění mi seděl, ale nějak mi připadalo, že je knížka o ničem. Přesto mi něco nedovolilo přestat číst. Postupně jsem se začítala víc a víc až tak, že jsem se nebyla schopna odtrhnout. Skvělá gradace, výborný vyprávěcí styl, všem doporučuji! Rovněž doporučuji si nakonec znovu přečíst první kapitolu.
Velmi pěkná knížka, která pojednává o rasových předsudcích, ale hlavně o tom, jací jsme. Ať máme kůži jakékoli barvy duhy, jsou mezi námi dobří i špatní...a hlavně asi ti průměrní.
Díky tomu, že je psaná z pohledu malého děvčete, se neuvěřitelně lehce čte a přes vážný obsah je i humorná. Pulitzerovu cenu si jistě zasloužila. Vřele doporučuji.
Velmi uspokojivé.
Jako zabít ptáčka je další z řady příběhů, který nahlíží na velice kontroverzní téma z dětského pohledu a snaží se tak vdechnout čtenářům krapet lidskosti a vzájemného pochopení. Leejino poselství je i podle názvu knihy jasné - je jedno zda jste černoch, žid nebo jakákoliv jiná menšina, všichni jsme lidé a měli bychom se podle toho chovat.
Celková myšlenka je samozřejmě krásná a zcela s ní souhlasím, jen toho moralizování bylo chvílemi trochu moc. Naštěstí jsou jednotlivé příběhy psány tak poutavě, že kniha se i přes mé výhrady četla skoro sama.
Tenhle příběh krásně poukazuje na "čistotu" dětského uvažování bez sortování lidí dle životních poměrů nebo barvy pleti. Chování člověka je to, na čem záleží.
Po prvním pokusu jsem knihu na hodně dlouho dobu odložila. Pročetla jsem jen pár stránek a nemohla jsem se začíst. Po letech jsem se rozhodla jí dát druhou šanci a rozhodně jsem toho nelitovala.
Kniha je plná hodnotných myšlenek. Postavy plné předsudků, některé soucitu a empatie, některé vzteku a nenávisti.
Za mě určitě palec nahoru a doporučuji všem, kterým problematika života černochů na jihu Ameriky v období po občanské válce není cizí.
Dojmy z tejto knihy nešlo napísať hneď. Ak čakáte akciu a napätie, budete sklamaní. Poslaním tejto knihy je niečo celkom iné. Má nám ukázať akí by sme mali byť a ako sa správať k druhým. Že nezáleží akej farby pleti ste. Sami máte na výber či budete dobrý, čestný a slušný alebo bezcitný, sebecký a zlý, bez ohľadu na svetlosť či tmavosť pokožky. Knihu som začala čítať druhý krát. Najskôr som si musela privyknúť na štýl a rôzne, nie často používané, slová. Každopádne neľutujem a nad príbehom budem ešte premýšľať.
Skvělý nápad vyprávět ryze dospělácké téma jazykem malé dívenky. Velmi povedená knížka, která vám jasně ukáže, jakým člověkem byste chtěli být a jakým rozhodně ne
Čekala jsem příběh s rasistickou tematikou. I přesto , že se v knížce toto téma objevilo, tak si nemyslím, že je to knížka o rasismu. Jako zabít ptáčka je moc krásná knížka, ale ne snad ani svým příběhem ( přiznám se, že mi chvíli trvalo, než jsem se začetla), ale spíš tím co nám chce říct. Nevím jestli to dokážu správně shrnout, ale tak nějak .... jak být dobrým člověkem. Atikus je pro mě snad nejsilnější knižní postavou. Lidí jako on by na světě mělo být co nejvíce. Nevím jestli bych já tuto knížku dokázala tak ocenit i v mladším věku, ale teď když sama mám dvě děti, mě knížka zasáhla hodně hluboko. Pořád jsem nechápala ten název knížky a když na něj téměř na konci příběhu došlo, tak jsem i slzičku uronila. Moc krásná knížka.
Nádherná kniha! Pohled na svět očima osmileté Čipery se mi ani nechtělo opouštět. Téma rasismu a maloměšťáctví je velmi citlivě podané, a přesto vás přinutí se zamyslet.
Dobře napsaný příběh zabývající se rasovou diskriminací, hlavně z perspektivy dítěte. „Nezkažené“ názory a všetečné otázky Čipery dodávaly knize punc nevinnosti, nejvíce ovšem bodovala postava Atika – takovéhoto člověka potkat doopravdy, tak se hluboce ukloním (o této postavě jsem ještě dlouho přemýšlela, krása). Ovšem až tak úplně mě kniha nedostala - co se této problematiky týče, daleko více se mi líbil Černobílý svět.
Ráda sáhnu i po klasice, a tento román k ní patří. Příběh se odehrává v první třetině 20. století v Americe, kde sledujeme dětství hlavní vypravěčky, osmileté Čipery a jejího staršího bratra Jema, které ovlivní případ nevinného černocha obviněného ze znásilnění bělošky. Obviněného obhajuje otec dětí, který je advokátem. Knížka je hezky napsaná, čte se dobře, i když vylíčení dospělého světa očima dětí není úplně můj šálek čaje.
Čekala jsem něco jiného, nějakou poučnou knihu, dramatickou, zaměřenou proti rasismu a potkala jsem krásnou knihu o dětství v 30. letech v Americe, která mě nadchla. Je tak hezky napsaná, krásné dialogy mezi dětmi a jejich otcem, které vás jen tam mimochodem navedou na zásadní otázky života. Jsou všichni lidé stejní, mají stejná práva nebo ne? Mohou děvčata nosit kalhoty a ženy být v porotě u soudu? Stále aktuální a nedivím se, že je kniha tak slavná. Já jí určitě přečtu někdy ještě jednou, je o zásadních věcech a přitom má takové milé, rodinné kouzlo dětství. Na Čiperu a jejího Atika budu často myslet.
Kéž by byli všichni lidé jako Atticus Finch