Jako zabít ptáčka
Harper Lee
Jako zabít ptáčka série
1. díl >
Obraz ustrnulého a neměnného života malého městečka na americkém jihu v 1.třetině 20.století, viděného očima dvou malých dětí. Svět sourozenců je omezen na těsné sousedství doma, kde panuje ustálený pořádek a kde se rodiny navzájem znají do všech podrobností. Neměnný řád s úspornými rasovými předsudky je narušen: nevinný černoch je křivě obviněn ze znásilnění bělošky a postaven před soud. Obhájcem černocha se stává otec obou dětí, který bere tento případ jako věc své osobní cti. Obyvatelé městečka jsou nuceni zaujmout k případu stanovisko a ti, kteří jsou oběma dětmi obdivováni, se staví do skupiny lidí, věřících v jedinou spravedlnost pro všechny lidi. Kniha navazuje na humanistické tradice Marka Twaina a je velmi čtivá.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1966 , SNKLU - Státní nakladatelství krásné literatury a uměníOriginální název:
To Kill a Mockingbird, 1960
více info...
Přidat komentář
Neuvěřitelně silný příběh a velice krásný vztah těch tří. Dětí a otce.To ostatní vrhá stíny i přes formu jakou je to napsané z toho ty stíny neunikly. Kniha je plná dojmů, člověk s Čiperou ( a nejen s ní ) vše sdílí, vše si nechá vyložit a jsou i momenty kdy přes vlastní zkušenost člověk všemu věří.Kniha stojí za plné hodnocení, právě pro tu smělost, která neztrácí kouzlo a v jisté neohroženosti do lidského života vstupuje jako pohádka, která však pohádkou není. Čte se to lehce, padne to ruky, a název se doslova ujal v mnoha ohledech.
.....Řekla jsem Kalpurnii, že ještě uvidí jak ji vytrestám : až se jednou nebude dívat, půjdu a a utopím se v Barkerově tůni, a bude litovat. Kromě toho, dodala jsem, už mi dnes jednou zavařila dost: naučila mě psát a je to všechno její vina.
" Máš moc řečí" odbyla mě...........
Počátky knihy pro mě byly náročné, protože jsem se trochu nechala unést očekáváním a vlastní představou o ději celého příběhu. Když jsem se ale přes své nepatrné zklamání dostala a začala si všímat toho, co kniha opravdu skýtá, čtení se stalo jednodušším a já jen napjatě otáčela stránky, až jsem se dostala na samotný konec. To, jak autorka využila nevinnosti malého děvčátka v kontrastu se smýšlením starších, je naprosto brilantní. Využití protiřečení učitelky, která tak urputně stála proti Hitlerovi a přitom jeho myšlenku v trochu mírnější formě vyznávala v Maycombu, mi taktéž v paměti ještě nějaký ten pátek zůstane. Atikův boj proti nespravedlnosti a vůbec všechny myšlenky této postavy jsou hodny obdivu. A závěr knihy hřejivý, i když tak trochu melancholicky laděný, byl přesně tím, co v mých očích tuto knihu dovedlo k dokonalosti.
Tato kniha je knihou mého mládí, mám ji v knihovně doma i na chalupě. Je ideální na prázdniny, vždy mi dokáže navodit příjemnou pohodu. I film s Gregory Peckem v roli Attikuse Finche patří k mým oblíbeným. Dnes jsem se dozvěděl, že autorka zemřela. Je mi to moc líto. Kéž by i dnes vycházely tak skvostné knihy, kéž by i dnes psali tak příjemní spisovatelé.
Jedna z nejlepších knih,kterou jsem kdy četla.
Nezalekávejte se popisu knihy,kde se mluví o politice , rasismu a podobných věcech.
Tahle kniha,vyprávěna osmiletou a velmi vnímavou dívkou,je úžasně čtivá. Je zde napětí, zasmějete se, ale i zasmutníte. Především Vám kniha zůstane v paměti ještě dlouho po dočtení. :)
Nevinnost, nerovnost, respekt.
Po přečtení mě napadají právě tato 3 slova.
Věděla jsem, že se jedná o jedno z nejlepších amerických děl minulého století a očekávala nějáký originální děj. Chyba. Jedinečnost díla rozhodně nění v něčem novém.
Sílá této knihy je v celé knize. Dospíváté s ní jako malá Čipera (Scout) a nahlížíte na svět trochu jinýma očima.
Rozhodně nězapomenu na ,,Ahoj Bubu". Byl to pro mě naprostý zlom, jako by můj život dával najednou smysl.
Myšlenka, napětí, láska - to všechno má knížka Harper Lee!
Nádherný příběh o tom jak se ve třicátých letech nahlíželo na lidi černé pleti, na což je pohlíženo dětskýma očima, které rozpoznají pravdu a lež, dobro a zlo, na rozdíl od "dospěláků", ale je to i krásné poselství o lidském životě a hodnotách, které by člověk měl mít.
Jak říká Čipera Jemovi: "Kdepak, Jeme, já myslím, že je jenom jeden druh lidí. Lidi."
Kromě toho, že je v knize znázorněn rasismus, demokratické hodnoty, řekla bych, že jsou tam i hodnoty rodinné. To jak se Atikus chová ke svým dětem, jakou k nim má úctu a oni k němu, nic jim nezamlčuje, jen protože jsou to děti a "nerozuměly by tomu", ale naopak jim vše vysvětlí, tak aby tomu i dětská duše porozuměla, to všechno tvoří pilíře, na kterých stojí nádherný vztah mezi otcem a jeho dětmi.
Mimo to je tu spoustu nádherných myšlenek, nejvíce mě zaujala asi tato:
"..., co je to opravdová statečnost, abys neměl představu, že statečnost znamená člověk s puškou v ruce. Statečnost začíná tehdy, když víš, že jsi poražen, ještě než se do něčeho dáš, a přesto se do toho dáš a dovedeš to až do konce, ať se děje, co se děje. Málokdy zvítězíš, ale někdy se ti to podaří."
Krásná a upřímná kniha. Jediné mínus je, že na mě často působila ospalým dojmem, takže mi trvalo poměrně dlouho ji přečíst.
Za mě výborná kniha. Vyprávění z pohledu dítěte se rozhodně povedlo...svět, kterému dítě někdy nerozumí a který občas nechápe, ale čtenář ví...zajímavý pohled na rasismus v Americe. Moc se mi líbilo, jak děti postupně odhalovaly, jaký je vlastně jejich otec a že boj za spravedlnost a dobrou věc se nemá nikdy vzdávat předem.
Čím to, že mě víc dojme knížka, která to nemá prvoplánově v úmyslu. Tahle je jedna z nich. Získávala si mne postupně, po krůčcích. Není možné si nezamilovat Čiperu, Jema, Atika, Kalpurnii, Maudie, ... A jak pěkně paní učitelka odsuzovala Hitlera a je ho nenávist k chudákům Židům, ale pohled na černochy byl zcela v pořádku.
Myslím, že vše podstatné už tu bylo řečeno. Nicméně bylo příjemné přečíst si příběh, který je především o obyčejné lidské slušnosti.
Škoda, že to není jako povinná četba i na našich školách. Po téhle knížce bych určitě sáhla s nadšením a škola by mi rozhodně nestihla některé knihy a autory tak znechutit...
Velmi dobrá a velmi čtivá kniha. Byla jsem nadšena perspektivou vyprávění, hlavní dětská hrdinka byla uvěřitelná a sympatická, kniha se dobře četla i v méně dějových pasážích. Skvěle zachycená atmosféra amerického jihu.
Vypraveni deje vicemene z uhlu pohledu dvou deti je uplne jine nez klasicke pribehy. Zvlaste v dobe, ve ktere ziji, bojuji s rasismem a predsudky lidi. Kniha je ctiva, je v ni lidskost a mela by byt povinnou cetbou...
Překvapilo mě, že klasická americká literatura může být i po tolika letech takhle čtivá. Na odkazy na tuto knihu jsem narazila několikrát v jiné americké literatuře, tak jsem si ji moc chtěla přečíst. A opravdu jsem nebyly zklamaná. Tato knížka z pohledu dítěte zobrazuje kus americké historie, poukazuje na rasismus, předsudky, ale líčí i dětskou nevinnost a vytrvalost muže, který dokázal riskovat všechno, aby se veřejně postavil za to, v co věřil.
Přečtěte si tuhle knihu, dokud jste mladí. Dokud se dovedete podívat na svět očima malé holky a ještě si vzpomenete na dobu, kdy všechno kolem vás bylo nové a zlo nebylo samozřejmou součástí vašeho života, dokud vás ještě dokáže lidská nenávist, hloupost a zatvrzelost nepříjemně zaskočit a dokud jste ještě schopni uvěřit, že svět je plný lidí, jako je Attikus Finch. Pokud tuhle hranici překročíte, je tahle kniha pro vás pohádkou, ale zatraceně dobrou.
Štítky knihy
děti zfilmováno americká literatura znásilnění soudní procesy USA (Spojené státy americké) černoši rasismus hospodářská krize Alabama
Ze začátku jsem to brala jako docela dobrou knížku spíše pro děti a měla jsem dojem, že je to něco úplně jiného, než se všude o této knížce píše. Postupně začalo být jasné, jak moc jsem se mýlila. Popsat příběh dětskýma očima, to je geniální. Postavy jsou uvěřitelné. A některé pasáže z knížky jsem si poznamenala.
Přála bych si, aby na světě bylo co nejvíc lidí jako Atikus a jeho děti.
USA jsou dnes v rasové problematice jinde než v době, kdy se příběh odehrává a značný posun je i od doby, kdy knížka byla napsaná. Přesto je knížka aktuální a asi tak docela nikdy být nepřestane.