Jako zabít ptáčka
Harper Lee
https://www.databazeknih.cz/img/books/85_/85312/bmid_jako-zabit-ptacka-eD0-85312.jpg
4
3189
3189
Jako zabít ptáčka série
1. díl >
Obraz ustrnulého a neměnného života malého městečka na americkém jihu v 1.třetině 20.století, viděného očima dvou malých dětí. Svět sourozenců je omezen na těsné sousedství doma, kde panuje ustálený pořádek a kde se rodiny navzájem znají do všech podrobností. Neměnný řád s úspornými rasovými předsudky je narušen: nevinný černoch je křivě obviněn ze znásilnění bělošky a postaven před soud. Obhájcem černocha se stává otec obou dětí, který bere tento případ jako věc své osobní cti. Obyvatelé městečka jsou nuceni zaujmout k případu stanovisko a ti, kteří jsou oběma dětmi obdivováni, se staví do skupiny lidí, věřících v jedinou spravedlnost pro všechny lidi. Kniha navazuje na humanistické tradice Marka Twaina a je velmi čtivá.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1966 , SNKLU - Státní nakladatelství krásné literatury a uměníOriginální název:
To Kill a Mockingbird, 1960
více info...
Přidat komentář
Moc hezká knížka, jedna z nejhezčích, které jsem vůbec četl. Hlavní předností je, že je celý příběh vyprávěn z pohledu malé, světem nezkažené a nevinné dívky, která valnou většinu situací řeší s tím nejlepším úmyslem.
Tato kniha je krásná především tím, že je vyprávěna z pohledu malého děvčátka. Chvílemi jsem při četbě měla pocit, že si pro mě malá Čipera přišla, vzala mě za ruku a šla mi ukázat kousek své cesty za poznáním každodenního dospělého života. Kniha má spád, děj není zdlouhavý a proto se dobře čte. Díky této knize jsem si uvědomila, že to nejhezčí období našeho života je to bezstarostné dětství, které každému z nás uteklo tak rychle, že se za ním stačil jen ohlédnout. Již teď se nemohu dočkat až si přečtu pokračování knihy.
Výborná kniha se silným příběhem. Přestože už je na světě nějaký ten pátek, tak námět je aktuální i v dnešní době. Donutí vás přemýšlet o společnosti jak už dnešní, tak té minulé.
Naprosto skvělá knížka, nechápu, jak nám ji dokázali ve škole zatajit, a to i na VŠ. Skvost světové literatury. Čistá radost z četby.
"Shoot all the bluejays you want, if you can hit them, but remember it's a sin to kill a mockingbird." Jako zabít ptáčka je pro mě takový malý must-read, o který by měl každý náruživý čtenář alespoň jednou zavadit. Osudy a charaktery hlavních hrdinů se musí dotknout snad každého z nás a působivý pohled mladého děvčátka v sobě nese snad všechny lehkosti i těžkosti dětského světa, na který je radost i tíha zavzpomínat. Zároveň ale zdůrazňuje ryzí lidskost v té nejlepší i nejhorší podobě tak, jak to zkušenostmi vyostřené dospělé oko nedokáže zachytit.
Výborná kniha, nádherná, dokonalá.
"dospelacky" zivot so vsetkymi svojmi paradoxmi opisany nevinnym pohladom 8rocneho dietata, krasny pribeh s obdivuhodnymi hlavnymi postavami, dufam ze (nielen) Atticusove mudrosti vo mne este dlho ostanu. Velmi lahko citatelne (u mna v ang.originale). Radim do zoznamu najoblubenejsich knih.
Kniha sa naozaj ľahko číta. Je určená predovšetkým pre mládež. Prvá časť knihy pojednáva o detstve hlavných detských hrdinov ... o ich živote, zážitkoch a dobrodružstvách. Neskôr sa do popredia dostane prípad obvineného černocha, ktorý im zasiahne do životov nielen súdnym procesom, v ktorom ho obhajuje ich otec, ale aj neskoršími udalosťami. Všetko to je rozprávané hlavnou hrdinkou Scout (takže z detskej perspektívy). Je to príbeh o ľudskosti, ale aj o tom, akí vedia byť ľudia zlí a zákerní. O sile rodiny a nádhernom súrodeneckom vzťahu. O tolerantnosti, ale aj o predsudkoch ... že život skrátka nie je vždy dokonalý ... ak vôbec.
Kniha řeší stále aktuální rasismus, přestože byla vydána před více jak padesáti lety. Děj je rozdělen do více části. Je zde hodně cítí vira ve spravedlnost a rovnost. Konec je velmi úderný a nutí k zamyšlení. Doporučuji.
Kniha, která je zdánlivě o ničem, ale ve skutečnosti je o všem. Zanechala ve mně hluboký dojem.
Pro mě je tato kniha jednou z nejlepších, které jsem kdy četla. Zanechá v člověku opravdu silný dojem.
Jako zabít ptáčka je kniha, která si neskutečně podráží nohy. Pojednává o rasismu a projevech netolerance, což je samo o sobě velké a důležité téma. Bohužel je forma více než nešťastná. Rozplizlý úvod (téměř 200 stran se nic nestane!) přejde v krátkou chytlavou pasáž, která se pak pozvolna rozlije zase do beztvarého nic, které pak z letargie na moment vytrhne finále knihy. Chválím myšlenku dětské perspektivy vnímání, to bylo osvěžující, škoda jen, že autorka nevyužila, co mohla.
I když to je povinná četba a já už nějaký ten pátek nechodím do školy a starám se o dva prťaví kluky:),se musím zastydět,že jsem si knížku přečetla až teď,protože musím říct,že mě úplně dostala! Krásně a čtivě napsaná knihy,a ačkoliv je to psáno kolem let 1930,je to docela aktuální i teď,i když možná ten proces by snad dnes již dopadl mnohem lépe a spravedlivě. Knihu si rozhodně pořídím i domů,ne jen půjčenou z knihovny,začátek a ukázání doby kdy děti chodily do školy a školský systém,dále obvinění černého občana městečka Maycomb a proces s ním,zároveň ukončení procesu mě docela dostalo a říkala jsem si ta porota je slepá??,ale v té době být černoch prostě znamenalo být špatný,a závěr knihy výborné!!....
Hlavní hrdinka je osmiletá Čipera, která vypráví celý příběh. Hlavní záplatkou je křivé obvinění mladého černocha ze znásilnění bílé dívky. Jeho obhájcem je otec Čipery a jejího bratra Jema Atikus Finch. Kniha vykresluje poměry tehdejší doby na malém městě, kdy narodit se jako "negr" znamenalo celoživotní boj s nenávistí, nespravedlností a předsudky. Kniha je čtivá, začátek trošku pozvolnější, napínavější částí je soudní proces a samotný závěr mě vysloveně dostal.
Velmi ale velmi mně překvapilo, že je kniha takhle stará. Přistupovala jsem k ní jako ke žhavé novince a jako takovou ji posoudila slovíčkem "nenaplněná". Podle recenze jsem ji totiž srovnávala s Grishamovou prvotinou A je čas zabíjet. Celou dobu jsem čekala, kdy potečou potoky krve... Takže v první vteřince maličké zklamání, ale pak přišlo to ALE. Když jsem se začetla do Čiperky a její dětské mysli, tak jsem byla okouzlená. Velice jemně a pěkně vykreslený popis Ameriky a jejich smýšlení. Jistě se časem vrátím a srovnám své hodnocení.
Ač byla kniha napsaná před tolika lety, je neuvěřitelné jak je stále aktuální. Situace se malinko mění, nicméně v globále je stále stejná. Dnes ve světě internetu je to ještě markantnější. Tolik nenávisti a rasismu, se kterými se setkáváme dnes a denně, je k neuvěření. A pak že se lidé připomínáním historie poučí. Zdá se mi, že je to spíše naopak. Bylo by lepší zapomenout a žít tady a teď...
Přečteno už před mnoha lety. Tenkrát to byla kniha mezi spoustou dalších stejně i více kvalitních. Máme v podvědomí, že většina dnešní literatury je v podstatě líbivý brak? Já když mohu srovnávat, ten dojem mám. Proto je asi in vysoké hodnocení, které mně nepřipadá moc důvěryhodné. Kniha Jako zabít ptáčka se u mně řadila mezi Medojedky, Na ostří nože. Něžná je noc a spoustu dalších, které měly osobitý styl a pero. Takže by mně osobně připadlo být pozérní, kdybych dala čtyři* či pět*. Dávám tři* a nepřipadám si jako barbar. Mám za sebou lepší.
Dlouho jsem zvažoval kolik dát hvězdiček. V průběhu čtení jsem osciloval mezi třemi a pěti. Nakonec jsem našel logicky kompromis v podobě 4*.
V první řadě musím říct, že knihu jsem rozhodně nečetl naposledy. Urcite se k ní za pár let vrátím a srovnám se svým současným hodnocením.
V první řadě musím říct, že se u mě nekonal žádný ohňostroj, jako již mnohokrát v minulosti u knih od kterých jsem měl velká očekávání.
Příběh sám o sobě by možná spíše slušel novele, než klasickému románu. Ale o tom později. Co nemohu autorce upřít, je jeji nesporný vypravěčský talent, díky kterému drží otěže postav a strukturu příběhu pevně ve svých rukách a neuhne v celém románu ani o milimetr. Bohužel tato překontrolovanost, která je v přímé uměře, k její postavě Atika, působí poněkud sterilně a někdy fádně. Podotýkám, že ne nudně!
První polovina knihy je jakási mozaika krátkých epizod několika lidí, jenž spolu sousedí v až nezdravé blízkosti amerického maloměsta. Stále čekáte, který z těch mnoha minipribehu bude ten pravý, jenz vyústí v hlavní téma. Toto očekávání ale neplní svůj účel v podobě napínání čtenáře, ale spíš jej vyčerpává. (Skoro se zdá jakoby kniha neměla 300 stran, ale přinejmenším 500.) Jediný důvod toho všeho, autorka použila k představení mnoha postav, které sice tvoří jasný obraz společnosti, ale pro příběh samotný jsou až zbytečné. Druhá polovina knihy rozhodně nabere na zajímavosti, kdy přichází onen očekávaný okamžik hlavního příběhu, jenž je mistrný! Zajímavé ale je, že autorka ani v této fázi netlačí nikterak na pilu a dej plyne ve stejném metru jako první polovina. A to opět díky Atikovi. Výsledek, tedy rozuzlení knihy je víceméně očekávatelné a asi nikoho až tak nepřekvapí. Ale o to tu nejde. Autorka nám zcela účinně předkládá tezkopadnost a neochotu společnosti měnit své tradice, názory, zlozvyky. A to navzdory demonstrativnimu soudnímu přelíčení, které nastaví společnosti ono známé zrcadlo. V tomto kontextu vypadá současný první černošský prezident spojených státu Obama, jako utopie a věřím, že i dnes pro mnoho lidí, zli sen.
Nicméně se nemohu ubránit několika kritickým poznámkam. Ono tolik vyzdvihovane vyprávění příběhu z dětského pohledu hlavní "hrdinky" nevnímám jako pohled dítěte na svět dospělých. Zejména pak její vztah s Atikem je pro mě sice ukázkou slušného jednání a příkladu správné výchovy dětí, ale z celého toho mám pocit, že autorka "vyuzila" této možnosti k mentorování, moralizování společnosti a také k polopatickemu vysvětlování. A také jsem patrně očekával jistou nadčasovost celého románu. Místo toho, se mi dostalo "jen" přesného vylíčení dané doby v úseku krátkych amerických dějin. Místy jsem měl pocit, že čtu knihu pro mládež, která má ale naštěstí vysokou literárně stylistickou úroveň.
Jsem rad, ze jsem si tuto knihu přečetl a rád se k ní časem vrátím a porovnám své dojmy.
Knihu, ale určitě doporučuji. Donutí člověka přemýšlet o lidech a světě jako takovém.
Čipera je velmi sympatická a zejména "opravdová" hlavní hrdinka se všemi klady i zápory, kterými malé děvče oplývá. Kniha obsahuje mnoho povedených momentů, které vynikají právě díky specifičnosti dětského vnímání světa. Je to milé, poučné, ale také jaksi neúplné.
Příběh je tvořen mozaikou krátkých epizodek ze života obyvatel Maycombu, což pomáhá vykreslit místní poměry, méně už však zbylé postavy, jejichž charaktery jsou pouze načrtnuty a vyznívají příliš jednostranně. Děj - stejně jako dětská mysl - létá od jednoho k druhému a připomíná placatý kámen hozený na hladinu rybníka.
Polovina knihy je za mnou a pocity víceméně smíšené. Někdy v této fázi však přispěchá na pomoc soudní proces, který ukrojí třicet stran, ani nevím jak. Mistrně napsáno. Zbytek vyprávění opět hop hop hop doskáče do konce.
Bouřlivé ovace nesdílím, ale zajisté stojí za přečtení.
Krásná kniha, vyvolala ve mně spoustu krásných i bolavých vzpomínek na dětství. Prožívala jsem všecky krásy i křivdy s Čiperou a vzpomínala i na Helenku Součkovou.
Štítky knihy
děti zfilmováno americká literatura znásilnění soudní procesy USA (Spojené státy americké) černoši rasismus hospodářská krize Alabama
Pro Janu Pokornou
Nevím do jaké školy jste chodila, ani v jaké době, ale tato kniha byla vydána už "za komunistů",
v Klubu čtenářů v letech 1964-1966 a nevidím proto důvod - dle vašeho komentáře - jejího zakazování na školách.