Jako zabít ptáčka
Harper Lee
https://www.databazeknih.cz/img/books/85_/85312/bmid_jako-zabit-ptacka-eD0-85312.jpg
4
3189
3189
Jako zabít ptáčka série
1. díl >
Obraz ustrnulého a neměnného života malého městečka na americkém jihu v 1.třetině 20.století, viděného očima dvou malých dětí. Svět sourozenců je omezen na těsné sousedství doma, kde panuje ustálený pořádek a kde se rodiny navzájem znají do všech podrobností. Neměnný řád s úspornými rasovými předsudky je narušen: nevinný černoch je křivě obviněn ze znásilnění bělošky a postaven před soud. Obhájcem černocha se stává otec obou dětí, který bere tento případ jako věc své osobní cti. Obyvatelé městečka jsou nuceni zaujmout k případu stanovisko a ti, kteří jsou oběma dětmi obdivováni, se staví do skupiny lidí, věřících v jedinou spravedlnost pro všechny lidi. Kniha navazuje na humanistické tradice Marka Twaina a je velmi čtivá.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1966 , SNKLU - Státní nakladatelství krásné literatury a uměníOriginální název:
To Kill a Mockingbird, 1960
více info...
Přidat komentář
!!! Spoiler !!!
Kniha, ktora sa velmi prijemne cita...pribeh rozpravany detskymi ocami, z pohladu deti. Pre mna najsilnejsie boli dva momenty...veta, ktoru po prehratom sude povedal Atticus: "Urobili to uz predtym, urobili to dnes a urobia to zas, a ked to urobia, placu tusim len deti". Nadherne zhrnutie dospelackeho fatalizmu a zmiereniu sa s vecami, ktore nejako su a nejdeme ich menit... a detskeho idealizmu, cisteho pohladu na svet.
A moment na zaver knihy, ked sa serif s Atticusom dohodli, ze Bob Ewell sa sam nabodol na noz...lebo obvinit z toho Arthura Radleyho, by bolo ako zabit vtacika... a Scout opisujuca dej knihy Sivy vrch..."bol slusny, Atticus, velmi slusny"...."To je vacsina ludi, ked ich pozname".
V knihe vidime predsudky voci cernochom, predsudky voci Bu Radleymu, predsudky voci malemu chlapcovi od Stonerov (Sivy vrch).. a to ako odsudzujeme ludi, bez toho, aby sme sa ich snazili blizsie poznat. To je aj pre mna jedno z hlavnych posolstiev tejto knihy.
Kniha teda citatelovi prinasa nielen pohlad na rasovu neznasanlivost Juhu voci cernochom, ale ovela viac.
Nádherná poetická kniha, pod jejíž hlubší skořápkou se skrývá vážné až mrazivé téma. Příběh je vyprávěn osmiletou dívkou, která je moudřejší než většina jejích vrstevníků - proto se kniha příjemně čte. Autorka si pohrává se slovíčky, barvitě popisuje běžný každodenní život na americkém Jihu 30. let a zamýšlí se nad spravedlností a rovnoprávností na případu neprávem obviněného černocha. Jsem ráda, že jsem se k této knize konečně dostala a ještě dlouho o ní budu přemýšlet.
Koncentrovaná moudrost podávaná tak jasně, jednoznačně a prostě. Číst takovouhle knížku, to je požitek! Díky, paní Lee, rozumíme si - i když svět není ideální, dějí se tu hrozné věci a lidi jsou všelijací , důležité je se k životu postavit čestně a zpříma!
Tuto knížku by si měl přečíst každý. Poutavý příběh kdy pravda a soud nebyli pro černochy na jejich straně.
Krásné vyprávění očima malé Čipery a jejího bratra.
Autor za tuto knihu získal Pulitzerovu cenu a to právem
Jednoznačně kniha, kterou by měl přečíst každý. Poutavě sepsaný příběh soudu s nevinným mladým černochem z dob, kdy soudy nebyly ani zdaleka spravedlivé, z pohledu malé školačky, dcery obhájce.
Není to trochu divný název? Jako zabít ptáčka. Toto pojmenování vzbuzuje pocit něčeho neúplného. Vyslovuje závěr nějakého tvrzení, ale my nevíme, co stálo na jeho začátku. Co je podobné, jako zabít ptáčka? Na to právě musí čtenář přijít sám a každý možná objeví trochu něco jiného. Podle toho, co je pro něj důležité.
Smysl názvu knížky objevujeme spolu s osmiletou Čiperou a jejím starším bratrem Jemem, kteří bydlí v malém městečku na jihu Spojených států. Jsou třicátá léta a velmi pozvolna se začínají objevovat první odvážlivci s novátorským názorem, že černoši by snad mohli být ve své podstatě stejní lidé, jako kdokoliv ostatní. Je to myšlenka neokázalá a příliš revoluční. Přístup lidí se mění velmi pozvolna. Právě tuto změnu se snaží kniha zachytit. Na zobrazení dětského chápání světa je vidět, že nová generace bude jiná a stará se už nezmění.
A co jsem si ze čtení odnesl já? Uvědomil jsem si, že v dětech je naděje. Naděje, že překonají naše předsudky, naše nepružné vzorce chování a zkostnatělé uvažování. Děti vidí věci, které my už svým zrakem nemůžeme postihnout. Děti po nás udělají ten další krok. Snad to bude krok správným směrem.
Při četbě jsem měl pocit, že na Pulitzerovu cenu to nestačí. Ale příběh časem zraje. Zvyšuji ze 3* na 4*.
Nestává se tak často, aby se v hodnocení knížky shodla literární kritika i široká čtenářská veřejnost. U téhle knihy k tomu došlo, proto jsem na ni byl jaksepatří zvědavý. Tím spíš, že v knihovně byla pořád vypůjčená s frontou několika rezervací. A musím říct, že mě nezklamala a přidávám se k řadě jejích obdivovatelů. Nejen ten silný příběh s až slzy do očí vhánějícím závěrem, postavy, které si člověk musí zamilovat, ale i způsob, jakým je knížka napsána (přes vážnost tématu jsem se mnohokrát musel smát), z ní činí opravdový klenot, který si časem pořídím i do své vlastní knihovny, ať se k němu můžu vracet.
Já udělala tu chybu, že jsem si nejdřív přečetla všechny ty báječné recenze a nechala si knihu půjčit od známého, který mi ji předával jako svou neoblíbenější. No a prostě - mě to nevzalo. Byl to fajn příběh s posláním a tak vůbec, ale na zadek jsem si z toho nesedla... Mrzí mě to, asi jsem měla příliš velké očekávání předem.
Zcela jiné a osobité podání příběhu očima Čipery je kouzelné a dokonalé. Líbí se mi jak je vidět změny v chování Johna i Čipery v průběhu knížky. A Atikus je člověk, kterých by bylo třeba v reálném světě o mnoho víc
Je těžké nově hodnotit něco, co je již považováno za klasiku. Jedna věc je však jistá: příběh se mi líbil natolik, aby ve mně kousek z něj zůstal. Tečka.
Pokud se nenecháte odradit zdlouhavým začátkem (a množstvím postav), čeká na vás uprostřed knihy zajímavá hlavní dějová linka s krásným poselstvím, že všichni jsme si rovni, což bohužel mnohdy vnímají jen děti, na rozdíl od dospělých plných předsudků.
Dávám 3,5 hvězdičky. První polovina se opravdu táhla a nepřipadala mi ničím ohromující (až na pěkný spisovný jazyk), druhá polovina to částečně vykompenzovala. Odkazy na postavy a události americké historie mě spíš rušily, než aby mě do děje víc zasvětily.
Více mě před lety zaujala kniha "Černobílý svět", která se také točí okolo rovnoprávnosti a je napsána čtivěji.
Úžasná kniha s krásnou myšlenkou a příjemně plynoucím příběhem. Úplně jsem se ponořila do děje a spolu s Čiperou a Jemem prožívala jejich dobrodružství, starosti, radosti a především nepochopení světa dospělých. Ne vždy je vše tak, jak to vypadá. A ne vždy jsou lidé ochotni pro dobro, pro pravdu, něco obětovat.
Znáte ten pocit, když čtete skvělou knihu, kterou zároveň chcete rychle dočíst, ale na druhou stranu nechcete příběh tak rychle opustit? To přesně platí pro knihu Jako zabít ptáčka. Prostředí, postavy i děj - všechno naprosto dokonalé. Postava Atika je pro mě jednou vůbec z nejlepších postav. A filmové zpracování s Gregorym Peckem stojí také za to. Doporučuji obojí.
Jsou to právě tyto děti, jež vychovává Atikus Finch, které dávají naší společnosti naději, že předsudky jednou budou překonány, že lidé jsou opravdu pouze jedni, bez ohledu na to, jak vypadají, odkud pochází, v co věří. Možná se změnil letopočet, ale podstata nenávisti klíčící ze strachu a neznalosti je v nás zakořeněna dodnes. Proto je tato kniha nadčasová a její téma mě zasáhlo o to více, že jej vypráví dítě. Jako matka bych si přála mít Atikovy vlastnosti, a děkuji paní spisovatelce Harper Lee, že mi ukázala více, než kdybych četla desítky rodičovských příruček.
Můj největší problém s touto knihou byl v mém očekávání. Prostě jsem si myslel, že většina knihy se bude odehrávat v soudní síni a bude se řešit daný případ. O to více mě překvapilo, že tomu, tak není a příběh neztrácí na zajímavosti a má v sobě hluboké myšlenky. A díky tomu pak funguje část ze soudní síně mnohem lépe. Kniha má hodně zajímavých momentů a myšlenek a několikrát mě mile překvapila. Je to velmi dobrá knížka, u které mě mrzí zbytečně pomalejší začátek. Atikus je velmi zajímavá postava.
Velmi přívětivě napsaná kniha na závažné téma, problém lidské společnosti pozorovaný očima mladé slečny, vyprávěný s dětskou upřímností. Kniha je čtivá, v prvním díle se všeho všudy nic neděje, ale druhá část byla napínavá až do poslední stránky.
Štítky knihy
děti zfilmováno americká literatura znásilnění soudní procesy USA (Spojené státy americké) černoši rasismus hospodářská krize Alabama
Knihu mi předložilo dítě. Chtělo si o ní povídat, ale já ji nečetla. Mezi doporučenou školní četbou má Lovce mamutů a Bílého tesáka. „Ptáčka“ si doporučilo samo, což mi přijde jako školně promarněná příležitost, neboť toto je čistý Bildungsroman. A tak mi nezbylo, než si doplnit vzdělání a „diskutovat“. Zatímco já jsem byla od začátku vysazená na učitelku Caroline a při každém „kontaktu“ jsem těžko ovládala touhu zadávit ji, dítě její existenci nejspíš ani nezaznamenalo. Pro pana otce a pana bratra od Bubu Radleyho bych měla zvláštní komůrku v pekle, dítě by ji mělo pro tetu Alexandru. Jednoranný Finch byl velký frajer, pro dítě byl trochu nudný, nicméně formát. Ewellovic rodiny mi defilují před očima jedna za druhou…. Po soudu nám z toho bylo nanic oběma, stejně jako Dillovi. Tedy soudím, že v textu si najde každý vrchovatě to své.