Jako zabít ptáčka
Harper Lee
https://www.databazeknih.cz/img/books/85_/85312/bmid_jako-zabit-ptacka-eD0-85312.jpg
4
3189
3189
Jako zabít ptáčka série
1. díl >
Obraz ustrnulého a neměnného života malého městečka na americkém jihu v 1.třetině 20.století, viděného očima dvou malých dětí. Svět sourozenců je omezen na těsné sousedství doma, kde panuje ustálený pořádek a kde se rodiny navzájem znají do všech podrobností. Neměnný řád s úspornými rasovými předsudky je narušen: nevinný černoch je křivě obviněn ze znásilnění bělošky a postaven před soud. Obhájcem černocha se stává otec obou dětí, který bere tento případ jako věc své osobní cti. Obyvatelé městečka jsou nuceni zaujmout k případu stanovisko a ti, kteří jsou oběma dětmi obdivováni, se staví do skupiny lidí, věřících v jedinou spravedlnost pro všechny lidi. Kniha navazuje na humanistické tradice Marka Twaina a je velmi čtivá.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1966 , SNKLU - Státní nakladatelství krásné literatury a uměníOriginální název:
To Kill a Mockingbird, 1960
více info...
Přidat komentář
Když po přečtení knihy nebo shlédnutí filmu se více cítím být člověkem a ne jen živočichem, když více věřím v lidi a ne méně, když jsem získala nový životní vzor (Atikus), a klidně bych ho vzala za tátu...pak je to podle mého názoru kniha, která je vynikající.
Prvních zhruba 50 stran jsem myslela, že to nedočtu. Pak jsem se začala chytat. A druhá polovina knihy mi to vynahradila a už jsem jen četla a četla... krásný příběh.
Krásná a čtivá knížka psaná dětskýma očima. Bavila mě, napínala, rozesmála i rozsmutnila.
Proste nadhera, nekolikrat jsem knihu odlozila a nahlas rikala: "jezis, to je takova krasa, to je tak dobry", mela jsem takovy ten hladivy pocit, ze jsem stastna, ze ta kniha na me cekaka a me to nakonec trklo si ji vybrat. Bude to jedna z tech, ke kterym se chci vratit. Je to vtipne, mile, jednoduche a na pozadi toho vseho dojemne, vazne, poucne, mrazive a narocne cteni.
Je to zkrátka kniha o lidech. Dává nám tolik podnětů k přemýšlení, že člověku chvíli trvá, než to zpracuje. Proč lidé jednají tak, jak jednají? Co je k tomu vede? Budou si lidé někdy opravdu rovni? Těch otázek je mnoho.
Na knize mi trochu vadilo, že jsem se ze začátku nemohla vůbec začíst. Také v průběhu knihy to docela kolísalo. Občas tam byly pasáže, které mě k smrti nudily.
A trochu mě zklamalo, že jsme se soudního procesu dočkali skoro až na konci (celkově tam ta problematika rasismu byla zmíněná spíše jen okrajově).
Jinak je to ale úžasná kniha. Rozhodně se k ní ještě někdy vrátím.
Právě jsem knihu dočetla a jsem z této knihy nadšená. Plná všeho toho krásně popsaného dětského pohledu na svět. Ano, začátek je pomalejší, ale jakmile se to rozjede, nejde se zastavit. Kniha je sice z 30 let minulého století, ale tak strašně moc mi to připomíná současnost, předsudky a blbost lidí, která je stále stejná. Věta ...já myslím, že je jenom jeden druh lidí. Lidi." je přesně to, o co jde i v dnešní době. Myslím, že by si to měl každý přečíst a uvědomit si, že stejné předsudky, jako byly tenkrát, jsou i teď.
Knihu jsem přečetla jedním dechem. Příběh amerických rasistických předsudků 30. let viděný očima nevinných dospívajících dětí byl neotřelý. Čiperka zažívá letní dobrodružství, první dny ve škole … a nedokáže pochopit, že žije v prostředí, které jedním dechem odsuzuje zacházení se židy v Evropě, druhým obviňuje nevinného černocha a pokud někdo vybočí z řady, třeba čestný obhájce Atikus Finch, může se vše obrátit proti nevinným dětem. Kniha podnítí člověka k přemýšlení. I když bylo jasné, jak soud dopadne, stále jsem doufala, že porota rozhodne opačně, typická jižanská maycombská společnost se nebude bát říct svůj názor a potrestá strůjce křivého obvinění. Není stále jen jeden druh lidí? Prostě lidi?
Jih USA byl ve třicátých letech zajímavé místo. Místo, kde jste se mohli tvářit jako ctnostní a bohabojní občané starající se například o kulturní vzdělání domorodých národů a na druhé straně zametat pod koberec všechno, co by souviselo s tím, uznat černochy jako sobě rovné. Místo, kde jste mohli na jedné straně hluboce odsuzovat Hitlerovo zacházení s židy a na straně druhé volat po větší přísnosti v jednání s černochy.
A v tomto místě vyrůstají dvě nevinné děti, Jem a Čipera s kamarádem Dillem. Velkou část knihy zabírá popis jejich dobrodružství, takže se vám může chvílemi zdát, že čtete Toma Sawyera. Ale pod tou zdánlivou slupkou se skrývají temné předsudky a nesnášenlivost, která se plnou silou projeví při procesu s Tomem Robinsonem.
Na předsudky se tu nedívá jako na něco zvláštního, ale jako na normální součást lidského života. A tak je smutné, když i po promyšleném Atikově projevu porota Toma odsoudí. Je to smutné, i když se radili dvě hodiny. A tak se člověku někdy opravdu nechce ven. Jako Arthurovi.
Je to zajímavý příběh, kde tak nejde předně o nenávist a rasismus, ale spíše o pohled na širokou společnost jihu v třicátých letech, kde je ovšem i ta nesnášenlivost zakořeněna jako hnusná plíseň.
"Tentokrát nebojujeme s Yankeei, bojujeme se svými přáteli. Ale pamatuj si, i kdyby šlo sebevíc do tuhého, budou to přesto naše přátelé a tohle bude pořád náš domov."
"Sojek si postřílej, kolik chceš, když je trefíš, ale pamatuj, že je hřích zabít drozda mnohohláska."
"Jediná věc, která se neřídí pravidlem většiny, je lidské svědomí."
"...ale za jistých okolností a vždy, když se okolnosti vymykají z jeho moci, člověk musí lhát."
"Ať je to jak chce, dav vždycky sestává z lidí."
"...tlupu zdivočelých zvířat lze zarazit, z toho prostého důvodu, že v nich zůstala lidskost."
"...ale tady u nás platí, že jakmile máš kapku černý krve, jsi celá černá."
"...já myslím, že je jenom jeden druh lidí. Lidi."
Ale jo, je to opravdu dobrá knížka. Jednu hvězdičku jsem ubrala, protože mi trvalo dlouho, než jsem se pořádně začetla. Příběh zprvu jen tak pomaličku a nenásilně plyne. Ovšem, je v něm skryto plno mouder a také si člověk udělá detailní obrázek o době, ve které se vše odehrává. A když se přehoupnete přes polovinu, vše nabírá najednou takový spád a vy jste pohlceni bojem s předsudky a za spravedlnost. Rozhodně tuto knihu všem doporučuji.
Tak tohle je především krásný příběh o odvaze a dobrotě člověka, o laskavosti, boji za spravedlnost a touze změnit myšlení lidí k lepšímu na jedné straně, na druhé pak o rasové a sociální diskriminaci, o lidských předsudcích, fanatismu, nenávisti, zášti a nespravedlnosti, odehrávající se v jednom menším provinčním městečku státu Alabama ve 30.letech minulého století. Navzdory vážnému tématu je příběh psán neuvěřitelně „lehkým perem“, čistým a svěžím stylem, velice čtivě a co se týká obsahu samotného i uvěřitelně, bez zbytečného sentimentu a patosu, za psaním autorky jsem od začátku cítil její obrovskou lidskost, dobrotu a pokoru. Charaktery a psychologie postav jsou velmi precizně a plasticky vykresleny, mají svou potřebnou hloubku a tak působí naprosto reálným a skutečným dojmem, takže se doslova přenesete v duchu do místa dění v roli jakéhosi nestranného a neviditelného pozorovatele. Vypravěčem příběhu je osmiletá dívenka Jana Luisa, která veškerý život v městečku vidí a posuzuje přirozeně svýma dětskýma očima a svým rozumem, a to byl ze strany autorky románu geniální tah. Díky tomu je totiž vyprávění velice nevšední, zábavné a většinou i vtipné a neodvíjí se jen ve vážném duchu, v pouhém zaměření na ústřední motiv knihy, který tak zůstává jen jakousi epizodou a přirozenou součástí rozmanitého a mnohovrstevnatého příběhu. A protože Jana Luisa není žádná ušlápnutá, nafintěná a ufňukaná princeznička ale naopak nebojácná, přímá, tvrdohlavá a mnohdy vzpurná dívka, co si nenechá nic líbit a umí se i prát, když na to přijde, tak si ji prostě musíte zamilovat. A její líčení každodenních trampot a radostí, její rozumové pochody, „vážné úvahy“ a nejrůznější moudra, doprovázené většinou trefnými, dětsky upřímnými hláškami vás určitě pobaví a kolikrát i rozesmějí, protože dávají vyprávění tu správnou šťávu, lidskost, osobité kouzlo a půvab. Ocenění knihy Pulitzerovou cenou považuji za naprosto zasloužené, kniha je to opravdu silná a svou literární úrovní a kvalitou vyprávění výjimečná, nádherně a vkusně napsaná, snad i dokonalá. Vybroušený diamant.
Knížka plná odvahy a lidského pohledu na problémy ve světě plném nenávisti a "normálnosti". Dospívání Čipery i jejího bratra je uvěřitelné, kolikrát tolik podobné našim životům. Vztah bělochů a černochů je zachycen bez servítek a věrně dokresluje atmosféru tehdejší doby. V příběhu je vše - od pobavení, dětských lásek, rodinných vztahů, politiky i mysteriózního tajemna. Určitě další důležitý přírůstek do knihovny.
"... Jediná věc, která se neřídí pravidlem většiny, je lidské svědomí. ..."
Přiznávám se, že jsem od knihy čekala něco trochu jiného, ale dostala jsem mnohem víc. Příběh se rozvíjí pomalu a autorka precizně vykresluje atmosféru městečka Maycomb v Alabamě i charaktery jeho obyvatel. Pozvolna se seznamujeme s Atikem, Jemem a Čiperou a skrze ně vnímáme proces s černochem Timem Robinsonem, souzeným za znásilnění bělošky. Vše se odehrává ve 30. letech 20 století a Tim kvůli barvě své pleti nemá šanci na osvobození, ačkoliv je nevinný.
Je to příběh o morálce, rozumu a lidské odvaze čelit hlouposti, nesnášenlivosti a rasismu i s vědomím toho, že vítězství je nedosažitelné.
Knihu jsem si půjčil víceméně omylem, ale díky bohu za to. Příběh sice z dnešního pohledu historický, rasové vztahy už v sobě nemají tolik bílé povýšenosti jako v první polovině minulého století - problém se pomalu ale jistě dostává do opačného gardu, ale to je jiná pohádka. Naštěstí o to však v této knize zase tak moc nejde. Jako v nejlepších knihách klasiků zde jde o základní věci v lidském životě - hlavně pak o pochopení a toleranci k druhému, o ochotě se za svoje názory fyzicky postavit a vlastním příkladem se pokusit nesmysly kolem nás trochu měnit k lepšímu. Historické příběhem, trvale platné myšlenkovým obsahem.
O tejto knihe sa tu uz popisalo tolko, ze je tazke nieco nove k tomu dodat. Napadlo mi snad len to, ze kiezby sa mi podarilo raz vychovat take uprimne, spravodlive a vnimave deti. Aby zaplakali vtedy, ked nezaplace uz nik iny.
Knihy, které bez servítek ukazují na palčivé problémy a pokrytectví lidí, mám v oblibě - a Jako zabít ptáčka k nim bude určitě patřit.
O tom, proč nebýt pořád jen mainstream, proč bojovat za změnu, proč neklopit hlavu před jednotným davem a nestát se přizdisráčem. Proč kašlat na lidi, kteří jsou zkostnatělí, ohýbající hřbet... Kolikrát mi z toho příběhu bylo i trochu nevolno z pokrytectví, jakého jsme my lidé schopni.
Ona ta tolik do nebes vychvalovaná jednota mezi lidmi také kolikrát není garance toho nejlepšího... když pomyslíme např. na Hitlera, kam to jednota Němců dotáhla a určitě by se našlo i něco jiného. Co udělala jednota lidí, můžeme číst i v románu...
Upřímná, čtivá knížka, která se nebojí klást vám otázky... 5*
Úžasná knížka. Skvěle se četla a každý si v ní nějaké to moudro najde. Doufám, že se k ní ještě někdy vrátím.
Jak říká Jára Cimrman - fázi očekávání střídá fáze zklamání. A má očekávání u této knihy byla opravdu vysoká, bohužel však zůstala nenaplněna. Na přečtení jsem se chystala několik let, hned poté, co jsem s nadšením shlédla filmové zpracování, které je naprosto vynikající a člověk i chápe, proč je Atticus Finch považován za vzor amerických právníků. V knize však (v poměru k celému rozsahu knihy) moc prostoru procesu, v němž Atticus zastupuje černocha Toma Robinsona, dopřáno není, a i to málo, co se zde objeví, je ochuzeno o část, kdy se vypravěčka vzdálí ze soudní síně. Problém je, že teprve v okamžiku, kdy začne soudní proces, příběh nabere spád, a to takovým způsobem, že by to bylo na plný počet, jenže to už jsme za více jak polovinou knihy a bohužel ani silný závěr nemůže vymazat nezáživnost první části. A musím podotknout, že jsem měla ještě jeden problém ohledně toho, jak je kniha napsaná - má být vyprávěna očima malého dítěte, ale takhle se prostě malé děti nevyjadřují, a to mě vzhledem ke konceptu knihy hodně rušilo.
Štítky knihy
děti zfilmováno americká literatura znásilnění soudní procesy USA (Spojené státy americké) černoši rasismus hospodářská krize Alabama
Příběh ze starobylého města Maycomb v severní Americe z černošské čtvrti z pohledu osmileté Čipery, se četl dobře. Příběh je čtivý o dospívání, osobní statečnosti a zodpovědnosti.