Jako zabít ptáčka
Harper Lee
Jako zabít ptáčka série
1. díl >
Obraz ustrnulého a neměnného života malého městečka na americkém jihu v 1.třetině 20.století, viděného očima dvou malých dětí. Svět sourozenců je omezen na těsné sousedství doma, kde panuje ustálený pořádek a kde se rodiny navzájem znají do všech podrobností. Neměnný řád s úspornými rasovými předsudky je narušen: nevinný černoch je křivě obviněn ze znásilnění bělošky a postaven před soud. Obhájcem černocha se stává otec obou dětí, který bere tento případ jako věc své osobní cti. Obyvatelé městečka jsou nuceni zaujmout k případu stanovisko a ti, kteří jsou oběma dětmi obdivováni, se staví do skupiny lidí, věřících v jedinou spravedlnost pro všechny lidi. Kniha navazuje na humanistické tradice Marka Twaina a je velmi čtivá.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1966 , SNKLU - Státní nakladatelství krásné literatury a uměníOriginální název:
To Kill a Mockingbird, 1960
více info...
Přidat komentář
K tomu se asi nedá nic dodat... Tuto knihu je škoda nepřečíst, pokud chete přečíst jen třeba dvě knihy za život, tak tahle patří do vašeho seznamu... A tu druhou teda nechám na vás:-)
Nádherný příběh, ač nečekaně. Trochu mi to čtení šlo ztuha a ani jsem neměla tolik času, ale děkuji knižní výzvě, že mě zavedla až sem.
Silný příběh nejen o rasismu. Knihu jsem si chtěla přečíct už delší dobu, brala jsem ji do ruky s mnohým doporučením a s vytvořenou představou, že kniha dětskýma očima vypráví černošsko-bělošké vztahy na jihu. Omyl! Říká mnohem více... Někomu možná utkví po dočtení především dobový obraz „rovnosti", kdy běloši si přeci jen bývali trošku rovnější. Pro mě to byl příběh především o porozumění, mravní síle, (ne)spravednlnosti, o střetávání světa dospělých s tím dětským a hlavně o tom, že někteří lidé jsou jako mnohohlásci... „Existuje jen jeden druh lidí. Lidé."
Kniha byla skvělá a neskutečně poučná. Ten pohled dětí je prostě něco jiného, než jak to vidí dospělí a v tomto případě to bylo opravdu silné. Doporučila bych všem k přečtení..
Bylo to fajn čtení :-) Četl jsem malou část v češtině a většinu v angličtině a musím doporučit originál. Překlad byl dobrý, ale slangové výrazy a celkově styl psaní v angličtině je jedinečný a připadáte si uplně vtaženi do té doby ;-)
Kritika světa dospělých očima dítěte v této podobě s člověkem zamává. Je v tom ta dětská nevinnost v kontrastu k chování dospělých. Z některých scén mě až mrazilo, jako třeba odsuzování Hitlera v porovnání s rasismem. Skvěle napsáno. Nemůžu jinak než doporučit.
Úžasná kniha, která musí zasáhnout každé srdce. Příběh se člověka dotkne o to víc, že je psán z pohledu malé slečny. Problematika rasismu je stále aktuální, i když poněkud v jiné formě.
Jak jednoduché a přitom tak geniální! Postavit kritiku rasismu a zkostnatělého systému, založeného na předsudcích, na pohledu nevinného dítěte a jeho vzpomínek ze "šťastných let dětství". Určitě všichni máme podobné vzpomínky na hrozné události, které nám hrozné nepřišly, anebo přišly, ale řešení pro nás bylo tak snadné. Myslím, že proto je kniha tak úspěšná, každý jsme si to zažili, každý ví, o čem Čipera mluví. Nejlepší postavou nominuju Bubu, škoda jen, že kromě "Doprovodíš mě?" neřekl nic jiného. Konec byl vůbec nějaký uspěchaný, ale neva. Pět hvězd pro rodinu Finchovic.
Ačkoliv jsem se ze začátku do čtení musela nutit, poslední třetinu jsem zhltla během pár dní. Jsem ráda, že jsem knihu dočetla, ale asi si jí budu muset vypůjčit ještě za pár let :)
Již tu bylo mnoho řečeno, takže za mě jen krátce. Mohu si dovolit tvrdit, že je to nejlepší kniha, kterou jsem za poslední dobu četla. Při otevření knihy jsem nasedla na vor a nechala se unášet proudem děje. Zážitek z této plavby je nepřekonatelný.
Děkuji za čtenářskou výzvu, protože díky ní jsem se dostala k tomuto knižnímu skvostu.
A neodpustím si...
"Statečnost začíná tehdy, když víš, že jsi poražen, ještě než se do něčeho dáš, a přesto se do toho dáš a dovedeš to až do konce, ať se děje, co se děje. Málokdy zvítězíš, ale někdy se ti to podaří."
Kniha je poměrně jednoduchá. Rozhodně ne jednoduchá ve smyslu, že není nutné zamýšlet se nad ní, ne ve smyslu, že by měla jednoduché postavy a dokonce ani tím, že má jednoduchý děj. Prostě se příjemně četla a byla srozumitelná, co zřejmě způsobil fakt, že příběh vyprávělo malé děvčátko. Po knihách, které jsem četla poslední dobou, kde jeden boj míjel druhý, krev tekla proudem a kolikrát jsem nemohla knihu odložit, protože jsem napětím ani nedýchala, tohle byla velice příjemná změna. To, že byla kniha klidná, ale rozhodně neznamená, že byla nudná, nebo že v ní chyběly napínavé momenty - to vůbec ne.
Očekávala jsem, že z knihy bude čišet beznaděj, ale nic takového se nestalo. Vzhledem k tématu je smutná (bylo by asi smutné, kdyby nebyla), ale měla jsem z ní pocit, že jednou bude všechno dobré. Možná díky Attikovi. Když ne tomuto, tak jinému – kdoví.
Co zřejmě nikoho nepřekvapí je to, že až do konce si člověk občas řekne: proč je to jako zabít ptáčka? A i když jsem se to konečně dozvěděla, nepochopila jsem to. Nechápala jsem, proč je zabití grázla jako zabít zpěváčka – muselo mi to ještě chvilku šrotoval v hlavě, než mi to došlo. Jak mi připadala Čipera občas až příliš naivní, v tomto momentu byla chytřejší než já.
Knihu jsem si zařadila do čtenářské výzvy pod dojmem kdysi viděného skvělého filmu s Gregory Peckem a nezklamala mě. Americký jih 30-tých let, rasové předsudky, soudní proces, ale především citlivé nazírání celého příběhu očima devítileté dívky, to vše dělá z této knihy působivé čtení, které čtenáře pobaví,dojme i poučí. V současnosti podobnou problematiku ve svých knihách řeší John Grisham a rovněž výborně.
Kdo chce chvíli přemýšlet o Americe a vztazích mezi černochy a bělochy, které jsou více než problematické, čtěte. Kniha nádherně a trefně popisuje svět 2 dětí a jejich otce advokáta. Jak to asi dopadne s černochem, který je podezřelý ze spáchání závažného trestného činu? O tom, proč má kniha tak zvláštně divný název, se však dozvíte až na konci knihy;)
Bohužel jsem četla v nesprávném období, kdy jsem se na knihu nemohla soustředit tak, jak by si zasloužila. A možná díky tomu se nedostavil wow efekt, kvůli čemuž nemohu dát plné hodnocení. Jinak ale spokojenost, moc pěkně psané, dojemné... Nemám, co vytknout.
Výtečná kniha, která je bohužel stále aktuální, možná dokonce, že dnes více než kdy dřív. Tím, co knihu výrazně odlišuje, je to, že je vyprávěna z pohledu osmiletého (ano, na svůj věk inteligentnějšího a trochu přemoudřelého, což čtenář musí přijmout, ale není to problém) děvčátka, tím pádem tedy problémy jako rasismus, pokrytectví, sobectví a přetvářku vnímá čtenář právě optikou jakési naivity a nepochopení, o to je to samozřejmě alarmující. Dětský (a nejen ten) pohled totiž nepochopí, proč na jedné straně můžou lidé odsuzovat Hitlera za holocaust a o chvíli později brutálně atakovat černochy a vylučovat je ze společnosti. Harper Lee opravdu na velmi jednoduchém půdorysu vystavěla nadčasový příběh s hodně silnými postavami (kdo by nechtěl být morálně pevný jako Atikus, případně mít takového člověka za otce a vzor), který navíc geniálně klame tělem, protože onen klíčový soudní spor zdaleka není tím hlavním, co se tu odehrává, ale je pouze jednou z mnoha dějových linií, které do sebe zapadají, takže ti, kteří očekávají "grishamovské" soudní drama, budou zklamáni. Hvězdičku jsem ubral pouze z toho důvodu, že někdy se kniha trošku hůř četla a trochu mě zklamal konec, který trochu vyzněl do ztracena a malinko mi v něm chybělo nějaké vyústění. Jako zabít ptáčka je typickým příkladem knihy, o níž se můžou psát sáhodlouhé studie a každý v ní najde něco jiného, její poselství a výpověď jsou ale jasné. Pocitově silná a působivá kniha, k níž se za čas rád vrátím. 90%
Štítky knihy
děti zfilmováno americká literatura znásilnění soudní procesy USA (Spojené státy americké) černoši rasismus hospodářská krize Alabama
K této knížce mě přivedla Čtenářská výzva a musím říct, že to byla po dlouhé době nejlepší knížka, kterou jsem četla, kam se hrabou dnešní bestsellery. Kdybych mohla, dám hvězdiček 10 :-)