Nezabíjajte vtáčika
Harper Lee
https://www.databazeknih.cz/img/books/75_/75589/bmid_nezabijajte-vtacika-klO-75589.jpg
4
3209
3209
Jako zabít ptáčka série
1. díl >
Ako zabiť vtáčika je jediným románom americkej autorky Harper Leeovej. Za 51 rokov od jeho vydania zožal priam nevídané úspechy. V roku 1961 bol ocenený Pulitzerovou cenou a o rok neskôr bol sfilmovaný Robertom Mulliganom. Čiernobiela klasika s Gregory Peckom v hlavnej úlohe sprístupnila príbeh o zásadovom právnikovi masám. Film ocenený tromi cenami Akadémie výrazne pomohol románu preraziť vo svete. Od vydania knihy sa jej dotlač nikdy nezastavila a každoročne sa z nej predá približne milión kópií. Príbeh sa odohráva v 30. rokoch minulého storočia v mestečku Maycomb, štát Alabama. Právnik Atticus Finch, vdovec a otec dvoch detí, obhajuje na miestnom súde afroameričana Toma Robinsona. Ten je obvinený zo znásilnenia mladej dievčiny. O jeho vine nepochybuje nik z obce, okrem Atticusa. Hlavný hrdina je v neľahkej situácii. Malomestské prostredie nasiaknuté rasizmom dáva rodine právnika jasne najavo, že sa im nepáči obhajoba černocha - človeka druhej kategórie. Atticus Finch si však nekladie otázku, či sa vzdať prípadu a zastaviť tak tvrdé pokriky a posmešky zo strany miestnych. Nie, hrdina chce byť v prvom rade dobrým otcom – správnym príkladom pre svoje deti. Chce im ukázať a dokázať, že neľahká púť proti väčšine má opodstatnenie, ak bojujeme za pravdu a spravodlivosť.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1968 , Mladé letáOriginální název:
To Kill a Mockingbird, 1960
více info...
Přidat komentář
Kniha mne z počátku nebavila. Musela jsem si uvědomit, že je to kniha vyprávěna dítětem a psaná spíše pro děti. Na knize je krásné, že přesto, že pojednává o velmi vážném téma, není náročná ani agresivní. Je to vlastně milý příběh o jednom létě dvou sourozenců.
Ke knížce jsem se dostala náhodou. Po dlouhé době je to opět hooodně silná knížka, kterou jsem přečetla. Opravdu doporučuji. Je v ní mnoho velkých myšlenek.
Kniha má mnoho rozmerov, stačí si len vybrať. Nájdeme tu rozprávanie o detskej bezprostrednosti, detskom svete z optiky dieťaťa, snahu pochopiť svet a zmýšľanie dospelákov, americké pomery pred druhou svetovou vojnou, život na americkom predmestí, rasovú segregáciu a mnoho iného. Pre stredoeurópskeho čitateľa je pohľad na černochov Amerike autentickým rozprávaním. Kniha ma úplne vtiahla do deja, tiež som sedela v pojednávacej miestnosti a cítila horkosť v ústach z toho, ako to na svete chodí. Nielen vtedy, ale aj dnes. Že spravodlivosť vie byť prispôsobovaná podľa potrieb a že ľudia si nie sú rovní ani vtedy, ani teraz.
Krása. Román pozvolna plynul a i tak velmi upoutal mou pozornost od prvních stránek. V knize se objevil nejeden hrdina, více úhlů pohledu na problematiku soužití různých etnik na jednom území. Atmosféra mně pohltila a mé čtenářské srdce plesá!
Na knihu jsem byl navnaděn jejím hodnocením a obecně tím, jak moc je kniha čtená, o zaujetí tématem nemluvě. Čekal jsem, že bude příběh trochu dramatičtější, emocionálnější.
Co ale dělá tuto knihu tak dobrou, je její věrohodná vypravěčka a ten dětský pohled na svět a jeho problémy.
Kdepak, Jeme, já myslím, že je jenom jeden druh lidí. Lidi.
— Lee Harper, Jako zabít ptáčka
Trochu mi trvalo se do knihy začíst, asi jsem zvykla na větší spád a dramatičtější líčení, chvílemi jsem se ve vyprávění ztrácela. Nicméně po přečtení celé knihy moc oceňuji její nadčasovost (zejména vylíčení školství se vlastně moc od dneška bohužel neliší....), skvěle popsane charaktery skupin obyvatel, vykreslena psychologie postav, složitosti dětství i rodičovství.
Je to překrásná knížka. Poetická a opředená dětskou fantazií. Vypravěčku příběhu Čiperu si musí každý zamilovat. Je otevřená, přátelská a bez předsudků, milovaná otcem i chůvou. Plnými doušky si užívá dětství, hraje si a dovádí a když ji něco naštve, neváhá se poprat. Je bystrá a nesvázaná konvencemi. A z toho pramení menší či větší trable. V životní zkoušce, kterou si musí její rodina projít, obstojí všichni na výbornou. Navzdory tomu, že ne všechno vždy dopadne dobře.
Asi jsem si představovala podle popisu i prvních kapitol něco jinýho, ale to vůbec nevadí. Byl to jemný příběh o nepěkné pravdě. Snad budu mít příležitost se dostat i k nedávnemu pokračování.
Skvost americké literatury, ale upřímně, po tom, jak je kniha všude vyzvihovaná, jsem čekala trošku víc. Navzdory tomu je to krásná kniha, která určitě stojí za přečtení.
Budu naprosto upřímná - trvalo mi asi půl roku, než jsem tuhle knihu dočetla. V žádném případě to nebylo tím, že by mě nudila. Ba naopak, jakmile jsem se do ní začetla a ponořila se do příběhu, stránky mi pod rukama doslova utíkaly. Jenže jsem přečetla třeba třicet stránek, pak jsem knihu odložila, a tři týdny na ni nesáhla :D
Každopádně, co se příběhu týče, nemohu jinak, než chválit. Ve většině případů jsou knihy o hlubokých tématech, které jsou vyprávěny z dětského pohledu, naprostými skvosty. Čipera byla naprosto fantastickou vypravěčkou, u mě však vedla postava Kalpurnie. Několik jejích mouder jsem si z knihy vypsala. Mrzí mě, že není kniha v České republice součástí povinné četby na školách, alespoň pokud vím, protože by si to zasloužila.
Rozhodne zajimava a dobre napsana kniha, ale vzhledem k tomu, ze je vsude velmi vyzdvihovana, jsem cekala ponekud vic. V knize me preci jen nejake drobnosti rusily - at uz to ze prvni polovina se ponekud tahne (druha je naopak vyborna) nebo jsem nekdy mela problem "uverit", ze udalosti vlastne popisuje osmilete dite (i kdyz by se jednalo o vzpominky a tudiz vypraveni "dospeleho" - coz by omlouvalo nektere vyrazy a vety, ktere proste tak male dite nepouzije, nektera "moudra", ktera se Jane Louise maji honit v hlave, mi prisla preci jen trochu nedetska). Nekde se autorce "detsky pohled" povedl dokonale, jinde je to trosku za hranou. 4,5 hvezdicky.
Mnohovrstevnatý příběh o životě na americkém Jihu ve 30. letech, poznávání světa a dospívání. Dětský pohled je tu celkem uvěřitelný, což se vždy nepovede. Zaujal mě jazyk a i postavy a prostředí jsou barvité a působí reálně. Místy je to trochu moralitka, ale v kontextu všech pozitiv se to dá rozhodně knize prominout.
Jeden z nejkrásnějších příběhů. O jejích kvalitách svědčí i to, že je o ní pořád slyšet. Aniž bych byla obeznámena s dějem, jsem se do ní pustila, abych zjistila, co je na tom pravdy. Přála jsem si, aby knížka nekončila a já mohla dále číst o dětských dobrodružstvích. Chtěla jsem se znovu stát dítětem. Ale nic nemůže trvat věčně. Krásný příklad o tom, jak to dříve chodilo, ale i toho, co se za "pouhých" 100 let změnilo k nepoznání.
Občas mám chuť si svou četbu proložit klasikou a tentokrát padla volba na tuto knihu. Téma rasové nesnášenlivosti je zpracováno netradičně, a to z pohledu dvou sourozenců, jejichž otec obhajuje černocha obviněného ze znásilnění (smyšleného). Bohužel mě obecně příběhy dětství v knihách pro dospělé moc nebaví (až na vzácné výjimky), tudíž první polovina knihy mě příliš nebavila. Naštěstí v půlce se děj rozjel a pak se soustředil hlavně na proces onoho černocha - zde mi dětský pohled nevadil - naopak, pochopila jsem jeho opodstatnění. Právě rozhovory dětí s jejich otcem ohledně rasismu, lidství a morálky jsou stěžejní a chápu je jako poselství knížky. Bez dětského prvku by totiž tyto myšlenky/poselství ztratily na své čistotě, jasnosti a asi i uvěřitelnosti.
Nádherný příběh z dob, kdy byla ještě potlačována lidská práva a rasismus byl poměrně běžným jevem - i když není ani zdaleka jisté, zda tomu tak není i v dnešní, prý emancipované, době? Kniha je opravdu čtivá a vyprávění poutavé. Nenudila jsem se ani chviličku a samozřejmě jsem doufala ve spravedlnost pro Toma, přestože mi bylo od začátku jasné, jak to je naivní... Určitě však knihu doporučuji, mně se líbila moc - a dávám hodnocení nejvyšší!!!
Moc se mi líbí zpracování. Kniha pojednává o velmi těžkých tématech jako je rasová diskriminace, nenávist, nespravedlnost, lidská omezenost a pokrytectví. Vyprávění z pohledu malé holčičky Čipery ale vnáší do celého příběhu jemnost, humor a nostalgii. Geniální kombinace. Vůbec se nedivím, že román byl oceněn Pulitzerovou cenou.
Poslouchal jsem jako audioknihu a musím říct že to byl pro mě veliký zážitek. Přiznám se že v některých pasážích se mé emoce projevili i ukápnutím slzy a to by se chlapovi v práci nemělo stávat. Vlastně v práci se neposlouchají audioknihy, navíc oceněné nějakou cenou, třeba Pulitzerovou.