Nezabíjajte vtáčika
Harper Lee
https://www.databazeknih.cz/img/books/75_/75589/bmid_nezabijajte-vtacika-klO-75589.jpg
4
3199
3199
Jako zabít ptáčka série
1. díl >
Ako zabiť vtáčika je jediným románom americkej autorky Harper Leeovej. Za 51 rokov od jeho vydania zožal priam nevídané úspechy. V roku 1961 bol ocenený Pulitzerovou cenou a o rok neskôr bol sfilmovaný Robertom Mulliganom. Čiernobiela klasika s Gregory Peckom v hlavnej úlohe sprístupnila príbeh o zásadovom právnikovi masám. Film ocenený tromi cenami Akadémie výrazne pomohol románu preraziť vo svete. Od vydania knihy sa jej dotlač nikdy nezastavila a každoročne sa z nej predá približne milión kópií. Príbeh sa odohráva v 30. rokoch minulého storočia v mestečku Maycomb, štát Alabama. Právnik Atticus Finch, vdovec a otec dvoch detí, obhajuje na miestnom súde afroameričana Toma Robinsona. Ten je obvinený zo znásilnenia mladej dievčiny. O jeho vine nepochybuje nik z obce, okrem Atticusa. Hlavný hrdina je v neľahkej situácii. Malomestské prostredie nasiaknuté rasizmom dáva rodine právnika jasne najavo, že sa im nepáči obhajoba černocha - človeka druhej kategórie. Atticus Finch si však nekladie otázku, či sa vzdať prípadu a zastaviť tak tvrdé pokriky a posmešky zo strany miestnych. Nie, hrdina chce byť v prvom rade dobrým otcom – správnym príkladom pre svoje deti. Chce im ukázať a dokázať, že neľahká púť proti väčšine má opodstatnenie, ak bojujeme za pravdu a spravodlivosť.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1968 , Mladé letáOriginální název:
To Kill a Mockingbird, 1960
více info...
Přidat komentář
O knize jsem už dávno slyšela a když jsem ji našla v knihovně mezi vyřazenými knihami, vzala jsem si ji domů a dlouho tu ležela. Teprve Čtenářská výzva mě přiměla ji přečíst. Je to opravdu něco jiného, než jsem čekala. Jde víc o pohled na život na americkém jihu, jak ho vidí malé děvče svým čistým, trochu naivním pohledem. Vnímá nespravedlnost v chování dospělých a navzdory tomu si zachovává svou čistou mysl. Zajímavá kniha, dnes už možná ne tak rozšířená, ale ve své době musela vzbudit velký zájem.
Původně jsem si myslel, že kniha bude pouze o procesu plném rasismu a předsudků. Mýlil jsem se? Ano, mýlil. :D Tak do poloviny knihy o procesu uslyšíte jen jemné narážky, totiž kniha je vyprávěná z pohledu osmileté dcery onoho obhájce Afroameričana. Čekejte knihu plnou částí o životě průměrného amerického dítěte, a i když k samotnému procesu dojde, nepřijde mi zas tak úžasný, jak jsem podle známosti knihy čekal. Kniha je jistě příjemná a při čtení jsem se bavil, ale pravděpodobně si ji dlouho znovu nepřečtu. 78/100, rozhodně není pro každého (Trošilinku nudná)
Ať žije Čtenářská výzva na Databázi knih! Jinak by mi totiž kniha jen další roky ležela v knihovně a nejspíš bych se k ní nikdy nedostala, a to by byla obrovská škoda. Kniha není nikterak napínavá nebo strhující, nečte se zrovna snadno nebo rychle, ale je plná neuvěřitelně silných myšlenek platných v každé době.
Zvídavá je tato Čipera a s Jemem a Dillem si to umí užít, i když žili ve složité době.
Úžasná kniha popisující život v jižanských končinách USA ve 30.letech minulého století. Příběh je vyprávěn očima dítěte, o vztazích, diskriminaci a porozumění lidských skutků.
Byla jsem velmi mile překvapená. Kniha mi dlouho ležela v knihovně a upřímně obálka mě nikterak neoslovila a příběh, no co si budeme dala jsem to do knihovny a nedostala se k tomu. Teď jsem knihu vytáhla kvůli čtenářské výzvě a nelituji. Je to moc krásně napsané, příběh vypráví Čipera, malá osmiletá holčička a na vše se kouká pohledem dítěte a upřímně někdy by se dospělí měli koukat na svět právě těmi očima. Ta doba tenkrát byla pro jisté lidi nepříjemná a je dobré si to připomínat.
Doopravdy kniha krásná a upřímně se těším až se na ní vrhnu zase někdy....
Nejlepší knížka jakou jsem za poslední dobu četla. Opravdu hodně na mě zapůsobila. První půlka skvěle ukázala nejen prostředí v jakém se odehrává, ale i hlavní povahové rysy jednotlivých postav. Vyprávění z úst a z pohledu dítěte skvěle a hlavně upřímně ukázalo, jak je svět dospělých nelogický a že spousta věcí, které zůstanou nevysvětleny, si každý může vysvětlit po svém.
Někde v komentářích jsem četla názor, že vypravěčka má až moc dospělé názory. Já si to nemyslím. Má názory, které ji vštěpoval moudrý otec, ale zatím je chápe po svém. Má ještě nezkažený pohled na svět ovlivněný trochu jinou výchovou.
Část se soudním procesem jsem četla se značnou úzkostí, jelikož jsem věděla, jaký bude konečný výrok. A po celou dobu jsem si říkala "jak by to mohli takhle nechat skončit?".
Ještě bych vytáhla malou zmínku o Hitlerovi a židech, kde bylo krásně ukázáno, jak lépe vidíme a dokážeme se kriticky postavit k problému, který je vzdálený a nás se přímo nedotýká, na rozdíl od problémů nám blízkých u kterých jsme prostě zaslepeni.
Název knížky je trošičku zavádějící. Když jsem se s knížkou setkal poprvé, považoval jsem ji za sadistickou příručku pro myslivce a pytláky. Mylný název „Jak zabít ptáčka“ se mi tudíž na několik let zaryl do paměti. Můj nevědomky upravený název doprovázela představa myslivce, který na nevinného ptáčka míří puškou. Jako zabít ptáčka ve skutečnosti nabízí mnohem víc než sadistický návod na zabíjení ptáčků.
Americká soudní dramata mě vždycky přitahovala. U filmů a dokumentů ze soudního prostředí se pokaždé dokážu ponořit do dramatického boje o spravedlnost. Jako zabít ptáčka sice nabízí drama z prostředí amerického soudu, ale ve skutečnosti je rodinným dramatem, kde soudní spor nehraje velikou roli, zato má ale veliký vliv na jednotlivé postavy a obyvatele fiktivního městečka Maycomb.
Děj knihy zpočátku vytváří iluzi příběhu pro mladší čtenáře. Dětský svět postupně střídá svět dospělých, na který Čipera nahlíží svýma dětskýma (a zároveň dospělýma) očima. Již během prvních stránek jsem se vcítil do světa Čipery, která příběh vypráví s dětskou naivitou a grácií. Její dětská dobrodružství se postupně prolínají s dospěláckým „dobrodružstvím“ jejího otce a ostatních obyvatel městečka Maycomb.
Postava starostlivého otce Attica Finche mi přirostla k srdci. Kdykoli zaznělo jeho jméno, vybavila se mi tvář Gregoryho Pecka, který postavu ztvárnil ve stejnojmenném filmu. Atticus je nejen pro své děti, ale i pro obyvatele Maycombu strážným andělem a symbolem spravedlnosti, který se za každou cenu snaží udělat správnou věc. I když je postava otce mnohými čtenáři oblíbená, někteří v ní nemusejí najít zalíbení. Atticus Finch je totiž ztělesněním dokonalosti samotné. S každou věcí si poradí a pro každou otázku má správnou odpověď. Postava místy působí nadpřirozeně a vytváří představu stoprocentní kladné postavy, která nezná neřestí.
Jako zabít ptáčka je literárním skvostem, který nabízí moralizující příběh z pohledu dětské postavy. Kniha je nejen pestrým záznamem mladých dětských let, ale také trablí a nesnází obyvatel jednoho fiktivního městečka.
Stejně jako u postav hlídku, kterou jsem četla víceméně náhodou jako první, tak i u této knihy jsem měla v první polovině pocit, že ji snad ani nedočtu, bylo to jakési vyprávění, u kterého jsem nechápala, kam směřuje... V druhé polovině už jsem se těšila, až budu pokračovat ve čtení :-) Díky druhé polovině a významu, který kniha díky popisovanému tématu má, dávám čtyři *, ale dlouho jsem měla pocit, že na víc než tři to nevytáhne.
Zdá se, že Jako zabít ptáčka mě jako čtenáře příliš neoslovilo, přestože uznávám odvahu a význam, s jakými Harper Lee tuto knihu napsala v kontextu své doby. Kniha má nepopiratelně hluboký společenský a morální rozměr, který mi však na začátku poněkud unikal.
O knize jsem si předem nic nezjišťoval, takže jsem k ní přistupoval bez jakýchkoli očekávání. To se možná ukázalo jako chyba, protože první třetina příběhu mi připadala matoucí a měla atmosféru, která by mohla připomínat dobrodružnou knihu pro mládež. Teprve později se mi začalo vyjasňovat, o co v příběhu skutečně jde.
Možná je to známka mé nevyzrálosti jako čtenáře nebo mé neschopnosti plně ocenit knihy s hlubším smyslem. Přesto věřím, že kniha má své místo v literárním kánonu a chápu, proč je ceněná pro svou odvahu a společenský komentář. Z mého pohledu to však není dílo, ke kterému bych se osobně rád vracel, a možná i vysoká očekávání, která jsem měl na základě její pověsti, nakonec ovlivnila můj celkový dojem.
58%
Zajímavé čtení s uvědoměním si, že se toho vlastně moc za těch 100 let nezměnilo.
Téma bylo zajímavé, popis života na americkém jihu 30. let také, ale jinak mne čtení moc nebavilo. Dlouho to je dětský příběh o prázdnonových dobrodružstvích, pak na chvíli přepneme na nespravedlivý soudní proces, abychom se vrátili k dětskému vyprávění. Postavy jsou hodně černobílé, přičemž nejvíce jsem bojoval s tím, že devítiletá vypravěčka má postoje a názory jako hodně uvědomělý dospělý.
Popis života na americkém Jihu třicátých let dvacátého století očima malého děvčete. Začátek je lehce pomalý, ale postupně příběh nabírá na obrátkách a postupně graduje.
Smutné, krásně napsané a Čipera mi přirostla k srdci. Škoda, že druhý díl (do kterého jsem se hned začetla) byl napsán dřív než tento a že je Čipera už dospělá. Uvidím jak se s tím vyrovnám.
Chapu jaky to melo budit dojem, ale na me to proste nefungovalo, i kdyz sem se snazil jit tomu naproti. Pasaz kolem soudu si dokazala urvat vsechnu mou pozornost a doufal sem, ze se to na vrcholu uz dovali zdarne do konce, ale bohuzel napeti ihned opadlo a zbytkem knihy na jednu i druhou stranu jsem se pronudil. Zapisuju jako dalsi zboreny mytus.
Při čtení této knihy se nám dostává do podvědomí kus americké historie Jihu USA ze 30.let 20.st., to by měl znát každý...
Román, jenž jsem měl ve svém hledáčku již dávno a po pořízení mi pak dlouho ležel na polici netknut, je příběhem složeným z různých epizod mladičké Čipery, do jejíhož vidění maloměstského světa a jeho postaviček a událostí se vciťuje již její poměrně starší vypravěčské já. Nevím, proč jsem si myslel, že je to román o soudním sporu, když soudní spor je spíše kulisou románu dospívání. Případ Toma Robinsona je sice podstatnou složkou děje, ale samotné soudní jednání tvoří jen nepatrnou část knihy. Jako zabít ptáčka je tak spíše románem o jednom malém jižanském městě v polovině 30. let 20. století. Harper Lee toho moc nenapsala, a to co napsala, bylo pod útokem různých cenzorů, přesto všechno je tento román stále řazen mezi to podstatné, co by si člověk z americké literutury 20. století měl přečíst. Ať již se stavíme k zobrazení rasismu v této knížce jakkoliv, má pořád své literární i historické kvality, které nelze zcela zahodit. Do druhé knihy Harper Leeové, která na Ptáčka navazuje, se zatím ale nechystám pustit.
„Jediná věc, která se neřídí právem většiny, je lidské svědomí.“ (s. 115)
O'Connorová ji ohodnotila takto: "Myslím, že jako dětská kniha je dobrá. Je zajímavé, že všichni ti lidé, kteří si ji kupují, nevědí, že čtou knihu pro děti."
Naprosto s ní souhlasím. Moc si přeji, aby ji četla má dcera, až jí bude okolo dvanácti let. Ta kniha je totiž krásná, ale zároveň lehce naivní a až moc doslovná - a to nejen vnímání hlavní hrdinky jako dítěte, ale i když vidí "dospěle".