Nezabíjajte vtáčika
Harper Lee
https://www.databazeknih.cz/img/books/75_/75589/bmid_nezabijajte-vtacika-klO-75589.jpg
4
3199
3199
Jako zabít ptáčka série
1. díl >
Ako zabiť vtáčika je jediným románom americkej autorky Harper Leeovej. Za 51 rokov od jeho vydania zožal priam nevídané úspechy. V roku 1961 bol ocenený Pulitzerovou cenou a o rok neskôr bol sfilmovaný Robertom Mulliganom. Čiernobiela klasika s Gregory Peckom v hlavnej úlohe sprístupnila príbeh o zásadovom právnikovi masám. Film ocenený tromi cenami Akadémie výrazne pomohol románu preraziť vo svete. Od vydania knihy sa jej dotlač nikdy nezastavila a každoročne sa z nej predá približne milión kópií. Príbeh sa odohráva v 30. rokoch minulého storočia v mestečku Maycomb, štát Alabama. Právnik Atticus Finch, vdovec a otec dvoch detí, obhajuje na miestnom súde afroameričana Toma Robinsona. Ten je obvinený zo znásilnenia mladej dievčiny. O jeho vine nepochybuje nik z obce, okrem Atticusa. Hlavný hrdina je v neľahkej situácii. Malomestské prostredie nasiaknuté rasizmom dáva rodine právnika jasne najavo, že sa im nepáči obhajoba černocha - človeka druhej kategórie. Atticus Finch si však nekladie otázku, či sa vzdať prípadu a zastaviť tak tvrdé pokriky a posmešky zo strany miestnych. Nie, hrdina chce byť v prvom rade dobrým otcom – správnym príkladom pre svoje deti. Chce im ukázať a dokázať, že neľahká púť proti väčšine má opodstatnenie, ak bojujeme za pravdu a spravodlivosť.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1968 , Mladé letáOriginální název:
To Kill a Mockingbird, 1960
více info...
Přidat komentář
Dlouho jsem odkládala čtení této knihy, ale nakonec jsem byla překvapená, jak moc se mi líbila. Příběh se odehrává v Alabamě v polovině 30.let a řeší se v ní rasismus, rovnoprávnost mužů a žen, a také finanční problémy části obyvatel, ale protože je vyprávěn osmiletou dívkou, ústředním motivem knihy je snaha zjistit, co dělá tajemný soused, který nikdy nevychází z domu. Při popisech otce hlavní postavy jsem nemohla uvěřit, že byla kniha napsána v padesátých letech, klidně by mohl žít v dnešní době. Jsem opravdu ráda, že jsem se ke čtení nakonec odhodlala.
Klasika, ale asi se neumím tak dojímat. Příběh smutný, ano, ale ta přemíra správného chování tak malých dětí? Přišlo mi trochu přiškrcené a zvláště v té době a místě.
Nechce se mi věřit, že mi tenhle skvost doteď unikal. Velmi silný příběh o dětském smyslu pro spravedlnost, americkém jihu ve 30. letech, rasismu, predsudcích a několika dobrých lidech. Příběh je vyprávěný dětskýma očima.
Kniha Jako zabít ptáčka - zprvu jsem se do ní nemohla ponořit, trochu mi vadilo vyprávění z pohledu dítěte, ale jak jsem v tom příběhu byla víc a víc, tak ji velmi oceňuji a jsem vlastně ráda, že je to podáno očima holčičky Čipery a jejího bratra.
"Mnohohlásci nedělají nic, než že nám zpívají pro potěšení. Neozobávaji lidem zahrádky, nehnízdí na sýpkách, ničím nám neškodí, jen zpívají z plna srdce. Proto je hřích zabít mnohohláska."
Jedním slovem: krásné... "Dětským" jazykem podané a "otcovsky" vysvěstlené pravdy i kontroverze lidství, které jdou až na dřeň našeho morálního člověčenství..
Moc hezká knížka, která se dobře čte. Musím ale zmínit, že kniha rozhodně není (jen) o rasismu, jak často uvádějí anotace k ní. Protože kniha vyšla v USA v roce 1960, tedy v době vrcholícího boje Afroameričanů za rovnoprávnost, téma rasismu tam nejvíce zarezonovalo, dílo Harper Lee se podle mě ale významně dotýká také postavení žen ve společnosti (od vypravěčky Čipery se očekává, že bude dámou, ačkoliv nechce a raději nosí kalhoty než šaty), spravedlnosti soudnictví, předsudků vůči jiným sociálním skupinám osob (Cunninghamovi, Ewellovi) a vůči lidem, kteří se prostě jen chovají jinak než ti takzvaně "normální"(Albert Radley). Skutečnost, že je kniha vyprávěna 8letou holčičkou, dává autorce prostor vytvořit hezký kontrast mezi zkaženým světem většiny dospělých a dětskou čistotou, která je často v mnohých případech moudřejši než ta dospělácká ("Je jen jedna kategorie lidí. Lidi."). 4,5 *
Po dočtení takovéto výborné knihy mě vždy hrozně mrzí a přemýšlím, proč nemá tato kniha větší reklamu, hold prachy hýbou i světem knižního průmyslu. Velká škoda, že se nedostane do povědomí více čtenářům. Ač je kniha již staršího roku vydání, lze ji problematikou směle zařadit mezi aktuální témata dnešní doby.
Vyprávění z pohledu malé holčičky celému příběhu dodávalo na věrohodnosti, mě osobně nevadilo. Možná jen přehnaná uvědomělost a zásadovost Atika byla až přespříliš, ale do příběhu zapadala.
Rozhodně bych knihu doporučila komukoli bez ohledu na věk.
Bohužel se musím odlišit od většiny zdejších čtenářů a říct, že z knížky mám trošku rozporuplné pocity. Ano, nese vážné poselství o nutnosti nedělat rozdíly mezi lidmi na základě barvy pleti, respektovat se navzájem a také poselství o správnosti nebát se vystoupit z davu, zastat se slabšího a stát za pravdou, i kdyby to mělo znamenat překonání překážek...Přesto se mi příběh občas nečetl moc lehce, nevím, snad jsem měla pocit, že mi v ději "něco" chybí. Nicméně za přečtení stojí :)
Atikus je borec. Těžká doba nejen pro černochy, ale vlastně i pro těch pár osvícených, kteří s danou situací nemohli nic dělat.
Na to,abych popsala,jak byla tahle knížka skvělá,bude zapotřebí hodně slov. Četla jsem ji na doporučení a nelituju. Autorčin styl psaní a jazyk je tak čtivý a dobrý,že vás polapí, ani nevíte jak. Rozhodně to není nějaká vleklá povinná četba. Kapitoly sice nebyly krátké,ale to vůbec nevadilo, knížka vás zkrátka vtáhne už tou ich-formou a stránky vám budou doslova mizet pod rukama. Teď podrobím svému hodnocení hlavní hrdiny. Ti byli naprosto skvělí. Milovala jsem netrpělivou,někdy hubatou a zvědavou Čiperu,nekonečně trpělivého,dobrotivého a nad vším povzneseného Atika a tichého a přemýšlivého Jema. Co se týče vyprávění z pohledu Čipery, rozhodně se toho nebojte, autorka nemohla udělat líp, ten příběh by vám nemohl snad dát ani víc, i kdyby byl vyprávěn z pohledu dospělého. Čipera je totiž nepolíbena světem a její představy o skutečném světě jsou hodně růžové,což se v průběhu čtení mění. Postupně ale zjišťuje,že ne všichni lidé jsou hodní,ale spíš zlí,že existuje rasismus,předsudky a škatulky, s čímž se moc nechce smířit a nerozumí tomu. Právě díky tomuhle vám dá knížka daleko víc než jen v uvozovkách případ černocha,který byl proti bělochům. Neříkám ale, že soudní proces nebyl popsán úžasně, to bych kecala. Doba hospodářské krize a vztahy mezi lidmi byly také vykresleny hodně věrně a konec mě trochu dojal a hrozně se mi líbil. Tuhle knížku bych vám vážně doporučila všema deseti.
Na to,abych popsala,jak byla tahle knížka skvělá,bude zapotřebí hodně slov. Četla jsem ji na doporučení a nelituju. Autorčin styl psaní a jazyk je tak čtivý a dobrý,že vás polapí, ani nevíte jak. Rozhodně to není nějaká vleklá povinná četba. Kapitoly sice nebyly krátké,ale to vůbec nevadilo, knížka vás zkrátka vtáhne už tou ich-formou a stránky vám budou doslova mizet pod rukama. Teď podrobím svému hodnocení hlavní hrdiny. Ti byli naprosto skvělí. Milovala jsem netrpělivou,někdy hubatou a zvědavou Čiperu,nekonečně trpělivého,dobrotivého a nad vším povzneseného Atika a tichého a přemýšlivého Jema. Co se týče vyprávění z pohledu Čipery, rozhodně se toho nebojte, autorka nemohla udělat líp, ten příběh by vám nemohl snad dát ani víc, i kdyby byl vyprávěn z pohledu dospělého. Čipera je totiž nepolíbena světem a její představy o skutečném světě jsou hodně růžové,což se v průběhu čtení mění. Postupně ale zjišťuje,že ne všichni lidé jsou hodní,ale spíš zlí,že existuje rasismus,předsudky a škatulky, s čímž se moc nechce smířit a nerozumí tomu. Právě díky tomuhle vám dá knížka daleko víc než jen v uvozovkách případ černocha,který byl proti bělochům. Neříkám ale, že soudní proces nebyl popsán úžasně, to bych kecala. Doba hospodářské krize a vztahy mezi lidmi byly také vykresleny hodně věrně a konec mě trochu dojal a hrozně se mi líbil. Tuhle knížku bych vám vážně doporučila všema deseti.
Na to,abych popsala,jak byla tahle knížka skvělá,bude zapotřebí hodně slov. Četla jsem ji na doporučení a nelituju. Autorčin styl psaní a jazyk je tak čtivý a dobrý,že vás polapí, ani nevíte jak. Rozhodně to není nějaká vleklá povinná četba. Kapitoly sice nebyly krátké,ale to vůbec nevadilo, knížka vás zkrátka vtáhne už tou ich-formou a stránky vám budou doslova mizet pod rukama. Teď podrobím svému hodnocení hlavní hrdiny. Ti byli naprosto skvělí. Milovala jsem netrpělivou,někdy hubatou a zvědavou Čiperu,nekonečně trpělivého,dobrotivého a nad vším povzneseného Atika a tichého a přemýšlivého Jema. Co se týče vyprávění z pohledu Čipery, rozhodně se toho nebojte, autorka nemohla udělat líp, ten příběh by vám nemohl snad dát ani víc, i kdyby byl vyprávěn z pohledu dospělého. Čipera je totiž nepolíbena světem a její představy o skutečném světě jsou hodně růžové,což se v průběhu čtení mění. Postupně ale zjišťuje,že ne všichni lidé jsou hodní,ale spíš zlí,že existuje rasismus,předsudky a škatulky, s čímž se moc nechce smířit a nerozumí tomu. Právě díky tomuhle vám dá knížka daleko víc než jen v uvozovkách případ černocha,který byl proti bělochům. Neříkám ale, že soudní proces nebyl popsán úžasně, to bych kecala. Doba hospodářské krize a vztahy mezi lidmi byly také vykresleny hodně věrně a konec mě trochu dojal a hrozně se mi líbil. Tuhle knížku bych vám vážně doporučila všema deseti.
Kniha Nezabíjajte vtáčika je považovaná za americký kultový román.
Som rada, že som s jeho prečítaním čakala až doteraz, lebo úprimne priznám, že nie som si istá, či by som ho v mladosti vedela pochopiť z takej perspektívy, ako teraz.
Pre mňa je ústredným motívom odlišnosť a to nie iba z pohľadu farby pleti...
Svojim spôsobom bola odlišná hneď malá rozprávačka príbehu Jean Louise, ktorá vynikala jednak svojou vyspelosťou a pozorovateľskou schopnosťou a na druhej strane aj svojou nezbednou chlapčenskou povahou, ktorá bola v tej dobe a spoločenskom usporiadaní tŕňom v oku.
Ďalej bolo výnimočné aj zobrazenie sveta detí a dospelých podané z pohľadu malej Jean Louise, kedy ešte o to viac vyniká nerovnoprávnosť medzi rasami alebo rozličnými ľudskými charaktermi.
Odlišný bol aj vzťah Atticusa Fincha so svojimi deťmi, ktorý sa zakladal hlavne na čestnosti, úprimnosti, spravodlivosti a láske.
Nakoniec mala kniha aj svojský humor, ktorý okoreňoval niekedy čitateľský náročnejšie pasáže.
Nakonec teda celkem slabota, příběh je odhadnutelnej, chybí v tom nějaký větší napětí a to vyprávění dětskýma očima z toho dělá takovou zdlouhavou limonádu. Asi je to tím geografickým odstupem, ale prostě mě to neoslovilo. Nic moc forma tady zabila jinak velice závažnej a slibnej obsah, nic víc, nic míň.
Moc krásná kniha, i když jde mimo žánry, které čtu obvykle :). Fakt nádherný příběh, nemám co vytknout.
Tak od této knížky jsem očekávala víc. Téma mne zaujalo, proto jsem se na četbu těšila. Ale většinu knihy zabralo dětské povídání, celkem o ničem. Vygradovalo se to až na závěr, ale to už celkový dojem z této knihy nezachránilo.
Asi jsem měla velké očekávání, což není dobré.
Musím říct, že jsem původně asi myslela, že to bude trochu o něčem jiném. Jana Louis si mě svým vyprávěním získala. Velmi mne bavil i Jem, jak hezky se choval ke své sestře a Atikus to je prostě paráda. Rovný chlap.
Někdo tuto knihu přirovnával ke knize Kde zpívají raci, ale mě spíš připomínala knihu a soud v knize Velké maličkosti. Rasismus, bílý proti černým.
Kniha se moc hezky poslouchala, konec byl moc dobrý. Určitě mohu doporučit ke čtení i k poslechu.
Kniha mi přišla úplně genialní a patří k mým nejoblíbenějším. Myslela jsem si sice, že bude především o znasilnění, ale vůbec mi nevadilo (naopak), že první část knihy byla vlastně jen Čiperino, Jemovo a Dillovo dětsví. Také jsem si myslela, že kniha na mě bude příliš složitá, což nebyla. (Je mi 12). Slyšela jsem o ni víckrát, ale přivedla mě k ní především povinná četba...
Knihu opravdu doporučuju!
Jedinečná kniha. Zprvu jsem si říkala, že snad čtu Děti z Bullerbynu???...., ale s každou další kapitolou jsem zjišťovala, že se mi dostalo do ruky dílo vskutku jedinečné.
Příběh se odehrává v 30. letech minulého století v Alabamě, kdy se doba začala opravdu měnit, kdy se vykalo rodičům, svět byl spoutaný prapodivnými zvyky a také předsudky.
Toto dílo patří mezi knihy ke kterým se člověk s úsměvem vrací. Nezbývá jen napsat - přečtěte si ji!