Nezabíjajte vtáčika
Harper Lee
https://www.databazeknih.cz/img/books/75_/75589/bmid_nezabijajte-vtacika-klO-75589.jpg
4
3204
3204
Jako zabít ptáčka série
1. díl >
Ako zabiť vtáčika je jediným románom americkej autorky Harper Leeovej. Za 51 rokov od jeho vydania zožal priam nevídané úspechy. V roku 1961 bol ocenený Pulitzerovou cenou a o rok neskôr bol sfilmovaný Robertom Mulliganom. Čiernobiela klasika s Gregory Peckom v hlavnej úlohe sprístupnila príbeh o zásadovom právnikovi masám. Film ocenený tromi cenami Akadémie výrazne pomohol románu preraziť vo svete. Od vydania knihy sa jej dotlač nikdy nezastavila a každoročne sa z nej predá približne milión kópií. Príbeh sa odohráva v 30. rokoch minulého storočia v mestečku Maycomb, štát Alabama. Právnik Atticus Finch, vdovec a otec dvoch detí, obhajuje na miestnom súde afroameričana Toma Robinsona. Ten je obvinený zo znásilnenia mladej dievčiny. O jeho vine nepochybuje nik z obce, okrem Atticusa. Hlavný hrdina je v neľahkej situácii. Malomestské prostredie nasiaknuté rasizmom dáva rodine právnika jasne najavo, že sa im nepáči obhajoba černocha - človeka druhej kategórie. Atticus Finch si však nekladie otázku, či sa vzdať prípadu a zastaviť tak tvrdé pokriky a posmešky zo strany miestnych. Nie, hrdina chce byť v prvom rade dobrým otcom – správnym príkladom pre svoje deti. Chce im ukázať a dokázať, že neľahká púť proti väčšine má opodstatnenie, ak bojujeme za pravdu a spravodlivosť.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1968 , Mladé letáOriginální název:
To Kill a Mockingbird, 1960
více info...
Přidat komentář
Tohle mě tedy naprosto nadchlo! Knihu jsem poslouchala v audioverzi, což bylo fantastické, ale už teď vím, že ji sama sobě nadělím pod stromeček. Kniha mě okouzlila. Amerika ze začátku 20. století, rasová diskriminace, předsudky, dětská potřeba spravedlnosti, vnímání bezpráví, vřelé mezilidské vztahy, dětské hry a fantazie... tak úžasná a silná směs v jedné knize! Vyprávění z pohledu malé dívky má opravdovou sílu, až jsem přemýšlela, že bych knihu zkusila vzít pro večerní čtení, které pořád se synem (10 let) udržujeme. Jsem přesvědčená, že by ho kniha velmi oslovila i teď, že to není nutně kniha pro dospělé.
Krásné a velmi smutné. Někdy mám pocit, že se od té doby mnoho nezměnilo a většině z nás stále vládnou předsudky.
První část knihy mě poměrně nudila, ano, patřím k těm čtenářům, co se museli vyprávěním ztěžka prokousat, ovšem soudní proces mě zasáhl. Tom, který se skoro ani nebrání, protože černochovi nikdo neuvěří, i když je to naivní dobrák, který by neublížil mouše. Kniha plná rasismu, předsudků, morální zkaženosti, ale i dobroty a dětského pohledu na svět.
Dlouho jsem o knize slýchala, k přečtení jsem se dostala diky Čtenářské výzvě a jsem za to moc ráda. Zdánlivě pohodový příběh, v němž se střetává dětský pohled na svět s dospěláckými problémy, mě občas přiměje k zamyšlení i dlouho po přečtení...
Skvělá kniha, kterou řadím mezi to nejlepší, co jsem kdy četla. Nádherně a poutavě napsané, s nadhledem a milým humorem. V první části není moc z avizovaného děje, tím se ale nenechte odradit a užívejte si atmosféru té doby, později do sebe všechno zapadne.
Nádherná kniha, která vás nutí přemýšlet. Ukazuje nám jih Spojených států amerických ve 30. letech 20. století naivně krásným pohledem osmileté holčičky.
Krásně napsaná kniha, které jsem se dlouho vyhýbala ze strachu, že to bude zase jenom o rasismu. Ale je to překrásný příběh z Alabamy z 30. let 20. století vyprávěný osmiletým děvčátkem Čiperou. Zpočátku se seznamujeme s její rodinou a okolím, školou a hrátkami dětí venku - třeba schoulit se v pneumatice a nechat se kutálet je jistě skvělé.
Když je odsouzen nevinný černoch, jsou už děti vtaženy do problémů a života dospělých. Někdy jsem se i vracela stránku nebo víc, abych si znovu přečetla, co mě oslovovalo a věděla jsem, že to jsou okamžiky, pro které na knihu nezapomenu. Patří k tomu m. j. když osmiletá holčička bezelstně oslovuje bandu ne dobře naladěných mužů a úplně vidím jejich úžasem otevřená ústa. A nezapomenutelný je i závěr, kdy otec diskutuje se šerifem a bojuje sám se sebou a chce vědět, jestli mu Čiperka rozumí a ona je nakonec moudřejší než on.
Pulitzerovu cenu za krásně napsaný příběh si určitě zaslouží.
Veľmi silné čítanie. To, že tento román bol ocenený Pulitzerom a vydobyl si úspech (nielen) v Spojených štátoch, svedčí o jeho nespornej kvalite a aktuálnosti. Mnohým určite Harper Lee otvorila oči. Bez príkras totiž opísala pomery spoločnosti v krajine, ktorá bola dlhú dobu navonok prezentovaná temer ako zasľúbená s tým, že sa od nej ostatní majú učiť demokracii a slobode. Americký sen však zjavne nemôžu snívať všetci a s ohľadom na udalosti z posledných rokov sa toho zase tak veľa nezmenilo (ani po viac ako 60 rokov od vydania knihy): „Aspoň tohto hriechu sa tu u nás nedopúšťame. Tí na Severe ich oslobodili, ale nevidíte, že by s nimi sedávali za jedným stolom. My aspoň nie sme takí pokryteckí, aby sme im vraveli: ‚Áno, ste ľudia ako my, ale nepribližujte sa k nám.‘ Tu u nás jednoducho vravíme: ‚Vy si žite po svojom a my si tiež budeme žiť po svojom.‘ “. Druhá polovica knihy, ktorá opisovala súdny proces spolu s následným zrodom (predsalen trošku očakávaného ;) hrdinu v závere, bola emotívna a napínavá. Tesne po dočítaní mám chuť udeliť vtáčikovi plný počet, ale v úvodnej časti sa mi predsalen zdala byť kniha mierne naťahovaná a pokojne by sa (z pohľadu hyperlenivého individua akým so ja) obišla aj bez niektorých počiatočných kapitol. Aj tak ide o knihu, ktorú by som bez rozmýšľania všetkým odporúčil. P.S.: Atticus je nesmierny sympaťák, ľudí ako on chce človek v živote stretávať čo najviac...
Příběh jsem četla před mnoha lety a zanechal ve mně citelný otisk. Vybrala jsem si ji do letošní ČV jako knihu s pruhovanou obálkou a pro podrobnější připomenutí. V knihovně byla volná jen její audioverze a obal cd pruhovaný není. Snad to nevadí. Je to opravdu krásně načtená kniha a za to Kláře Issové velmi děkuji. Užila jsem si to bohatě.
Atticus je fakt skvělej táta. Nechává nás zkoušet si život a přemejšlet o něm. Takový metody se ve výchově začnou uplatňovat až na konci století. A samy od sebe tu byly i dávno před náma. Táta nám taky ukázal, co je to lidskost a jak funguje naše společnost. Nebylo to pro něj vůbec lehký. Vlastně byl hodně odvážnej. Ale my jsme se s Jemem nebáli. Teda spíš až potom. Až když se věci ukázaly, jaký doopravdy jsou. Věci a hlavně lidi.
Před začátkem čtení jsem o Harper Lee nevěděla nic a o knížce jen to, že je v databázi výborně hodnocena a že ve stejnojmenném filmu exceloval Gregory Peck.
Teď uz vím, že autorka čerpala ze svého dětství a předlohou jejího knižního kamaráda Dilla byl její skutečný kamarád a můj oblíbený autor Truman Capote. A také mohu potvrdit, že knížka je opravdu kouzelná, dětský milá, vtipná, něžná a upřímná, jako by ji vážně napsala malá holka. A film, ač černobílý, zaujal dokonce i moje děti, zatímco u mě i tentokrát zvítězila knižní předloha.
Veľmi poučný príbeh. Ako malej Scout, aj mne sa dostalo mravného poučenia. Prekvapilo ma, že kniha nebola až tak o súdnom procese, ale viac o vzťahoch medzi ľuďmi, o ľuďoch, o diskriminácii a rasizme ako takom. Kniha, ktorá by sa mala dostať do rúk čo najviac ľuďom, a možno by som ju odporučil aj pre dospievajúce deti, nech z nich nevyrastú ľudia podobní tým, na ktorých táto kniha poukazuje.
Kniha, která v dnešní době přesně vystihuje slova: "Vše se nám vrátí. Především to zlé!"
V knize je výborně popsaná duše a přemýšlení dítěte, ale i to, jak otec chce citlivě svým dětem dávkovat to nesprávné a nedobré ( a je to bezesporu i profesí advokáta a místa i doby, kdy se příběh odehrává ) po troškách a tak, aby to dětská hlavička pobrala a pochopila.
A pak se stane něco, co hodí dítě do života až tak surově, jak bychom to my rodiče nikdy nechtěli. A dítě je najednou tak dětsky dospělé. Mozek dítěte zareaguje neuvěřitelně vyspěle, že to tak ani nechceme.
Je to kniha ze života, tak jak život běží a jaký je. A proto je tak čtivá, protože se v ní poznáváme a poznáváme i naše děti. Jejich chápání, jejich strachy, ale i naivitu, která k dětem patří.
"Statečnost neznamená člověka s puškou. Statečnost začíná tehdy, když víš, že jsi poražen a přesto se do toho dáš a dovedeš to až do konce, ať se děje co se děje."
.
Kniha podle mého gusta.
O pokrytectví ale i spravedlnosti. O soudním procesu, který má podle všech měřítek správně dopadnout. Ty už ale pokřivenost těchto měřítek ze zbytku knihy znáš ....
.
Tak jdeme popořádku...
Začátek knihy je zobrazení jižanského obyčejného života 30 let 20. stol. A to očima dítěte, malé holčičky.
Jejím prostřednictvím poznáš její rodinu, sousedy a získáš v kostce přehled o pozadí dramatu, které se má odehrát v druhé půli.
.
Trošku krkolomnější jazyk a starší překlad nebyly na obtíž. To že jde o perlu a skvost se projeví i tak.
.
Holčička má otce advokáta a ten háji černocha v případu, kde je jasná jeho nevina.
Právě ten pohled dítěte je jádro knížky. Jeho nezkreslené vidění světa a obraz spravedlnosti, který by měl zůstat každému, ale není tomu tak.
Nic v knize není navíc, každý balast o obyvatelích a atmosféře má své místo. Aby člověk posléze pochopil vyústění příběhu. Někomu se to může zdát až moc mravokárné, černobílé či přímočaré. Pro mě je to jedna z nejdůležitějších a nejupřímnějších knih, co mi přišly pod ruku.
.
"... nechápu , proč ses do toho vůbec pouštěl. Na tomhle můžeš všechno ztratit, Atiku. Úplně všechno.
"Myslíš ? Opravdu?"
Chvili mj trvalo, nez jsem se do knizky zacetla a zacatek me moc nebavil, ale druha pulka me naprosto dostala. Skvela knizka. Jedine co mi trochu vadilo bylo to, ze jsem nekterym vecem nerozumnela, protoze nemam kontext z US. Ale to se u cizich autoru holt muze stat.
K četbě jsem se dostala díky ČV a zase jednou jsem nelitovala. Úplně nerada bych se vrhala do literárního rozboru, ale tenhle na první pohled jednoduchý příběh s jasně popsanou zápletkou ( viz anotace) má prostě mnohem více vrstev řeší mnohem více témat... Osobně se mi moc líbilo vyprávění dítěte, které je víceméně normální, oplývající typickými dětskými ctnostmi i nectnostmi.
Je to krásný příběh, vyprávěn z pohledu malého dítěte, plný emocí a témat k zamyšlení (rasismus, společenské postavení, předsudky, domácí násilí...). Děj samotný mi chvilkami přišel uloudaný ale celkově jsem knihu měla přečtenou velice rychle. Také mi to trochu připomínalo Kingovu Zelenou míli. Není to kniha, kterou si budu muset v budoucnu přečíst ještě jednou, ale přečtení rozhodně nelituji.
Krásná kniha o víře v lidské dobro a spravedlnost. Všem doporučuji.
Čtenářská výzva 2021: Kniha do 15. místa v některém žebříčku na Databázi knih.