Nezabíjajte vtáčika
Harper Lee
https://www.databazeknih.cz/img/books/75_/75589/bmid_nezabijajte-vtacika-klO-75589.jpg
4
3199
3199
Jako zabít ptáčka série
1. díl >
Ako zabiť vtáčika je jediným románom americkej autorky Harper Leeovej. Za 51 rokov od jeho vydania zožal priam nevídané úspechy. V roku 1961 bol ocenený Pulitzerovou cenou a o rok neskôr bol sfilmovaný Robertom Mulliganom. Čiernobiela klasika s Gregory Peckom v hlavnej úlohe sprístupnila príbeh o zásadovom právnikovi masám. Film ocenený tromi cenami Akadémie výrazne pomohol románu preraziť vo svete. Od vydania knihy sa jej dotlač nikdy nezastavila a každoročne sa z nej predá približne milión kópií. Príbeh sa odohráva v 30. rokoch minulého storočia v mestečku Maycomb, štát Alabama. Právnik Atticus Finch, vdovec a otec dvoch detí, obhajuje na miestnom súde afroameričana Toma Robinsona. Ten je obvinený zo znásilnenia mladej dievčiny. O jeho vine nepochybuje nik z obce, okrem Atticusa. Hlavný hrdina je v neľahkej situácii. Malomestské prostredie nasiaknuté rasizmom dáva rodine právnika jasne najavo, že sa im nepáči obhajoba černocha - človeka druhej kategórie. Atticus Finch si však nekladie otázku, či sa vzdať prípadu a zastaviť tak tvrdé pokriky a posmešky zo strany miestnych. Nie, hrdina chce byť v prvom rade dobrým otcom – správnym príkladom pre svoje deti. Chce im ukázať a dokázať, že neľahká púť proti väčšine má opodstatnenie, ak bojujeme za pravdu a spravodlivosť.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1968 , Mladé letáOriginální název:
To Kill a Mockingbird, 1960
více info...
Přidat komentář
o téhle knížce jsem slyšela v minulosti několikrát. Ale až teď jsem se s k ní konečně dostala. Musím říct, že mě opravdu zaujala. Hezky se četla a konec byl překvapivý.
Zhruba do třetiny knihy jsem moc nechápala, co chtěla vlastně autorka tímhle počinem říct? Příběh mi přišel o ničem, jen takové vyprávění malé holčičky o každodenním životě její rodiny a sousedů, trampoty se školou, prázdninové hry... ještě z (pro mě) neznámého prostředí, kultury, doby... Ale nečetlo se to úplně špatně, tak jsem pokračovala. A aniž bych to postřehla, někde kolem poloviny knížky přišel zlom a já četla a četla. Až na konci pak člověku dojde, že úvod byl sice zdlouhavý a "jakoby" o ničem, ale zároveň byl nezbytný pro to, aby měl čtenář ucelený pohled na celou situaci a pochopil probírané téma ze všech úhlů. Musím říct, že jsem byla hodně překvapená, co se z Jako zabít ptáčka vyklubalo. Skvěle postavený a odvyprávěný příběh, nad kterým se prostě musíte zamyslet víc do hloubky. Jsem rozhodně ráda, že jsem k téhle klasice konečně dostala. Škoda jen, že na světě není víc tak rozumných, logicky a přitom lidsky uvažujících Atiků, jako byl ten v knize. Jeho promluvy jsou podle mě nejsilnější stránkou příběhu.
Docela mě zaráží, že nyní jsou v Americe a Anglii proti románu takové rozbroje a chtějí ji zakázat. "Jako zabít ptáčka" jsem četl v angličtině pro lepší pochopení jazyka a od první stránky jsem se do knihy ponořil kvůli nádhernému stylu psaní a hlavním postavám. Klobouk dolů pro autorku, když toto je její prvotina. Průběh děje je poněkud předvídatelný, ale to mu nic neubírá na kvalitě vzhledem k spisovatelským schopnostem autorky, díky kterým se vám kniha vryje do paměti. Velmi důležitý román popisující nelehkou historii minulého století.
Popravdě jsem ráda, že jsem tuto knihu konečně dočetla. Ale že mi to dalo. Podle anotace jsem očekávala příběh, kde bude hlavním tématem znásilnění, bohužel se tato zápletka řešila až někde v poslední třetině knihy a do té doby autorka barvitě popisuje pouze příhody ze života Jema a Čipery. Až do té poslední třetiny jsem se moc nemohla začíst, byly i chvíle, kdy jsem přemýšlela, jestli vůbec číst dál. Začalo mě to bavit až když se řešil soud, to bylo poprvé, kdy jsem se těšila až budu pokračovat ve čtení.
Můj celkový dojem je takový, že jsem docela zklamaná a určitě se k této knize už vracet nebudu. Na druhou stranu jsem ráda, že jsem si tuto "povinnou četbu" přečetla.
Kniha mě vůbec nenadchla. Styl vyprávění očima osmileté dívky mi vůbec nesedl. Příběh mi přijde zdlouhavý, nudný a až na pár pasáží tak nějak o ničem. Děj by se podle mého názoru dal shrnout na 80 stránek a bylo by to lepší.
Nadčasový příběh, četla jsem kdysi na střední ještě jako náctiletá a na rozdíl od mnoha knih, které jsem přečetla později, zůstala v mé paměti ve škatulce ,,nezapomenutelná". Nevím už, jestli se mi více líbila tehdy, ale mnohé z Atikových názorů a jeho životního kréda jsem určitě ocenila a pochopila až teď.
Příběh je vyprávěný pohledem 8leté holčičky Čipery, pohledem čistým a nezkaženým, ale na svůj věk docela vyzrálým. Je mnohdy úsměvný a zachycuje její i bratrovo téměř idylické dětství, ale i přetvářku, pokroucenou morálku a rasismus jižanského městečka 30. let minulého století. Ta kniha ale není primárně o rasismu, je o pravdě, morálních zásadách, spravedlnosti a lidství...
A za mě už jen doporučení.
Ačkoliv jsem podle anotace čekala úplně, ale úplně jiný příběh /s tématem znásilnění hlavní hrdinky, jak jsem špatně pochopila/, byl pro mne obsah velmi příjemným překvapením a rozhodně jsem se nenudila. Zde uvedený motiv znásilnění samozřejmě patří ke stěžejním bodům knihy, samotný román však stojí na zcela odlišných základech.
Celý děj je vyprávěn z pohledu osmileté dívenky Čipery, která se svým starším bratrem Jemem žije u svého otce, právníka Atika, v malém městě Maycomb. Postupně se nám odkrývá kouzelný svět jejího dětství, který však rozhodně není bezmračný a už vůbec ne idylický. Čipera je hodně přemýšlivá a vnímavá a má velké štěstí, že Atikus jí citlivě dokáže odpovědět na každou zvídavou otázku. Témata čerpá ve svém okolí a časem se v nich dotýká palčivých problémů, které daleko přesahují hranice jejího dětského vnímání: zabývá se otázkou viny a trestu, rasové diskriminace a svobody, odpuštění, rovnosti mezi lidmi, statečnosti, hrdosti, osobní ceny, předsudků, upřímnosti, atd.
Je nucena se vyrovnat se s rostoucí averzí vůči jejímu otci, který v procesu obhajuje černocha Toma Robinsona, neprávem obviněného ze znásilnění. Poznává, že ne všichni lidé jsou takoví, jací se zdají, překonává svůj strach a postupně odrůstá dětským skopičinám, mezi něž patřilo "zlobení" podivína Bubu Radleyho.
Díky jejímu vidění se před námi rozprostírá svět jednoho obyčejného amerického maloměsta 30. let, rozdělený na dva tábory, dvě rasy: černých a bílých, navíc zalidněný spoustou zajímavých osob a osůbek. Ožívá tak před námi svérázná opatrovatelka Kalpurnie, teta Alexandra, zlobivý Dill, paní Deebosová, Bubu Radley, pan Avery, slečna Maudie, atd.
Autorce se opravdu povedlo vystihnout charakter jednotlivých postav. Nejvýraznější z nich je právě Atikus: působí nejen jako starostlivý otec, ale i jako moudrý člověk a přesvědčený pacifista, který se však drží svých zásad. Výjimečný je i v tom, že své děti učí chápat myšlení svých nepřátel.
Spoustu faktů si musíme domýšlet během vyprávění, zároveň s tím, jak je Čipera konfrontována s nepříjemnými fakty - například o její matce se dozvídáme postupně. Román je vyprávěn retrospektivně, uvádí nás přímo do děje, k roztržce mezi sourozenci o tom, kdy "to celé vlastně začalo".
Čtivé, strhující, nadčasové, se skvělým závěrem. Patřičný spád získala kniha ale až při sledování procesu. Poslouchala jsem jako audioknihu ve skvělém podání Kláry Issové.
Přečtu ročně mnoho desítek knih, ale není moc případů, kdy si řeknu: ano, toto je literatura s velkým L. Při čtení knihy Jako zabít ptáčka jsem si to říkal od prvních stránek. Měl jsem při tom úplně jinou představu, co mě čeká. Očekával jsem totiž nějaké soudní drama. Opět jsem si potvrdil, jak scestné bývají zkratkovité anotace.
Tohle je naprosto dokonalá kniha. Ze začátku jsem se trochu bála. Nedokázala jsem si představit, že by mě tento příběh mohl bavit. Lepší povinnou četbu jsem jaktěživ nečetla. Atikus Finch, Čipera a Jam, mi během četby přirostli tak moc k srdci, že jsem se s nimi nedokázala rozloučit. Kniha plná mouder a laskavého pohledu na krutý svět, který nám představí otec Čipery a Jama je k pláči. Bohužel po celou knihu nepoznáte, jestli jsou to slzy štěstí, dojetí nebo zuřivosti. Tuto knihu by si měl přečíst každý. Třeba by potom byl svět lepším místem k žití.
Naprosto skvělá kniha, jedná z těch co chcete mít doma. Chytrý, inteligentní pohled na vztah různých ras, morálku,..., vysvětlován rozhovory otce s dětmi a situacemi v malém městě ve 30 letech 20. století.
Příběh z 30.let 20. století. Ve městě Maycomb žije advokát Atikus s dvěma dětmi, Jemem a Janou Luisou, přezdívanou Čipera. Kniha je vyprávěna právě osmiletou Čiperou. Popisuje dětské hry, ale i příhody ze světa dospělých, které si vysvětlují s dětskou nevinností. Pak jednoho dne místní povaleč obviní černého Toma Robinsona, že znásilnil jeho dceru. Ve městě je pozdvižení i z toho, že obhájcem Toma se stává právě Atikus.
"...já si myslím, že je jenom jeden druh lidí. Lidi."
Velmi silná kniha, která by podle mě měla být součástí povinné literatury. Oproti mnohdy náročnému čtení školní klasiky je ale tohle dílo opravdu čtivé, díky pohledu malého děvčete se zdá být naivní, ale především čisté a bez předsudků. A na svou dobu (napsáno v roce 1960) také velmi nadčasové a stále aktuální. V roce 1961 získala kniha Pulitzerovu cenu.
Kniha se ze začátku čte dlouze, protože dějová linka se tak nějak vleče a nic moc zajímavého se tam neděje. Pro mě nečekaný zvrat se stal až na závěr knihy. Děj je vyprávěn retrospektivně.
Už dlouho mě kniha TAK nevtáhla. Úžasné. Skoro lituji, že jsem četbu tak dlouho odkládala.
Děj a témata této knihy jsem znala již před čtením, ale překvapilo mě, jak dobře dokázala autorka vše podat. Navíc se jedná o jednu z mála opravdu povedených knih s dětským vypravěčem, který je opravdu uvěřitelný a sympatický.
Dlouho jsem tuto knihu odkládala, protože jsem se bála, že v ní bude do nekonečna omílaný rasismus. A upřímně musím přiznat, že toho mám už plné zuby. Ale opak je pravdou. Kniha je naprosto báječná a připomínala mi Toma Sawyera. Jasně, že se zabývá i bojem proti rasismu, ale tím "spravedlivým" a ne tím moderním.
Knížka je nahoru dolů, chvíli jsem se nemohla začíst, pak byly části, které se daly přečíst raz dva...a na konci se toho dělo víc než dost a to pouze na pár stránkách...
Krásná kniha o víře v lidské dobro a spravedlnost. Všem doporučuji.
Čtenářská výzva 2021: Kniha do 15. místa v některém žebříčku na Databázi knih.
Tuto knížku zmiňoval s velkým zaujetím několikrát v jiné knize J. Deaver a tak jsem se rozhodla si ji přečíst.
Poutavý a velmi citlivě psaný příběh z Alabamy třicátých let. Líbilo se mi, že většina byla z pohledu osmileté dívenky a postupně se příběh od dětských her přehoupnul k vážnému morálnímu dilematu. Na knížku budu dlouho vzpomínat už jen proto, že jsem si opět uvědomila hodnoty člověka, na které se pomalu zapomíná.