Jám
Lubor Kasal
Čteme-li název této básnické sbírky odzadu, dostaneme název skladby o sto šedesát jeden rok starší. Text Lubora Kasala je pak zcela volně formulovaný jako pararáze této dnes nejoblíbenější sbírky českého romantismu. V knize Jám romantický patos zůstal zachován, jen se skryl do kulis 20. století.
Přidat komentář
Autorovy další knížky
1987 | Zelené peří |
1997 | Jám |
2000 | Hladolet |
2008 | Orangutan v továrně |
1995 | Hlodavci hladovci |
s moderní poezií se neumím popasovat a i s Jámem jsem na vážkách: proč zrovna parafráze Máje? Kasal si hraje se zvukovou, rytmickou i významovou stránkou slov, přebírá typické formy Máchovy básně (nejvíc aliterace, ale i genitivní vazby, oxymóra, jambický verš, kompozici skladby i s intermezzy atd.) a naplňuje ji novým, současným kontextem, jakousi životní zpovědí lůzra, novodobého vyděděnce; mj. místo května je tematizováno září
některé obraty a verše jsou moc pěkné (bez konce láska je / a není / bez konce osamění), ale hned vedle leží floskule či klišé, resp. úplné pitomosti (umělé plíce dech)
bohužel z versologického hlediska je rytmická stránka básně-parafráze naprosto mimo
a jak nejsem háklivý na vulgarismy, jsou zde kladeny příliš často a vlastně zbytečně, báseň by bez nich nesklouzávala k nechtěné parodičnosti (Kurvlův most, Vemeno mých posraných bázní / doj do díže díry, prázdného střeva plyn)