Podvržená dáma
Jude Deveraux (p)
James River série
< 2. díl >
Půvabná francouzská šlechtična Nicole Courtalainová musela jako mladá dívka v době francouzské revoluce uprchnout ze své vlasti do Anglie. Dala se najmout jako komorná na panství Maalesonových. Pochopové, které najme ženitbychtivý americký plantážník Clay Armstrong, ji jednoho dne přepadnou a unesou přes Atlantik namísto její paní. V drsných podmínkách virginských plantáží pak musí Nicole urputně bojovat o svou budoucnost a lásku.... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 1998 , BaronetOriginální název:
Counterfeit Lady, 1984
více info...
Přidat komentář
Z děje knihy jsem trošku rozpačitá. Sice pěkné čtení, ale trošku moc dramatu. Celkem se i divím, že hlavní hrdinka Nicole vše zvládla ve zdraví, a to hlavně v duševním. Přečkala toho až moc od ztráty rodiny ve Francii při revoluci, poté strasti jako služebná v Anglii a následuje únos, nehezká svatba a drsná cesta až po seznámení s manželem, který jí dělá život o dost náročnější..... Claye jsem často nechápala. No a Bianca, to byla kapitola sama pro sebe, i zápletka s Beth. Dlouho jsem si říkala, že se Beth a James zázračně objeví. Každopádně se těším na pokračování s kluky Stanfordovi, hlavně na Wesleye. Ale obálky knih jsou přímo odstrašující (mimo vydání z 98).
I tuto trilogii mám ráda. Dá se k ní vracet. Kniha není na všechny hvězdy, ale po delší době, když není, co číst, ráda po ní opět sáhnu.
Knížku jsem četla po deseti letech a musím přiznat, že napoprvé se mi líbila víc. Přišlo mi, že se Nicole do Claye zamilovala až moc rychle a měla s ním neskutečnou trpělivost. Která žena by mu tolerovala Biancu a Beth? Myslím si, že v reálném životě by neměli vůbec šanci.
Příběh byl v celku hezky trochu melodramaticky. Avšak vadil mi rychlý konec. Za všechno to trápení a uzurpovaní by si Clay s Nicol zasloužili pořádný happyend, který bude na víc stránek a ne pouze na necelé dvě.
POKRAČOVÁNÍ:
To, že se JD v knihách dopouští mnoha romantických klišé, ať už v příběhu, replikách, chování postav či v popisech milostných hrátek (nezkušená panna ihned dosáhne multiorgasmu, jen co se s hrdinou políbí, přestože do té doby se jí nikdo nedotkl, anebo oblíbené autorčiny pasáže naznačující hrdinovu erekci, z níž je - stále ještě téměř nezkušená - hrdinka naprosto paf), to bych jí odpustila. Koneckonců, když se člověk podívá na datum vydání originálu, na tu dobu to asi tak klišoidní nebylo. Od roku 1984 bohužel ale uběhlo hodně vody a bylo vydáno mnoho knih tohoto ranku, které Deveraux překonávají, takže věřím, že mnoha čtenářkám její knihy mohou přijít vysloveně "blbé". Její síla stojí v nepřekonatelných popisech škádlení mezi postavami, které mají švih, jiskru i vtip, jenže u Podvržené dámy se toto vše ztratilo pokračováním příběhu a jeho násilnými zvraty.
Vyjádřila-li autorka v předmluvě touhu psát o obyčejných amerických farmářích a jejich osudech, v tomto případě se jí to skutečně nepovedlo. Už jen Nicolin původ příliš obyčejný není (a čtenář, který zná historii, se musí zamýšlet, jak by toto bylo řešeno s návratem titulů a majetků), ale zejména to, co se jim všechno dělo definici pojmu "obyčejnost" zcela popírá.
Mimochodem: vadilo mi i to, jak Clay Nicole naléval alkoholem, přestože věděl, co to s ní dělá, a že pak skončili v posteli. Ano, čtenář ví, že nakonec ti dva budou spolu a sexová zápletka příběh okoření, ale v reálu, a obzvlášť v 18. stol. při požadavku na anulaci sňatku, by si jeden z nich zdravý rozum zachoval a držel by si toho druhého od těla...
Tři hvězdy dávám za prvotní zápletku a jiskření mezi hrdiny, pak už to pro mne byla jedna velká mizérie plná zbytečných komplikací a zvratů. Jak říká můj muž: "Škoda, mohlo to bej dobrý."
(SPOILER)
"Jak jste přišel k té jizvě u oka?"
Clay jí začal odpovídat, ale najednou se zarazil a s pobaveným pohledem a zněžnělými ústy se na ni poočku podíval. Ta jeho věčná zachmuřenost byla zčistajasna tatam. "To jsem schytal za revoluce ránu bajonetem."
"To je zvláštní. Neumím sice vysvětlit proč, ale mám takový dojem, že se mi vysmíváte."
!!! POZOR SPOILERY !!!
Poznámka na úvod: Četla jsem vydání z roku 2006 a ten, kdo Baronetu dělá obálky, by potřeboval dostat za uši. Tento typ literatury obecně trpí tím, že obálky jsou kýčovité, hnusné a absolutně neodpovídají obsahu či dějinné době, v níž se příběh odehrává, ale jestli tady na přebalu měla být Nicole??, tak to se opravdu nepovedlo.
Svého času jsem od JD přečetla všechno, co od ní v knihovně bylo, a i když je to sice něco málo přes 10 let, kterýžto čas obvykle v mé paměti knihy nemaže, tady zafungoval dokonale. Přitom, když jsem knihu nyní rozečetla, říkala jsem si, že je to fakt pěkné a jak jsem mohla zapomenout? Ano, jsou tam jistá klišé, ano, při některých scénách se cynický čtenář ušklíbá (třeba jak Clay jediným skokem překoná místnost, aby JI sevřel v náruči), ale jinak se u toho dalo snít a příběh se rozjížděl s tou správnou dávkou dobrodružství, které by se asi v reálu nepřihodilo, ale v knihách a filmech je milujeme. Až při společné návštěvě mlýna jsem si uvědomila, že jsem to fakt četla, a když se kniha přehoupla přes polovinu, pochopila jsem i to, proč jsem ji vytěsnila:
POSTAVY: Deveraux hlavní aktéry vykreslí na začátku knížky, sice ve zkratce, ale čtenáři to stačí, aby si udělal obrázek. Nicole = strádající, lehce sebepodhodnocující krásné děvče (s handicapem "obrácené pusinky"), které se nedopatřením dostane do situace, z níž se sice stále čestně snaží vyklouznout, ale marně a od začátku je jasné, že nakonec bude ona tou vyvolenou. Clay = tvrdohlavý alfasamec, s nímž není řeč, ale má krásné tělo, bere ohledy na ženu v nesnázích a ve finále umí uznat chybu. Mezi těmi dvěma je velká dávka chemie a tělesné přitažlivosti, což v kombinaci s jejich hašteřením, zápolením a potyčkami tvoří neodolatelnou kombinaci, kterou JD prostě umí. Do zápletky však patří ještě Bianca = na začátku ne tak negativně líčená, ale později již naplno vypočítavá mrcha a ještě navíc otylá obluda. Její vylíčení v druhé části knihy mi přišlo až zbytečně kruté, postava Bianky byla spíše karikaturou než plnohodnotným charakterem, a kdyby ji autorka spíš dala trošku přes vypasenou pusinku, nechala ji chytit za nos a polepšenou ji nechala provdat za někoho jiného, ocenila bych to mnohem víc. V knize dále vystupuje množství vedlejších sympatických postav typu Janie, Meggie či Wese, které tvoří kulisy ústřední dvojici, a jak to v knihách autorky bývá (pořád jsem v duchu musela srovnávat se Sametovým slibem, který má trochu podobnou zápletku), nakonec se všichni postaví na stranu Nicole, která je učiněná světice. (Ne, že bych nevěřila, že takové ženy skutečně neexistují, ale ona sebou skutečně nechala smýkat + dřela tak moc, že se mi nechtělo věřit, že by to všechno její křehká konstituce ustála.) Jenže náhle do děje jako Deus Ex Machina vstupuje Gerard s Nicolinou matkou. U této mužské postavy mi přišlo, že ho autorka do příběhu připsala z rozmaru. Titěrný Francouz se zprvu neprojevuje vůbec, pak je spíše směšnou figurkou a nakonec se z něj stává arcipadouch. Epizodní mihnutí se Nicoliny matky jsem nepochopila už vůbec, čemu mělo příběhu prospět (kromě zaslechnutí tajného rozhovoru). Ba naopak, její osudy mi přišly jako další krutost od Jude Deveraux vůči ústředním postavám.
PŘÍBĚH: Jak jsem psala výše, zápletka mi hodně připomínala Sametový slib. Tam byl také Gavin zblázněný do mrchy a viděli to všichni kolem, jen on sám ne. Judita také byla světicí a výkonnou ženou, co zvládá vše od vyšívání po řízení panství, která sice odmlouvá a prosazuje si svou, ale stejně trpělivě čeká až bude její láska opětována. To, že Clay byl hotový z Biancy, autorka nakonec před čtenáři ospravedlnila dávnou nenaplněnou a tragickou láskou. Ale to jeho sebelitování, zpustnutí plantáže včetně jeho jeho osoby, to už mi opět přišlo přehnané a odporující všemu, čím se postava v první části knihy vykazovala.
Když dočtu hezký příběh, často si říkám, že je škoda, že autor nenapsal pokračování, protože by mne zajímalo, jak to bylo dál. Tady jsem musela konstatovat, že autorka měla skončit mnohem, MNOHEM dřív. Jak se píše v předchozích komentářích, mnoho motivů zůstalo nedotaženo a autorka namísto toho stíhala postavy dalšími a dalšími protivenstvími. Celý děj by se dal shrnout jedním Nicoliným výrokem:
"Já vlastně ani nevím, Clayi. Pokaždé když ti uvěřím, když uvěřím, že opravdu budeme spolu, vždycky se přihodí něco strašného. Už to dál nedokážu snášet. Neumíš si představit, co všechno jsem v těch několika posledních měsících zkusila. Nic jsem nevěděla, nic jsem nechápala a pořád jsem se bála, jaká rána mě čeká druhý den."
Nu a nakonec přišel konec, který byl už zcela přes čáru. Nejen, že byl už hodně vyhnaný do extrému, ale ještě navíc uspěchaný a úplný závěr knihy neuzavřený. Na to, jak autorka děj natahovala, nastavovala a komplikovala, jak postavám házela klacky pod nohy a nechávala je (zejména Nicole) trpět a pochybovat, mohla připsat ještě pár stránek, kde by vše otočila k úplnému happyendu. Ten asi cíleně zamýšlen nebyl, ale knize to spíš uškodilo.
Čteno jedním dechem... možná pro mnohé příliš nasládlé, ale v dnešní uspěchané době kdy má člověk více starostí než slasti, úžasný útěk do krásna..
Kniha mňa osobne moc neohúrila. Dej príbehu bol natiahnutý ako nekonečný seriál, kde sa obom hlavným hrdinom dookola menil aj ich charakter. Ďalej bolo v príbehu veľa zápletok, kedy som si myslela, že po sľúbnom začiatku dej začne ešte viacej gradovať, ale autorka každu rýchlo ukončila a nahradila novou, čím sa to celé iba zbytočne naťahovalo. Naopak koniec bol odfláknutý dosť narýchlo. Celkovo to na mňa pôsobilo akoby sa autorka nevedela rozhodnúť, ako má kniha ďalej pokračovať a písala čo ju práve napadlo.
Mně se zas kniha líbila celá, je jako život, určitá část nám utíká rychle a nějaká zas pomalu. Obdivovala jsem hlavní hrdinku Nicole, že po tom všem stále Claye milovala a neváhala mu pomoci a stále mu nechat ve svém srdci místo. Je dobře, že díky ní Clay neztratil všechny přátelé. Nakonec dostanou ti dva možnost být spolu. Ukázka žárlivosti a zaslepenosti zde byla vynikajícně popsaná.
Souhlasím s uživatelem finfrle.První polovina opravdu pěkná,ale ta druhá prostě jenom natahování a působilo to jak kdyby spisovatelka chtěla zkloubit 3 knihy do jedné.Ale kniha se dala dočíst.To určitě ano.
Prvni polovina uzasna a druha byla uz jen prodluzovani.Konec ukoncen velice rychle.Je mi to lito,protoze vazne prvni polovina byla pekna.
Štítky knihy
láska útěk Velká francouzská revoluce (1789-1799) únosy Virginie (USA) historické romance komorníci plantáže
Autorovy další knížky
2008 | Rytíř ve zlaté zbroji |
2013 | Černý lev |
2009 | Levandulové ráno |
1998 | Dědička |
1999 | Síla lásky |
Příběh byl úžasný,až na závěr.prisel mi takový rychle utnuty