Jana a Jan (1-3)
Jiřina Trojanová
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/47716/bmid_jana-a-jan-B8N-47716.jpg
4
89
89
Obsahuje tři díly: 1/Příběh mladé dvojice. Seznámení na diskotéce. Láska, chození. Autorka popisuje jaké jsou nesnáze vojenských lásek. Proč chce mladý člověk ukončit svůj život.... 2/ Příběh mladého manželství a narození syna Honzy.... 3/Strasti mladé rodiny, kdy se oba rozhodnou studovat vysokou školu a mezi tím vychovávají syna.... 28-002-86... celý text
Přidat komentář
Tato kniha byla v době mého dospívání pořád vypůjčená, nikdy jsem neměla štěstí v knihovně. Všichni ji četli, vychvalovali, byl to téměř kult. Tak moc jsem si ji chtěla přečíst..... Pak jsem na ni zapomněla. Nedávno jsem vystoupila z vlaku a na nádraží v knihobudce byla ONA. Doma jsem se začetla. Bože! Taková blbost! :)
Když si odmyslíme komunistickou a prosovětskou propagandu poplatnou tehdejší době, je to hezký příběh dvou mladých lidí, kteří hledají naplnění života a své místo ve společnosti. Jen nechápu, jak mohla mít Janina matka tak nemoderní názory na studium žen a předsudky vůči studovanym lidem vůbec.
Kdysi jsem tento příběh hltala stránku za stránkou. Na jedné straně jsem počínání hlavních postav chápala, ale zároveň mnohdy také tápala nad tím, co bych jim měla poradit. A kladla si otázky, kudy jít v jejich situaci dál. Dnes už se s letitými životními zkušenostmi při čtení jenom potutelně usmívám. Příběh Jany a Jana je především o mladých lidech a určen pro mladé. Každý věk má své. Každá doba s sebou nese své. A životní příběh jejich vrstevníků zároveň těm mladým odpovídá na spousty otázek a pomáhá uvědomovat si, co je v životě důležité a podstatné.
Dnes musím konstatovat, že možná jsou tam momenty poplatné době, ale když jsem ji četla v 17 letech a sdílela stejné osudy a stejná jména jako hlavní hrdinové, tak to bylo úúúúžasné !
K této knize se občas vracím, s manželem jsem se poznala, když sloužil v kasárnách, naproti byl panelák s důstojníky, takže sledovali náš pohyb, samozřejmě byl i trest, ale zvládli jsme to až do svatby. Zároveň teď dávali Tankový prapor, pro někoho nepochopitelné - ano doba byla taková, ale ráda na ni vzpomínám a teď se tomu už jenom směji.
Tuto útlou brožurku z roku 1973 jsem našla v bedně s papírem do sběru. Jedná se o normalizační červenou knihovnu, která vycházela na pokračování v časopise Československý voják. Autorka byla redaktorkou tohoto časopisu a jak se píše v doslovu, redakce byla zaplavena stovkami dopisů, v nichž vojáci základní služby a jejich dívky, babičky a maminky radili hrdinům, co mají dělat, a děkovali jim za povzbuzení a naději, kterou jím četba poskytovala.
Příběh je dost jednoduchý (četla jsem jen první díl). Sedmnáctiletá Jana a o čtyři roky starší Jan se do sebe zamilují, Jan odchází na vojnu, píšou si dopisy, Jan Janě zahne, rozejdou se, ale láska vše přemůže.
K pobaveni byly vážné rozmluvy politicky uvědomělých vojáků. "Nie, my predsa nechceme tankami dobývať. Iba chrániť. Aj také bohatstvo ako je umenie." Laco je kandidátem strany, ve všech debatách je vždycky vážný a neústupný, ale nikdy nic, co řekne nevyzní pozérsky. Ve všem je hluboký přesvědčení, a to se pozná."
Musím přiznat, že jsem to čekala horší. Román pro ženy - či spíš něco, co by se dnes nazvalo "young adult" - ze sedmdesátek ve mne velká očekávání nevyvolával. Samotný příběh je překvapivě docela čtivý, možná je v něm trochu moc postav a zápletek, ale jako román "ke kafi" je snesitelný. Samozřejmě mi trochu vadila přehnaná komunistická propaganda,která byla v dané době v knihách povinná, ale zde byla prakticky na každé stránce a všechny postavy byly až nepřirozeně zapálenými budovateli socialismu (v sedmdesátkách, vážně?). Jako kontrast k ní se to v románu hemží farmami namísto JZD, postavy se běžně živí olivami a jinými pochutinami, které jsem prakticky neznali, a hlavní hrdinka je dlouho nezaměstnaná, aniž by to někomu vadilo. Ale dobrá, na ty tři hvězdičky to je ;)
Knížku jsem četla na nadšené doporučení mé kamarádky. Mám navíc moc ráda příběhy psané z více pohledů - a právě v tomhle směru jsem si přišla na své, protože některé kapitoly vypráví Jana, jiné (často o těch samých událostech) Jan. Vojenskou propagandu jsem brala jako obvyklý přívažek, tak jak to v těch letech často bývalo a bralo se to s nadhledem, a stejně jako asi pro většinu ostatních pro mě byl podstatný vztah těch dvou, jejich smutek při loučení, jejich dobré úmysly a občasná selhání... to vše nám bylo blízké a je to v knížce hezky vykresleno. Jako důkaz můžu použít to, že si hodně podrobností pamatuju dodnes, i když jsem tu knížku neměla nějakých 40 let v ruce.
Kdo neprožil - nepochopí. Já jsem zažila vydávání časopisu "Voják"(román v něm vycházel na pokračování), který byl pro mladé lidi ve věku 15 a víc na svou dobu velmi atraktivní. Stejně tak byl pro mnoho dívek (chlapců nevím) přitažlivý román Jiřiny Trojanové "Jana a Jan". Pro mne tím víc, že jsem se provdala za vojáka z povolání a mnohé z popisovaných situací jsem prožívala na vlastní kůži.Takže pro mne je z celé knihy to nejautentičnější věčné čekání na manžela, samota při výchově dítěte, bezmoc a starost o nemocné dítě, když rodina je daleko a manžel ve službě a stálé stěhování. Myslím, že pro nás "důstojnické paničky" to opravdu není jen červená knihovna.
Hezký, i když trochu propagandistický román o milostném vztahu dvou mladých lidí a o jeho přeměně v manželství a rodičovství.
Tuto knihu mám moc ráda. Když si člověk odmyslí ty reálie minulé doby a života vojáků z povolání, tak z toho vychází příběh, který mě chytil už jako mladou holku. Třeba i tím, jak jsou zde určité situace líčené jednou z pohledu Jany jako ženy, podruhé z pohledu Jana jako muže. Velmi názorný příklad různého chápání různých situací.
Sice jsem se narodila až po roce 89, ale tuhle knížku jsem snad přečetla pětkrát :) Je to jedna z mála knížek z červené knihovny, která stála za přečtení.
Kolem patnáctého roku to byla moje nejoblíbenější kniha - krásně zamilovaná, romantická - tu propagandu jsem v tom věku nevnímala. Teď po mnoha letech jsem si ji chtěla připomenout a nedokázala jsem dočíst ani po dvacátou stránku.
Když jsem tuto knihu četla poprvé, když vyšla, tak jsem si říkala- čtivá, humoristická, z jiného prostředí ( vojenského), trochu i propagandistická. Nyní po přečtení zbylo pouze čtivé, přidat naivní, nostalgické
Taky jsem tuto knížku kdysi četla a po letech si jí znovu přečetla.Je to pěkná knížka.Myslím,že by se mohla líbit i po letech.Já vím ...ale tenkrát byla taková doba .Každá doba má svoje klady a zápory...
Knihu jsem četla už v dávno, ještě za studií na gymnáziu a byla to jedna z nejoblíbenějších knih všech holek. Čas od času se k ní stále vracím, moc se mi líbila. Ale nevím, jestli by v dnešní době někoho jěště tak zaujala jako tenkrát nás.
Štítky knihy
první láska pro dívky milostné vztahy vojenský výcvik
Autorovy další knížky
| 1978 |  Jana a Jan (1-3) |
| 1977 |  Jana a Jan. (3), Příběh mladé rodiny |
| 1975 | Jana a Jan. (2), Příběh mladého manželství |
| 1973 | Jana a Jan. (1), Příběh mladé dvojice |
O tuhle knihu jsem přišla před 30-ti lety ve škole, kdy mi byla zabavena a nevrácena. Nedávno jsem si na ni vzpomněla, pamatuji si, že se mi moc líbila. Jen škoda, že už asi nebude nikde k sehnání, ráda bych si ji přečetla a oživila si ji. Jako náctiletá si pamatuju, že se mi líbila, bylo by fajn, kdybych zjistila, jak moc se mi změnil vkus.