Jana Eyrová
Charlotte Brontë
https://www.databazeknih.cz/img/books/14_/142991/jana-eyrova-142991.jpg
5
4398
4398
Historický román s ľúbostný motívom. Hlavnou postavou je Jana, sirota vychovávaná v dievčenskom ústave. Dospeje v mladú nie veľmi príťažlivú mladú ženu, no vyniká čistým duchom a charakterom. Prichádza ako vychovávateľka k pánovi Rochesterovi...
Přidat komentář
Jana Eyrová, taková ta kniha, co vám v povinné četbě vůbec nevadí :) Čte se opravdu hezky. Díky autorčině pěknému a obsáhlému popisu čtěnáře jednoduše vtáhne do děje. Kniha plná životních rozhodnutí a nečekaných zvratů. Ač nekončí tak úplně “happy endem“, tak se nedá říct, že by skončila špatně. Zkrátka tak, jak už to v životě chodí.
Konečně to vím. Když se mě někdo zeptal, jaká je moje oblíbená kniha, váhala jsem a nemohla jsem jednoznačně rychle odpovědět na danou otázku. Po Janě Eyerové mám jasno. Je to ona. Má nejoblíbenější a podle mě nejlepší kniha. Líbí se mi prostředí, ve kterém se děj odehrává. Líbí se mi představa opuštěných sídel, vřesovišť, polí. Líbí se mi pochmurné počasí, které dodává příběhu atmosféru. Strašně moc se mi líbí noční bouřky a silné poryvy větru. Nejvíce se mi však líbí samotná postava Jany Eyerové, její povaha, její vlastnosti - síla, odhodlanost, vytrvalost a nesobeckost. Též se mi líbí pan Rochester - jeho tvrdost, neústupnost a taky jeho chování.
„Jakmile jsem viděla, že jeho pozornost je soustředěna k nim a že se na něho mohu dívat, aniž by to zpozoroval, zahleděla jsem se mu bezděky upřeně do tváře; nemohla jsem udržet oční víčka sklopená; pořád se zdvíhala a zřítelnice mých očí se upíraly k němu. Pocítila jsem prudkou rozkoš, když jsem se na něho dívala – úžasnou, ale bolestnou rozkoš, ryzí jako zlato, ale trýznivou, jako ostrý ocelový hrot – asi takovou, jakou pocítí člověk zmírající žízní, když se připlazí ke studánce, ale ví, že je otrávená, a přece se nad ní skloní a hltá ty božské doušky.“
Jana je pro mě Robinson Crusoe morálky a ducha. Až na to, že není krásná, je to zřejmě dokonalá bytost – aspoň mě nenapadá žádná její skutečná chyba (ty, kterých si je sama vědoma a snaží se jich zbavit, mi přijdou zanedbatelné nebo dokonce pozitivní). Přitom se člověk s jejími zážitky, reakcemi na ně a s celkovou složitou vnitřní zkušeností dobře ztotožní a její postava vůbec nepůsobí jako nějaké nepřirozené monstrum. Jen jedna oblast zkušenosti nápadně schází: tělesnost. Janou zmítají vášně, ale jen citové. A to i v době, kdy je nešťastně zamilovaná, i pak v období lásky opětovné.
Dr. Quinnová a Jana Eyrová... Moje NEJ ženské hrdinky z literatury. Jedna z mích milovaných knížek. :)
Jedna z mých nejoblíbenějších knih. Jsem ráda, že mi ji moje drahá maminka doporučila. Klasika, která potrvá věčně. Lehce jsem se vžila do děje a prožívala vše naplno jako hlavní hrdinka knihy.
Možná že existují knihy lépe napsané, s propracovanější zápletkou, sympatičtějšími postavami a šťastnějšími konci, ale já prostě miluji knihu Jana Eyrová ze všech nejvíc. Možná že i proto, že pro svou autorku byl její konec právě ten nejšťastnější možný a kterého se nakonec sama nedočkala. A příběh má atmosféru, kterou já už nikde jinde necítím.
Některé dialogy byly vážně trapné a občas bylo celé vyprávění příliš zdlouhavé a tudíž nudné. Jsem ráda, že jsem se donutila knihu konečně dočíst, ale trvalo mi to asi dva měsíce.
Tuto knížku jsem si přečetla, protože kniha její sestry- Emily- Na Větrné hůrce- mě naprosto ohromila. Ale Jana Eyrová byla ještě lepší! Člověk se snadno vžije do děje, doby a postav... Moc se mi líbí, jak je tam všechno rozepsané a dobře popsané (i když někoho to může rozčilovat a nudit), ale potom mi čas který v knize ubíhal přišel realističtější, takové lepší :-) Musím říct, že kniha se stala mou nejoblíbenější, stejně jako spisovatelka!! :-)
Jana mi byla velmi sympatická. Měla jsem ji ráda kvůli její rozumnosti, sebekritiky, upřímnosti, samostatnosti, nebojácnosti.....Nenechala sebou jen tak smýkat a nebála se říct svůj názor. To nedokáží některé dnešní knižní hrdinky! A ona to zavládala v 19. století. Je pravda, že v některých částech byla kniha zdlouhavě napsaná ( některé přemlouvání se táhlo přes 5 stran :D ). Jinak knize nemám co vytknout. Moc se mi líbila!
Nemám tu knihu moc ráda. Charaktery postav jsou nezajímavé, dějová linie příliš zdlouhavá a dala by se určitě zpracovat líp.
Nie som velmi fanusikom romantiky, ale tato kniha je vynimocna. Neuputala ma ani tak ta lubostna zapletka, skor to, ako brilantne vedela Bronteova vykreslit naladoveho a prchkeho Rochestera, ale este viac ma udivuje, ako krasne vykreslila nesputanu, ale zaroven aj pokojnu a miernu Janu Eyrovu. Caro jej miernosti a pokory prechadza plynulo na citatela. Ak kniha dokaze ovplyvit citajuceho, to je faktor, ktory podla mna urcuje rozdiel medzi skutocne genialnou knihu od velmi dobre napisanej knihy. Jane Eyre povazujem za genialne dielo, jedno z najlepsich klasickych diel vobec. Napriek tomu, ze zo zaciatku mozno nie je take putave, vie si cloveka podmanit. Nelutujem, ze som siahla po tejto knihe.
Ani sa necudujem, preco je jej pribeh tak casto sfilmovany. Malokomu sa ale podari priblizit sa atmosfere pribehu v knihe.
Moje hodnotenie: 93%
Naprosto úžasná kniha, nemám co dodat. Jen....Chtěla bych dát víc jak pět hvězdiček :-)
Kniha která dokáže rozesmát i rozbrečet. Klasika, která nikdy nezklame a určitě jí budou číst i mé dcery a vnučky!:)
Krásná kniha. A je krásná, i když patří mezi klasiky a od jejího prvního vydání uplynulo už 167 let.
Štítky knihy
láska zfilmováno anglická literatura viktoriánská doba venkovské romány romantika osudy žen sirotci zranění romány pro ženy
Autorovy další knížky
| 1973 |  Jana Eyrová |
| 1991 | Sirotek lowoodský |
| 1990 |  Villette |
| 1975 | Shirley |
| 2010 | Emma |
To, co jiné odrazuje, oceňuji - krásné popisy přírody... Problém je asi ve mně, čtenářce z 21. století, které charaktery postav připadají jako učebnice psychopatologie.
Jana je z mého pohledu masochistka, čím víc trpí, tím větší slast zažívá. Je velice inteligentní, ale jednoho dne se prostě sebere bez všech hmotných statků a čeká, že nějak bude. Čirou náhodou nakonec skončí u svých příbuzných, o kterých neměla tušení - zápletka jako z Esmeraldy.
Hlavní milovník drží svou manželku pod zámkem, nepovažuje za nutné o tom Janu spravit, ale je táááák něžný. Sice je jeho manželka přivázaná na řetězech, občas si odskočí k milence, ale do Jany, které by mohl být otcem, se opravdově zamiluje.
No a závěr - oba pochopí pravou manželskou lásku, jejímž smyslem je obětovat se pro druhého. Nejsem feministka, ale celkem mě uráží, že za happy end je považován fakt, že se zbohatlá Jana ujme zmrzačeného chlapíka, který ji prve ponižoval, lhal jí a ona má tu čest s ním prožít zbytek života... Pardon, jsem cynik, ale napsáno je to celé moc hezky, to bez debat.