Jana Eyrová
Charlotte Brontë
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/384555/mid_jana-eyrova-NW4-384555.png
5
4461
4461
Mezi veliké autory anglické literatury minulého století patří beze sporu Charlotte Brontëová, jejíž Jana Eyrová, vydávaná u nás dříve pod názvem Sirotek lowoodský, se záhy proslavila po celém světě. Ubohý sirotek, Jane Eyrová, nemá nikoho, kdo by ji chránil před zlými příbuznými a učiteli. Odhodlaná najít své štěstí se stane vychovatelkou a začne tak svůj nový život v Thornfield Hall. Zanedlouho však Jane zjistí, že Thornfield a vlastník usedlosti, pan Rochester, před ní skrývají tajemství.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1969 , Mladá frontaOriginální název:
Jane Eyre, 1847
více info...
Přidat komentář
Kniha jako celek docela fajn, ale ten konec, ten se mi teda nelíbil, příliš pohádkový, příliš nepravděpodobný.
Vlastně i změna podmínek v té škole byla nějak moc ideální.
Příběh je výborný, bavily mě všechny části - malá Jana trápená u paní Reedové, Jana v lowoodské škole, Jana v Thorhfeeldu jako vychovatelka malé Adélky u pana Rochestera i Jana venkovská učitelka na blatech. Znala jsem jen film, a proto jsem byla místy i dost překvapená. Jen ti muži, s těmi mám poslední dobou v klasických knihách trápení. Nejsou to muži, kteří by mi imponovali. Jsou to nepříjemní morousové, pedantští fanatici. Já na panu Rochesterovi ani Janu Křtitelovi nic moc dobrého nevidím. Jak se teď říká, jsou dost toxičtí.
Uf, tak toto jsem nečekala. Na tuhle knihu jsem se neskutečně těšila, protože ve většině případě si klasická díla zamiluju a zanechvají ve mně trvalé pocity, narozdíl do většiny současné literatury. Tady to bohužel nevyšlo a knihu odkládám. Je tam spousta pro mě nicneříkajících popisů, ve kterých jsem se ztrácela, anebo mě zkrátka nudily. Dialogy jsou vedeny na styl filozofování, kdy se autorka za každou cenu snaží o nějaký přesah, ale stylem, který mě opravdu ubíjel. Děj se nekonečně vlekl a celkově mi postavy byly vzdáleny. Čekala jsem, kdy se to zlomí a ono nic...
Do knihy jsem šla po Větrné hůrce, kterou napsala její sestra Emily. Myslela jsem, že mě stejně tak bude bavit Jana Eyrová, ale bohužel. Charlotte podává své příběhy až moc intelektuálně a do popředí se hodně dere morálka, která je v tomto příběhu podle mě spíše na škodu. Jane chce být za každou cenu ta dobrá a z mého pohledu je to fakt otravné. Zato Emily svůj příběh podává syrově a dialogy jsou nejen geniální, ale i vtipné. Postavy skvělé vykreslné a tak nějak opravdové. Postavy Jany Eyre mi oproti tomu přišly umělé. Škoda, že Emily nestihla vydat víc příběhů, byla bych pravědpodbně spíše její fanoušek, než Charlotte.
Janu Eyre odkládám a zatím nehodnotím, třeba se k ní ještě někdy dostanu.
Bylo to fajn ale čekala jsem od téhle knihy opravdu hodně a nějak to tam nebylo. Možná jsem měla jen přehnané očekávání z těch všech skvělých recenzí.
Četla jsem již podruhé, poprvé jsem ji četla jako doporučenou četbu ve škole. Teď jsem si ji přečetla znovu kvůli čtenářské výzvě. Ač to není úplně typ mé oblíbené literatury, tahle se mi moc líbila.
KRÁSNÉ :-)
Procházela jsem se po knihkupectví a do očí mě praštila Jana Eyrová v hezkém novém obalu.
Krom toho, že se mi kniha hodí i do čtenářské výzvy 2022, jsem se už dlouho chystala tuto klasiku přečíst.
Nečekala jsem, že s knihou pocítím takové čtenářské souznění a lehkost s jakou se mi četla.
Příběh Jany se mi vryl pod kůži.
Bylo mi jí líto dokud byla u Reedových, pocítila jsem naději, když se jí začalo dařit ve škole jako studentce a poté jako učitelce a fandila jsem jí, když dostala místo u pana Rochestra :-)
Její nadání, vzdělanost, slušné chování, soucit, vytrvalost, trpělivost, životní postoj, neoblomné názory a občas něco malého rebelství, nám dalo příběh silné ženy, která neměla jednoduché dětství, ale i tak si stála za svým a nevzdávala se.
Někdy je 5 hvězdiček opravdu málo a tohle je ten případ :-) takže za mě 10*
DOPORUČUJI :-)
S chvilkovým odstupem od dočtení knihy musím bohužel říct, ze čtení Jany Eyrové pro mě bylo víc utrpením než radostí. Dala jsem jí šanci a celou jsem ji přečetla, ale kdyby byla o půlku kratší, o nic bychom. nepřišli a já bych určitě byla spokojenější. Po přečtení knihy jsem si s velkou úlevou oddechla. Holt tyto dlouhé popisné pasáže opravdu nejsou pro mě. :-(
Během čtení se mi v hlavě několikrát promítlo srovnání s Kvítkem karmínovým a bílým. Číst Kvítek pro mě byla neskutečná slast. Číst Janu Eyrovou byla někdy opravdu velká otrava.
Snad si příště vyberu nějakou lepší knihu, až si budu chtít zase přečíst něco staršího z 19. století.
Rozhodně se mi moc líbil celý Janin příběh. Milostná linka mi bohužel míč neřekla..
Do knihy jsem se pustila s né moc vysokým očekáváním. A o to víc mě proto překvapilo, že jsem hltala doslova každé slovo a prožívala každý zvrat. Kniha je navíc neskutečně nadčasová a postavy krásně vykreslené. Určitě jsem proto Thornfield nenavštívila naposledy.
Jana Eyrová je krásně odvyprávěný román. O ději tu bylo už mnoho řečeno, a tak doplním pouze to, že se čte s nesmírnou lehkostí. Otevřela jsem knihu na první stránce a najednou bylo přečteno. Klasická literatura, jedna z těch, kterou nebolí číst. :)
(SPOILER)
Tak toto bola naozaj krásna kniha. Prvých 100 strán sa mi to trochu ťahalo. V nich bolo opísané Janine detstvo a neraz som pri tom, čo musela prežívať uronila slzu. Po tom, čo dôjde do Thornfieldu sa začína romantika a čítanie ide samo. V časti, keď po neúspešnej svadbe uteká od pána Rochestera, som bola na Janu nahnevaná a mala som chuť knihu vyhodiť von oknom. Bo našťastie som to neurobila a koniec je viacmenej šťastný, čo ulahodilo mojej duši.
Kniha mi priniesla aj námety na zamyslenie. Práve vtedy keď Jana utiekla od svojej lásky, len pre mravné, náboženské a ľudské zákony. Štvalo ma to nehorázne a ja byť na jej mieste, už som v južnom Francúzku. Nuž, to hovorí aj o inej sile charakteru a samozrejme aj o inej dobe.
Ako som už spomínala, kniha má očarila. Aj sa mi už s pánom Rochesterom snívalo, prežívala som to, plakala. Odporúčam knihu všetkým romantikom. Tí, čo sú práve na začiatku vzťahu sa budú vedieť dokonale do Jany vcítiť. Tí, ktorí už sú vo vzťahu dlhšie si pripomenú prvotnú zamilovanosť. A tí, ktorí ešte na svoju lásku čakajú sa budú môcť zasnívať a predstaviť si seba na jej mieste.
(SPOILER)
Taková červená knihovna 19. století. Kdyby to nebyla tak stará kniha, dala bych hodnocení ještě horší.
Nevím, ale děj měl opravdu ubohoučkou zápletku, příběhy typu “jak hodná chudá dívka ke štěstí přišla” mě nikdy moc nebraly a jednu celou hvězdu ubírám za naprosto nepravděpodobný dějový zvrat, že Rochester na konci knihy začal vidět.
Knihu jsem četla kdysi jako velmi mladá a od té doby zhlédla několikeré filmové zpracování. A i přesto jsem knihou znovu okouzlená. Myslím si, že tento příběh patří mezi nejkrásnější milostné romány.
Jana Eyrová patří k mým oblíbeným knihám a průběžně se k ní vracím. V některých chvílích považuji Janino chování za velmi naivní a chování pana Rochestra za namyšlené, místy zcela nelogické, ale těžko je soudit, když se doba naprosto změnila. Příběh je příjemně romantický, není nouze o nepředvídatelné situace. Jediným mírně rušivým prvkem pro mě byla postava Jana Křtitele, který mi vůbec nebyl sympatický.
Jane Eyrová patří k mým nejspíše úplně nejoblíbenějším hrdinkám z klasické literatury. Je to statečná dívka s nesmírně silným charakterem a osobním přesvědčením. Své pevné zásady klade nade vše. No a pan Rochester bojuje o nejlepšího hrdinu s panem Darcym a celkem se mu daří. Je sice občas nesnesitelně arogantní a ukecaný, ale pod povrchem chladné skořápky se skrývá srdce, které dokáže milovat nade vše. Miluju dialogy mezi Jane a panem Rochesterem. Miluju drobné i velké náznaky, kterými se Rochester snaží Jane ukázat, jak je do ní zamilován, ačkoliv některé ty náznaky jsou dost kruté a neohleduplné. Co úplně nemiluju jsou Janiny sáhodlouhé myšlenkové pochody a také část knihy, kdy je u Jana Křtitele a jeho sester. To mě příliš nebaví a když si dávám rereading, přiznávám, že tyto části občas přeskakuju. Ale jinak je kniha prostě skvělá!
Nádherný příběh. Trochu jsem se bála do knihy pustit, ale hned od začátku jsem se začetla a celý příběh mě nepřestal bavit. Tahle klasika teď bude ozdobou mé knihovny a budu ji doporučovat. Krásným způsobem napsané ale děj se pořád odvíjí. Sice některé části trochu zdlouhavé, ale nijak na překážku. Konec knihy je nádhernou ukázkou toho, že opravdová láska dělá člověka pro toho druhého tím nejkrásnějším na světě.
Podobně jako Werther patří Jane Eyreová k literárním postavám, které představují osobnostní typ INFP. A vzhledem k tomu, že k tomuto typu sám patřím, jsem byl schopen pozorovat podobnosti mezi sebou a knižní hrdinkou. Jane jako taková představuje citlivou a milou dívku, které osud hází klacky pod nohy a ona se stále snaží najít někoho, komu by mohla skutečně zasvětit svůj život. Materiální život pro ní nic neznamená a o peníze se raději podělí. A když je tu někdo, kdo jí ublížil, dokáže mu i po tom všem odpustit. Kniha má funkční dějový oblouk a víceméně ukazuje, jak se má správně psát podle Aristotelovy teorie dramatu, protože to kniha splňuje vlastně ve všech bodech. A vzhledem k tomu, že mi ke konci i slza ukápla, dávám dílu plný počet.
Tak jsem to konečně dala! Uff... Zhruba v půlce bych ještě přísahala, že udělím hodnocení daleko horší. Začátek dost zdlouhavej a ukňouranej. Část na internátní škole byla celkem fajn, ale jinak nic moc. Největší zklamání ale přišlo po představení pana Rochestera, kterej mi přišel neskutečně plochej a dialogy mezi ním a Jane byly dost těžko uvěřitelný (třeba za to částečně mohl překlad, nevím)... Jediný, co mě nutilo číst dál, byl občasnej foreshadowing "čehosi divnýho na půdě" a tohle odhalení pak udělalo druhou část knihy o dost zajímavější... Zkrátka, jisté literární kvality tomuhle dílku upřít nelze, ale zbylé sestřičky Brontëovy se mi do vkusu trefily víc.
V průběhu četby jsem se nemohla ubránit antipatiím vůči hlavní hrdince. Připadalo mi, že je líčena jako statečná chudinka, která se pere s nepřízní osudu. Příběh ani milostná zápletka mě ničím nezaujaly. Také postavy na mě působily trochu ploše. Věřím však, že ve své době tato kniha představovala velký přínos a rozhodně i dnes patří právem mezi literární klasiku.
Přiznávám se, že obyčejně nesáhnu po dílech která jsou ve škole považována za povinnou četbu. Nicméně u této knihy mě lákal nádherný ženský motiv moderního přebalu.
Přestože tento román byl poprvé vydán roku 1847, našla jsem v něm nepopsatelné kouzlo a nemohla se od něj odtrhnout.
Už v počátku čtení mi byl sympatický styl jakým je napsaný. Já oceňuji především vybavenost jazykovými prostředky, když popisuje chladnou a nepřátelskou anglickou přírodou, její vřesoviště a blata... Jsem fanda dlouhých popisů a zvukomaleb. Autorka píše v první osobě a sugestivně servíruje čtenáři Janiny toky myšlenek. Brzy se začnete do hrdinky vciťovat a prožívat její trápení a ústrky, posléze i radosti i malá vítězství. Kniha je dobová a byla mi moc příjemná atmosféra 19. století, která na mě z každé stránky dýchala. Některým rozhovorům jsem ale asi úplně neporozuměla, protože byly vedeny v duchu tehdy přípustných mravů - tedy že se nesluší říkat osobní věci napřímo a bez obalu. Stejně tak je v rozhovorech mnoho narážek na bibli a bez vysvětlivek které najdete na konci knihy by některé nedávaly smysl.
Na knize se mi nejvíc líbila myšlenka, že žena by měla najít a být si vědoma své hodnoty, mít vlastní zásady a svobodnou vůli, navzdory tomu co je společností obecně přijímáno jako správné a přípustné.
Sečteno a podtrženo = druhá nejlepší kniha, kterou jsem v životě četla. 9/10.