Jana Eyrová
Charlotte Brontë
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/539262/bmid_jana-eyrova.jpg
5
4381
4381
Podmanivý príbeh lásky v novom preklade Sirota Jane Eyrová nemala ľahké detstvo. V Lowoodskej škole pre chudobné dievčatá a pod vplyvom svojej nevľúdnej tety okúsila trpkú osamelosť i krutosť. To však len posilnilo jej odhodlanie nájsť v živote šťastie a vlastnú cestu. Mohla by to dokázať vďaka práci guvernantky, ktorú získala v sídle Thornfield. Majiteľ sídla a Janin zamestnávateľ, zádumčivý a svojrázny pán Rochester, je charizmatický muž a zdá sa, že ani Jane mu nie je ľahostajná. Múry sídla však ukrývajú temné tajomstvo, ktoré Janine nežné city podrobí skúške. Rozhodne sa ostať v Thornfielde a čeliť následkom alebo poslúchne svoje presvedčenie, hoci to znamená opustiť milovaného muža? Čiastočne autobiografický román je kritikou viktoriánskej spoločnosti a zároveň zobrazuje osudovú lásku klasického gotického príbehu doplnením nových realistických motívov.... celý text
Přidat komentář
Překrásná knížka, kterou jsem si musela i koupit a vidět snad všechna filmová zpracování i černobílé.
obsahuje spoiler...
Já ani nevím, co tady ještě napsat... Strhující, dojemný příběh, chvílema jsem musela brečet (a to se mi jinak moc často nestává). Oceňuji i to, že příběh neskončil naprostým "happy endem", jak to často bývá, ale skrz zranění pana Rochestra se stal alespoň o maličko reálnějším. A i částečně proto mě úplně uchvátil... Kdykoliv si na knihu vzpomenu, mám takový zvláštní pocit, něco mezi dojetím a obdivem nad silou příběhu. I teď, několik měsíců po přečtení. A nemyslím si, že se to někdy změní.
Zároveň si myslím, že Jana je nejkrásnější postava, jakou znám. Přes to všechno, co v dětství zažila, se z ní stal skvělý člověk. Nejsympatičtější mi na ní bylo, že nikdy nejednala proti svému svědomí. Myslím, že z toho by si většina z nás měla vzít příklad...
Strhující román, který mě nenechal chladnou, pár slz ukáplo a na konci mě zavalil pocit štěstí a spokojenosti i když už jsem měla strach, že to nedopadne podle představ. Na pár stránkách tolik zvratů a tolik nečekaného. DOPORUČUJI PŘEČÍST
Skvělá kniha, jejíž některé filmové/televizní adaptace jsem viděla několikrát - mám je všechny ráda, ale kniha je, jak už to tak většinou bývá, nejlepší. Při čtení mě docela překvapila postava St. Johna Riverse, jejíž chování a názory mě v knize hodně rozčilovaly, což se mi u filmu/seriálu nestalo.
Tohle je od dětství jedna z mých nejmilovanějších knih. Ráda jsem si přečetla komentáře. Některé mě inspirovaly, určitě
si seženu seriál BBC s T, Stephensonem v roli Rochestera. Ani české zpracování seriálu s M. Vančurovou a J. Kačerem nebylo špatné.Líbila se mi i filmová zpracování, nejvíce asi Zefirelliho s Charlotte. Gaibsborough, která se mi zdála ideálním zpodobněním Jany. Pamatuji si také, nevím, zda to byl film či seriál, natočenou Janu, kdy p. Rochestera hrál Timothy Dalton, který se mi v té roli moc líbil. Kniha je klasická, trochu delší popisy prostředí a emocí mě nevadily. Kniha je romantická i když hlavní hrdinka se snaží pohlížet na život střízlivě. Ano, Jana se zdá být chvílemi trochu upjatá a chladná, ale chápala jsem to, že to byla taková její obrana, aby vydržela nesnadný život. Nedokázala bych být zřejmě tak šlechetná jako ona, třeba k pěstounce. Vztah Jany Rochestera se mi líbil a další podobné romány, které jsem četla jsem si pro sebe klasifikovala zda jsou lepší nebo horší než Jana.
Myslím, že kniha patří k těm, které nezklamou a za přečtení stojí.
První kniha z tohoto období, kterou jsem četla, a přes počáteční ostych jsem knihu ráda dočetla. Příjemně mne potěšila.
Tahle světová klasika na mne byl příliš melodramaticky dívčí. Ano, pravdivě zobrazovat emoce je pro spisovatele jistě důležité, ale tohle jsem prostě neustála - nepřehoupla jsem se přes dětství. Ještě se k Janě vrátím, ale prozatím je to v kategorii "zklamání".
Větrná hůrka (od Emily Bronte) je pro mne příkladem, jak ANO, Jana Eyrová je zatím to, co NEskousávám.
Jana Eyrová je snob a vůbec není tak velká oběť, jak se každý snaží namluvit mladým dychtivým slečnám, které si čtením sester Brontëových krátí chvíle mezi vyučovacími hodinami. Proto si nezaslouží pátou hvězdičku. Ale její příběh má spád a celkem dobře se čte, navíc pan Rochester je tak charismatická postava, že naštěstí Janu Eyrovou zastínil a proto i já se přidám k těm, kdo mají rádi brontëovské temné harlekýnky a kdo se k nim za dlouhých zimních večerů budou ochotně vracet.
Filmové spracovanie románu som videla dávnejšie, napriek tomu som po knihe siahla až teraz. Postava Jany je inšpirujúca, kvôli jej vnútornej sile. Mne nevadili dlhé opisy . Dej sa odohráva v 19. storočí a tomu zodpovedá štýl aj jazyk.
S přidáním komentáře zde jsem otálela, stejně jako s načnutím této knihy. Přiznám se, že nejsem zrovna příznivec "romantické" četby a jména jako Brontëové či Austenová mi dlouhé roky naháněla husí kůži. Ouha. Opět kniha se špatnou pověstí. Protože jestli se dá Janě Eyrové přiřknout přízvisko romantická, pak tedy pouze ve spojetí s literárním směrem.
Trvalo mi půlroku, než jsem knihu, vypůjčenou od kamarádky, otevřela. Četla jsem ji skeptickým okem a se zlomyslným úšklebkem. Ano, kniha mě mnohokrát rozesmála, když to nebylo míněno. To bych ovšem přičítala spíše své cynické povaze a propasti času, která nás od 19. století dělí. Protože tady se o nějaké sentimentalitě nedá mluvit. V tom mě Jana Eyrová příjemně překvapila. Ich-forma je nebezpečná svým nutným obsahem vypravěčových emocí. Jenže zmýlená neplatí, když hlavní hrdinka sama je chladná, introvertní, vážná, přísná a ironická, přílišných citových výlevů, které by trhaly srdce (ať už dojetím či pokusem o infarkt) se nedočkáme. Ne. Kniha je vyprávěna s překvapivým nadhledem a osobitostí. Samozřejmě, jsou chvíle, kdy se jisté dávce patosu nevyhneme, nicméně to nebývá až tak nesnesitelné. Charlotte Brontëová mistrně zachází s postavami (jež jsou velmi osobité a originální a jejich povahy jsou pěkně nastíněny a podány), slovy a stylem obecně (poutavé dialogy se střídají s ryze romantickým - a míním tím literárně vědní pojetí slova - popisem krajiny, míst obecně, ale také s výstižně vyjádřenými popisy vnitřních bojů hlavní hrdinky), nicméně s dějem je to horší. Je poměrně předvídatelný a prostý, ačkoli ne nezáživný a mnohdy se zde vyskytují "dickensovské" peripetie. V celkovém kontextu to ale až taková hrůza není. Právě ona ironie a přísnost, s níž je děj vyprávěn z něj dělají hodnotné dílo (dialogy Rochestera a Jany mě rozesmívaly, ať už za to mohla ironie postav nebo můj sarkasmus). Brontëová navíc předkládá na dobu velmi moderní a osvěžující pohled na téma náboženství, lásky, ženské emancipace a společnosti a jejích předsudků a pravidel. Čtenář by totiž měl mít vždy na paměti dobu, v níž kniha vznikala, jinak nemá šanci ji pochopit (to platí o literatuře obecně).
Přiznávám - u čtení jsem se mnohdy cynicky smála, láskyplně prohlašovala, že Rochester je kretén a sepisovala seznam jeho hypotetických psychóz. Ale i přes to všechno tuto knihu považuji za unikátní, a i když to není úplně můj šálek čaje, pořád si myslím, že si zaslouží pozornost a méně předsudků. Dokonce jsem si ji sama pořídila, což vzhledem k mému původnímu odporu, považuji za úspěch.
No já se na rozdíl od ostatních čtenářek nebudu rozplývat. Četla jsem knihu nějakého staršího vydání, snad z 60. let a snad díky překladu to bylo strašné. Připadala jsem si, že čtu archaickou češtinou přelomu 18. století. "Díky" tomu mě kniha vůbec nezaujala,protože dialogy byly nepřirozené, těžkopádné, takto nikdo nemluví, snad ani tehdy, v té době. Popisy pocitů byly únavné, zdlouhavé, nekonečné. Přeskakovala jsem celé stránky.
Naproti tomu všechny filmové podoby, které jsem viděla, byly vynikající, ale nejlepší byly seriály BBC v hl. roli s Toby Stephensem a film v hl. roli s Michaelem Fassbendererm. Obě zpracování vydají za celou knihu, je v nich nekonečná hloubka a nádherně vystižené pocity a pohnutí hlavních protagonistů. Toby Stephens jako Rocherster byl prostě úžasný.
Veľmi pekná, sladká klasika. Jana Eyrová, ako knižná hrdinka je jedna z mojich najobľúbenejších ženských postáv. Aj keď v dnešnej dobe už po tejto knihe nesiaham, tak aj napriek tomu ostáva vo mne nezabudnuteľná.
Jedna z mých nejoblíbenějších knih. Autorka sama prožila nešťastnou nenaplněnou lásku k ženatému muži a pracovala jako učitelka v penzoinátu pro bohaté dívky v Bruselu. Nádherný příběh lásky mladé, chudé, ale přitom samostatné a chytré dívky, která se musí těžce probíjet životem. Jana je první emancipovaná hrdinka v literatuře, ale v tom dobrém smyslu. Dokáže odejít od milovaného muže, když se prozradí, že je ženatý. Jakmile však zjistí, že její milý je sice volný, ale slepý a zchudlý, neváhá a vrací se k němu. Autorka v té době napsala svým způsobem velmi odvážnou knihu. Popisuje lásku mezi bohatým a ženatým mužem a jeho zaměstnankyní. J.E. jsem četla mnohokrát, pokaždé na mě zapůsobí. Když jsem ji poznala poprvé jako mladá dívka, tak jsem na ni musela strašně dlouho po přečtení myslet.
Povedená kniha, velmi čtivě napsaná. Vtáhla mě do děje a nepustila, i když pro mě není snadné číst takové knížky třeba o přestávce ve škole. Okamžitě zabrala místo v mé knihovničce a hned tak ho neopustí.
Štítky knihy
láska zfilmováno anglická literatura viktoriánská doba venkovské romány romantika osudy žen sirotci zranění romány pro ženy
Skrýt reklamy
Musím říct že tato kniha patří mezi moje nejoblíbenější. Zbožňuju jí. Nejvíce se mi líbí ta část, kdy je Jana v Lowoodu, ale ten zbytek je prostě dokonalý. Tato kniha je moje nejoblíbenější hned po Twilight a po Pýše a Předsudku :) Doporučuji