Jana Eyrová
Charlotte Brontë
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/548335/bmid_jana-eyrova.jpg
5
4387
4387
Čtenářsky velmi oblíbený román z viktoriánské éry. Romantický příběh velké osudové lásky Jany Eyrové a pana Rochestera je známý také z mnohých filmových zpracování. Jde o dílo, které je něčím víc, než růžovou knihovnou. Zjevuje totiž pravdu o světě lidských bojů, proher a vítězství. Gabriela Vránová ve své interpretaci klade hlavní důraz na nadšení hlavní hrdinky utkat se čestně se svým osudem i její neutuchající víru a naději.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno:
2016
,
AudioStory
Originální název:
Jane Eyre, 1847
Interpreti: Gabriela Vránová
více info...
Přidat komentář
V komentároch nižšie sa už povedalo o tejto knihe asi všetko.
Je to zvláštne, ale čítal som ju len preto, lebo je to čistá klasika - kto neskúsi, nevie. No neubránil som sa pocitu, že je to predsa len viac dievčenská záležitosť (bolo tam aj veľa pekných myšlienok a konečne som mal možnosť pozrieť sa na život viktoriánskej ženy očami ženy, ktorá to s perom a atramentom naozaj vedela) a sem-tam ma nudila, hlavne pri uvzdychanejších pasážach. Vražedná kombinácia jednoduchý štýl + dej, ktorý vás vždy aspoň čiastočne zaujme, je jej najväčším pozitívom.
Môj celkový dojem vyjadrím slovami mojej spolužiačky: aj tak má tá kniha posolstvo.
Dopřála jsem si další ze svých pravidelných výletů na Thornfield. Čas od času si porřebuji promluvit s Janou, abych si připomněla, že stojí za to nevzdávat se, držet se svých zásad, zůstat sama sebou a jít s nadějí.
Konečně jsem se k této klasice přiměla a nakonec nelitovala. Párkrát jsem knihu musela odložit, abych děj vstřebala a chvilku o tom popřemýšlela. Bylo mi trochu líto, že Jana nepsala víc o svých pocitech, ráda bych znala důvod některých rozhodnutí. Ale přesto jsem se nenudila.
Vrátila jsem se ke knize po dlouhých letech a i když to vidím jinak než když jsem to četla v pubertě, stále je to vrchol. Nepřestává mě fascinovat zarputilost a odříkání Jana Křtitele, zvlášť ve světle dnešního převládajícího ateismu. Literární postava, ke které mám nejvíc rozporuplný vztah.
Pokolikáté už jsem ji vzala do ruky a nemohla se odtrhnout? Nevím, ale tento příběh prostě miluji. Už jsem to ostatně dříve psala. Fascinuje mě, že tam vždy najdu něco nového, čeho jsem si dřív tak nevšimla. :)
Tentokrát jsem sáhla po vydání z r. 2007 z edice Klokan (nakladatelství Alpress). Přeloženo čtivě, ale těch chyb. Chjo. Nesprávně oddělené věty, špatně označená přímá řeč, a co mě tedy málem zvedlo ze židle, bylo slovo 'nejideálnější' při popisu příprav domku Na Blatech. Přijde mi, že poslední roky se na korekturách asi dost šetří. Tak nádherné dílo si zasluhuje být bez sebemenší rušivé chybičky...
Z děvčátka - poupátka, rostoucího na povel, pod dohledem nejednoho přísného zahradníka. Sama slečna vychovatelka. Sličná duše panství svobodného ducha. Růže panenská. Planoucí, pnoucí se, v lásce rozvitá. V jejím okvětí tajemství ukrytá.
Nejlepší, co viktoriánská doba mohla vytvořit...Janu Eyrovou a Edwarda Rochestera..děkuji Charlotte Brontëová .
Absolutně doporučuji. Jednoznačně moje nová srdcovka. Konverzace mezi Janou a panem Rochesterem mě opravdu bavili. Nejprve jsem viděla filmové zpracování s Tobym Stephensem a Ruth Wilsnovou od BBC a příběh mě opravdu nadchnul ,proto jsem se pustila i do knihy a opravdu jsem nelitovala. Charlotte Brontëová je opravdu Paní spisovatelka.
Miluji pana Rochestera. :D
Absolutní klasika. I přes svou letitost nestárnoucí román, dokonale spojující romantiku, drama a thriller. Při jeho čtení jako by ke mně přímo sálala ta ponurá atmosféra anglických vřesovišť. Ačkoliv někdy mi pohnutky a morální principy hlavní hrdinky přišly trochu nepochopitelné, je tohle jeden z románů, ke kterým se budu ráda stále vracet.
Může obsahovat spoilery!
Mám trochu rozporuplné pocity. Dostala jsem asi něco jiného, než jsem čekala...
Začátek se mi vůbec nelíbil. Nesedla mi Janina impulsivita a přecházení z jednoho typu extrémního chování do druhého, nevěřila jsem černobílé nenávisti rodiny Reedových, pana Blocklehursta a dalších k Janě, celé mi to přišlo příliš násilné a nepřirozené, jak jazyk (moc se mi nelíbil překlad pana Poláka, nehledě na to, že vydání z roku 2013 obsahuje velkou spoustu pravopisných a typografických chyb), tak jednání a projevy postav, hlavně když pronášely nějaké nesmírně moudré a osvěcující repliky... takhle jsem nevěřila ani smrti Heleny. Nic ve mně nevzbudilo větší reakci než úšklebek.
Jakmile Jana dospěla a odešla z Lowoodu, dílo se mi začalo líbit více. Jenže nastal problém. Pan Rochester a jeho sobecké a mnohdy nelogické činy. Vždy, když se mi začal zamlouvat, se najednou stala nějaká věc, u které jsem kroutila hlavou (odhalení jeho ženy) nebo mi přišla jednoduše směšná (cikánka...). Nějaký vztah k dílu jsem si vybudovala až v poslední části, kdy Jana opustí Thornfield. Zde se mi už jazyk nezdál tak krkolomný a věci na zamyšlení zde byly podané méně přímo, což mi vyhovovalo. A konec, ten mě velmi potěšil, ten se mi četl asi nejlépe, a ne proto, že už jsem knihu mohla odložit.
Do příběhu jsem se začetla, i když ne úplně snadno, a podává hezké zamyšlení o podstatě lásky a poslání, takže nakonec jsem se rozhodla dát necelé čtyři hvězdičky. Nicméně, v budoucnu se k tomu nejspíš vrátím a uvidíme, co budu říkat s odstupem.
Moje srdcovka. Zeptejte se na mou nejmilejší knihu a odpověď je jasná: Jana Eyrová! Lásku k této knize ve mě vyvolalo přečtení knížečky Sirotek lowoodský, kterou jsem coby dítě dostala. Zasáhla mě už tenkrát svým drsným příběhem i dobou a když jsem pak zjistila, že existuje celá, nezkrácená verze, musela jsem ji přečíst. V televizi jsem vždy sledovala i českou čb verzi a posléze i různé další adaptace a filmová zpracování. Dokonce jsem začala sbírat různá knižní vydání Jany Eyrové. :)
Jsem ráda, že jsem se konečně dostala k této klasice. Výborně čtení, krásné košaté popisy, které cvičí představivost, aniž by překážely příběhu a nudily. Příběh má spád, místy čtenář ani nedýchá, jak s hrdinkou prožívá její radosti a soužení. Mezi klasiky se řadí zcela oprávněně.
Kniha o Janě, dívce, která měla těžké dětství bez lásky a přesto nezatrpkla a nevracela to stejnou měrou zpátky. Její život nebyl jednoduchý, ale žila ho jak nejlépe uměla a chovala se tak, jak ji vedlo její svědomí, hrdost a její čisté srdce bez zlých úmyslů. Její životní cesta ji dovedla k lásce a i když se zdálo, že osud jí nepřeje a místo života s milovaným mužem ji čeká osamocený život, našla ztracenou rodinu a nakonec ji čekal i láskyplný manželský život. Nádherný příběh, který jsem četla s radostí.
Obsahuje spoilery!!!
Jana Eyrová je kniha o lásce, touze po šťastném životě, o hledání domova a mnohém dalším. Určitě má čtenáři co dát. Bavilo mě číst o Janě, která si jako dospívající dívka procházela tolika utrpeními a nástrahami života. Čtenář se hned vcítí do jejích pocitů, snů, obav apod. Bylo mi jí líto, jak se k ní chovali její vlastní příbuzní a jak marně hledala teplo domova a bezpečí tam, kde ho nikdy neměla najít. Bylo zajímavé také číst o Janiných zkušenostech z Lowoodského ústavu. Tato část ve mně vyvolávala různorodé pocity, většinou negativní. Neskutečně mě zaujala postava Heleny Burnsové, která byla smířená se svým osudem.
Postava Jany byla uvěřitelná, okamžitě jsem ji začala mít ráda a soucítit s ní. Byla mi sympatická svými morálními hodnotami. Jana si přála najít domov a rodinu, které nikdy nepoznala, a být konečně šťastná. Když ji muž, kterého ze srdce milovala, požádal o ruku, nemohla uvěřit, že by konečně mohla být šťastná, protože do té doby žila v neštěstí. I ona si však přála milovat a být milována, stejně jako by si přál každý.
Pan Rochester je komplikovaná osobnost. V mládí konal neuvážené činy, což se mu potom vymstilo, když si vzal ženu, ze které se stala šílená. Po štěstí a lásce toužil stejně jako Jana a tvrdohlavě si za ním šel, přestože při tom Janě zatajil tak podstatnou informaci. Ten požár jeho panství a jeho zranění představují jakýsi trest za to, co v minulosti provedl. Jeho následná samota, kdy neměl nikoho, pro něj znamenala pokání, kterým musel projít, aby mohl být zase šťastný. Právě kvůli té slepotě, který ho doprovázela, se stal bezbranným, stalo se to jeho břemenem, které mu připomínalo, jaké utrpení kvůli němu Jana musela snášet, když jí lhal. Když se k němu vrátila, zrak se mu vrátil, ovšem to, že přišel o ruku, mu mělo navždy připomínat jeho temnou minulost.
Jan Křtitel je další velmi zajímavá postava. Jan toužil po lásce Rosamondy, která jeho lásku opětovala, jenže Jan ještě více věřil ve své poslání misionáře. Nechtěl se připravit o možnost dostat se do Nebes tím, že by si vybral Rosamondu a poklidný život s ní. V tom je nutno ho obdivovat, že se zřekl všeho, co život nabízel, ve prospěch druhých.
V knize je vidět společenský rozdíl mezi Janou a panem Rochesterem, kteří nedbali nějakých společenských předpokladů a chtěli se vzít i přes skutečnost, že to nebylo úplně vhodné. Nelze si také nevšimnout jejich rozdílu ve věku - byli od sebe přes dvacet let. Tady je ukázáno, že v lásce nezáleží na věku, když se dva lidé skutečně a upřímně milují.
Autorka na této knize ukázala, že je nejdůležitější, aby měl člověk dobré vlastnosti, ne aby byl krásný vzhledově, přestože to také hraje ve společnosti roli a lidé kvůli vzhledu člověka rychle odsoudí. Jana ani pan Rochester krásní zevnějšku moc nebyli, avšak uvnitř ano. Za kontrast můžu uvést Blanche Ingramová, která byla krásná, ale přetvařovala se a byla hrubá.
Kniha se mi zpočátku četla dobře, po první půlce už mě to však trochu přestávalo bavit, protože se tam vyskytovalo moc myšlenkových pochodů a nebylo tam nic, co by na delší dobu udrželo mou pozornost. Nicméně si myslím, že kniha rozhodně stojí za přečtení, protože nese spoustu poselství.
Konečně jsem si i já přečetla tolik opěvovanou Janu Eyrovou! Nikdy bych nevěřila, že budu tak silně prožívat pouto, které postupně vznikalo mezi Janou Eyrovou a panem Rochesterem. Na jejich rozhovory jsem se vždy velmi těšila a dvakrát se mi stalo, že mě dojaly k slzám. Pan Rochester sice nepůsobil jako idol dívčích srdcí, ale jakýmsi způsobem si mě získal a na konci mi ho bylo trochu i líto. Zpočátku působil dost povýšeně, ale v určitý moment se jako mávnutím kouzelného proutku změnil a stal se z něj citlivý člověk. Janu tudíž chápu a dokážu si představit, čím si získala jeho srdce. Vyzdvihnout musím fakt, že kniha, ač se jedná o prvoplánovou romantiku, není plná klišé typických právě pro tento žánr, tedy aspoň z mého pohledu. Zvraty (a že jich je hned několik) jsou překvapivé a nečekané. Atmosféra té doby je popsaná velmi realisticky a já se do ní naplno vžila.
Kdysi jsem ji dostala jako dar, nijak mě však nezaujala, a tak trčela v knihovně. O několik let později jsem po ní sáhla - nádherně psané, čtivé, citlivé...
V této knize se mísí romantické a realistické prvky. Kniha je hodně obsáhlá a knihu jsem četl několik dní. Řekl bych, že kniha je spíše určená pro ženy a dívky. V knize jsem také nalezl hodně myšlenek. Kniha se celkově četla dobře. Je pravda, že kniha je rozvláčnější, má 38 kapitol. Pokud si čtenářky rozplánují jednotlivé kapitoly do jednotlivých dnů a nebudou chtít knihu přečíst za jeden den, tak si myslím, že jim kniha přinese pěkný čtenářský zážitek, pokud jsou ještě k tomu romantické duše.
Hlavní postavou je Jana Eyrová, která nemá jednoduché dětství, žije u své tety, která ji následně pošle do domova pro dívky, kde se učí různým dovednostem. Později působí jako vychovatelka u pana Rochestra, kde později dojde k řadě událostí.. Seznamuje se s řadou dalších lidí, např. Janem Křtitelem, jehož chování vůči Janě Eyrové mne trochu mrzelo.. Jana Eyrová je upřímná, rozumná mladá dívka, která trochu hraje na piano a kreslí obrazy. Je dobrosrdečná, dokáže naslouchat ostatním a nenechá se ovlivnit jinými názory. Je sama sebou a dokáže ve vyhrocených situacích říct lidem pravdu do očí, dokáže odpouštět. Jana Eyrová zastává názor, že pokud se k nám někdo nechová dobře, nemáme si to nechat líbit a máme se bránit. Samozřejmě člověk snese hodně, ale pokud se překročí určitá mez, překročí se jakási pomyslná hranice, měli bychom se určitě ozvat, i když v reálném životě je to mnohdy těžké. Snadno se o tom píše, ale mnohem hůř se to aplikuje v praxi.
V knize nalezneme také různé úvahy o Bohu. Kromě smutných událostí jsem v knize také našel humorné situace, zejména se mi líbily rozhovory, které vedl pan Rochestr s Janou Eyrovou. Jedna událost, kterou vymyslel pan Rochester, mne hodně překvapila a vůbec jsem to od něj nečekal. Nicméně zpětně mi to připadalo zábavné, ačkoliv to asi neměl dělat.. :)
Z knihy si lze také vzít ponaučení. Pokud někoho doopravdy milujeme, měli bychom svému partnerovi říkat pravdu a nic před ním nezamlčovat. Podle mého názoru je to nejlepší. Vím, že pravda je někdy nepříjemná, ale raději žít v pravdě než v polopravdě, lži, anebo nevědomosti. Pokud se jedná o důležitou informaci, která se bezprostředně dotýká našeho soužití s partnerem, měl by tuto informací náš partner určitě vědět. Z knihy jsem si také odnesl, že bychom měli respektovat názor jiného člověka a smířit se s rozhodnutím, které nám oznámí, ačkoliv bychom si představovali jinou odpověď. Neměli bychom rozhodně se k němu chovat odtažitě a zatrpkle jen proto, že nám někdo nevyhověl. Měli bychom být tolerantní a ponechat druhému člověku svobodnou vůli, ať už se rozhodně jakkoliv.
V závěru knihy se vyskytují VYSVĚTLIVKY, což je určitě přínosem pro čtenáře. Myslím si, že pro větší zpřehlednění mohly být francouzské věty (slova) přeloženy do češtiny přímo v textu, anebo pod čarou než je uvádět ve Vysvětlivkách. Podle mého názoru by to bylo přehlednější.
Citáty z knihy, které mne oslovily:
Děti cítí, ale nedovedou své pocity rozebírat; i když se jim částečně podaří rozebrat je v myšlenkách, neumějí výsledek svých úvah vyjádřit slovy.
Kdyby byli lidé vždycky hodní a poslušní vůči těm, kdo jsou krutí a nespravedliví, pak by zlí lidé pokaždé prosadili svou, nikdy by se nebáli, nikdy by se nezměnili a byli by pořád čím dál tím horší. Když nás někdo bezdůvodně udeří, měli bychom mu to podle mého přesvědčení důkladně oplatit - tak důkladně, aby se ten, kdo nás udeřil, řádně poučil, že to už víckrát nesmí dělat.
I kdyby tě nenáviděl celý svět a věřil, že jsi špatná a zlá, nebyla bys bez přátel, kdybys měla čisté svědomí a nemohla by sis vyčítat, že ses něčím provinila.
Jedním srdečným slovem se dá vyjádřit zrovna tolik dobré vůle jako spoustou slov.
Uzavřené lidské povahy si vskutku potřebují upřímně pohovořit o svých citech a zármutcích mnohdy ještě víc než povahy sdílné. I zdánlivě nejpřísnější stoik je nakonec člověk, a když se někdo směle, ale v dobré vůli z ničeho nic "pohrouží do tichého moře" takové lidské duše, často jí tím prokáže velké dobrodiní.
Krásná kniha s poutavým příběhem.Četla jsem ji jedním dechem,místy se mi až zastavilo srdce.Určitě se ke knize nejednou vrátím,když budu chtít prožít život jedné úžasné mladé dámy která se i přez nepřízně osudu nikdy nevzdala.
Štítky knihy
láska zfilmováno anglická literatura viktoriánská doba venkovské romány romantika osudy žen sirotci zranění romány pro ženy
On to není bůhvíjak úžasný příběh. Taková popelkovská záležitost.
Holka v dětství trpí, rodina ji nesnese, šikanuje a mučí, pošlou ji pryč, potom najde štěstí.
Strukturou a obsahem nic nového.
Ale zaujalo mě, jak dobře se to, v mém případě poslouchalo.
Nevím, jak moc se od sebe liší jednotlivá vydání. Mám audio načtené z knihy vydané v roce 1969.
A už dlouho jsem si to chtěla přečíst, protože různé filmové a seriálové verze se mi vlastně líbily.
Někde ve třetině knihy autorka zmiňuje salony a pokoje, v nichž stály vázy z českého skla :).
Jo, byli jsme na sklo fakt frajeři už hrozně dávno, ale z jistých důvodů, jímž teď mnozí tleskají, šlo všechno řemeslo pěkně do hajzlu. Škoda, protože máma je vyučená brusička a já si zase z dětství pamatuji, jak jsem ji u toho sledovala)...
Autorka sklo zmiňuje v době skoro před dvěma sty lety. To je fakt k vzteku... No nic, melancholie.