Jana Eyrová
Charlotte Brontë
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/548335/bmid_jana-eyrova.jpg
5
4387
4387
Čtenářsky velmi oblíbený román z viktoriánské éry. Romantický příběh velké osudové lásky Jany Eyrové a pana Rochestera je známý také z mnohých filmových zpracování. Jde o dílo, které je něčím víc, než růžovou knihovnou. Zjevuje totiž pravdu o světě lidských bojů, proher a vítězství. Gabriela Vránová ve své interpretaci klade hlavní důraz na nadšení hlavní hrdinky utkat se čestně se svým osudem i její neutuchající víru a naději.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno:
2016
,
AudioStory
Originální název:
Jane Eyre, 1847
Interpreti: Gabriela Vránová
více info...
Přidat komentář
Knihu jsem četla v rámci letošní výzvy a čekala jsem otřepanou romantiku, ale nakonec se z toho vyklubal napínavý a velmi emotivní příběh! Milé překvapení pro mne, co moc romantiky nečte...
Jana Eyrová je fenomenální kniha. Autorka nám poskytuje neskutečně podrobný, až intimní náhled do Janiných myšlenek a úvah. Při čtení obdivujete její odhodlanost a duševní sílu (původ a patrně obyčejný zevnějšek ji nikdy neodradí od honby za svými cíli a prosazování svých práv) a zároveň jí moc přejete, aby našla štěstí a s ním i klidný život po boku milované osoby. Příběh lásky Jany a pana Rochestera mne dojal jak už dlouho nic ne. Jsou zde obsažené též mnohé promluvy ve francouzštině a odkazy na jiná díla a historické osoby či události, což svědčí o autorčině vzdělanosti. Tato kniha se mi líbila mnohem více, než bych si byla myslela, a získává čestné místo na mém seznamu oblíbených klasik. Možná se i opovážím říci, že pan Rochester u mne svým osobitým kouzlem převyšuje pana Darcyho z Pýchy a předsudku. (:D)
Vydala jsem se po stopách sester Brontëových, protože, jak často se stává, že by více členů jedné rodiny psalo knihy?
Začala jsem s prostřední Emily, Na Větrné hůrce mě absolutně dostalo a já si to zamilovala. Myslela jsem, že tedy zbylé sestry budou psát obdobně, ale jak jsem se zmýlila! Nejstarší Charlotte a nejmladší Anne psaly vcelku vlastně totožně, podobný příběh a taky protkaný spoustou náboženství (nic proti, ale čeho je moc..), a já vlastně chápu, že se člověk v té době musel o něco opírat a něčemu věřit, ale proč a v čem byla Emily jiná? No, tak tedy ke knize a příběhu samotném..
Nedávno jsem dočetla Sirotka Lowoodského, a nějak jsem ani netušila, že Jana Eyre je pokračováním (ano, tak málo informací jsem si předtím zjišťovala), takže jsem prvních (tuším, že) 10 kapitol přeskočila a ocitla jsem se v pokračování.
Příběh, ačkoliv zcela upravený, takže jen okrajově, jsem znala z knihy Má chudinka Jane, který se mi líbil, ale ze kterého jsem si nic už moc nepamatovala (asi díky za to, protože by se mi to pletlo!)..
Jana si našla nové zaměstnání jako vychovatelka malé Adélky, a během několika týdnů se zamilovala do svého nového pána. Ten to cítí stejně, ale je stále tak tajemný. Jako by snad něco tajil. Miluje ji, lže ji, nebo má s Janou jiné úmysly? V domě se od počátku dějí zvláštní věci a nikdo jí to nechce vysvětlit.. dostává nabídku k sňatku, ale vzápětí prchá.. dostane se do domu, kde se jí ujme bratr, žijící se dvěmi sestrami (a tady nastává spousta pobožností!) a i odtud Jana prchne, po žádosti k sňatku.
Emily dostala jasných 5 hvězd, zde bych zvolila 4.5, ale když to nejde, tak dávám za 4, jen aby bylo jasno.
Jak tohle mohlo dopadnout jinak, než že jsem se čtením, až na to náboženství, byla strašně spokojená?
Dodatek: Jana je vtělené dobro a chodící bible (zdá se mi, že to je stejné i s Helenou Grahamovou od Anne, tu zatím dočítám..)
Dodatek č.2: V knize z roku 2007 (Alpress) je strašná spousta chyb, ale má krásnou obálku!
Je to k neuvěření, že se mi tato kniha dostala do rukou až ve zralém věku! Jsem velice mile překvapená, jak se krásně čte příběh cca 180 let starý jak je poutavý a jak musel být na svoji dobu pro ženy převratný a odvážný! Vřele doputučuji.
Knihu Jana Eyrová mám ve své knihovně hodně dlouho a i dlouho jsem jí přehlížela. Po přečtení této úžasné knihy nechápu proč. Nejvíce se mi líbila první třetina knihy, ale ani zbylé dvě třetiny knihy nemeškaly za tou první. Dle mého je to úžasný příběh, který ať čtěte v jakékoliv době vám něco přinese, rozesmutní i pohladí na duši.
I když jsem tuto knihu před lety četla, přesto že je rozsáhlá, sáhla jsem po ní zase a kniha mi udělala radost. Sirotek Jana, má velké vcítění a sama zakouší nelehké chvíle. Asi i proto je vnímavá pro potřeby druhých a nemyslí sama na sebe. Ale jstě i ona sama nakonec zakusí, navzdory všem okolnostem opravdové štěstí.
Emancipační román s prvky bílé gotiky - jak jsem se dozvěděla v doslovu - mě naštěstí minul coby součást povinné četby; kdysi jsem si ho přečetla sama a s potěšením. Řekla jsem si, že je čas na návrat - a byl to návrat šťastný. Kupodivu mě Janina osobnost i její pouť bavila snad více než tenkrát. Jen pan Rochester, navzdory svému démonickému vzezření, má řeči jak staropanenská teta... Kombinovala jsem dva překlady - Miroslava Kaftana v tištěném vydání z Ledy a Petry Diestlerové v e-knize - a jsem po dlouhé době spokojená s oběma.
Knihu jsem četla kvůli maturitní četbě, zaujala mě její děj i autorka už když jsme dílo probírali. Kniha je sice dlouhá, ale za to krásná, nečetla jsem ji naráz, musela jsem si dát delší pauzu, protože některé kapitoly byli moc zdlouhavé a už jsem se těšila až kapitola skončí, ale jsem moc ráda za to, že jsem ji dočetla. Určitě knihu doporučuji, ale jako maturitní četbu jen těm kteří rádi čtou.
Samozřejmě příběh znám z filmu,ale teď jsem měla možnost ho číst. Uchvátil mě. Dala jsem si za úkol přečíst, jednu knihu od jedné ze sester. Je to moc krásná četba,dokáže v člověku vyvolat tolik emocí.
Jako mnozí i já knihu poprvé četla jako povinnou četbu. Už tehdy mě strastiplný příběh dvou hlavních postav, Jany a pana Rochestera, naprosto uchvátil. Po více jak 40 letech jsem knihu opět vzala do rukou a celý tento nádherný příběh , ve kterém čtenář na sobě prožije spolu s hlavními hrdiny snad všechny emoční pochody, které tak brilantně napsala a vyjádřila, v této knize Charlotte Brontë. A nestydím se napsat, že snad ještě více než před těmi lety. Je to nádherná knižní klasika, která stále žije a promlouvá k dalším generacím. Za mě tedy - naděje a síla vroucí lásky - je nadevše.
Poprvé jsem se s knížkou setkala ve věku Jany, podruhé teď ve věku pana Rochestera. Moc jsem si po těch cca 20 letech nepamatovala, jen to, jak jsem tenkrát byla z knížky uchvácena. A to jsem i tentokrát. Ach :-) Uvidíme, jak na tom budu za dalších 20 let ;-)
Po shlédnutí mnoha filmů a seriálů o Janě Eyrové, jsem se konečně rozhoupala a sáhla po knize. Takže má očekávání již byla příliš vysoká. Je to nádherný příběh, ale svou naivitou a způsobem vyprávění by byl vhodnější pro čtení v mladším věku. Ale i tak je to skvost.
Kniha se mi líbila moc. Prožíval jsem strasti, útrapy, křivdy a protivenství hlavní hrdinky a pořád dokola se mi vracela otázka "proč?" .. Proč aspoň jednou nemyslí na sebe a nedopřeje sobě a lidem, které miluje, štěstí a spokojenost .. ? Odpověď nevím :-) Ale takové otázky mě baví, takže díky za podněty, Jano Eyrová
Toto je určitě kvalitní literatura. Autorka umí nádherně vylíčit to, co potřebuje, takže čtenáři běží před očima film.
A jestli jsou sestry Brontëovy v něčem opravdu nepřekonatelné, tak to je ve vytvoření atmosféry beznadějně, bezpráví, smutku, kdy ubližovaní bezbranným sekunduje ponurosti, chladu a utrpení.
A to není nic pro mě. Nedočteno
Klasické dílo, které mě ale neomrzí. Jane mě nutila přemýšlet, co si od ní vzít do naší doby. Že píle, pracovitost, poctivost a pokora nikdy nevyjdou z módy. Že je někdy lepší mlčet a poslouchat. Že vědomosti ti nikdo nevezme.
Velmi napínavá romantická kniha, poprvé jsem ji četla kdysi dávno a čas od času se k ní vracím.
Jsem ráda, že jsem se k takové klasice dostala. Neurazila, ale ani až tak moc nenadchla. Jsem ještě zvědavá na film.
Štítky knihy
láska zfilmováno anglická literatura viktoriánská doba venkovské romány romantika osudy žen sirotci zranění romány pro ženy
Klasika, která nikdy neomrzí. Hlavní hrdinka je silná dívka, která dokáže překonávat nelehké překážky a při tom zůstává sama sebou. Je fajn si tohle občas připomenout