Janka
Olga Von Barényiová
Pětileté Jance zemře maminka a je poslána do klášterního internátu. Jako protestantka je chovankami i řádovými sestrami odstrkována, o to pozornějším divákem jejich nesvárů a trápení se ale stává. Když začne Rakousko-Uhersko prohrávat válku, klášter musí poskytnout místo lazaretu a zajateckému táboru. Rozpad monarchie jde ruku v ruce s rozpadem zavedeného řádu, jistoty mizí, přichází nová doba a osudy Janky i ostatních chovanek se dramaticky změní.... celý text
Přidat komentář
100% - Nemohu jinak, než dát plný počet. Tuto knížku jsem objevila zhruba v deseti letech v knihovničce po prarodičích a od okamžiku, kdy jsem se ponořila do první kapitoly, v níž šestiletá Janička přihlíží pohřbu svojí maminky, a přestože vůbec nerozumí tomu, co se děje, tak začíná pomalu chápat, že její štastný a klidný život je v nenávratnu, jsem se od ní nemohla odtrhnout a v průběhu dalších let se k ní opakovaně vracela. Otec pošle dcerku do kláštera - chladného a pokryteckého prostředí svázaného přísnými pravidly a vedeného vesměs neosobními, přísnými až krutými sestrami, které nedokážou dívkám nahradit rodiče ani v náznaku. Snad proto se dívky spoléhají mnohem více jedna na druhou a vzájemně jsou si nedobrovolnou, leč jedinou rodinou, ač pocházejí z nejrůznějších prostředí, jsou rozdílného postavení a jejich povahy se snad nemohou více navzájem lišit. Utkvěla mi koketní Andělka, dcera ženy, jež se nechává vydržovat, vážná Valentina čekající na svého snoubence Lájoše, věčně hladová Katuše, nabubřelé sestry Štěpánka a Eliška, Josefina bezmezně ponořená do víry v Boha, dvojčata Eva a Ema, které jsou si oddané doslova až za hrob, či nespoutaná Wally zamilovaná do svého strýčka. A mezi nimi Janka, zprvu odstrkovaná, opovrhovaná a často i šikanovaná dívkami, které si ale často braly jen příklad ze sester vychovatelek, neboť Janka byla vychovaná jako luteránka a v katolickém klášteře to neměla jednoduché. Ale ona, ač se to zdá v daném prostředí neuvěřitelné, si dokáže zachovat lidskost, věrnost, dětské sny a o to cennější pak je pro ostastní její přátelství. A to vše se odehrává s pozadím první světové války, upadajícího rakousko-uherského mocnářství a epidemie chřipky, která se nevyhne ani klášteru...
Opravdu je veliká škoda, že se na tuhle knížku zapomnělo, ač je to vzhledem ke kontroverznímu životu a dalšímu dílu autorky do jisté míry pochopitelné (za 2. světové války údajně přijala říšskoněmecké občanství a její dílo bylo v padesátých letech likvidováno jako "protektorátní brak"; v současné době je zřejmě k dostání pouze opětovně vydaný Pražský tanec smrti, v němž líčí, jak krutě se účastníci Pražského povstání chovali k Němcům). Přesto, že je román starý již přes 80 let, je psaný poměrně moderním stylem, vyprávění je dynamické a bezprostřední prolínání vypravěčského stylu s vnitřními monology postav a jejich pocity, dojmy nebo myšlenkami, které jim právě prolétly hlavou, mi při čtení přinášelo silný až autentický zážitek. Co se týče tématu, napadá mě srovnání s Janou Eyrovou - tou částí, kterou jako dítě tráví v dívčím ústavu. A musím říct, že kde mě u Jany Eyrové právě tahle část příběhu moc nebaví, tak Olga Barényiová mě svým ztvárněním tématu skutečně nadchla.
První světová válka podaná skrze osud šestileté holčičky, které se děje spousta příkoří, ale nakonec si v klášteře, kam je umístěna po smrti matky, získává kamarádky. Už dlouho na mě nějaká kniha tak hluboce nezapůsobila, obzvláště závěrečná část, kdy děvčata z kláštera, která zpočátku čtenáři lezou na nervy svým chováním k Jance a která se postupně naučí znát, odcházejí jedna po druhé.
Neprávem zapomenuté dílo českého naturalismu, Kuře melancholik rozvedené na délku románu. Vynikající psychologie postav a drobnokresba. Ve druhé části skvělá atmosféra pomalu umírajícího mocnářství s jeho večírky a šlechtou, postavená do protikladu k bídě chudých uprchlíků a zajatců.
Autorovy další knížky
| 2012 |  Pražský tanec smrti |
| 1941 |  Janka |
| 1945 |  Román |
| 1942 |  Rybí náměstí |
| 1943 | Překrásná země |
Tu knížku jsem četla, když mi bylo asi 9 a pamatuju se, že jsem z toho byla hrozně špatná, asi to bylo moje první setkání s tím, že jsou dospělí zlí na děti. Dlouho jsem nesnášela jméno Libor kvůli jedné osobě v té knize.