Jánošíci s těžkou hlavou
Lubomír Smatana
Proč proslulý národní hrdina Juraj Jánošík nikdy neochutnal pravé slovenské halušky? Proč je z Košic blíž do Prahy než do Bratislavy? Kolik salaší přežívá v horách na prahu nového století? A proč euro kazí servírkám postavu? Mnoho podobných otázek a odpovědí přináší prvotina Ľubomíra Smatany Jánošíci s těžkou hlavou, ktera je patrně prvním seriózním průřezem života našich sousedů na Slovensku od cestopisů Boženy Němcové vydaných před 150 lety.... celý text
Přidat komentář
Kniha je už toho času staršieho dáta (2010), no napriek tomu, zaujímavé čítanie - subjektívny pohľad českého autora so slovenskými koreňmi na nás Slovákov. Tuším, že niektorých citlivejších Slovákov sa isté kapitolky môžu dotknúť, no ja (Slovenka s českými koreňmi) som sa pobavila a dozvedela množstvo nového :)
Kniha na mě čekala v knihovně hodně dlouho. Kdysi po vyjití jsem si ji koupila proto, že slibovala spoustu humoru, vtipu a zajímavé téma. Toho humoru a vtipu jsem tam zase tak moc nenašla, řekla bych že knížka je spíš zábavná než vtipná. Nesmějete se, ale občas se pousmějete.
Řada věcí se jistě s časem nezměnila, ale celkově bych řekla, že nevýhodou této knihy je její stáří. Vyšla v roce 2010 a já ji poprvé čtu o 10 let později. Některé věci tedy ztratily na aktuálnosti a pravdivosti. Bylo by možná zajímavé pár kapitol porovnat s dneškem. Ale čtení této knihy bylo něco jako cestování s deset let starým turistickým průvodcem. Spousta věcí je tam stále pravda, ale ten průvodce už vás prostě nebaví, protože mnoho tipů z něj už není aktuálních. To ale není vina autora, takže za to hvězdičky neubírám.
Výborně jsem se bavil a velice zajímavé postřehy ;-) Jistě kniha už je staršího data, ale to co do obsahu dle mě nemá velký vliv, protože některé věci se prostě nemění :-))
Slovensko z různých stran, bouřlivá doba po sametové revoluci. Vtipně napsané. Zajímavé postřehy. Měli by si přečíst mladí narození po roce 1990, Slováci i Češi.
Dávám hodnocení 3,5. Téma je výborné a lidem, kteří o Slovensku nic nevědí, ukáže zajímavé věci. I samotní Slováci by zde mohli brát ponaučení, avšak některých bludů se prostě nedá zbavit, tak už to holt bývá.
Co mně na knize vadí je autorův styl psaní. Přišlo mi, že místy je text zbytečně nastavovaný a humor poněkud šroubovaný. Má několik slovních patternů, které v drobných obměnách používá napříč celou knihou, např. za řekou Moravou, na pravém/levém břehu Moravy pro vymezení hranic s ČR apod. A čím mě znechutil nejvíc bylo nesprávné a hojně se vyskytující slůvko (sic!). Ani jednou jej nepoužil dobře... V některých věcech mohl jít víc do hloubky; překvapilo mě třeba, že v kapitole o slovenských Maďarech se ani jednou nezmiňuje o Trianonu nebo absolutně opomenul celounijní práva menšin. Přitom prostor na to byl a leccos by to (zvlášť lidem z ČR, kteří o tomto zpravidla vůbec netuší) objasnilo.
Pokud se chcete něco dozvědět o současném Slovensku a Slovácích, tak tohle je základní kniha. Obsahuje velké množství témat, některá znáte, o jiných jste ani netušili, ale o většině vám autor pomůže udělat si jasný názor. Myslím, že je za tím velký kus práce, objet každý kout a vyzpovídat kdejakého baču. Další hlavní silou knihy je ale skvělý vypravěčský talent a nadhled autora. Kniha je rozdělena na kratší jakoby fejetonistické úseky podle různých témat. Takovéto útvary zrovna moc nemám rád, vždycky mi připadá, že je z toho cítit takový ten nucený humor, když třeba nějaký autor píše o klobouku a na konci je nějaká vtipná, super inteligentní pointa. Připadá mi to jako takový spisovatelský exibicionismus: hele podívejte, jak si umím hrát s textem.
V téhle knize ale nic takového není, pro autora je základní téma, kterému skvěle rozumí, a píše o něm bez jakýchkoliv nudných odboček a podobně.
Autor v knihe prejavil veľký pozorovací a rozprávačský talent a vtipne (často síce s istou dávkou sarkazmu) opísal súčasné i "večné" slovenské reálie, (ne)vyvrátil zaužívané klišé a podal obraz Slovenska a Slovákov na začiatku 21. storočia. Aj keď niektoré Smatanove konštatovania Slovákov veľmi nepotešia, myslím si, že je len málo takých, s ktorými by sa nedalo súhlasiť. Kniha sa číta veľmi dobre, je v nej zachytených mnoho autentických výpovedí a bonmotov ľudí, s ktorými sa autor ako reportér stretol a porozprával. Určite to nie je len cestovná príručka pre českých turistov, aby pochopili snáď ešte stále bratský národ za riekou Moravou, ale je to výborné a poučné čítanie pre Slovákov samotných. Veľmi sa mi páčilo, že si autor všimol aj také milé detaily ako text M. Lasicu o holubičom národe, Shootyho karikatúru "typického Čecha" či rozdielne historické východiská oboch národov.
prý největší odvaha je, když český turista v hospodě v Těrchové řekne, že Jiří Jánošík byl Maďar.
něco takového se povedlo autorovi touto knížkou. a tak zbývá jenom zjistit, jestli napřed vydal knížku a pak uprchl, nebo uprchl, aby mohl vydat knížku:')
zrcadlo, nastavené prastarým neduhům a slovenským „špecifikám“ se čte lehce a rychle a člověku ani nepřipadne, že to všechno sedí... otázka je, jak by Češi přijali knížku v podobném ladění o sobě z pera Slováka tam žijícího...
i když některé momenty ztratily na síle, přece to jenom není nadčasové dílko, číst se vyplatí.