Jánošík a jeho horní chlapci
Miloš Malý
Příběh o legendárním hrdinovi, Juraji Jánošíkovi ze slovenské vsi Ťarchové, který se vzbouřil proti panskému útisku, vykořisťování a nelidským trestům, vzdor a protest vedl Jánošíka k útěku do hor, kam za ním přišli i jiní chlapci z okolních dědin: Tito "zbojníci", kteří bohatým brali a chudým dávali, kteří mstili každou křivdu spáchanou na chudých robotnících, stali se brzy postrachem a vážným nebezpečím pánům, šlechticům i bohatým kupcům v celém okolí. Nakonec se panským vojákům podařilo Jánošíka chytit a dovést až na šibenici. V pověsti o statečném Jánošíkovi byla po léta živena víra slovenského lidu ve spravedlnost a síla umět za ni bojovat.... celý text
Přidat komentář
Berte to ako vtípek. Nedalo mi. SNDK v roku 1961 nemalo naše slovenskô ô? Je diametralny rozdiel v slovách horní a hôrni... chlapci. Aj keď teda je to preklad, ale prinaležalo by tam slovo HORŠTÍ. Akože lesní, horali, z výšin, hentatok z kopcov.
A zase jooj, v popise obsahu, nevolá sa tá obec Ťarchová, ale Terchová. Ťarchova, eee, teda ťarchavá môže byť leda ženská. Technicky vzatô taká, kerá ma naštekáno v boude. (Teda teľko k našimu krásnimu malebnímu a zložitímu, nebezpečníma zákutiama popretkávanímu jazyku.)
Štítky knihy
Autorovy další knížky
1982 | Pohádky severní noci |
1961 | Jánošík a jeho horní chlapci |
2004 | Severské pohádky |
2004 | Pohádky ledového větru |
1951 | Co si děti vymyslily |
„To se stalo již dávno, před mnoha a mnoha lety, tenkrát, kdy ještě vládli králové, knížata a zpupné panstvo a kdy všichni chudí lidé museli pro pány pracovat od slunka do slunka. V těch dobách patřily panstvu lesy, řeky, pole, louky, vesnice a osady a vůbec všecko široko daleko ve vůkolí; patřil mu i chudý člověk, který musel pro pána do úpadku robotovat. Takové to bylo nejen v Čechách, ale i daleko od nás v tu stranu, na které vychází slunce, kde leží spanilá slovenská země. Tam se k nebi vypínají vysoké nedostupné hory, tam šumí hluboké lesy a dravé řeky spěchají do úrodných rovin. Tam žije dobrý, statečný lid, který mluví podobnou řečí jako my, rád si zavýskne, zatančí a zazpívá.“
Joj, to bylo ale pěkné čtení. Sice trochu nacionalistické a s lehce protikapitalistickým podtextem, ovšem pro děti k večernímu předčítání ideální. Miloš Malý učesal celou legendu tak, aby neděsila, ale zároveň si ponechala zbojnický svéráz. A sama moje milá si u toho občas zavýskla, zatančila aj zazpívala.