Nomádi moře : jantarová sága
Bernhard von Muecklich
Jantarová sága série
< 2. díl >
Historický román z 12. stol. př. n. l., kdy je egyptský faraon Ramesse III. nucen čelit vpádu spojených vojsk Chetitů a mořských národů. Ničivá povodeň přinutila dávné předky Etrusků opustit úrodná pole a pastviny a hledat nový domov na jihu, kde si vybudovali nové město v Hispánii, odkud vyrážejí na pirátské výpravy. Vidina bohatství i lepších životních podmínek přiměje jejich velitele Tarkuna i vůdce dalších kmenů severských národů uzavřít spojeneckou smlouvu s Chetity, kteří se je snaží využít v boji proti nepřátelským Egypťanům. Uvěří jejich ujišťování, že mocná říše vedená mladým a nezkušeným Ramessem III. je oslabená, a její armáda v rozkladu. Faraon, předem dobře informovaný o chystané invazi, se však projeví jako rozvážný vojevůdce a vynikající stratég. Podaří se mu nejen zničit pozemní vojsko útočníků na severu země, ale i vlákat flotilu jejich lodí do pasti a porazit je u přístavního města Buto v deltě Nilu. Autor, opírající se o historická fakta, se především soustřeďuje na vylíčení bitevních scén nejen na území Egypta, ale věnuje pozornost i bojům u Tróje, kde vůdce Etrusků pomáhá Řekům při jejím dobývání.... celý text
Literatura světová Historické romány
Vydáno: 2004 , MOBA (Moravská bastei)Originální název:
Die Nomaden der Meere
více info...
Přidat komentář
Autorovy další knížky
2003 | Děti Slunce : jantarová sága |
2004 | Nomádi moře : jantarová sága |
2004 | Zakladatelé města - Jantarová sága |
V knize je Nil nazýván Hapi, Egypt je Khemet, Troja je Wilusa, Filištíni jsou Pelthtimové, Etruskové jsou Ter'usuové atd.. Autor to v doslovu vysvětluje, ale i tak jsem v tom měl pěkný guláš. Faraon okřikuje nejvyšší hodnostáře slovy jako "šetři frázemi" nebo jim říká pánové, Egypťané nosí togy a vojáci zdraví vojevůdce voláním "dobré ráno". Autor také razí myšlenku, že předkové Etrusků pochází z města Tartessos ve Španělsku a zúčastnili se obléhání Troje a nájezdů na Egypt. Když k tomu přidám ty stupidní bojové scény, nezbývá než darovat knihu do domova důchodců:
"Sám nechal své ostří bez výběru běsnit mezi nepřáteli. S tvrdošíjnou vytrvalostí si razil krvavou cestu mezi válečníky Khemetu, kteří nyní v čirém zděšení couvali. Už neslyšel úpěnlivé výkřiky raněných prosící o slitování, nestaral se o nepříjemný pach střev, která po jeho dobře mířených ranách vyhřezávala ven."