Jantarové kukátko
Philip Pullman
https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/378639/bmid_jantarove-kukatko-uVy-378639.jpeg
4
759
759
Jeho temné esence / Temné hmoty série
< 3. díl
Ve třetím dílu fantasy trilogie musí Will nejprve najít Lyru, kterou její matka, krásná paní Coulterová, drží omámenou v odlehlé jeskyni. Jejich společná cesta je pak vede do říše mrtvých, kde se oba setkávají se svými blízkými. Bitva na nebesích vrcholí a Lyra bezděky naplňuje úlohu, k níž byla předurčena. Pak ale ji i Willa čeká nejtěžší rozhodnutí ze všech.... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2018 , ArgoOriginální název:
The Amber Spyglass, 2000
více info...
Přidat komentář
Dle mého nejhorší kniha série. V knize je spousta věcí, které člověka nudí a k pochopení děje nejsou ani trochu důležité. Mimo toho je v knize dost nedotažených věcí a nelogicky chovajících se postav.
Po dočtení jsem začala přemýšlet, jak bych udělala jinak závěr, protože konec této knížky mě vyloženě naštval. Více ve spoilerech.
Kvalitativně velký pokles o proti dvěma předchozím dílům. Kniha je velmi ukecaná a popisuje věci, které čtenáře nebaví a nezajímají. Jsou zde kapitoly, které čtenářovi nic nedávají a kvůli tomu se kniha čte velmi těžko s porovnáním s tím, jakou lehkostí se četly knížky předchozí.
SPOILER:
Kniha není protikřesťanská.
Co mě na knize nejvíce mrzí je závěr. Čekala jsem napětí až do konce, ale vlastně největší zvraty a nejdůležitější okamžiky se odehrávali 150 stránek před koncem.
Konec knihy byla velká nuda.
A proroctví? Já jsem čekala, že Lyra nebude vědět, že ovlivňuje celou existenci, a že bude nucena udělat podobné rozhodnutí jako Eva v ráji.
A místo toho jí nějaký anděl řekl, co má dělat a ona to tak udělala. Takže jaképak proroctví. Navíc, i kdyby se Lyra rozhodla žít ve světě Willa, jaké by to mělo efekt na celý svět? Ona neměla v moci nůž, takže ani nad fantomy moc neměla. Takže o čem vlastně bylo celé proroctví? Proč ji Magisterium chtělo zavraždit?
Kniha je velké zklamání. I přes to, bych ji četla znovu, protože mě celá série bavila. Jen ten závěr je prostě zklamání.
Asi si jdu přečíst Pána prstenů, abych si zpravila chuť.
Příběh se nám odvíjí na více místech a světech. A celé se nám to dobře postupně propojuje. I přesto, že jsou tam nějaká místa nudnější a docela popisné, tak tam pro vykreslení děje být musí.
Celkové se mi to líbí, ale na druhou stranu jsem ráda, že jsem se k tomu dostala až teď, ty myšlenky a ten styl popisu a možná i ten příběh samotný, by jsem v mladším věku neocenila.
No a ten konec, byl pro mě vražedný, pro mě to skončilo hrozně smutně, tady se nekonalo to ,,šťastně až na věky. ''
:)
Nitky se začínají spojovat. Hrdinové jsou zpočátku rozdělení, každý dlí někde jinde, daleko od sebe, ale přitažlivost příběhu je začíná pozvolna přibližovat k sobě. Mizení Prachu negativně ovlivňuje bezezbytku všechny paralelní světy, co jich jen existuje, a naši hrdinové dělají všechno proto, aby Prach nezmizel úplně, protože by to mělo tragické důsledky pro veškerý život. Všichni projeví značný díl hrdinství a paní Coulterová si přes všechny své zamotané a nepřehledné intriky nečekaně uvědomí své priority. Velmi se mi líbily postavy maličkých Galivespianů. Andělé mi lezli na nervy, protože jejich rozpolcenost mezi duchovními bytostmi, které lze zničit hmotnými prostředky, se mi nezdála uvěřitelná. Účel světa mrtvých se mi ztratil někde mezi řádky a svět Mulefů byl tuze krásný.
Pullman v tomto díle dokončuje svou kritiku církve. Radí nám, ať se nevzdáváme radostí života vezdejšího kvůli příslibu ráje nebeského. Měli bychom žít tady a teď, ne doma na gauči, ne před displeji a obrazovkami, ale někde venku. Potkávat se s lidmi, zažívat příhody, dobrodružství, milovat, trápit se, přemýšlet, být v pohybu, být aktivní. Protože až nás jednou budou harpyje doprovázet na druhou stranu, tak od nás budou chtít slyšet příběhy a byla by velká škoda, kdybychom jim neměli co vyprávět.
„...Prach je označení pro to, co se stane, když si hmota začne uvědomovat samu sebe. Hmota má v lásce hmotu. Snaží se zjistit o sobě víc, a tehdy se objevuje Prach. První andělé vznikli koncentrací Prachu...“
Důstojné zakončení krásné série. Měla jsem trochu obavy, že napínavému příběhu ke konci dojde dech, ale nestalo se tak. Naopak mi ukončení přišlo příliš rychlé, spousta věcí otevřených. Ačkoli jsem přála Lyře jiný konec, musím přiznat, že takhle je to asi lepší. Uvěřitelnější. I když bych možná přivítala alespoň nějaký dovětek ve stylu „Po dvaceti letech...“ Sice je mi celkem sympatické, že autor nechává na čtenáři, aby popustil uzdu vlastní fantazii v otázce dalšího života hlavních hrdinů. Ale co se v jednotlivých světech stalo s vírou a vůbec s církví obecně? Mohu se jen dohadovat, a jelikož filozofování mi nikdy moc nešlo, hodilo by se mi aspoň nepatrné vodítko, abych se v tom tak neplácala. Ale nestěžuju si. Vlastně mám otevřené konce ráda. Nutí člověka přemýšlet.
Jednu hvězdu však přeci jen musím ubrat. A to za paní Coulterovou. Všechny postavy v knize měly přesně vymezený charakter. Někdo se občas choval možná trochu nepředvídatelně nebo jinak, než by člověk čekal. Ale všem jsem to věřila a jejich chování rozuměla. Ne tak paní Coulterová. Nejde o to, že to byla záporná a nesympatická postava. I takové jsou v příběhu důležité. Nikoho by nebavilo číst si jen o samých kladných hrdinech. Ale já jsem za celou dobu ani trochu nepochopila, proč dělá to, co dělá, když je vzápětí schopná najednou otočit o stoosmdesát stupňů. Její postava prostě nebyla uvěřitelná. V jejím případě se autor s nějakým budováním charakteru (ať už kladného či záporného) vůbec nenamáhal. Jen ji využil ve prospěch gradace děje a nechal ji dělat v daný okamžik to, co se mu právě hodilo do krámu. Ještě v prvním díle byly obrysy jejího charakteru vcelku jasné. Ve druhém se ale začaly lehce rozmlžovat. A ve třetím už úplně změňavkovitěla, aby nakonec posloužila coby ušlechtilost sama co nejpůsobivějšímu závěru. Tak takovýhle veletoč na mě byl přece jen trochu moc. Proto nedávám tentokrát plný počet. Nicméně přesto trvám na tom, že tato série je výjimečná a moc ji doporučuji.
Famózní vyvrcholení příběhu Lyry, Willa, a jejich přátel i protivníků. Jeden z nejemotivnějších závěrů v dějinách literatury. Nádhera!
Krásná, čtivá série s neobvyklým námětem a prostředím. Existují stovky světů, některé se našemu podobají. Ten Lyřin se vlastně tolik neliší, mohla by to být varianta našeho světa z 19. století - až na divoženky, lední medvědy v brnění a daemony, kteří doprovázejí každého člověka, a právě ta podobnost plná pohádkových tvorů je velmi zábavná. Bůh je tyran, který chce mít z lidí poslušné a nevědomé poddané, v čemž mu pomáhá mocná a krutá církev, padlí andělé bojují za vědění a svobodu. Události eskalují kolem dvou dospívajících dětí, které objeví, že láska je nejmocnější silou ve vesmíru a že každý může přispět k lepšímu světu.
Tak tahle trilogie mi dala zabrat. Ale dobrá. Některé části tohoto dílu byly úžasné a krásně se četly. Škoda, že některé motivy nejsou rozvinuty. Jinak jsem opravdu velice dlouho a trpělivě četla a snažila se pochytit všechny detaily. Ale ty části, které byly naznačeny a nedokončeny mi opravdu dost vadí.
Ach, fyzika, fantasy a hereze. Co by člověk měl ještě chtít. (Poznat vlastního daemona, možná.)
Stává se mi u velmi málo knižních nebo filmových děl, že by všechny díly byli senzační, skvělé a jedinečné a ani jediný (druhý nebo třetí díl, ne-li ten další) neztrácel na kvalitě. Hodně krát se mi stalo u knih i u filmů, že byl první díl skvělý, druhý díl dobrý a třetí díl už "dodělával".
A tady ne! Všechny díly byli skvělí na 100%, všechny mne naprosto pohltili a je také pravda, že mi pomohli přežít poslední roky na základce.
Naprosto senzační dílo, škoda, že takových není tolik. A takhle dobré knížky se špatně hledají.
A také mne tu naprosto uchvátil ten konec, všude se hlavní hrdinka se svou láskou prožije celý život a všichni jsou šťastní až do smrti.
A tady ne! Tady je hlavní hrdinka nucená zbytek života strávit sama bez své lásky a vám to trhá srdce :-) prostě vás to bere celou dobu až do poslední stránky.
Prostě luxusní čtení, jak první, druhý i třetí díl.
tento díl se mi nelíbil, občas jsem se ztácela v ději, něco jsem nepochopila a ten konec mi přišel příšerný a depresivní. Celou sérii jsem čekala co se na konci vlastně stane a byla napjatá, ale nakonec jsem zjistila, že na konci se vlastně nic závratného nestalo.
Finále celé série. Neuvěřitelně se mi líbila část v zemi mrtvých, konec byl celkem emocionální ždímačka. Nicméně si myslím, že řešení konce mohlo být vymyšlené lépe a neustálé válčení mezi pochybnými stranami strhává pozornost někam do kšá. Škoda, že nevíme, co se stalo s Lyrou dál.
A závěr Jantarového kukátka už mě nenadchl vůbec. Kdybych se nezavázala k tomu, že na to napíšu recenzi, v polovině bych knížku zavřela a už se k ní nevracela. Nemám tušení, komu je tato trilogie určena. Dětem rozhodně ne. Nedovedu si představit, že by ze vší té krve, smrti, bolesti a ztracených postav mohly být nadšené. A ta neskutečná marnost na závěr. To bylo jen poslední bodnutí do mého už tak rozervaného srdce, pane Pullmane? Nemám ráda příběhy, kde se musím sama sebe ptát, proč jsem to vlastně četla. Co mi to dalo kromě deprese? Nic, jen pocit zklamání, zrady a zmaru. Přitom celou dobu se to tvářilo tak zajímavě. I když jasně, zase tu byla zbytečná výplň, tu pro mě představoval celý svět mulefů. To byla tak prapodivná a sem se nehodící stvoření! Z fantasy se navíc stala nesrozumitelná a komplikovaná směsice filozofie a náboženství s neustále nelogicky jednajícím lordem Asrielem a paní Coulterovou. Ani na konci toho všeho jsem je nepochopila. Jen vím, jak moc mě zamrzel konec Willa a Lyry. Nedoporučuji. Je to jen velká a zbytečně zdlouhavá deprese, pro děti rozhodně ne! (Mé tři hvězdičky jsou ještě hodně mírné hodnocení, vězte, že ho dávám knihám, které mě skutečně moc neoslovily, ale zase měly řadu zajímavých drobností a atraktivních nápadů, zde např. Galivespianů.)
Celou sérii jsem četla v původním vydání (Světla severu, Dokonalý nůž, Jantarový dalekohled) - nevím, jestli nové vydání bylo zároveň nově a poutavěji přeloženo, ale v původním vydání třetího dílu jsem se vyloženě ztrácela a některé pasáže jsem snad ani nepochopila. Otázkou je, jestli to bylo autorem, překladem nebo mnou... Dočetla jsem, ale se zatnutými zuby a knížka ve mě nezanechala žádné pocity - ani kladné, ani záporné. Takže 2*.
Četla jsem znovu asi po osmi letech a bylo to jako vrátit se mezi staré přátele. Lyra, Iorek, Serafina Pekalla. . A krásné světy,které Pullman vytvořil. Ano,je z toho cítit jeho neláska k církvi, ale to bych asi uplne neřešila, v každém příběhu musí byt nějaký zloun. Mě příběh vtáhl a bavilo mě poznávat nove postavy a to jak vypadají a jak se chovají. A kdo ví,třeba jsou takových světů opravdu tisíce, navrstvene na sobe na jedno říznutí nože.. :)
Trilogie od Philipa Pulmana je v žánru fantasy zcela výjimečná - přináší propracovanou filosofii, je poučená o kvantové fyzice a přináší odpovědi na fundamentální otázky lidské existence. I když je Pullman zarytým ateistou, jeho série je vlastně navýsost duchovní a zároveň krásná. Přitom čtenář nepřichází ani o čtivost, ani o dobrodružství. Jeden z fascinujících momentů je návštěva říše mrtvých ... Napadá mě Pavlicovo "Stále jsou naši mrtví s námi." Čtěte a přemýšlejte ...
Na Pullamnově trilogii oceňuji mnohé: skvěle propracované postavy, které jsem si zamilovala, nespornou originalitu a nadčasovost příběhu, napětí a dobrodružno a i celkový vývoj příběhu a postav. Lyra vyroste z odvážné holčičky v mladou, snad i předčasně dospělou dívku a nezamrzne tedy v určité věkové hranici. Příběh není přeslazený, což si vyžádá i mnohé oběti a mrtvoly, ale rozhodně to přispívá ke kvalitě vyprávění. Propojenost s naším světem je geniální. Zkrátka je po Harry Potterovi a Pánu prstenů právě tato série dokonalým zástupcem fantasy, která dělá svému žánru čest.
Nádherné zakončení kouzelné série, která se vám vryje do paměti. Budete hltat každou stránku.
Štítky knihy
přátelství děti magie andělé démoni ohrožení světa paralelní světy multivesmír zfilmováno – TV seriál říše mrtvých, podsvětí
Autorovy další knížky
| 2007 |  Zlatý kompas |
| 2007 | Jantarové kukátko |
| 2007 | Jedinečný nůž |
| 2007 | Temné hmoty |
| 2002 | Rubín v kouři |
První díl byl fajn, hodně mě navnadil. Po druhém jsem nevěděla, jestli je to tak skvěle vymyšlené nebo taková slátanina. No a po třetím díle musím bohužel zkonstatovat, že je to slátanina.
Autor podle mě neumí psát a k příběhu přistupuje jak pejsek a kočička, když pekli dort. Celé to na mě působilo stylem "co bychom tam ještě mohli dát.... jo, tohle je dobrý nápad, tak šup tam s tím". Jenže ono to nedrží pohromadě, celé to klouže po povrchu, nedává to smysl, zápletky se berou odnikud, špatně se to čte, ve většině pasáží nudí a pak se chvíli děje něco, co byste asi měli pro pochopení příběhu vědět, ale je to podané tak blbou formou..... Fakt jsem otrávená a nechápu to všeobecné nadšení. Za mě jedno velký špatný.