Japonské jaro
Archibald Václav Novák
https://www.databazeknih.cz/img/books/97_/97380/japonske-jaro-97380.jpg
3
3
3
Črty z cest po Nipponu.11 stran obrazových příloh, 122 vyobrazení v textu.
Přidat komentář
Na knize, stejně jako na ostatích z této cesty, je dost znát, že Václav Novák v zemi dlouhodobě nepobýval, ale potřeboval jen získat materiál pro své další cestovatelské přednášky a proto si naplánoval několikaměsíční cestu, během které procestuje comožná nejvíc zemí. V japonsku se sice zdržel nejdéle, ale ani tak mu nijak neporozumněl, a jen objížděl profláknuté turistické cíle a přespával systematicky v ubytovacích zařízeních, poskytujících i jiné služby, aby se neustále nad tím pozastavoval a zdůrazňoval, že jich ctnostně nevyužil.
Je důležité si uvědomit, že sám se považoval za cestovatele a autora erotických povídek. Cílem jeho cesty tedy bylo hlavně ofotografovat co nejvíc známých památek, aby měl co promítat na svých přednáškách a místo toho, aby se snažil místním porozumět má tendenci je vykreslovat jako co největší exoty, aby to mělo šťávu. A má tendenci prezentovat každý pohled či úsměv ženy jako vyzývavý a žádostivý, což je zcela mimo realitu.
Asi nejlépe ilustuje totální nepochopení autora příhoda z knihy, kdy autor po týdnech přespávání v různých podnicích poskytujících i společnice na noc, označované v nich jako "onesan" (tj. dcera/starší sestra/mladá dívka - prostě děvče) zavítá do velkého tokijského obchodního domu, kde stejné zcela nevinné označení používají pro označení prodavaček, a autor zcela vážně dochází k závěru, že všechny tyto pracovnice jsou bývalé prostitutky, které se napravily.
Z hlediska pochopení japonska je kniha totálním ignorantstvím a existuje nespočet lepší dobové literatury, a to i české. Na druhou stranu stále není úplně špatné si ji přečíst, protože zachycuje, co autor viděl, byť to velmi často zcela špatně interpretuje, což lze ale ignorovat, a v knize je celá řada fotografií, nicméně značně uměle strojených a pohlednicových.
Autorovy další knížky
| 1944 |  Lovec perel v Jižních mořích |
| 1932 |  Japonské jaro |
| 1927 | Japonské ženušky |
| 1929 | Tahitská manželství |
| 1929 |  Povídky z Tahiti, ostrovů hříšné lásky |
Je zajímavé sledovat japonskou společnost v končícím období přerodu z feudálního systému do průmyslově rozvinuté země a z toho vyplývající společenské kontrasty. Před blížící se ničivou 2. světovou válkou jsou též zajímavé autorovy postřehy o geopolitické situaci v regionu a stručné úvahy o budoucím vývoji. Protože se jedná o opak přístupu "generála po bitvě", mohou vyznívat pro současníka nevšedně. Ale tyto úvahy jsou jen střípky v celé knize.
Poněkud trpké jsou pasáže popisující postavení žen ve společnosti. Nepřehlédnutelný je popis života gejš a dalších kategorií "dívek pro zábavu" a toto líčení je veskrze smutné. Náladu povzbudí popis dynamické proměny přírody v jarním období a záplavy sakurových květů.
Kniha je určitě skvělá jako jeden ze zdrojů poznávání japonské kultury, zvláště její stoletý odstup. Ale je třeba čerpat i z jiných pramenů.