Japonské mýty Kodžiki
Ó no Jasumaro , Viktor Krupa
https://www.databazeknih.cz/img/books/61_/61263/bmid_japonske-myty-kodziki-z2G-61263.jpg
4
53
53
Posvátný spis šintoismu (japonské náboženství shinto) a nejstarší japonská kniha (kronika z r. 712), jedno z nejvýznamnějších děl světové mytologie. Z různých pramenů (jmenovitě uvedených v bibliografické příloze) do slovenštiny přeložil a úvodem a poznámkami opatřil PhDr. Viktor Krupa, DrSc, přední slovenský orientalista, odborník na japonskou kulturu a ředitel Ústavu orientalistiky Slovenské akademie věd. Překlad do češtiny a grafická úprava F. R. Hrabal.... celý text
Mytologie Literatura naučná Historie
Vydáno: 2007 , Cad PressOriginální název:
古事記, 712
více info...
Přidat komentář
Kodžiki by sme mohli "pracovne" rozdeliť na dve polovice (hoci tých oddielov je viac) - prvá je venovaná kozmológii, plodeniu a vytváraniu kami, teda božstiev. Následne druhú časť môžeme označiť za kroniku japonských dejín, kde sa dočítame o životoch japonských cisárov až po cisárovnú Suiko.
Áno, je dosť ťažké si udržať prehľad v tej spleti mien, ktoré sú často veľmi dlhé a ťažko sa nielen čítajú, ale aj vyslovujú. Je k tomu potrebná trpezlivosť. Kodžiki je však napriek tomu veľmi zaujímavý súpis japonských mýtov a príbehov doplnený o množstvo piesní, básní a básnických "súbojov".
Mrzí ma, že v našch končinách sa na japonskú mytológiu zabúda. Rozumiem, že grécko-rímska mytológia je v európskej tradícii zakorenená a tým pádom ju pozná asi každý, a severská je aj vplyvom popkultúry na výslní, ale aj tá japonská ponúka mnoho krásnych príbehov. Hlavnou a najväčšou bariérou je jazyk. Prekladov je málo a japončina je pre mnohých tak veľmi "za hranicou" ako chápanie čiernych dier. Sám v japončine nie som veľmi zbehlý - poznám základné frázy a dokázal by som si možno maximálne v japonskej ramenovej krčme objednať jedlo-, ale považujem ju za krásny jazyk, podobne ako japonskú kultúru (a kuchyňu :D). Aj kvôli tomu som si kúpil Kodžiki, aby som si rozšíril obzory a nahliadol viac do tradície a príbehov krajiny vychádzajúceho slnka. Dávam 4*.
Je hezké, že si můžeme přečíst natolik základní japonské dílo. Je rovněž hezké, že p. Fiala se tolik snaží o zprostředkování původní. To je ale také v posledku největší slabina, protože v jeho lingvistickém zaujetí je extrémně obtížné si udržet přehled o kom se to zrovna mluví (jestli jde boha rákosových planin nebo velkého zuřícího boha z rákosových planin). Osobně bych se tedy nebránil používání sinojaponských jmen (alespoň tak, jak to je u císařů).
Nejaký čas mi trvalo, kým som sa na knihu naladil a to mám mytológiu rád.
Čítať prvý oddiel, kde sa všetko tvorilo, plodilo a vznikali kvantá bohov bolo pre mňa fakt utrpenie a viackrát som mal chuť knihu odložiť. Až potom som si uvedomil, že príčina tak nechutne dlhých mien bohov a božstiev bola, že mali aj istý magický a rituálny ráz - princíp kotodama, o ktorom sa pojednáva na konci knihy.
Zvyšné časti boli v pohode, zaujali ma predovšetkým "básnické súboje", milostné básne a Jamato Takeru.
Veľkým plusom je obrovské množstvo poznámok nielen pod čiarou ale aj za samotným textom Kodžiki. Prepis, v ktorom je Kodžiki je iný, než súčasná japončina, na čo autori upozorňujú v samostatnej kapitole venovanej výslovnosti.
Nejstarší dochovaná japonská kniha je podobně jako jiné náboženské spisy multižánrová. V první části máme mytologický výklad o bozích a stvoření toho a onoho a následně se přesouváme spíše k historické kronice, která popisuje kolik měl král dětí a tak dále. Plusem je pak malé nahlédnutí i do textu Nihonšoki, který do češtiny jinak přeložen nebyl, pokud se nepletu. Obrázky, mapka provincií a vysvětlivky jsou pak už jen příjemným bonusem.