Japonsko & Korea - do Tokia pod stan
Monika Vacková
https://www.databazeknih.cz/img/books/82_/82928/japonsko-korea-do-tokia-pod-stan-82928.jpg
3
13
13
V pořadí druhý cestopis Moniky a Jirky Vackových pojednává o jejich netradiční svatební cestě na kolech po Japonsku a Koreji. Jejich putování začalo na nejsevernějším japonském ostrově Hokkaidó a pokračovalo přes ostrovy Honshú, Shikoku a Kyúshú až na Korejský poloostrov. Za 73 dní, při vysokých letních teplotách, nesnesitelné vlhkosti a s tajfunem v zádech, našlapali z japonského Sappora do jihokorejského Soulu 5044km. Ze sedel kol poznali jak obyčejný venkov, kam normální turisté zřídka kdy zavítají, tak rušné, hustě osídlené a tepající světové metropole, nevynechali návštěvy nádherných starých chrámů, památek zapsaných v Unesco, vyhlášených přírodních krás, projeli nejkrásnější japonskou cyklostezku, poznali z blízka i běžný život japonských rodin a japonskou i korejskou pohostinnost. V celobarevné publikaci s mnoha obrázky, která může posloužit i jako malý průvodce, najdete rovněž zmínky o technických vymoženostech těchto elektronických velmocí, mnoho úsměvných příhod, postřehy, statistiky, jednoduché mapky, rady a rovněž ceny jídla, pití, ubytování či dopravy.... celý text
Přidat komentář
Já souhlasím s Dryádou a přiznávám se, že mě to šokovalo.
Skočila jsem totiž rovnou na Koreu a to mi úplně stačilo - v počátku se dozvídáme stížnosti na blbý počasí, fůůůůj zataženo, to je nudaaa a hnus.
Potom uplně šílené nařčení, že na silnici je bezpráví, samé troubení, bordel, nedávání přednosti a téměř prasácké řízení. Hm víte jak, když se někdo s těžkým terénním kolem motá tam, kde nejsou stezky pro kola, musí často stát a tím pádem v jízdě překáží, není divu, že se na něj případně troubí.
Zaujala je jen příroda, ale i ta byla divná - moc vysoko. Chrámy a památky? Přišli pozdě a dostali do ruky jen příručku, to je ale nuda....
Nic si nezjistí a přijedou tam v době pravidelných tajfunů a diví se, že jeden skutečně přišel !
I tak ale potkávají několik hodných lidiček, ale vděku jim tam jaksi vyjádřeno nebylo. Bylo to řečeno vše se samozřejmostí a nadneseno tak, že oni byli západní Bozi, kteří tam způsobili rozruch a je jasné, že proto se jim měla celá Korea klanět žejo...
Takhle neuctivej, pomluvačnej a přitom sebestřednej manuál svatební cesty jsem ještě nezažila.
Kniha mě odradila už na začátku, když autoři přijeli do Japonska nevěda, že s angličtinou nepochodí a že se v Japonsku jezdí vlevo (možná to byl jen styl jakým psali, aby to bylo poutavé a napínavé, ale u mne to vzbudilo spíše nedůvěru k jejich cestovatelským schopnostem). Ve chvíli, kdy začali šokovaně rozebírat, jak je drahý čaj a meloun, jsem knihu zavřela a řekla si, že si najdu jiný cestopis...
Opravdu zajímavé zkušenosti při cestě po japonských ostrovech, setkání s japonskou kulturou a zvyky někdy hodně odlišnými a někdy zase tak hodně stejnými jako u nás v Evropě.
Cestopis psaný vtipně a záživně, fakta Vás nebudou nudit jako v turistickém průvodci. Tak se mi to líbilo, že jsem to ani v pozdních nočních hodinách nechtěla odložit.
Autorovy další knížky
| 2011 |  Japonsko & Korea - do Tokia pod stan |
| 2010 |  Přes Altiplano na svatbu |
| 2012 | Madagaskar náš osudový |
| 2014 | Ostrovy našich snů |
| 2017 | Austrálie s dítky v zádech |
Krásné fotografie, celkem vtipný text, i když mě celkem překvapilo, že oba cestovatele strávili v úžasném Tokiu jen dva dny, nebo že se rozhodli vynechat návštěvu hradu jen proto, že otevirali až v devět. Ale každý má o cestování jinou představu.