Jarmila i Camilla, tři životy ležácké dívky
Jarmila Doležalová, st. , Jarmila Doležalová, ml.
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/549963/bmid_jarmila-i-camilla-tri-zivoty-lezacke-divky.png
5
2
2
V listopadu 2024 si připomeneme 85 let od narození Jarmily Doležalové st., bohužel poslední žijící z vypálených Ležáků. Toto je kniha o jejím životě. Na publikaci pracovaly autorky přibližně 12 let. Základem práce jsou vyprávění Jarmily Doležalové st. nahrávané při cestách autem. Kapitoly jsou doplněné také vzpomínkami pamětníků, opisy z dokumentů, novými informacemi i dosud nepublikovanými fotografiemi. Jarmila i Camilla. Díky dávné historii jsem slyšela na dvě jména. Měla jsem dva otce, dvě matky, čtyři babičky, čtyři dědy, sourozence ze starého i nového života. A dvě místa narození. O deset skutečných příbuzných mě nacisté připravili. Nic nezmění to, čím jsem si prošla, čím si prošli moji nejbližší, zbývá jen víra a naděje, že pro ně bylo to utrpení alespoň trochu snesitelné. Vítejte v mém ležáckém příběhu…... celý text
Přidat komentář
Dcera paní Jarmily, která byla jako dvouletá spolu s mladší sestrou odvlečena do Německa na převýchovu, sestavila knihu o své mamince a tragédii, která postihla její rozvětvenou rodinu za heydrichiády. V první části popisuje rodinnou historii Šťulíkových, Švandových a Pelikánových, život v Ležákách a na Včelákově, cituje vzpomínky pamětníků, poválečné výpovědi přeživších odbojářů, dobový tisk, zápisy z matrik a další prameny, které prokládá scénami z rodinného života, jak se asi mohly odehrát (narození Jarmilky, strach o rodinu, poslední rozhovor Jarmilčiných rodičů, atd).
Druhá část (28. květen 1943 až 21. červen 1946) začíná adopcí Jarmilky rodinou Paetlových a změnou jména na Camillu a končí jejím příjezdem na pietu do Ležáků. Na toto období má již paní Jarmila vzpomínky, které jsou zde citovány. Třetí část popisuje její život po návratu na Včelákov k těžce nemocnému dědečkovi, který přežil věznění v koncentráku, a mladinkému strýci, kdy se bez péče psychologů musela vyrovnat s novou identitou a ztrátou adoptivní rodiny. Je neuvěřitelné, v jaké bídě se sestrou žila. Sice jim postavili domek s koupelnou, v níž se jim koupala skoro celá vesnice, ale vybavení nedostali. Neměli ani závěsy, nádobí, oblečení. Kdyby jim horníci z mosteckého dolu Ležáky neposílali uhlí a nedávali šít oblečení, asi by zmrzli. Dědeček přišel při kolektivizaci o polnosti, děvčata zase při měnové reformě o těžce našetřené peníze na spořitelní knížce. Také jim bylo nařízeno, co mají studovat. Epilog se odehrává v říjnu 2024, kdy se paní Jarmily ptá její adoptivní německá sestra, zda její rodinu nepostihly povodně, které zasáhly ČR. Knihu o hrdinstvích prostých lidí, kteří bojovali za svobodu vlasti, a o bezpráví, kterého se dopouštěly na bezbranných dětech oba totalitní režimy, by si měla přečíst nejen mladší generace, ale všichni, kteří si stěžují, že se mají špatně. Přeji paní Jarmile hodně zdraví, aby své poselství mohla dál šířit mezi žáky a studenty.
Zajímavá a pěkná kniha dalo by se říct i varovná. Trochu se podobá knize ,, Říkali mi Leni, kterou jsem četla ve škole. Jenomže toto byla i realita.