Jaro je tady
Ludvík Vaculík
Původní exilové vydání z roku 1988, vydané nakladatelstvím Index v Kolíně nad Rýnem
Přidat komentář
Úžasné fejetony! Nedokáži slovy vyjádřit to mistrné zvládnutí jazyka, ty úžasné odstíny, kterými Vaculík vyjádří na omezeném prostoru fejetonu hned tolik myšlenek. Ono někdy méně je více, takže když má na 3 krátkých stránkách cosi sdělit, musí to být úderné, hodně promyšlené a dobře vygradované. Ať píše Vaculík o čemkoli, je v tom osobní názor, pointa, poezie, humor, pedagogovo úsilí a valašská zkušenost.
Soubor fejetonů z let 1981 až 1987. Autor popisuje nesouhlas s tehdejší politikou, komentuje dobové aktuální události, setkání s přáteli z disentu v kavárnách a různé všední příhody svého života. Soubor obdržel Seifertovu cenu.
Ludvík Vaculík je jistě významný český autor a na jeho práci s textem je to vidět. Soubor fejetonů mě ale moc nezaujal. Možná fejetony nejsou můj oblíbený textový žánr. Celý soubor je v kvalitě dost nevyvážený a z mnoha fejetonů je znát, že se musel autor k jejich psaní hodně nutit, což je podle mě špatně. Z textu lze vyčíst naštvanost na svazující režim, bezcílnou nudu, nemoc, stáří, vzpomínky na dětství a touhu po návratu do rodného valašského Brumova z nepochopené hektické Prahy, dumání nad vesmírem, politikou...
Autorovy další knížky
1990 | Český snář |
1968 | Sekyra |
2004 | Morčata |
1995 | Jak se dělá chlapec |
1990 | Jaro je tady |
Dnes by autor psal nejspíš nějaký blog, který by téměř nikdo nečetl. Politické souvislosti jsou již zcela out, nejlepší jsou popisy práce na zahradě. Tehdejší doba byla zvláštní. Ta dneštní stejně tak, jenže jinak.