Jaro Řecka
Hanna Malewska
https://www.databazeknih.cz/img/books/25_/257775/mid_jaro-recka-B2B-257775.png
3
3
3
Novela o řeckém mysliteli Platónovi vypráví o době, kdy se ještě nezabýval filozofií. Všestranně nadaný mladík Aristoklés se připravuje na celořecké hry. Od svého trenéra dostává pro svá široká ramena přezdívku Platón. Po náročném výcviku v palestře následuje účast na hrách v Delfách. Tvrdá dřina a touha po slávě formuje jeho další myšlenkový vývoj.... celý text
Literatura světová Novely
Vydáno: 1960 , Lidová demokracieOriginální název:
Wiosna grecka
více info...
Přidat komentář
Od Hany Malewské mám doma vynikající knihu Pomíjí tvářnost světa, mezi naším čtenářstvem takřka neznámou. Novela Jaro Řecka mě tolik nenadchla. Ale je to útlá knížka, čtyři krátké kapitoly, které jsem přečetl za dvě hodiny.
"Pýcha a moc Athén lehla do rozvalin. Dávno v ulici Hrobů bydlíval velký Perikles, pak thracký písek zasypal válečnou mohylu odvážného Kleona, a plamenný Alkibiades, vtělený to sen o athénské moci, našel bídnou smrt v daleké Asii."
Štítky knihy
antika Řecko Platón, filozof a matematik
Jaro Řecka
Novela o mladém Platónovi, který váhá mezi drahou atleta a filosofa.
Co se v knížce vlastně děje? Platón chodí a vede bezobsažné nerealistické dialogy. Platón leží ve stínu platanu (samozřejmě, čeho jiného), přemýšleje o svém poslání. Platón si vyjede na bize a zase se vrátí, což pravděpodobně předznamenává jeho slavnou metaforu duše-vozataje, ale, proboha, nejepičtější událostí kapitoly je, že začne sněžit. Platón se zúčastní pýthijských her (ήρθα, είδα, νίκισα). Platón - až ve stručném epilogu - přednáší filosofii.
Napsala bych, že většina z popisovaných událostí je pro příběh úplně irelevantní, kdyby se o poměrně přímočarém vývoji od atletiky k filosofii dalo mluvit jako o příběhu. Spíš než o vyprávění něčeho tu jde o nedějovou oslavu kalokagathie.
„Jaro Řecka“ by se asi dalo nazvat novelou impresionistickou. Autorka od první strany do poslední náruživě evokuje hry stínů a barev (slunce vychází zpoza Parnásu a rozsvěcuje chrámy Delf...). Ale k tomu, aby byl impresionismus dobrý, podle mě potřebuje určitou dávku realismu, která způsobí, že se čtenář cítí protknutý stejnou náladou a stejnými vjemy jako postavy. Ten mi tady chybí. Byť lze poznat, že Hanna Malewska Athény a Delfy navštívila, výsledek působí jako sbírka symbolů bezkrevných a prázdných. Pod samými metaforami Platónovy zlaté kůže v západu jako by chybělo skutečné tělo.