Jaro Řecka

14.11.2023

Novela o mladém Platónovi, který váhá mezi drahou atleta a filosofa.

Co se v knížce vlastně děje? Platón chodí a vede bezobsažné nerealistické dialogy. Platón leží ve stínu platanu (samozřejmě, čeho jiného), přemýšleje o svém poslání. Platón si vyjede na bize a zase se vrátí, což pravděpodobně předznamenává jeho slavnou metaforu duše-vozataje, ale, proboha, nejepičtější událostí kapitoly je, že začne sněžit. Platón se zúčastní pýthijských her (ήρθα, είδα, νίκισα). Platón - až ve stručném epilogu - přednáší filosofii.

Napsala bych, že většina z popisovaných událostí je pro příběh úplně irelevantní, kdyby se o poměrně přímočarém vývoji od atletiky k filosofii dalo mluvit jako o příběhu. Spíš než o vyprávění něčeho tu jde o nedějovou oslavu kalokagathie.

„Jaro Řecka“ by se asi dalo nazvat novelou impresionistickou. Autorka od první strany do poslední náruživě evokuje hry stínů a barev (slunce vychází zpoza Parnásu a rozsvěcuje chrámy Delf...). Ale k tomu, aby byl impresionismus dobrý, podle mě potřebuje určitou dávku realismu, která způsobí, že se čtenář cítí protknutý stejnou náladou a stejnými vjemy jako postavy. Ten mi tady chybí. Byť lze poznat, že Hanna Malewska Athény a Delfy navštívila, výsledek působí jako sbírka symbolů bezkrevných a prázdných. Pod samými metaforami Platónovy zlaté kůže v západu jako by chybělo skutečné tělo.