Jaroslav Marvan vypravuje
Jiří Tvrzník
https://www.databazeknih.cz/img/books/92_/92701/bmid_jaroslav-marvan-vypravuje.png
4
8
8
Vzpomínky národního umělce, které do literární podoby citlivě přetlumočil Jiří Tvrzník, podávají nepřikrášlené svědectví o člověku, který zasvětil celý život herectví. Převážně úsměvné historky a příběhy z bohatého hereckého imimodivadelního života přibližují Marvanovo žižkovské dětství, jeho cestu k divadlu, přátele a četné divadelní, filmové a televizní role, jimiž se vepsal do vědomí diváků..... celý text
Přidat komentář
Ano Jaroslav Marvan byl herecké eso . O tom není pochyb . Ale jeho život má dvě stránky: jedna je světlá - řekl bych do roku 1948 a možná ještě krátce po "Vítězném únoru". Je tam sláva z Divadla Vlasty Buriána, kde byl rovnocenným partnerem svého šéfa a spíše jej štvalo, že pan ředitel musí mnohdy improvizovat, neznaje roli (tak jak to musí umět oni správní herci). Množství výtečně zahraných postav zejména ve veselohrách natočených za I.republiky. Ano - všechna čest a hluboká poklona !
Ta tmavá strana je jeho vztah k bývalému finančnímu dobrodinci (míněn Vlasta B.) po r.1945. Marvan se stává nosným hercem znárodněné kinematografie, viz filmy jako Bylo to v máji, Hudba z Marsu či ROH-ácký Anděl, kterým TV zaplňuje prázdná místa ve svém programu. Ještě, že mu slouží k profesionální cti výtečný rada Vacátko z "Hříšných lidí města pražského". V knize dobrého novináře postrádám onu druhou stranu mince. Rub zná každý, ale líc ?
Autorovy další knížky
| 1980 |  Šest dýmek Františka Filipovského |
| 1975 | Jaroslav Marvan vypravuje |
| 1995 |  Herecké eso Jaroslav Marvan vzpomíná |
| 1994 | Jahody a trnky |
| 1994 |  Kamarád dobré nálady |
Tato kniha mi asi měsíc zpříjemňovala cesty veřejnou dopravou a posledních sto stránek jsem dočetl v pohodlí gauče. Musím říct, že počtení to je opravdu pěkné.
Jaroslav Marvan je opravdu velká postava českého filmu a z jeho rolí ho mám rád. Přestože jsem viděl jen zlomek toho, co všechno natočil. Právě tato kniha mi byla průvodkyní toho, co bych chtěl od něj určitě ještě vidět a knihu jsem často odkládal, protože jsem filmy o kterých byla řeč často zkoumal na csfd a přidával si je do seznamu "Chci vidět".
Kniha mimo výčet Marvanovy tvorby nabízí i povětšinou vtipné historky z natáčení a divadla - nejčastěji Burianova a poté na Vinohradech. Z Národního zde bylo jen několik stránek.
Vše je psáno tak, jak to sám Marvan říkal. Jeho mluvou a možná i proto působí pěkně autenticky a dobře se čtou. Od začátku a jeho dětství na Žižkově přes Burianovo divadlo přes Vinohrady až ke stáří je celá kniha opravdu pěkně poutavá a zajímavá. V některých místech mi i pěkně doplnila pozadí dané doby. Na konci, kdy už má Marvan rakovinu a následně píše Tvrzník, že sám Marvan se vydání knihy už nedožil mi ukanulo několik slz. Silný zážitek.
V průběhu čtení jsem přemýšlel o čtyřech hvězdách, ale nakonec jako celku tomu dávám plnou palbu. Škoda, že toho nebylo víc. Však i na konci Marvan říká, že toho k vyprávění má ještě spoustu, a že by rád pokračoval. Škoda...