Jasnější než tisíc sluncí

Knihu nehodnotím hvězdičkami. Důvodem je, že ve své době to byla velká pecka, není divu, že vyšla v roce 1963 i v tehdy socialistickém Československu. Autor totiž prezentuje ty, kteří se v USA podíleli na vývoji a výrobě atomové bomby jako nezodpovědné a do svého výzkumu zahleděné vědce a dává je do protikladu s "morálním" chováním vědců německých, kteří údajně celý proces zpomalovali, protože odmítali poskytnou Hitlerovi zbraň k ovládnutí světa. Futurista a pacifista Jungk (Rakušan, ne Němec, jak se uvádí v anotaci) vycházel z rozhovorů se stovkou vědců i jejich rodinných příslušníků a zejména na základě velmi přesvědčivých tvrzení šéfa nacistického výzkumu a jaderného fyzika Heisenberka vytvořil obraz, který se ale v dalších letech ukázal zcela falešným.

Němečtí vědci pracovali na nacistickém jaderném projektu zcela dobrovolně, ničemu nebránili, výzkum je fascinoval a na rozdíl od mnohých spojeneckých vědců, netrpěli ani výčitkami svědomí. Už na jaře roku 1939 žádali po nacistické vládě peníze na spuštění jaderného výzkumu pro vojenské účely. Přitom jim dokázali velmi barvitě vylíčit, co bude výsledkem jejich vědecké činnosti.

Jak se uvádí v novější odborné literatuře, důvodů, proč soutěživý a snaživý Heisenberg ve skutečnosti s výzkumem neuspěl byla celá řada. Heiseberg a jeho lidé (Weiszacker, Hahn) přes svoje kvality nedokázali konkurovat mozkům, soustředěným za oceánem v rámci projektu Manhattan. Navíc nebyli schopni ani vyřešit celou řadu základních problémů a dopustili se řady omylů. Svoji roli hrál i fakt, že zdroje, které měli k dispozici, byly nesrovnatelně menší, než ty, které měli k dispozici Američané. A (v případě Německa poněkud překvapivě, ale nebyl to zdaleka jediný případ) se projevila v nacistickém výzkumu nejen neefektivita, ale i řevnivost mezi Heisenbergem a výzkumem vedeným pod vlajkou armády a SS.

Je potřeba připomenout, že za popohnáním výroby atomové bomby v USA nebyli žádní váleční jestřábi, jak se nám Jungk snaží podsouvat, ale z Evropy uprchlí vědci na čele s A. Einsteinem, kteří na nebezpečí možnosti výroby atomové pumy Hitlerem velmi naléhavě upozorňovali. Němci měli ve výkumu na začátku války náskok, který ale postupně ztráceli ze stručného přehledu důvodů, které jsem se pokusil uvést.

Zatímco po válce (a použití prvních dvou bomb proti Japonsku) řada přímých účastníků projektu Manhattan na čele s R. Oppenheimerem skutečně výčitky svědomí pociťovala, Heisenberg vyfabuloval údajný morální odpor a vydával se za skrytého odbojáře. Přitom pro svůj výzkum používal bez zábran desetisíce otrockých pracovních sil, poskytovaných nacisty, stejně jako zdroje z obsazených zemí (viz. ona kauza s těžkou vodou z Norska) i nátlak na ty zbylé "atomové" vědce, které měla Říše v dosahu. To byl také důvod, proč N. Bohra odvezli po jeho útěku do Švédska Britové v pumovnici Mosquita v roce 1943, kdy se při letu málem udusil.

Heisenberg se zachoval podobně jako řada generálů Wehrmachtu. Ti také na jednu stranu tvrdili, že kdyby jim nacisté, a především Hitler do velení armády nefušovali, byli by vyhráli. A Heisenberg zase prohlašoval, že by jadernou zbraň byl schopen vyvinout a předat k použití, ale neudělal to z "morálních" důvodů. Von Braun, kterého si Američané odvezli po válce do Států alespoň na rovinu přiznal, že vyvíjel mezikontinentální balistickou raketu, o které věděl, že má být použita k útoku na Spojené Státy. Heisenberg neměl zábrany napsat Jungkovi, že: "slušní lidé na takové příšerné zbrani nechtěli a nemohli participovat“ a nebo že, „sledovali hlas svého svědomí a chtěli konstrukci atomové bomby zabránit“. Lhal, a s německými generály ho spojoval ona profesní ješitnost, kdy nedostatky svého výzkumu mohl skrýt za odpovědné a dokonce quasi odbojové chování.

O kvalitách Roberta Jungka ale svědčí fakt (knihu napsal v padesátých letech), že na sklonku života poctivě uznal, že se neblaze zasloužil o celosvětové rozšíření nepravdivé legendy o německých gentlemanech, kteří hrdinně vzdorovali Hitlerovi. Sebekriticky a s lítostí přiznal, že se nechal kromě jiného oklamat rozhovory s německými vědci, vůči kterým cítil obrovský respekt a naslouchal jim bez pochybností a s nekritickou důvěrou.

Takhle je třeba brát tuto knihu. Je zajímavá, dobře napsaná, ale nejen že je poplatná době, kdy vznikla, ale navrch vytváří zcela falešný dojem, ne nepodobný dnešním "fake" zprávám a kampaním.

25.07.2021

Cekala jsem tezke cteni o vedcich a vede, ale byl to jen tezko uveritelny, ctivy a necekane pojaty pribeh...vubec nevadi, ze konec znate. Skvele.

19.04.2021

Výborná kniha

06.01.2021

Tahle kniha je super v tom, že poukazuje na vědce v jiném světle - ukazuje jejich touhu něco objevovat, ale také i to, že jejich objevy nemusí být vždy použity v dobré víře a mohou z toho mít výčitky. Kniha pro mě byla srdeční záležitostí a dokáže vaši mysl povýšit na několik úhlů pohledu na věc

21.09.2018

Rozhodně důvěryhodnější čtení než Atom v plném světle. Bylo by asi těžké nebýt u toho, i Sacharov nejdříve bombu postavil, než byl proti ni.

17.04.2018

Morálka, etika versus věda a výzkum. Pohled na životy vědců, kteří jsou ponořeni do své práce, milují ji, vše ji obětují, drží vývojové tempo, ale bohužel to nemusí být v souladu s politickou mocí a výsledek se obrátí proti nim. Není to můj obor, ale stálo to za přečtení.

19.02.2017

Kniha která určitě stojí za přečtení, i když je nutné počítat s tím ,že to není zrovna aktuální vydání,alespoň vzhledem k vývoji technologií a výzkumu v daném oboru. Její cena spočívá v tom jak je vylíčena doba a hlavně pohnutky, které vedli k vývoji atomové a bohužel posléze i vodíkové bomby. Čtenářův obdiv si jistě zaslouží i přístup těch vědců, kteří odmítly podílet se na vytváření tak hrozných zbraní s nedozírnými ničivými účinky a někteří pozdvihly svůj hlas proti takovému zneužití objevu jaderného štěpení.

09.09.2014

Jedním z mých nejoblíbenějších historických období je právě období novodobých dějin a především vývoje atomové zbraně a osudy vědců na ní pracujících. Je pravda, že knížka je trochu ovlivněna dobou napsání, ale to jí na kvalitách až tolik neubírá. A i tak přináší mnoho nových informací, které jsme dosud neznal, nebo si je aspoň připomněl. Zajimavé je také jak se dospělo k rozhodnutí bomby použít a následné vyšetřování J.R. Oppenheimera. Jako mírný mínus hodnostím ideologický doslov, ale faktem je, že bez něj by kniha asi nemohla v té době u nás vyjít. Proto dávám jednoznačně nejvyšší hodnocení.