Slepý muž v Seville
Robert Wilson
Javier Falcon série
1. díl >
V Seville probíhá velikonoční týden, Semana Santa, ale právě v tomto čase pašijí a proslavených náboženských procesí je povolán vrchní inspektor oddělení vražd Javier Falcón do luxusního nájemního domu, v němž byl nalezen mrtvý muž, bohatý majitel několika známých sevillských restaurací. Už při prvním pohledu na jeho tvář si Falcón uvědomí, že jde o čin, který se svou hrůzností vymyká všem jeho dosavadním zkušenostem. Děsivě zírající oči mrtvého zbavené víček, ale i další okolnosti svědčí o tom, že sadistický trýznitel vystavil svou oběť před smrtí krutým mukám tím, že ji nutil dívat se na jakýsi záhadný videozáznam. Tak začíná složitý psychologický příběh, který je spíš studií osobnosti vyšetřovatele, vrchního inspektora Javiera Falcóna, než detektivkou líčící postup vyšetřování hrůzného zločinu. Celým příběhem románu Slepý muž v Seville se jako červená nit táhne téma očí a vidění a myšlenka iluze a reality, jak už naznačuje prolog. Čtenář se v knize s žádným „slepcem“ nesetká, zato mu autor dává nahlédnout do složité problematiky vnímání viděného. Hrůzy, kterým jsou vystaveny postavy Wilsonova románu – ať už ty, jimiž vrah mučí své oběti, nebo nejasné a o to mučivější pochybnosti Javiera Falcóna o své identitě, se odehrávají především v jejich myslích.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi
Vydáno: 2006 , BB artOriginální název:
Blind man of Seville, 2003
více info...
Přidat komentář
Několikrát jsem knihu odložila a už nechtěla číst, ale dočetla. Španělské názvy mi moc neseděly, zdlouhavé, jiný druh detektivky, zajímavé zapojení i do minulosti..závěr byl napínavý...
Nedosahuje kvalit knihy Zmizelé ruce téhož autora, ale přesto vysoce přesahuje průměr současných detektivek.
Kniha, u které jsem strávila příliš mnoho času, nějak nešla stále dočíst...nebylo to jaksi ono..
Hodně dobrá detektivka s psychologickými prvky... Za mě určitě ano, sedl mi styl vyprávění, návraty do minulosti v podobě otcových deníků mi vůbec nevadily, naopak, díky nim se celý příběh krásně propojil.
Moje očekávání kniha naplnila. Po dlouhé době jiný styl detektivky než severský. Spíše psychologický příběh, propracované postavy, popis velikonočního týdne Semana Santa. Místy mi to připomínalo knihu Zloději labutí asi díky dopisům, které vás posunou do jiné roviny děje.
No vysoké očakávania sa mi ani v najmenšom nenaplnili.
Nenašiel som nič, čo by ma zaujalo a uchopilo. Podobne som si nevšimol žiadnu zápletku.
Celé španielske prostredie a pre mňa nesympatické postavy mi ešte sťažovali vžitie do deja.
Úplným vrcholom však boli nudné, zdĺhavé a nezáživné výpisy z denníka otca hlavného vyšetrovateľa.
Keď ani po 4/5 knihy neprišlo zlepšenie, musel som to vzdať.
Upovídaná a maličko nepřehledná nuda. Ačkoli se zápletka svižně rozehraje sadistickým zločinem, následné vyšetřování nikam nevede, pročež vrchní inspektor Javier Falcón upře svou pozornost na jedinou stopu - démony vlastní minulosti. Lépe řečeno, na démony minulosti svého otce, aby to bylo zajímavější. A ono kupodivu jedno s druhým skutečně souvisí, takže co se zpočátku zdá jako zbytečná odbočka, nakonec svůj smysl v ději najde.
Jako psychologický román funguje kniha Roberta Wilsona perfektně, přičemž přidaná hodnota spočívá v důvěrném seznámení se špinavými sevilliskými uličkami. Ovšem jako detektivka, nula nula nic, v tomhle ohledu anotace nelže. Všechno se tak nějak odehrává v mezích očekávání, a to včetně ústředních zvratů, jež asi měly být překvapivé. Navíc hrdina není žádný policejní génius, ale pouze stárnoucí bohatý muž, a podle toho také vypadá jeho pracovní nasazení. Celkově je to spíš taková zvrácená rodinná terapie než napínavá honba za vrahem. Suché, morbidní, bez nápadu.