Jazyková komika
Bohuslav Brouk
Průkopnické strukturalistické dílo, svým humorným zaměřením blízké surrealismu, v němž jeho autor zavádí typologii jednotlivých jazykových forem komiky. Po skončení druhé světové války, v roce 1946, byla publikace obhájena jako dizertační práce u profesorů Jana Mukařovského, Otakara R. Machotky a Jana B. Kozáka na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Prof. Mukařovský ve svém posudku mj. uvedl, že hlavní zásluhou Broukovy práce je „vyhledání co nejúplnějšího seznamu možností, které jazykový materiál komičnu poskytuje, a roztřídění tohoto značně bohatého i různorodého materiálu“. (cs.wikipedia.org)... celý text
Přidat komentář
Autorovy další knížky
1992 | Lidská duše a sex |
1992 | Autosexualismus a psychoerotismus |
2000 | Na ztracené vartě Západu |
2009 | O pošetilosti života i smrti |
2008 | Zde trapno existovat |
Výborná a informativní kniha, dnes navíc obohacená o to, že za těch 70 let, které uplynuly od jejího vydání, je už i historickým dokumentem. Kromě toho se dozvíte řadu věcí: já například netušil, že levhartovi se říkalo holofrd (i když správně prý se to píše holofrt, říká Ivan Wernisch), že existuje český výraz pro generalissima, armádonoš, nebo jsem vůbec netušil, ač mě ani nenapadlo hledat v tom názvu Indii, že karma (ohřívač vody) je akronym z firmy Karel Macháček. – Zajímavé je, že kdykoliv Brouk cituje Karla Čapka, používá jen Čapkovu iniciálu, nikoliv celé jméno: německá cenzura?
Výpisek: „Spisovatelka T. nemohla si zapamatovat slovo bocian. Vymyslila si však mnemotechnickou pomůcku. Vzpomene si na houslistu Kociána a místo k dá vždy b. Při nejbližší příležitosti se chtěla pochlubit svou znalostí slovenštiny. Kolem letí čáp a ona ukazuje: Podívejte se – bubelík!"