Jazykové jednohubky
Jan Táborský
https://www.databazeknih.cz/img/books/22_/228081/bmid_jazykove-jednohubky-9UH-228081.png
4
32
32
Kniha jazykových zajímavostí, kterou si oblíbí každý milovník českého jazyka. Jazykové jednohubky představují soubor tří set sloupků pojednávajících vtipně, ale zároveň odborně přesně, o tom nezajímavějším z naší slovní zásoby. Spolu se slovy jako „línohnát“, „břichopas“ nebo „darmotlach“ se vydáte do dob dávno minulých, s „pistolí“ procestujete půlku Evropy a „koza“ vás zaveze až do starověkého Řecka. Dozvíte se, co to znamená „nechat někoho napospas“, že zavináči se v jiných jazycích říká třeba „mlok“, „štrúdl“ nebo „prasečí ocásek“ nebo jak netradičně se dají použít některé slovníky. Jazykové jednohubky, volně inspirované oblíbenou facebookovou stránkou Jazykové zajímavosti, potěší každého, koho naše mateřština baví a kdo se o ní chce dozvědět i věci, na které již ve škole nezbyl čas. Sloupky vtipně doplňují ilustrace od výtvarníka Davida Fišera.... celý text
Přidat komentář
Jéžiš, jak já se nasmála! Přísahám, že mi u haldy článků tekly normálně slzy, jak jsem se chlámala. Miluju češtinu, strašně ráda si hraju s písmenkovou polívkou a čtu si přesně tenhle typ zajímavostí. Celou dobu jsem tak trochu srovnávala autora s géniem češtiny Pavlem Eisnerem a špekulovala, jestli mám dát taky plnej počet, a došla jsem k závěru, že si to Honzik zaslouží. Protože má k češtině stejně láskyplný a obdivný vztah a umí k ní přistoupit s velkým humorem, stejně jako právě mnou adorovaný Pavel Eisner.
Zajímavostí, kterými se čeština jen hemží, jsou tisíce. Mě utkvěly třeba původy názvů světadílů, českých měsíců či planet. Zoo že není zkratka ale odvozenina řeckého slova s významem živočich. Nebo že existují pangramy (věty, ve kterých použijete všechna písmenka abecedy daného jazyka) - třeba jeden z našich zní "Příliš žluťoučký kůň úpěl ďábelské ódy" - to je prostě úžasný. Nebo že Karel Čapek děl: "Tisíciletá minulost protéká každým slovem. Děláme něco velkolepě starého a historického, když mluvíme česky." No, nebudu dál spoilerovat, sami si jistě najdete desítky dalších obočozvedačů.
Taky jsem zjistila, že nutně potřebuju dokoupit spoustu slovníků, protože třeba ten Jungmannův výkladový nabízí takové perly jako vysvětlení slova fňukat: "founěti se zmítáním při tom pysků a huhňáním, připlakávati, kuňkati, kuňhati".
Článeček je také věnován oblíbené T9, která umí napáchat taky lecjaké piškuntálie. Třeba když se snažíte napsat "dvakrát měř, jednou řež" a vyjde vám "dvakrát ODS, jednou sex". Příklady, které se staly vám, vřele doporučuju do diskuze.
A nakonec si neodpustím opsat vám jeden celý příspěvek, který pojednává o mých oblíbených přeslechnutích, s kterými jste žili celé dětství a až poměrně nedávno vám někdo otevřel oči a vám to pozbouralo trochu dětství, ale já se tomu nemůžu vynasmát a do diskuze k téhle knížce napíšu pár mých a prosím i vás, ať se tam podělíte i s těmi svými. A teď už poslední slovo ponechám autorovi a tímto děkuju jemu i ilustrátorovi, který dodal knížce svými hlody věneček třešniček na dort!
Okibača a zajíček Sven Jansen
Jako děti jsme občas něco slyšeli tak trochu jinak. Já jsem například měl za to, že v "Prší, prší" se zpívá "pojedeme nanuka". Zdálo se mi to sice poněkud zvláštní, ale už tehdy jsem osvíceně tušil, že v písňových textech se nějaká ta odchylka od běžné řeči snese.
Nedávno jsem si na toto téma udělal malou anketu. Ukázala, že ve světě přeslechů hraje významnou roli jistý Okibača ("černo, Okibača ovečky zatáča") a zajíček Sven Jansen ("zajíček Sven Jansen sedí sám, sedí sám"), svou slávu si vydobyl i horolezec Boriš z naší hymny ("Boriš umí po skalinách").
Taková přeslechnutí už mají mimochodem i své jazykovědné označení. Nazývají se mondegreens, a to podle přeslechnutí novináře Jona Carrolla, který místo "They have slain the Earl of Moray and laid him on the green" slyšel "They have slain the Earl of Moray and Lady Mondegreen".
Kniha pro každého, kdo propadl kouzlu naší mateřštiny a navíc se rád ještě něco přiučí a rozšíří si obzory :-) Vtipné fejetonky, úvahy i postřehy ke slovům a slovním spojením, které dnes používáme běžně a nad nimiž se už příliš nepozastavujeme. Moje srdce "věčného studenta" bohemistiky zaplesalo, knihu si určitě pořídím domů. Jenom... tyto použité ilustrace se mi leckdy "zdají býti poněkud nešťastné" :-)
Kniha, která potěší každého milovníka češtiny - v recenzích této sbírky sloupků to není žádný převratný objev, ale ona je to prostě pravda. Obecné úvahy o jazyce českém jsou proložené spoustou zajímavostí o původu slov, jejich vývoji nebo významu. Teď už vím, co bylo nazýváno slovem Králomoc, kde se vzal oslí můstek, že malíček byl dříve ušinec a výraz na pospas k nám přišel z italštiny. Některé z popisovaných jevů a pojmů jsem sice znala už dříve, ale opakování je matkou moudrosti. V několika případech mi dokonce vyvrátil zažité omyly. Knihu tedy rozhodně doporučuji jak odborníkům, tak laickým nadšencům.
Knihu jsem si půjčila na doporučení paní knihovnice a rozhodně si ji pořídím domů. Vtipné i poučné sloupky o jazyce jsou skvělé, ovšem nejvíc mě zaujalo, že Ondřej Sekora vytvořil kompletní českou ragbyovou terminologii, když překládal pravidla hry.
"Já mluvím a pýšu uš od mališkosti ... Tedi prosym, žádni korydori v mým mánu kryptě, sic to stratí svou dyluviálnosť." :)
Popularizační kniha více či méně známých zajímavostí o češtině z hlediska diachronního i synchronního. Učitelům může sloužit jako inspirace, běžným uživatelům jazyka jako nástroj pro rozšíření obzorů, všichni se však mohou nad úskalími naší mateřštiny pousmát. :)
Impulsivní koupě a ve výsledku skvělý vánoční dárek. Hýčkáme si s manželem náš etymologický slovník, milujeme slovní humor a v mládí jsme horlivě brigádničili pro Český národní korpus. Jednohubky do toho perfektně zapadají.
Jen ilustrace jsou hnusné. Přesněji ty postavičky.
Tahle knížka je malá perla, jak svým obsahem, tak vzhledem. Ať ji otevřete na kterékoli stránce, najdete něco poučného, překvapivého a zábavného. A až ji přečtete, můžete začít znovu od začátku, protože si určitě všechno nezapamatujete. Víte třeba, co znamenalo příjmení Novák? Nebo Procházka? Nebo co je to retrográdní slovník? Jestli ne, tak v téhle knížce se to dozvíte, a ještě mnoho dalšího.
Kniha zcela v duchu rozsáhlejšího Eisnerova díla „Čeština poklepem a poslechem“. Řada výtečných postřehů, sahajících od zajímavostí (třeba původ slov a úsloví) až po praktická upozornění (třeba skutečný význam slov bryskní a pitoreskní). Skvělá práce.
Při čtení této knihy jsem musela zadržet několik záchvatů smíchu v prostředcích veřejné hromadné přepravy. To se nepovedlo ani Aristokratce, ani Analfabetce. Asi jsem opravdu jazykovědný úchyl. Neméně vtipné jsou i doplňující ilustrace. Kniha však však není snůžkou prosté srandy. Ba naopak, jde o krátké sloupky, někdy i fejetonky na zajímá jazykovědná témata. Některé jsem zastihla publikované na autorově facebookové stránce, ale takhle koncentrované v jedné knize jsou mnohem lepší. Mnohé by se daly využít i při výuce na různých stupních vzdělávání od zš až po bohemistické katedry vysokých škol.
Sbírka autorových sloupkú. Pěkná kniha pro každého, kdo má rád jazyk český a koho zajímá jeho etymologie. Ale chcačky nechcačky „u“ s tím ošoprstaným kroužkem psát nezačnu, měl bych v tom brajgl jak matlafousek v motovidlu.
„A když se nás na něco zeptají, buďme trochu citlivější než učitel v té vousaté anekdotě, který na otázku zmateného cizince „Co znamená šimsisi?“ lakonicky odpovídá: „No prostě esisisi šim!““
Jazykové jednohubky
Vtipné. Jen je to podle mě špatný formát jakožto kniha. Jednotlivé vtipné článečky jsou asi lepší. Takhle jsem měla tendenci číst dál a dál, a jak je toho moc za sebou, nemůžu si to dost vychutnat.
Možná teď občas náhodně otevřít a připomenout si jen jeden, dva odstavce.