Jdu s hlavou vztyčenou
Daniel Anýž
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/445271/bmid_jdu-s-hlavou-vztycenou-LGP-445271.jpg
5
154
154
Slavná slova Milady Horákové, napsaná v posledním dopisu adresovaném svým nejbližším, jsou titulem knihy publicisty Daniela Anýže věnované neobyčejnému životu rodiny české právničky a političky zavražděné komunistickým režimem v roce 1950. Čtivá a napínavá kniha vychází k 70. výročí komunistické vraždy Milady Horákové. Co formovalo Miladu Horákovou? A kde brala tolik síly, odvahy a energie, aby dokázala přežít nacistické věznění a nepodala se ani svým komunistickým vrahům? Čtenářům se poprvé předkládá ucelený příběh celé její rodiny – statečných lidí, kteří krutě zaplatili za to, že se odmítali smířit se zlem a nesvobodou. To platí o Miladě Horákové, jejím manželovi Bohuslavu Horákovi i jejich dceři Janě Kánské, která se kvůli dvěma totalitním režimům musela obejít bez rodičů. Skutečný domov našla až jako dospělá žena v USA. V mimořádně otevřených osobních rozhovorech se Jana Kánská svěřila autorovi s pozoruhodnými detaily, které má více než 70 let stále před očima. Třeba když vzpomíná na poslední setkání s maminkou pár hodin před popravou, které ona i teta se strýcem proplakali, zatímco odsouzená Milada jim dodávala odvahu. Nebo když rekapituluje osudy své rodiny, jejíž členové byli komunistickým režimem systematicky pronásledováni a trestáni. Čtenáře v knize čekají i doposud nezveřejněné vzpomínky Bohuslava Horáka, jemuž se podařilo před zatčením dramaticky utéct. Za první republiky byl známým novinářem s vlastním, velmi populárním rozhlasovým pořadem. Po emigraci do Německa a poté do USA pracoval pro Moravcovu skupinu bývalých československých agentů. Opakovaně kontaktoval rodinu v Praze, několik agentů chodců mělo dokonce hned několikrát za úkol převést Janu přes hranici. Proč se tak ale nestalo? Jak žila dcera popravené političky v komunistickém Československu? Jak vypadalo shledání otce a dcery po osmnácti letech odloučení? A jak v osmasedmdesáti letech stále vitální Jana Kánská vzpomíná na svou maminku, tatínka a na pár let, které prožili svobodně a dohromady jako rodina? I na tyto otázky kniha Daniela Anýže Jdu s hlavou vztyčenou odpovídá a je tak zároveň silným svědectvím o 20. století s apelem k současnosti. Kniha české veřejnosti připomene, že zlo nelze přehlížet, že je potřeba na zlo ukázat. Bránit to, za co proti dvěma totalitám bojovali manželé Milada a Bohuslav Horákovi. Demokracii a svobodu.... celý text
Přidat komentář
Přečteno jedním dechem. Život Milady Horákové by měl přežívat v našem povědomí...
Tato kniha mě od prvních stránek naprosto pohltila. Je velmi citlivě a čtivě napsaná. Vedle známých faktů se setkáváme s příběhy blízkých Milady Horákové, jejího manžela Bohuslava Horáka a dcery Jany Kánské. I tyto příběhy jsou velmi silné a člověku znovu zůstává rozum stát nad tím, jak je možné, že toto dokázali způsobit Češi Čechům. Nejenže nechají popravit člověka, ženu, ale také zabijí dceři matku a osmdesátiletého muže nechají prožít žal nad ztrátou už třetího svého dítěte. Je skvělé, že takovéto knihy vycházejí dnes, v době, kdy sílí velmi zvláštní hlasy takzvaných revizionistických historiků.
Připojuju si několik citátů ze zajímavých názorů Bohuslava Horáka:
"Teď jsem teprve poznal, co umí a co si může dovolit propaganda. Bylo to neuvěřitelné: lež na lež, a my proti tomu nic nedělali a ani snad neuměli udělat. Československá slušnost byla přímo sebevražedná."
Takto popisuje svého nadřízeného na ministerstvu informací, Ivana Olbrachta: "Imponoval mi jako spisovatel a těch několik románů, které za svůj život napsal, bylo vskutku dobrých. Ale jak jsem Olbrachta stále více poznával, byl to sobec a vypočítavý komunista, který jistě dostával informace z ústředního sekretariátu partaje a zařizoval se podle toho."
Velmi silný příběh. Nesmí být zapomenuto. Obdivuji paní M. Horákovou a celou její rodinu
Jedna z knížek u které, jsem tak trochu, již od první stránky věděla, co mě čeká a hlavně jaký bude konec. Nenacházím ta správná slova.. Paní Milado, pane Bohuslave, paní Jano a všichni ostatní smekám před vámi ..
Velmi čtivá kniha, která je ale psaná hodně ze široka tak, aby ilustrovala dobový kontext, rodinné zázemí a další vztahy. Obdivuju lidi, kteří dokážou tak upozadit své soukromí, aby se věnovali pomoci druhým. M. H. nesmí být zapomenuta.
Pan Anýž sepsal do několika set stránek životní příběh nejen Milady Horákové, jejíž osud je nám z hodin dějepisu známý, ale hlavně její rodiny, jejích blízkých a přátel. Dává znát, jaký byl život ženy, která nechtěla být k bezpráví slepá, a jaké byly osudy jejího okolí, hrdinů, kteří se postavili nepřízni okolností čelem.
Určitě je to kniha, kterou doporučuju k četbě, ať už kvůli vědomí, čeho jsou nesprávní lidé na nesprávných místech schopni. Oceňuji však i náhled do myslí a životů výjimečných lidí. Nejvíce silné jsou dopisy Dr. Horákové, ve kterých najde čtenář nejednu větu k zamyšlení a obdivu. Za zmínku stojí i poezie jejího manžela, která vznikala v těžkých chvílích, a přece je plná otcovské a manželské lásky.
Socialistka zabita stalinisty. Kniha, která vyšla k sedmdesátému výročí justiční vraždy Milady Horákové, se nevěnuje příliš procesu samotnému. Ten je, snad, alespoň v hrubých rysech znám a uložen v podvědomí široké veřejnosti. Kniha nabízí vhled do Miladiny rodiny, popisuje události, které vedly k odloučení jejích jednotlivých členů během druhé světové války a následně po roce 1948 pod nadvládou komunistické strany. Ačkoliv kniha samotný proces nerozebírá, čtenáře určitě vezme za srdce to, jaká strašlivá nesprávnost byla vůči Miladě vykonána. Pocítí křivdu a bolest. A to v důsledku čtení těch milých a hezkých řádků, vzpomínek a osobní korespondence, které žena dokáže sdělit svému muži a své dcerce. Kniha je to velmi čtivá. Je velmi důležité, že tímto způsobem byla část vzpomínek Jany Kanské zvěčněna a odkaz Milady Horákové jako pracovité, odhodlané ženy s velkým srdcem, milující mámy a velké socialistky, která pro své přesvědčení, hodnoty a ideály, zaplatí daň nejvyšší, je tu s námi stále přítomen. A měl by být připomínán.
Nedokážu přesně popsat, co se mi honí hlavou po přečtení této knihy. Člověk už viděl tolik dokumentů, znal úryvky z dopisů...ale pak to dostat takhle všechno na hromadě. To je jednomu úzko, zle, topí se ve vzteku a nenávisti. A pak se jen dokola ptá, jak to, že to zvěrstvo bylo mezi námi?
Osud Milady Horákové je znám a díkybohu, že můžeme o něm mluvit a diskutovat. Ale především, nezapomeňme na ty tisíce dalších, neznámých, kterým diktatura vzala a zničila život. Jinak by smrt Dr. Milady Horákové byla zbytečná.
Vše řečeno, snad bych jen dodal, že bych tuto knihu zařadil mezi povinnou četbu.
A možná nejen ve škole. Zvlášť v současné době, kdy dochází k reinkarnaci komunistů a relativizování zločinů komunismu.
Tak tedy,tohle byl zásah přímo do srdce.Kniha mě úplně pohltila,měla jsem pocit že jsem součástí života paní Milady a její rodiny.Jen tedy mě malinko rušili opakující se pasáže,ale to je jen taková drobnost.Jinak je to skvěle napsaná a velmi čtivá kniha o naší bezesporu nejznámější političce,nikdy mě nepřestane udivovat její vnitřní síla,nezdolnost a pevná vůle.Vždy jsem ji obdivovala a nyní po přečtení této knihy můj obdiv nejen vzrostl,ale zahrnuje i její rodinu a přátele.Dopisy na rozloučenou jsem přečetla se slzami v očích,škoda jen že ti kterým byli určeny se jich mnohdy nedožili.
Myslím,že milost od prezidenta by nikdy nemohla dostat, jednak pro ně byla politicky,lidsky i mravně nebezpečná a jednak by to Gotwaldovi v Moskvě neprošlo.
Velký dík autorovi za krásnou poctu této mimořadné ženě a jejím blízkým.
Případ Milady Horákové zná asi každý, nebo by měl znát. Příběh její rodiny a nejbližších příbuzných zpracovává právě tahle kniha. Manžel Bohuslav Horák na poslední chvíli utíká z Československa a dlouhých 17 let čeká na svou dceru. Z jeho vzpomínek a vzpomínek lidí kolem něj je patrná velká bolest a bezradnost, když je vynesen rozsudek nad jeho milovanou ženou, jeho osamělost v Americe a touha dostat k sobě dceru Janu. Kniha mi přiblížila osud Jany Kánské, dcery Milady Horákové, a nemůžu jinak než ji velmi obdivovat. Příběh rodiny Milady Horákové je zakončený dopisy, které psala v posledních dnech před popravou a které se dostaly do rukou Jany po dlouhých 40 letech. Ne všichni, pro které byly psány, si je stihli přečíst.
Každý průměrně myslící člověk by měl mít Miladu Horákovou v paměti. Přeci se významně podílela na našich dějinách a její justiční vražda je vnímáná jako největší zlo, které mohl komunismus v této sféře napáchat. Kniha od pana Anýže je v podstatě krásnou kronikou široké rodiny Horáků. Hodně mně přiblížila osudy Miladiny dcery Jany Kanské a musím jí vzdát čest, protože jen málo z nás by se tak nebojácně chovalo v tom tehdějším komunistickém divadílku.
Ale musím ke konci vyjádřit velký obdiv paní doktorce Miladě Horákové, která i přesto, že mohla odejít do exilu, jenže tak neučinila a vytrvala do poslední chvíle. A šla s hlavou vztyčenou, vyrovnaná se svým osudem.
ZAVRAŽDĚNA KOMUNISTY.
Od prvních slov zajímavé, s fotkami a dobovými dokumenty, to se mi moc líbí. Když člověk ví, jaký to celé mělo konec, je to děsivé.....co dokáží lidé dělat lidem. Obdivuji odvahu, já bych asi byla srab a kvůli dětem..... kdo ví, jak by člověk jednal a jaký by byl. Naštěstí už tohle řešit nemusíme a doufám, že už se to nikdy nevrátí. Doporučuji přečíst, skvělá kniha.
Jdu s hlavou vztyčenou
Neuvěřitelně silný příběh. Osudy rodiny Milady Horákové jsou kruté. O Miladě Horákové jsem věděla jen to, že byla popravena komunisty. Díky této knize jsem si rozšířila obzory a jsem za to ráda. Tato kniha by měla být povinnou četbou.