• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Nové komentáře u knih Daniel Anýž

Jdu s hlavou vztyčenou

„Myslím si a jsem vděčen za každý počin o snahu o knihu o Miladě Horákové, taky už jsem měl tuto novou knihu nějakou dobu v plánu. Musím se teda přiznat, že jsem od toho čekal malinko víc. Je v podstatě postavená na rozhovorech a setkání s Janou Kánskou a dopisech, co psal Bohuslav Horák, ale moc v tom nevidím nějaký přínos autora, kromě toho že to dal dohromady, informativně nosnější mi přišla Kniha Zory Dvořákové i justiční vražda Miroslava Ivanova. Tato kniha se tvářila velkolepě, že to bude něco zbrusu nového, ale trochu mi přišlo, že je tak hlavně udělaná, spousta volných stránek, text napsaný tak, že autor v podstatě přepsal svými slovy a pak ho tam ještě vložil, takže jsem některé pasáže četl dvakrát úplně slovo od slova stejné. Jsem rád, že jsem si to přečetl a že jsem se dozvěděl nějaké nové věci o osudech rodiny Horákových, ale trochu mě mrzí, že když už měl tu možnost se s Janou Kánskou setkávat, že se toho nezhostil pečlivěji. Spousta věcí by tam mohla být dodána. Chyběl tam větší detail k tomu procesu. Protože to člověk načte z jiných zdrojů tak to asi tak nevadilo, ale proč, když se tu věnuje rodině tam nejsou další osudy Věry a Josefa Tůmových, kteří hráli v jejich rodině klíčovou roli, prostě se po odjezdu do Ameriky vypařili. Jak to dopadlo z dědou Králem, či babičkou Horákovou? Kdy zemřeli, jak vypadalo jejich loučení? Možná autorovi křivdím, že z toho tu nafouklou velkolepost udělal jen nakladatel, aby se to lépe prodávalo, možná se to mohlo udělat s menší pompou a jako spoluautor Jana Kánská. Co mě potěšilo je, že byly na konci ty dopisy Milady před popravou, překvapil mě seznam knih, co Milada četla a doporučila Janě, půlka z toho byl socialistický brak (Anna proletářka, Majerová ...), tak by mě zajímalo, jestli to četla proto, že v komunistickém kriminále se k ničemu jinému nemohla dostat a nebo chtěla před smrtí pochopit zrůdnost toho systému ve kterém žila.“... celý text
— engelmar

---

Jdu s hlavou vztyčenou

„Trvalo delší dobu, než jsem knihu konečně dočetla, není to jednoduché čtení... Konečně vím trochu více o Miladě Horákové, ale pořád málo na to, abych si dovedla představit, co ji hnalo kupředu, proč se tolik angažovala. Až když člověk dočte i její dopisy, které psala těsně před popravou, tak si uvědomí, že všechno, co prožila, jak se chovala, žila s rozmyslem a věřila, že to bylo dobře. Statečná žena, pokorná, silná. Hrozné je, že i ty její dopisy komunisté zadrželi, takže si je její dcera mohla přečíst až v roce 1990... Těžké to ovšem neměla jen Milada H., i příběh jejich blízkých je moc zajímavý a celá kniha opravdu stojí za přečtení.“... celý text
— markoj

---

Jdu s hlavou vztyčenou

„Věděla jsem, že to nebude lehké čtení a nebylo. Jediné, co mi vadilo, bylo již zmíněné opakovaní textu. Respekt a čest její památce.“
— Abikk

---

---

Jdu s hlavou vztyčenou

„Otřesný příběh jedné rodiny, kterou roztrhla válka a nakonec zničila krutá padesátá léta. Není co dodávat, jen, velká úcta a obdiv.“
— prochajda

---

Jdu s hlavou vztyčenou

„V Martinuse píšu, že približná dĺžka čítania tejto knihy je 4 hodiny. Nuž, mne to trvalo pár týždňov, kým som sa prelúskala touto knihou, pretože život Milady Horákovej sa nečíta vôbec ľahko a ona ho napriek všetkým úzkaliam, bolestiam a nespravodlivému koncu zvládala s pokorou a odvahou. Povinné čítanie pre všetkých, ktorí túto výmimočnú ženu poznajú aj nepoznajú. Najmä v tejto dobe je dôležité si pripomínať minulosť našej krajiny a predchádzať opakovaniu chýb, lebo zdá sa, že my ľudia sme niekedy nepoučiteľní :( Odporúčam!“... celý text
— Karcoolka2210